Recenze: Tři jezdci apokalypsy

Počet stran: 370

Série: Božská tragikomedie, 2
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 7 hodnocení)
Anotace:

Nesourodá trojice dobrodruhů míří zpátky do Stříbrouch, aby tam žádala svou odměnu. Dočkají se ale skutečně vytoužené slávy a bohatství, po kterých tak strašlivě prahnou? Nebo se vůči nim rozmarní bohové zachovají opět příšerně krutě a nespravedlivě? Ne nadarmo se říká, že peníze kazí charakter. A tady je ve hře daleko víc než jen pouhá hrstka zlaťáků! Je vůbec možné, aby se v takovém čase mohlo zrodit něco tak křehkého jako přátelství, mamonu a démonům navzdory?

Alexandra Goldblum se vrací domů, zatímco nad Stříbrouchy se stahují bouřková mračna. Ukřivděný elfí kouzelník se nepřestává hněvat a volat po božím trestu. Sklíčená zlodějka by se nejradši na místě sebrala a odjela daleko pryč. A egoistický hraničář se už naopak vidí jako legendární hrdina. Tři obyčejní smrtelníci. Tři osamělé duše. Tři figurky mezi bezpočtem dalších na božské šachovnici. Jenže hry plné intrik umějí hrát krom cizích entit i mágusové a šlechta. Do jakého průšvihu se Pipin s Eiri a Sebasem namočí tentokrát? A kolika cizími osudy přitom sami zamíchají?

Tři jezdci apokalypsy...

...právě přijíždějí.

S druhými díly to většinou bývá obtížné. Ať už jednička nasadí laťku jakkoli vysoko, od pokračování se vždycky čeká aspoň nepatrné zlepšení. Je těžké napsat delší sérii, aniž by kdejaký díl nepůsobil vyloženě jakou pouhá vycpávka. Což naštěstí není případ Tří jezdců apokalypsy, protože ti mě bavili daleko víc než předchozí díl.

Letošní filmové zážitky

Po prázdninách jsem si blahosklonně rozepsala článek o všem, co jsem za červenec a srpen viděla - a samozřejmě zůstal pouze v konceptech. Částečně i proto, že jsme to se ségrou o prázdninách opravdu valily a viděly toho strašně moc. Každopádně, jak se blíží konec roku, všude se už zjevují všemožná shrnutí a hodnocení, tak jsem si řekla, že než to tu dám dokupy s knihami, můžeme mrknout i na zážitky z trochu jiného kulturního soudku.

Z čeho jsem letos byla nejnadšenější? Paradoxně ne z filmu (i když ten s tím taky souvisí) - po dvou letech jsem byla v kině. Naposledy jsme se ségrou šly na Frozen 2 v listopadu 2019, jen krátce předtím, než to všechno vypuklo. Letos v říjnu jsme se konečně zase dostaly na promítání do kina a nemohly jsme začít velkolepěji než Dunou. A nedávno jsme si šly na plátně užít i posledního Spider-mana. Chápu, že spoustě lidí kinoformát vůbec nevyhovuje, ale pro mě to prostě má svoje kouzlo a je to zase trošku jiný zážitek, než když si ten film pustíte na notebooku na posteli. :)

Padesátá léta, devadesátková poezie, netečnost a politici a jedna humanistická legrace

Zrovna čtu Dějiny světla od Němce, dle pěti set stran nepříliš student-friendly rozsah, ale libuju si v pomalosti děje, čtení si tak trochu užívám a vychutnávám. Vyprávění je poetické, kompozice podobně jako v Možnostech milostného románu skvělá, baví mě netypická du-forma. Právě mám totiž zapsaný kurz současné české literatury, kde řešíme díla, jež vyšla od roku 1989 až do současnosti. Krom současných autorů se tak dostanu i k těm, kteří publikovali těsně po revoluci a k těm, po nichž bych třeba sama od sebe nesáhla. Takže dneska v článku budu kromě Jiřího Hájíčka a Kláry Vlasákové mluvit třeba o Milanu Kozelkovi nebo Boženě Správcové.

