Recenze: Tři jezdci apokalypsy

Počet stran: 370

Série: Božská tragikomedie, 2
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 7 hodnocení)
Anotace:

Nesourodá trojice dobrodruhů míří zpátky do Stříbrouch, aby tam žádala svou odměnu. Dočkají se ale skutečně vytoužené slávy a bohatství, po kterých tak strašlivě prahnou? Nebo se vůči nim rozmarní bohové zachovají opět příšerně krutě a nespravedlivě? Ne nadarmo se říká, že peníze kazí charakter. A tady je ve hře daleko víc než jen pouhá hrstka zlaťáků! Je vůbec možné, aby se v takovém čase mohlo zrodit něco tak křehkého jako přátelství, mamonu a démonům navzdory?

Alexandra Goldblum se vrací domů, zatímco nad Stříbrouchy se stahují bouřková mračna. Ukřivděný elfí kouzelník se nepřestává hněvat a volat po božím trestu. Sklíčená zlodějka by se nejradši na místě sebrala a odjela daleko pryč. A egoistický hraničář se už naopak vidí jako legendární hrdina. Tři obyčejní smrtelníci. Tři osamělé duše. Tři figurky mezi bezpočtem dalších na božské šachovnici. Jenže hry plné intrik umějí hrát krom cizích entit i mágusové a šlechta. Do jakého průšvihu se Pipin s Eiri a Sebasem namočí tentokrát? A kolika cizími osudy přitom sami zamíchají?

Tři jezdci apokalypsy...

...právě přijíždějí.

S druhými díly to většinou bývá obtížné. Ať už jednička nasadí laťku jakkoli vysoko, od pokračování se vždycky čeká aspoň nepatrné zlepšení. Je těžké napsat delší sérii, aniž by kdejaký díl nepůsobil vyloženě jakou pouhá vycpávka. Což naštěstí není případ Tří jezdců apokalypsy, protože ti mě bavili daleko víc než předchozí díl.

Letošní filmové zážitky

Po prázdninách jsem si blahosklonně rozepsala článek o všem, co jsem za červenec a srpen viděla - a samozřejmě zůstal pouze v konceptech. Částečně i proto, že jsme to se ségrou o prázdninách opravdu valily a viděly toho strašně moc. Každopádně, jak se blíží konec roku, všude se už zjevují všemožná shrnutí a hodnocení, tak jsem si řekla, že než to tu dám dokupy s knihami, můžeme mrknout i na zážitky z trochu jiného kulturního soudku.

Z čeho jsem letos byla nejnadšenější? Paradoxně ne z filmu (i když ten s tím taky souvisí) - po dvou letech jsem byla v kině. Naposledy jsme se ségrou šly na Frozen 2 v listopadu 2019, jen krátce předtím, než to všechno vypuklo. Letos v říjnu jsme se konečně zase dostaly na promítání do kina a nemohly jsme začít velkolepěji než Dunou. A nedávno jsme si šly na plátně užít i posledního Spider-mana. Chápu, že spoustě lidí kinoformát vůbec nevyhovuje, ale pro mě to prostě má svoje kouzlo a je to zase trošku jiný zážitek, než když si ten film pustíte na notebooku na posteli. :)