Co čte student bohemistiky #3

Třetí shrnutí povinné četby. Zkouškové je tady a seznam se najednou zdá podezřele dlouhý, takže valím jako drak. Se stejnou vervou se do čtení hodlám opřít i po zkouškovém, kdy už snad konečně dojde na knihy, které si přečtu s chutí, protože se mi samotné chce. :D Každopádně, dneska tu mám další čtyři (potažmo pět) děl, která mě v rámci studia české filologie neminula.

#idahotb čtení

Možná už jste to postřehli, možná ne - dneska, 17. května, je mezinárodní den proti homofobii. Používá se pro to zkratka, kterou jsem uvedla v nadpisu (aka International Day Against Homophobia, Transphobia and Biphobia), a přímo to vybízí k dalšímu tematickému výběru. Tak dva roky zpátky jsem sepsala doporučení LGBTQ+ knih během června, který si vysloužil přezdívku pride month, tak dnes tu jsem s aktualizovaným seznamem, co nového jsem za tu dobu stihla přečíst.

Tentokrát se na to ale podívám trošku jinak - protože buďme upřímní, většina LGBTQ+ knih se točí kolem homosexuálů a i v tom případě to jsou většinou kluci. Proto jsem projela svůj seznam přečtených knih a vybrala pár z nich, které spadají do různých označení, která se skrývají pod oněmi zkratkami. Ať tu je od každého něco, co by vám nemělo uniknout, pokud se o tuto tematiku taky zajímáte a chtěli byste si o nich něco přečíst. :)

Seriálové kukátko: Zaklínač a See

zdroj

Donedávna jsem o sobě prohlašovala, že nejsem seriálový typ. Nechápala jsem, kde se bere to haló kolem Upířích deníků a co na tom opakovaném sledování všichni vidí. Zkoušela jsem to taky, pustit si pár dílů, ale nikdy mě to u žádného seriálu neudrželo natolik, abych zvládla aspoň jednu sérii. Až na výjimky, samozřejmě. Ale karanténa dělá divy a my se se ségrou vrhly na seriály, které mi doporučili známí nebo od kterých jsem aspoň něco čekala. A víte co? Ono to bytí seriálovým typem možná přece jen ocením. Stačí mít dobrý seriál.

Jak Zaklínač, tak See (v češtině Zrak, ale to je asi neoficiálně, minimálně jsem k tomu nenašla vůbec nic o českém dabingu) spatřili světlo světa v podobnou dobu, jen tedy o Zaklínači se mluvilo krapet víc. Dlouho jsem odolávala, ale jak říkám, po večerech, kdy víte, že ráno nevstáváte s budíčkem, jsme se do toho se ségrou pustily. V obou zmíněných seriálech hrají naši oblíbení herci, kteří nás ostatně nalákali sami o sobě, a měla jsem chuť na něco vyspělejšího než klasická teen dramata. Konečný verdikt? Oba seriály rozhodně doporučuju.

Co čte student anglistiky #1

Když už tu mám bohemistickou rubriku, proč ne i anglistickou. Mým druhým oborem na výšce je Anglická filologie, tudíž se povinné četbě samozřejmě nevyhnu ani tam. V češtině to tedy řešíme krapet víc, tady mi předměty s literaturou naskáčou hlavně v dalších semestrech, ale teď už taky něco máme, takže se aspoň mám o co podělit. A co si budem, tahle literatura je o něco snesitelnější, co se klasik týče...
Takže tradičně tu mám čtyři díla, která jsme zatím stihli v Úvodu do literatury přečíst :)

Recenze: Tamařino souhvězdí | Syrovost všedního dne

Počet stran: 320
Série: ---
Nakladatelství: Yoli, 2019
Hodnocení Goodreads: 4.32 (z 91 hodnocení)
Anotace:

Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí - její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života...

Jednou z věcí, které mě na českém knižním trhu těší, je rozmach LGBTQ+ literatury. A to nejen překladové. Anna Musilová se do čtenářského povědomí zapsala už knihou Černooká, kterou mám v knihovně, ale ještě jsem se k ní nedostala. Místo toho se naše první setkání uskutečnilo skrz její druhé dílo, Tamařino souhvězdí. Tak jak to dopadlo?

Recenze: Vrány | Audiokniha

Počet hodin: 3 hodiny 50 minut
Série: ---
Dabing: Veronika Khek Kubařová, Andrea Černá
Nakladatelství: OneHotBook, 2020
Anotace:

Vrána necítí strach. Vrána necítí radost.

Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne ta jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp", otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad...

Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?

„První let mláděte je krátký. Vzduch proudí pod jeho křídly. Svět kolem dostává barvy."

Některé knihy obletí doslova veškeré čtenářstvo a automaticky se zapíšou na seznam děl, která byste prostě měli mít přečtená. O Vránách se mluvilo pořád a všude, sotva vyšly, a sice pořád čtu především knihy se štítkem YA, ale téma příběhu mě zaujalo natolik, že jsem dlouho váhala, jestli tomu boomu taky nepodlehnout. Nakonec jsem ale využila příležitosti poslechnout si příběh v audioverzi - a věřím, že jsem dobře udělala.

Co čte student bohemistiky #2

Ahoj plamínci! Jsem tu s dalším shrnutím toho, co jsem byla povinna číst do školy. Když je teď to „volno", nějak hůř se dokopávám k té povinné četbě. My aspoň máme tunu úkolů, mezi nimiž jsem ráda, když se dostanu k rozečteným knihám, a vždycky radši sáhnu po Skleněném trůnu než po Novákové. Tu čtu už snad měsíc a je to utrpení, takže ta se objeví až v nějakém budoucím shrnutí. Doufám, že vy jste na tom trochu líp!
Každopádně, dneska tu mám čtveřici, která není zase tak děsivá. :)

Recenze: Jablečný koláč naděje | Knihu na moudrech nepostavíte

Počet stran: 192
Série: ---
Překlad: Karolina Medková
Nakladatelství: CooBoo, 2015
Originální název: The Apple Tart of Hope
Hodnocení Goodreads: 3.90 (z 2 451 hodnocení)
Anotace:

Oskar Dunleavy, který dělával ty nejlepší jablečné koláče na světě, je nezvěstný, možná dokonce mrtvý. Zdá se, že to vlastně nikoho nepřekvapuje. Až na Meg, jeho nejlepší kamarádku a jeho mladšího brášku Stevieho. Obklopeni zármutkem a zmatky se Meg a Stevie rozhodnou zjistit, co se Oskarovi opravdu stalo. Společně se pak učí, co znamená věrnost a kamarádství, a jak moc důležitá je síla se nevzdat.

Báječná kniha o dospívání, nejistotách, přátelství a kouzelných jablečných koláčích, které znamenají naději. Protože jakmile si do jednoho kousnete, budete se už navždycky na svět dívat jinak a všechno bude tak, jak má.

Je to už nějaký ten pátek, co Jablečný koláč naděje spatřil světlo světa. Pamatuju si, jak vycházel, že byl tehdy skoro všude a všichni mluvili o té krásné obálce. Tehdy mě to k příběhu kdovíjak netáhlo, ale když jsem pak knihu viděla ve slevě, řekla jsem si, že to teda zkusím. Protože anotace mi slibovala dojemný a milý příběh a já na něco takového přesně měla chuť.

Bohužel. Moje očekávání zůstala nenaplněna.

Co čte student bohemistiky #1

Ahoj plamínci! Jak možná víte, loni v září jsem nastoupila do prváku na výšku na svůj vysněný dvouobor Česká filologie + Anglická filologie a s klidným srdcem můžu říct, že jsem tam i po půl roce ráda. Ale když studujete jazyk, musíte počítat i s literaturou. A ta se nedá naučit, ta se prostě musí zažít. Tudíž mi už od začátku února TBR poličku okupují autoři 19. století a odsouvají všechny ty, které bych četla ráda, někam na prázdniny. Vůbec nečtu to, co běžně, takže tak nějak nemám na co psát recenze, jen stále plním svoje resty - ale řekla jsem si, že jednou za čas shrnu, co jsem musela povinně přečíst. Třeba se pobavíte. Většině z těch děl bych se vyhnula obloukem, být to na mně. :D

Víte co, na klasiku se špatně píší recenze. Navíc, minulý semestr jsem se taky na hodinách literatury dozvěděla, že vlastně recenze většinou vůbec nepíšu, protože recenzí můžu nazývat jenom hodnocení knihy, která je stará max dva, tři roky. Takže... tímto se vám omlouvám za dosavadní mystifikaci, ale hodlám v tom pokračovat. :D Každopádně na díla, která přečtete jen proto, že musíte, se nějaká ta recenze píše ještě hůř, proto jsem se rozhodla vám to sdělit touto formou. Pokaždé vyberu zepár knih, článků na toto téma bude více. Dneska tu pro vás mám názor na první čtyři knihy, se kterými jsem se v rámci studia češtiny setkala. :)