Seriálové kukátko: What if...? a druhá řada See

S marveláckými seriály se letos roztrhl pytel. Máme za sebou WandaVision, Falcona a Winter Soldiera, Lokiho, v blízké době nás čeká Hawkeye a chystá se seriál s War Machinem, Captain Marvel i Ms. Marvel, Talosem a bůhvíkým ještě. No a nedávno skončil další - What if...?, který oproti již jmenovaným přišel se zcela unikátním konceptem. A mimo to v tutéž dobu běžela také druhá série See, na kterou jsem se strašně těšila, takže jsem aspoň vždycky měla jistotu, že bude na co koukat. Tudíž pokud stále netrpělivě vyhlížíte dalšího Zaklínače i MCU projekty a nevíte, na co mrknout, můžete zkusit třeba jeden ze zmíněných seriálů.

Humbookfest 2021

Když jsem v roce 2019 poprvé jela na naši největší YA knihomolskou akci, bylo mi jasné, že příští ročník nevynechám. Všichni víme, jak to dopadlo; o to víc jsem se ovšem těšila na ten letošní. Konečně po takové době na takové akci, mezi dalšími knihomoly, mezi tolika knihami! Strašně jsem se na Humbookfest těšila a taky jsem si ho neskutečně užila. Pokud tedy třeba stále váháte nad tím, zda takovou akci navštívit, chcete vědět, jak to vypadá, anebo stojíte o vzpomínku nebo obecně můj občasný cestopis, tak prosím, Humbookfest 2021.

Harlem Renaissance a těžký, těžký život člověčí

To jsem si tak řekla, že když už mám zapsané čtyři předměty týkající se literatury, mohla bych si alespoň trošku naběhnout o prázdninách. Ne že by mi to vycházelo, klasicky; do české jsem už něco málo načetla, do té americké jsem se ovšem pustila až v srpnu. Teď už mám zas načteno tak, abych o tom aspoň mohla něco napsat. Tak prosím, Zora Neale Hurston, Upton Sinclair, Lillian Hellman a Richard Wright.

Recenze: Vůně citrónu | Když ti dá život citrony...

Počet stran: 320
Série: Vůně citrónu, 1
Nakladatelství: Fragment, 2021
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 50 hodnocení)
Anotace:

Co se stane, když se otevřeme druhým?

Alison už toho za svůj život viděla a zažila tolik, že si je jistá tím, že ji jen tak něco nepřekvapí. Pak ale do její kavárny začne chodit Sam. Tichá dívka, která s pravidelnou přesností ve dvě přijde, objedná si čaj s sebou, ale posadí se s ním ke stolečku. Úderem čtvrté se zvedne a odejde. A tak je to každý den. Má její chování nějaký smysl? Pravý důvod zná jen samotná Sam. Pouze ona ví, proč chodí právě do této kavárny. Kus sebe nechala v rodné zemi a v Anglii se teď stará především o druhé. Svá tajemství a osobní strašáky si pečlivě střeží a nestojí o to, sdílet je s druhými. Potom se však něco změní a ona začne toužit po pravém opaku...

Původně česká LGBTQ+ literatura mi vždycky dělá radost. Vůně citrónu (jsem zvyklá psát citron s krátkým o, proto je tak v nadpisu, jinak samozřejmě respektuju název knihy a v článku bude s dlouhým) mě zaujala už jen tou výraznou obálkou, natož když jsem zjistila, že se jedná o lesbickou linku, kterých je v našich končinách stále ukrutně málo. A tak když se naskytla příležitost, samozřejmě jsem se do knihy pustila. Co na ni říkám?

