středa 26. května 2021

Recenze: Miluju tě. Já vím | Kdo se skrývá v chatu

Počet stran: 275
Série: Navždycky, 2
Nakladatelství: CooBoo, 2021
Hodnocení Goodreads: 3.92 (z 183 hodnocení)
Anotace:
Nejtěžší cosplay? Být sama sebou na střední! Avy si skoro nikdo nevšímá. Sice jí tak projde kdeco, ale jinak ji to pěkně štve. Na Instagramu je však populární skoro jako Baby Yoda a její cosplaye mají tisíce lajků. To hezouna Chrise Cartera žere celá škola nonstop - včetně Avy. Jenže co z toho, když s ním nedokáže ani mluvit? S tajemným klukem, co jí začne psát, tenhle problém nemá. Z rande naslepo se ale většinou vyklube průšvih, takže mise zní jasně: odhalit jeho identitu, než Avu najde sám.

Ne nadarmo se říká „špatná reklama taky reklama" - upřímně si myslím, že negativní názory jsou leckdy mnohem větším lákadlem než ty pozitivní. Minimálně pro mě; kolikrát nad knihou ani neuvažuju, dokud se nesesype vlna kritik, a já si začnu říkat, že bych to taky zkusila, protože většinou jdu proti davu a baví mě, co si budem. Navždycky jsem si pořídila ještě před aférou, co se kolem vydání strhla, ale nestihla jsem si ho přečíst. Což mi ovšem nebránilo v tom rovnou zkusit jeho pokračování.

Buď se ti líbím taková, jaká jsem, nebo se ti nelíbím. Strávila jsem posledních sedmnáct let tím, že jsem se učila mít ráda samu sebe, a nemám energii to učit ještě někoho jiného.

Ava je neviditelná. Lidi si nepamatují její tvář a většinou ani jméno. Proto si myslí, že u své lásky Chrise, kterého občas špehuje při sekání trávníku, absolutně nemá šanci. A najednou jí přijde esemeska od neznámého kluka, jemuž prý ve skříňce někdo nechal její číslo. Ačkoli se Ava nejdřív zdráhá, nakonec si spolu začnou psát a je jasné, že to povede určitým směrem.

Nejsem cílovka a vím to. To je nejspíš důležité říct hned na začátku. Nebaví mě ani knížky Kasie West, nejsem na tenhle typ romancí, je to na mě moc jednoduché a spíš se u toho rozčiluju, než že bych si oddechla. O to spíš jsem byla na toto dílko zvědavá, protože Olu mám jako člověka fakt ráda, její humor mi je blízký a celkově mi byla vždycky sympatická. A když jsem se teď celý semestr babrala s knihami druhé poloviny dvacátého století a přišlo těžké zkouškové, naskytla se ideální chvíle po něčem takovém sáhnout. Protože ať už to je určeno komukoli, nehraje si to na nic než na sladkou oddechovku - a já tak mohla během čtení skript maximálně vypnout. Svůj účel to tedy splnilo.

Tudíž nebudu kdovíjak řešit naivitu romantické linky, ta v těchhle knihách prostě bývá, jaká bývá, a nelze od toho očekávat kdovíjaké zázraky. Nevím, jak bych k tomu přistupovala, být dvanáctiletá holka, takže toto zkrátka nechám stranou. Prvně bych se zaměřila na věc, kterou je tahle kniha vlastně proslulá - popkulturní narážky. Za mě to je fajn, člověk si hned utvoří větší pouto s postavami, když může přitakat. Když ovšem ne, trochu to kazí dojem z postav, a podle mě mohlo být trochu líp pořešené debatování nad některými hrdiny a tak; spousta lidí to bere fakt vážně, takže jestli najednou začne horda postav vášnivě skandovat, ať se jde Tony Stark vycpat, moc nadšení asi nebudou. Vyrovnat některé názory protichůdnými od dalších postav by nebylo od věci, ale toto je ostatně už dost velký detail. Co mi přišlo jako hlavní problém, byl fakt, že ten narážek bylo neskutečně, ale neskutečně mnoho. Fajn, kniha se na tom zřejmě dá vystavět, lidi to baví, mě to taky bavilo. Jedna věc je ovšem použít kultovní hit ve stylu Star Wars a superhrdiny a druhá seriály, co frčí teď. Kvůli tomu mi přišlo, že se jedná o román „na teď", že za pět let už to těm dvanáctiletým holkám nebude mít moc co předat, když jim tato díla už budou připadat retro nebo se k nim ještě nedostanou v záplavě dalších, když se toho všeho chrlí tolik. Užití osobního démonka a andílka se objevuje u spousty postav, takže i tady mohla autorka použít vlastní, klidně s popisem, že to je „osobní Luci a Elfo", ale jinak by byli originální. Celkově tedy ano, narážky jsou fajn, když jsou v určité míře.
Další věcí, která mi lezla na nervy ještě trochu víc, byly písničky. Knihu doprovází QR kódy na playlisty, což mi přijde jako milé ozvláštnění, ale asi nebylo třeba cpát x veršů textů do děje. I hudební vkus je dost odlišný a přijde mi, že s hudbou to je ještě variabilnější než s filmy. Já znala fakt ty nejprofláklejší ve stylu Taylor Swift apod., Troye Sivana jsem poznala jen proto, že ho poslouchám, jinak mi písničky nic neříkaly. Přidat postavám oblíbený soundtrack je super, to taky tvoří jejich charakter, ale většinou se v knihách přece jen setkáme s tím, že buď taky poslouchají někoho kultovního, tudíž to každý zná, nebo je tam jenom zmínka, že „zrovna něco poslouchají". Kdyby si Ava zazpívala sem tam, nic bych neřekla, ale takhle se tam texty písní cpaly v jednom kuse a dost mě to rušilo.

