Je druhý týden nového roku a na blogu zatím žádný článek. Co se psaní týče, přiznám se, že nějak stagnuju. Je tolik knih, o kterých bych tu chtěla psát, ale inspirace ani chuť zatím jaksi není. Snad se všechno vrátí, jak skončí zkouškové, letos to je pro mě poněkud hektičtější než jindy. Ale o tom, jak těžce se studuje distančně, už ostatně všichni víme své.
Věřím, že Metu vám nijak sáhodlouze představovat nemusím. Obletěla český knižní trh rychlostí blesku a stále se těší oblibě. Příběh o superhrdinech, který vlastně ani tak není o superhrdinech, jako spíš o nás, má zkrátka něco do sebe a za mě to je rozhodně jedno z nejpovedenějších českých děl, která jsem za letošek (a možná i za delší dobu) přečetla. A teď už i poslechla.
Pokud nad Metou váháte, můžu vás odkázat tady na recenzi, kde jsem se nad ní vyáchala dost. A pokud nad ní váháte i nadále... třeba vás přesvědčím dneska, proč je právě audiokniha Mety to pravé ořechové nejen pod stromeček.
Počet hodin: 1 hodina 15 minut
Vždycky jsem tíhla spíš k těm literárním směrům, které hledaly trochu krásy v ošklivosti. Naturalismus a později hlavně dekadence byly směry, které mě velmi oslovily už na gymplu - ostatně mám ráda rebely a autoři těchto žánrů byli dost, dost velkými rebely, když vezmete v potaz témata, která jako první vnesli do literárních děl a my je tak ocenili podstatně později.
Tudíž není divu, že když nám vyučující české literatury řekl, že pokud bychom si chtěli přečíst „hardcore naturalismus", máme sáhnout po Rozvratu rodiny Kýrů, neváhala jsem. Název knihy jsem si poctivě zapsala mezi poznámky a nedlouho poté jej vyhledala v univerzitní knihovně.
Známe to všichni - děj s námi hne tak, že po dočtení trpíme takzvanou „knižní kocovinou". Zvýrazňujeme nebo vypisujeme krásné citáty a pasáže, k nimž se po chvíli znovu rádi vracíme, a pokud ne, alespoň se nad nimi na moment během čtení zarazíme. Většina děl v sobě něco skrývá - něco, čím nás inspiruje, ať už v jakémkoli ohledu.
Snad od samého začátku blogu si vedu knižní deník, kam si vypisuju převážně vtipné pasáže, ale také krásné myšlenky - byť tedy ne vždy se mi chce přestat číst (zrovna v tomhle ohledu jsou lepší e-knihy a zaškrtávání v nich). Ale moc ráda jím listuju a vracím se zpět k momentům, které mě v knihách zaujaly. Jazykem, myšlenkou, přesahem nebo klidně faktem, že i já se pokouším o vlastní literární tvorbu a nějak mě to nakopne. Tudíž jsem zapátrala jak v deníku, tak v paměti a vybrala knihy, které nějak inspirovaly mě. :)
Literární experiment. Pojem, s níž se v literatuře dost hojně pracuje - pod tuto kategorii většinou spadají díla, která tak zcela neodpovídají normám toho, co se čte, a nějak vybočují. Tím pádem se velmi často stává, že experimenty jsou společností přijaty o mnoho let později, až když v nich lidé objeví jejich pravou výjimečnost - za nás ostatně můžu jmenovat Máchův Máj. Po Louisově Eddym jsem pokukovala už dost dlouho a konečně se mi dostal do ruky.
Počet hodin: 18 hodin 26 minut
Počet stran: 536