Recenze: Otrávená | Zrcadlo, zrcadlo, ty vidíš všude

Počet stran: 320
Série: ---
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatelství: CooBoo, 2021
Originální název: Poisoned
Hodnocení Goodreads: 3.85 (z 3 560 hodnocení)
Anotace:

Bylo nebylo, dívka jménem Sophie projížděla lesem po boku královnina lovce. Její rty měly barvu zralých třešní, její kůže byla bílá jako čerstvě napadlý sníh, její vlasy černé jako půlnoc. Když se zastavili, aby si odpočinuli, lovec vytáhl nůž... a vzal si Sophiino srdce.
Nemělo ji to tak překvapit. Zaslechla přece pomluvy, šepoty. Říkali o ní, že je moc laskavá a naivní na to, aby vládla. Zbytečná princezna. Příšerná budoucí královna. A Sophie jim věřila. Věřila všemu, co o sobě zaslechla, každému slovu, které otravovalo její duši, které lidi pronesou, aby zabránili tomu, že se dívky jako Sophie nestanou příliš mocnými, příliš silnými.
S pomocí sedmi záhadných cizinců se Sophii povede přežít. Ale když jí dojde, že za všechno možná nemůže žárlivá královna, musí najít odvahu čelit ještě nebezpečnějšímu nepříteli. A dokázat, že ani nejtemnější magie neuhasí oheň, který plane v každé dívce, a že laskavost je tou největší silou vůbec.

Retellingů není nikdy dost - a Sněhurek už stoprocentně ne. Schválně, kolik filmových zpracování Sněhurčina příběhu už jste viděli? Všechny se drží stejné linie a vždy přijdou s něčím novým. I Otrávená je Sněhurčin příběh. Jen tady tedy Sněhurka nese jméno Sophie... a lovec jí to srdce vyřízne.

Kunderovské paradoxy

Tak tedy zní název studie od jednoho z mých vyučujících, ale přesto je výstižný i k tomu, o čem chci mluvit. Milan Kundera je jméno, s nímž se na střední bezpochyby setkáte. Vtipné ovšem bylo, že obsahy jeho knih byly popsány tak hrozně, že jsme se spolužáky jen protáčeli panenky, co že to je zase za vztahové drama a proč, co, jak. Přesto jsem po jeho dílech šla v rámci četby ke zkoušce cíleně; Kundera ostatně patří mezi autory, od nichž byste asi měli něco načíst, když už studujete češtinu, a byla jsem pak taky dost zvědavá. V tomto článku se tedy podívám na tři díla, která jsem od něj přečetla - Ptákovinu, Nesnesitelnou lehkost bytí a Žert.

Recenze: Flash | Když blesk udeří dvakrát

Počet stran: 216
Série: Znovuzrození hrdinů DC: Flash, 1
Překlad: Changer the Elder
Nakladatelství: Crew, 2018
Originální název: Lightning Strikes Twice
Hodnocení Goodreads: 3.84 (z 2160 hodnocení)
Anotace:

Jmenuje se Barry Allen a je to nejrychlejší člověk na světě. Ale je i mnohem víc.
Jak se Flash dozvídá stále více o Zdroji rychlosti, který živí jeho neuvěřitelné schopnosti, objevuje rovněž tajemství vlastní minulosti, o jakém se mu dosud nesnilo. Zjistí, že stvořil Bod zlomu, který přepsal dějiny a vytvořil nový svět. Svět, který pozorují neznámé síly. A když tentýž Zdroj rychlosti, který jím proudí, vyhřezne po celém Central City, zasáhne policisty, zločince i obyčejné občany, musí Flash vycvičit novou vlnu rychlíků, aby své schopnosti užívala moudře.
Ale zatímco z některých se stanou jeho parťáci v boji proti zločinu a spletou dohromady skutečný „Zdroj rychlosti", ostatní své takřka božské nadání chtějí zneužít k mnohem horším cílům. A Flash zjistí, že existuje zlo, jemuž ani on neuteče.

Barry Allen taktéž patří k postavám, které jsem doposud znala prakticky jen z filmové Justice League a pár těch LEGO zpracování. Očekávala jsem tedy, že mi komiks předá něco zcela jiného, a šla jsem do toho tedy tím pádem takřka bez nějakých nadějí a iluzí. Tak jak to dopadlo?