V návaznosti na to jsem místy povytahovala obočí nad jazykem. Mám českou tvorbu ráda, protože na ní vždycky poznáte, že to napsal Čech, co češtinu prostě mistrně ovládá. Nepřišlo mi na facku, že by se dospělý autor strašně snažil vžít do puberťáků na střední, jak se občas stává, tohle bylo skvělé, postavy povětšinou mluvily dost autenticky. Na druhou stranu autorka užívala současné vyjadřování se spoustou anglicismů. Asi tuším, že mělo jít o tah k další autenticitě, ale když nad tím přemýšlím; odehrává se to v Americe, ty postavy vlastně mluví anglicky, i když je text samozřejmě psaný v češtině. Kvůli tomu mi tam trochu neseděla slova typu killnout a podobně. Ale tohle je asi spíš moje profesní deformace.

Pokud vidíš sklenici napůl prázdnou, přelej si to do menší a přestaň si stěžovat.

A konečně přišel čas na pozitiva. Miluju tě. Já vím je psáno podle storki, kterou autorka publikovala ve stejnojmenné aplikaci. Storku jsem si po takové době už nepamatovala, takže to bylo milé připomenutí. Užití chatů mi přišlo skvělé a nakládalo se s tím opravdu dobře, vážně to působilo jako vytržené z mobilu několika dospívajících. Upřímně, tyto části mě bavily nejvíc, kdyby byla celá kniha psaná tímto stylem, zřejmě bych si nestěžovala. Také je to dost vtipné, autorčin humor, pokud jej znáte ze sociálních sítí, tu naplno jede svou, a to jsem si užívala. Stejně tak mi přišlo skvělé prostřední comic conů a cosplaye, to se u knižních postav jen tak nevidí.
Co se postav týče - hodně lidí si stěžovalo, že je Ava strašně zlá. Ano, asi není úplně exemplární příklad hodné holky, ale zas tak hrozné mi to nepřišlo, když víte, že jde vždycky o plané výhružky... Nebudu tvrdit, že jsem chápala všechny její pohnutky, ale to v ryze teen romancích ostatně nechápu nikdy. Jinak je škoda, že některé ostatní postavy dostaly málo prostoru; trvalo mi, než jsem se zorientovala v tom, kdo že má být pro děj důležitější (třeba fakt, že Noah asi patřil mezi významější postavy, mi došlo až teď, když jsem projížděla stories Humbooku s dreamcastem a byl zařazen mezi hlavní postavy). Ale představení Mei, Travise i Liama mi přišlo fajn, ačkoli jsem nečetla Navždycky, vztahy mezi nimi se daly pochopit.

Některé plot-twisty mi přišly na facku, a kdyby byla kniha krapet kratší, spíš by jí to prospělo. Nenudila jsem se, ale klidně se to mohlo trochu smrsknout - ono jak se říká, „méně je někdy více", i v tomto ohledu je z toho cítit počátečnické psaní, kdy autorka třeba pokaždé napíše, v jakém oblečení kam Ava jde, co má na tričku, všemožná dovysvětlení, která mohla prostě vyplynout z textu, a podobně. Ale rozhodně je v tom potenciál, věřím, že jak bude autorka psát, psát a psát, doladí to do dokonalosti. Obočí mi vyskočilo ještě nad scénou s Chrisovou sestrou - je fajn snaha zakomponovat tam i vážnější témata. Ale v tomto případě to bylo strašně narychlo a zasloužilo by si to víc prostoru než pár stránek.

Suma sumárum; odpad to není. Miluju tě. Já vím je prostá romanťárna ze střední. Není to kdovíjak vysoká literatura, ale jak už jsem říkala, na to si to ani nehraje. Na vypnutí mezi těžkými zkouškami ideál. Jak říkám, má to svoje mouchy, ale čtení mě bavilo, parádně jsem u toho vypnula, takže to splnilo, co mělo, a věřím, že cílové skupině čtenářů se to líbit bude.

Četli jste (i Navždycky)? Máte rádi popkulturní narážky v knihách? :)

Ke knize jsem se dostala skrz Humbook blogery, děkuji!

8 komentářů:

  1. Mně by tohle ozvláštňování popkulturou strašně štvalo, pár takových knížek jsem už četla a i když se mi třeba moc líbily, tahle část mi na nich prostě vadila - a to rozhodně asi nebyla tak velká část těch knih. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, právě si myslím, že to není úplně pro každého :'D

      Vymazat
  2. Mě by jenom zajímalo, jak se to při té míře nejen popkulturních odkazů má s autorskými právy ... protože tohle už mi trošičku zavání plagiátem. ^^"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem si taky říkala. V autorských skupinách narážím na příspěvky, kde se někdo ptá, jestli vůbec může použít jméno herce a filmu, a pak máš tohle :D Pojmenovat knihu přímo jako filmovou hlášku mi v tomhle ohledu taky přišlo trochu divný. Ale když to prošlo redakcí, tak to zřejmě jde 🤷🏻‍♀️

      Vymazat
  3. Nečetla jsem, ale hodně mě to láká zkusit. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Ja zrovna čtu Navždycky a na další díl se chystám v blízké době. :) Ani od jedné nemám velká očekávání. Knihy beru jako oddechové knížky na zlepšení nálady, tak snad se to splní. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý komentář! ♥