Recenze: Proroctví | To, co srovnávají s Percym

Počet stran: 379
Série: Proroctví, 1
Překlad: Alžběta Dvořáková
Nakladatelství: CooBoo, 2014
Originální název: Starcrossed
Hodnocení Goodreads: 4.09 (z 45 205 hodnocení)
Anotace:
Šestnáctiletá Helen Hamiltonová si odmalička bolestně uvědomuje, jak moc se liší od svých vrstevníků – nejen nezvyklou výškou, ale i schopnostmi. Umí například superrychle běhat a má nadlidskou sílu. Zároveň se bojí, že tyhle její „abnormality“ značí, že je nějaká zrůda, a tak se snaží co nejvíc splynout s davem, nevyčnívat. Což je minimálně při její výšce opravdu těžké. Pak ale na americký ostrůvek, kde žije, zavítá početná rodina Délosových a obvykle mírná a klidná Helen přecitlivěle reaguje na jakoukoli zmínku o nich, přestože je vůbec nezná. Její okolí, táta, nejlepší kamarádi Claire a Matt, ji nepoznávají a nechápou, co se děje. Jenže rodina Délosových Helen nepřinese jenom neklid, ale taky jí pomůže zjistit, co je vlastně zač. Že není žádné monstrum, ale stejně jako atraktivní, výjimečně chytří a sportovně nadaní Délosovi pochází z linie potomků řeckých polobohů…

Tahle knížka mě zaujala ještě v originále. Starcrossed jako název se mi líbilo a ke všemu ta obálka? Prostě luxus! Ale pak se začaly rojit hlavně negativní recenze a já knihu odkládala.

Teď jsem se k ní dostala. A říkám si, že jsem to mohla odložit ještě dál.

Knih o řecké mytologii je plno. Proroctví se často srovnává s Percym Jacksonem, ale zde tu podobnost vůbec nevidím. Neřadím se tedy mezi ty, co oplývají radostnými komentáři nad sérií o synovi Poseidona, to určitě ne, ale i tak můžu s čistým svědomím prohlásit, že to bylo stokrát lepší než tohle. Tam není podobného vůbec nic.

Hlavní hrdinkou tu je Helen Hamilton. Už ona sama je obrovské klišé - vyčuhuje a zároveň nezapadá. A je to kráva na entou. Hlavní znaky v tom, že je potomkem bohů, je, že je hrozně vysoká, rychlá a má větší sílu. To jako vážně? A není to tak náhodou norská mytologie? Žádnou chytrostí neoplývá, žádným smyslem pro strategii, jestliže je podprůměrná, Afrodita taky vypadává, nic s vodou, nebem nebo podzemím... tak co pak? Ne, neměla jsem ji ráda. A pak někdo napíše, že uvažuje racionálně. Dafug.
Dalšími důležitými postavami tu jsou členi rodiny Délosových. Autorka si to podělala už tím, protože takové obrovské tajemno kvůli jedné velké rodině by nejspíš nebylo. Rodinní příslušníci byli až moc záhadní, chápejte - v těch nezdravých mezích. Všichni ti příbuzní byli nevykreslení, jednou se chovají tak, podruhé jinak, takže co potom?

Děj se TÁHNE, ale fakt příšerně (vyznělo to dost důrazně?). Podle anotace čekáte, jak bude Helen hrozně vyčuhovat, jak budou Délosovi "nenápadní", ale my se na prvních padesáti stranách dočkáme jen ufňukané holčičky, která si ani nedokáže stát za svým, co chce, to dostane a pár lidiček z Evropy, u nichž se informace dovídáme snad až v půlce knížky. Vlastně se divím, že jsem se dostala až tam.
Také se dostanete k vysvětlení, proč je Helen taková, jaká je. Čekala jsem, že ta její maminka bude nějaká bohyně - když už utekla, že - ale pak přijde Lucas a řekne, že jsou snad padesátou generací a schopnosti se prostě dědí... milánku, schopnosti se nedědí, pokud nejsi přímo syn boha... ale co o to, autorka nejspíš chtěla zavést něco nového.

Málokdy dám knize jednu hvězdičku, většinou to šetřím aspoň pro dvě, ale tady nejde jinak. Proroctví byl obrovský knižní přešlap. Každopádně vím, že do pokračování už nepůjdu :D

A co vy? Četli jste Proroctví? A shodneme se? ;)