Recenze: Chaos Walking | The Knife of Never Letting Go

Počet stran: 496
Série: Chaos Walking, 1
Nakladatelství: Waker Books Ltd, 2021
Hodnocení Goodreads: 3.96 (z 175 308 hodnocení)
Anotace:

Todd Hewitt is the only boy in a town of men. Ever since the settlers were infected with the Noise germ, Todd can hear everything the men think, and they hear everthing he thinks. Todd is just a month away from becoming a man, but in the midst of the cacophony, he knows that the town is hiding something from him - something so awful Todd is forced to flee with only his dog, whose simple, loyal voice he hears too. With hostile men from the town in pursuit, the two stumble upon a strange and eerily silent creature: a girl. Who is she? Why wasn't she killed by the germ like all the females on New World? Propelled by Todd's gritty narration, readers are in for a white-knuckle journey in which a boy on the cusp of manhood must unlearn everything he knows in order to figure out who he truly is.

Patricka Nesse miluju, takže nad žádnou z jeho knih ani nezaváhám. O trilogii Chaos Walking jsem přemýšlela už dlouho, a když letos už přišlo i filmové zpracování, konečně nadešel čas i na knižní předlohu.

Recenze: Mera | Proti proudu

Počet stran: 208
Série: ---
Překlad: Filip Škába
Nakladatelství: Crew, 2019
Originální název: Mera: Tidebreaker
Hodnocení Goodreads: 3.36 (z 3131 hodnocení)
Anotace: 

Mera je urozená teenagerka a dědička trůnu Xebelu, kolonie ovládané jinou, ne tak úplně ztracenou podmořskou zemí, Atlantidou. Její otec, dvůr a celé království očekávají, že se vdá a povije nového krále. Ale osudem Mery je nést odlišnou korunu...

Když xebelská armáda začne plánovat svržení atlntské nadvlády a zbavit se útlaku, Mera se chopí příležitosti vzít svůj osud do vlastních rukou tím, že zavraždí Arthura Curryho - dávno ztraceného prince a dědice atlantského trůnu. Ale její poslání jde stranou ve chvíli, kdy se Mera a Arthur do sebe nečekaně zamilují. Stane se Arthur králem s Merou po svém boku, nebo zahyne jejím nožem v zájmu osvobození jejího lidu od pronásledování?

Komiksový svět superhrdinů stále teprve objevuju. Když ovšem Crew přišlo se sérií, kde se DC superhrdinky představují v novém světle, ani jsem moc neváhala, zda do toho jít. A tak jsem jako první sáhla po Meře, jež z doposud vydaných vyšla nejdříve a již mám také z vybraných superhrdinek nejradši. Co říct k novému komiksovému zpracování Meřiny cesty k sebeuvědomění? Upřímně; nic moc.

Hostovského cizinci ve světě

Jedním z mých hnízd ke zkoušce, tedy několika díly od jednoho autora, byla i tvorba Egona Hostovského. Osobně mám ráda psychologickou prózu a vůbec vše, co se nějak točí kolem vnitřního světa hrdinů, jejich pohnutek, náhledu do mysli... tudíž mě Hostovského Žhář, jehož jsme vlastně jako jediného probrali na gymplu, zaujal na první dobrou. Že se na jeho tvorbu podívám blíž, mi bylo jasné. A tak se v mém seznamu četby ke zkoušce objevil rovnou čtyřikrát. A ironicky jsem se k Žháři nedostala.

Pětkrát Ladislav Fuks

Možná už jsem to v nějakém předchozím článku zmiňovala, možná ne; tento semestr jsme si měli při četbě ke zkoušce z literatury tvořit takzvaná „hnízda" - že pokud možno, máme načíst co nejvíc děl od jednoho autora, ať vidíme motiviku, vývoj psaní a podobně. Mým prvním utvořeným hnízdem byl Egon Hostovský a po něm mi zcela spontánně vzniklo hnízdečko Ladislava Fukse. Takže jeho pěti knihám je věnován dnešní článek o klasické literatuře.

