pátek 12. února 2021

Hudba dělá film aneb moje oblíbené soundtracky

Všichni známe ikonickou scénu, kdy se Avengers sejdou k finálnímu boji s Thanosem, co? Ta epičnost, husina při každém zhlédnutí, že byste snad poskakovali na židli. A teď si představte, že tam je ticho. Že slyšíte jen pohyby postav, žádná skladba nehraje - a najednou je epičnost fuč. Hudba dělá se scénami strašně moc. Jistě, jsou scény, kde právě absence hudby je vynikajícím nápadem, ale přece jenom; jakmile je špatná hudba, nějak se nám nepozdává ani film, aniž bychom pořádně věděli, co je vlastně špatně. Když jsem se o Vánocích dívala na Čertí brko, taky mi to nějak neštimovalo, a až později mi došlo, že mi dojem kazí hudba.

Hudba dělá film. Některé filmy by bez svých ikonických soundtracků nikdy nebyly tak oblíbené. Vezměte si Pannu a netvora, co s tím příběhem dělá Hapkova hudba. Tenkrát na západě by bez Morriconeho skladeb rozhodně nebylo ono. A takhle by se dalo pokračovat donekonečna.
Jak poznáte kvalitní soundtrack? Film bez něj nemůže existovat, ale ta skladba bez filmu ano. Nedávno jsem si projížděla svoje playlisty na Spotify a přišla na to, že ve spoustě z nich mám prostě jen melodie z filmů. Takže téma na článek bylo jasné.

Tady je tedy přehled mých oblíbených filmových soundtracků :)

sobota 6. února 2021

Recenze: A Thousand Perfect Notes | Je to vášeň, nebo nenávist?

CG Drews
Počet stran: 282
Série: ---
Nakladatelství: Orchard Books, 2018
Hodnocení Goodreads: 4.18 (z 3 006 hodnocení)
Anotace:
An emotionally charged story of music, abuse and, ultimately, hope.

Beck hates his life. He hates his violent mother. He hates his home. Most of all, he hates the piano that his mother forces him to play hour after hour, day after day. He will never play as she did before illness edned her career and left her bitter and broken. But Beck is too scared to stand up to his mother, and tell her his true passion, which is composing his own music - because the least suggestion of rebellion on his part ends in violence.

When Beck meets August, a girl full of life, energy and laughter, love beings to awaken within him and he glimpses a way to escape his painful existence. But dare he reach for it?

Příběhy dětí, skrz něž si rodiče plní svá neuskutečněná přání, je spousta a sama několik takových lidí znám. Trvá, než si člověk uvědomí, zda to opravdu dělá s potěšením, nebo to dělá proto, že mu někdo řekl, že to dělá s potěšením. Čekala jsem něco takového, když jsem si přečetla anotaci. Stačilo mi ovšem otevřít na první stránku a bylo mi jasné, že se dočkám něčeho zcela jiného.

úterý 26. ledna 2021

Recenze: Nevyzpytatelné jsou cesty osudu

CestyPočet stran: 324
Série: Božská tragikomedie, 1
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 3.70 (z 10 hodnocení)
Anotace:
Rozmarní bohové usedli opět ke stolu, aby rozehráli další ze svých tragikomických her. Osudy tří smrtelníků se nečekaně protnou na území Danrijského království. Jedné z největších říší v západní části Estellského kontinentu, kde vedle sebe po dlouhá staletí žijí lidé, nelidé i bytosti, pro něž v dnešním jazyce již nemáme jmen.
Pipin, prostoduchý elfí kouzelník, odchází s důležitým posláním do drsného světa, rozprostírajícího se za hranicemi rodné vesnice. Cestou potkává Eiri, zlodějku toužící zažít opravdové dobrodružství a Sebase, hraničáře ženoucího se pouze za pomstou a penězi.
Nesourodá trojice dostává nabídku, která se prostě neodmítá. Blyštivé zlaťáky jsou koneckonců nejenom potěchou oka všech hrabivců, ale je jich zapotřebí i pro každodenní přežití. Získat je, už tak snadné ovšem není a čím více po nich srdce jednoho prahne, tím vyšší cenu za to musí zaplatit.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu...
A stejně tak neexistují hranice zlomyslnosti bohů.

Občas je holt třeba sáhnout po nějakém tom fantasy. A občas to chce i trochu parodii na klasické fantasy zápletčení. S dvojicí autorů Nathaniel Wonderful a Theodora Stonewall jsem se již setkala v rámci jejich díla Na hraně temnoty, takže jsem na jejich prvotinu byla o to zvědavější. Tak jak to dopadlo?

čtvrtek 21. ledna 2021

Recenze: Aquaman | Pád do hlubin

AquamanPočet stran: 176
Série: Znovuzrození hrdinů DC: Aquaman, 1
Nakladatelství: BB/art, 2018
Hodnocení Goodreads: 3.69 (z 569 hodnocení)
Anotace:
Jmenuje se Arthur Curry a je známý jako Aquaman. Král Atlantidy. Člen Ligy spravedlnosti. Světový státník. Superhrdina. Spojovací článek mezi světem suchozemců a říší pod hladinou. A pro příliš mnoho lidí také diktátor nevypočitatelného státu. Ale Arthur i jeho milovaná snoubenka Mera jsou odhodlaní dokázat lidstvu, že Atlantida může být mírumilovnou a spravedlivou zemí.

Jenže zatímco se Aquaman snaží vylepšit svůj obraz na veřejnosti, z hlubiny povstávají temné síly odhodlané rozdrtit jeho sny i naděje. Skupina atlanťanských teroristů vyhlásila válku jak svému králi, tak suchozemskému světu. A vrah známý jako Black Manta se nezastaví před ničím, dokud svůj krvavý spor s nenáviděným hrdinou nedotáhne do konce.

Dokáže Aquaman zastavit příliv nedůvěry a krveprolití? Nebo se bude muset obětovat, aby zachránil svět?

Komiksovým hrdinům jsem propadla už dávno. Úspěšné filmy jim ostatně udělaly dostatečné jméno a věřím, že snad každý zaregistroval to haló kolem premiéry Endgame, filmu, který se dokonce do kin ještě jednou vracel a znovu sklízel úspěchy. Netajím se tím, že jsem spíše zastáncem Marvelu, co se týče věčného souboje MCU a DC, ale samozřejmě neopovrhnu ani těmi z konkurenční strany. A Aquamana mám ráda, takže jsem se rozhodla dát šanci i komiksu.

sobota 9. ledna 2021

Ohlédnutí za rokem 2020

Je druhý týden nového roku a na blogu zatím žádný článek. Co se psaní týče, přiznám se, že nějak stagnuju. Je tolik knih, o kterých bych tu chtěla psát, ale inspirace ani chuť zatím jaksi není. Snad se všechno vrátí, jak skončí zkouškové, letos to je pro mě poněkud hektičtější než jindy. Ale o tom, jak těžce se studuje distančně, už ostatně všichni víme své.