Recenze: Tapetář | Co se stalo ve Whitby...

Počet stran: 184
Série: ---
Nakladatelství: Knižní klub, 2019
Hodnocení Goodreads: 3.22 (z 113 hodnocení)
Anotace:

Mladá debutankta stvořila sugestivní a věrohodnou novelu z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Jeho vypravěčem je dvacetiletý příslušník jisté (tehdy zcela automaticky zavrhované) menšiny, jemuž v rychlém sledu po sobě zemřou oba rodiče - příjezd na jejich pohřeb s místní komunitou, zbytkem jeho rodiny a hlavně s ním samým pořádně zamává. Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české prózy: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy, zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností.

Po současné české scéně, co se netýče YA, jsem se doposud zase tolik nedívala, ale Tapetář Emy Labudové upoutal mou pozornost okamžitě. Jednak kvůli autorce vrstevnici, jednak kvůli krásné obálce, a pak po přečtení anotace jsem si byla už naprosto jistá, že tohle mě nesmí minout. Tak jsem se k němu konečně dostala.

Recenze: Miluju tě. Já vím | Kdo se skrývá v chatu

Počet stran: 275
Série: Navždycky, 2
Nakladatelství: CooBoo, 2021
Hodnocení Goodreads: 3.92 (z 183 hodnocení)
Anotace:

Nejtěžší cosplay? Být sama sebou na střední! Avy si skoro nikdo nevšímá. Sice jí tak projde kdeco, ale jinak ji to pěkně štve. Na Instagramu je však populární skoro jako Baby Yoda a její cosplaye mají tisíce lajků. To hezouna Chrise Cartera žere celá škola nonstop - včetně Avy. Jenže co z toho, když s ním nedokáže ani mluvit? S tajemným klukem, co jí začne psát, tenhle problém nemá. Z rande naslepo se ale většinou vyklube průšvih, takže mise zní jasně: odhalit jeho identitu, než Avu najde sám.

Ne nadarmo se říká „špatná reklama taky reklama" - upřímně si myslím, že negativní názory jsou leckdy mnohem větším lákadlem než ty pozitivní. Minimálně pro mě; kolikrát nad knihou ani neuvažuju, dokud se nesesype vlna kritik, a já si začnu říkat, že bych to taky zkusila, protože většinou jdu proti davu a baví mě, co si budem. Navždycky jsem si pořídila ještě před aférou, co se kolem vydání strhla, ale nestihla jsem si ho přečíst. Což mi ovšem nebránilo v tom rovnou zkusit jeho pokračování.

Proč máme rádi Heathcliffa? | Britské 19. století

Ze svého druhého oboru sem četbu moc nepřidávám. Kurz britské literatury 19. století byl totiž převážně o jednotlivých básničkách a teď v americké 20. století čteme hlavně povídky. Ale i o tom je ostatně co říct. Oproti té české mám v téhle rubrice trochu skluz, takže dneska shrnu četbu z britské literatury a příště už se podíváme na tu americkou.

Pokud bych si tu měla zahrát na úvod jedné z esejí, které na anglistice věčně píšeme, dovolím si tedy položit otázku: Proč tolik lidí miluje Heathcliffa?

Svět fantasy je zkrátka můj, líbí se mi jeho neomezené možnosti | Rozhovor s Petrou Kvasničkovou

Máte rádi české fantasy? Našich autorů není na trhu nikdy dost, zvlášť co se týče young adult fantasy. Na Pointě právě běží předprodej Vábení měsíce od Petry Kvasničkové, románu, který v rámci jmenovaného žánru slibuje nejen dobrodružství s vlkodlaky. Pojďme si tedy knihu trochu přiblížit rozhovorem s autorkou. :)

Ve vlnách vína stopíme svou duši! | Poezie 1. poloviny 20. století

Kdysi jsem zavedla rubriku Co čte student bohemistiky, abych sem měla o čem psát, když nebudu mít čas číst to, o čem sem běžně píšu. A ani tak mi to nevychází. :'D Takže teď mám načteno semestr a půl dalších knih, o nichž bych se tu mohla rozepsat. Zrovna teď se v rámci poválečné literatury babrám s díly, nad nimiž mi místy zůstává rozum stát, tak se pojďme vrátit do doby, kdy poezie teprve tomuto všemu staví základ - do doby, kdy přichází avantgarda.

Recenze: Holky odnikud | Už nebudeme mlčet

Počet stran: 360
Série: ---
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: Yoli, 2021
Originální název: The Nowhere Girls
Hodnocení Goodreads: 4.33 (z 9 201 hodnocení)

Anotace:
Grace Salterová je ve městě nová. Krátce poté, co se s rodinou nastěhuje do nového domu, začne odkrývat smutný příběh předchozí nájemnice. Lucy Moynihanová - stejně stará dívka - byla i s rodinou vyhnána z města, protože osočila skupinu místních kluků ze znásilnění. Grace je událostmi otřesená. Lucy si nevymýšlela, tak jak je možné, že se nedobrala spravedlnosti? Se skupinou nových kamarádek proto založí tajný spolek Holky odnikud, v němž děvčata sdílí své mnohdy brutální životní příběhy a bojují proti misogynii vládnoucí na jejich střední škole. Společně v sobě nacházejí sílu čelit překážkám, které jim osud a společnost kladou do cesty.

#girlpower. S tímto hashtagem se v poslední době lze setkat víc a víc. Ozývají se filmaři, že v akčňácích chybí holky, a když už tam jsou, tak jde o sexsymbol vedle hlavního drsňáka. Vede se neustálý kolotoč debat nad tím, jak jsou ženy znevýhodňovány při hledání práce. A pak tu je samozřejmě otázka násilí na ženách, nad kterým se pořád jen tak nenápadně mává rukou. Holky odnikud slibovaly zaměření se právě na tu poslední problematiku.

A upřímně? Už dlouho se mi u knihy nedělalo tolik blivno.

Hudba dělá film aneb moje oblíbené soundtracky

Všichni známe ikonickou scénu, kdy se Avengers sejdou k finálnímu boji s Thanosem, co? Ta epičnost, husina při každém zhlédnutí, že byste snad poskakovali na židli. A teď si představte, že tam je ticho. Že slyšíte jen pohyby postav, žádná skladba nehraje - a najednou je epičnost fuč. Hudba dělá se scénami strašně moc. Jistě, jsou scény, kde právě absence hudby je vynikajícím nápadem, ale přece jenom; jakmile je špatná hudba, nějak se nám nepozdává ani film, aniž bychom pořádně věděli, co je vlastně špatně. Když jsem se o Vánocích dívala na Čertí brko, taky mi to nějak neštimovalo, a až později mi došlo, že mi dojem kazí hudba.

Hudba dělá film. Některé filmy by bez svých ikonických soundtracků nikdy nebyly tak oblíbené. Vezměte si Pannu a netvora, co s tím příběhem dělá Hapkova hudba. Tenkrát na západě by bez Morriconeho skladeb rozhodně nebylo ono. A takhle by se dalo pokračovat donekonečna.
Jak poznáte kvalitní soundtrack? Film bez něj nemůže existovat, ale ta skladba bez filmu ano. Nedávno jsem si projížděla svoje playlisty na Spotify a přišla na to, že ve spoustě z nich mám prostě jen melodie z filmů. Takže téma na článek bylo jasné.

Tady je tedy přehled mých oblíbených filmových soundtracků :)

Recenze: A Thousand Perfect Notes | Je to vášeň, nebo nenávist?

Počet stran: 282

Série: ---
Nakladatelství: Orchard Books, 2018
Hodnocení Goodreads: 4.18 (z 3 006 hodnocení)
Anotace:

An emotionally charged story of music, abuse and, ultimately, hope.

Beck hates his life. He hates his violent mother. He hates his home. Most of all, he hates the piano that his mother forces him to play hour after hour, day after day. He will never play as she did before illness edned her career and left her bitter and broken. But Beck is too scared to stand up to his mother, and tell her his true passion, which is composing his own music - because the least suggestion of rebellion on his part ends in violence.

When Beck meets August, a girl full of life, energy and laughter, love beings to awaken within him and he glimpses a way to escape his painful existence. But dare he reach for it?

Příběhy dětí, skrz něž si rodiče plní svá neuskutečněná přání, je spousta a sama několik takových lidí znám. Trvá, než si člověk uvědomí, zda to opravdu dělá s potěšením, nebo to dělá proto, že mu někdo řekl, že to dělá s potěšením. Čekala jsem něco takového, když jsem si přečetla anotaci. Stačilo mi ovšem otevřít na první stránku a bylo mi jasné, že se dočkám něčeho zcela jiného.

Recenze: Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

Počet stran: 324

Série: Božská tragikomedie, 1
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 3.70 (z 10 hodnocení)
Anotace:

Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her. Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemáme jmen.

Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi.

Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu...

A stejně tak neexistují hranice zlomyslnosti bohů.

Občas je holt třeba sáhnout po nějakém tom fantasy. A občas to chce i trochu parodii na klasické fantasy zápletčení. S dvojicí autorů Nathaniel Wonderful a Theodora Stonewall jsem se již setkala v rámci jejich díla Na hraně temnoty, takže jsem na jejich prvotinu byla o to zvědavější. Tak jak to dopadlo?

Recenze: Aquaman | Pád do hlubin

Počet stran: 176

Série: Znovuzrození hrdinů DC: Aquaman, 1
Nakladatelství: BB/art, 2018
Hodnocení Goodreads: 3.69 (z 569 hodnocení)
Anotace:

Jmenuje se Arthur Curry a je známý jako Aquaman. Král Atlantidy. Člen Ligy spravedlnosti. Světový státník. Superhrdina. Spojovací článek mezi světem suchozemců a říší pod hladinou. A pro příliš mnoho lidí také diktátor nevypočitatelného státu. Ale Arthur i jeho milovaná snoubenka Mera jsou odhodlaní dokázat lidstvu, že Atlantida může být mírumilovnou a spravedlivou zemí.

Jenže zatímco se Aquaman snaží vylepšit svůj obraz na veřejnosti, z hlubiny povstávají temné síly odhodlané rozdrtit jeho sny i naděje. Skupina atlanťanských teroristů vyhlásila válku jak svému králi, tak suchozemskému světu. A vrah známý jako Black Manta se nezastaví před ničím, dokud svůj krvavý spor s nenáviděným hrdinou nedotáhne do konce.

Dokáže Aquaman zastavit příliv nedůvěry a krveprolití? Nebo se bude muset obětovat, aby zachránil svět?

Komiksovým hrdinům jsem propadla už dávno. Úspěšné filmy jim ostatně udělaly dostatečné jméno a věřím, že snad každý zaregistroval to haló kolem premiéry Endgame, filmu, který se dokonce do kin ještě jednou vracel a znovu sklízel úspěchy. Netajím se tím, že jsem spíše zastáncem Marvelu, co se týče věčného souboje MCU a DC, ale samozřejmě neopovrhnu ani těmi z konkurenční strany. A Aquamana mám ráda, takže jsem se rozhodla dát šanci i komiksu.

Ohlédnutí za rokem 2020

Je druhý týden nového roku a na blogu zatím žádný článek. Co se psaní týče, přiznám se, že nějak stagnuju. Je tolik knih, o kterých bych tu chtěla psát, ale inspirace ani chuť zatím jaksi není. Snad se všechno vrátí, jak skončí zkouškové, letos to je pro mě poněkud hektičtější než jindy. Ale o tom, jak těžce se studuje distančně, už ostatně všichni víme své.