sobota 9. ledna 2021

Ohlédnutí za rokem 2020

Je druhý týden nového roku a na blogu zatím žádný článek. Co se psaní týče, přiznám se, že nějak stagnuju. Je tolik knih, o kterých bych tu chtěla psát, ale inspirace ani chuť zatím jaksi není. Snad se všechno vrátí, jak skončí zkouškové, letos to je pro mě poněkud hektičtější než jindy. Ale o tom, jak těžce se studuje distančně, už ostatně všichni víme své.

sobota 19. prosince 2020

7 důvodů, proč si poslechnout Metu


Věřím, že Metu vám nijak sáhodlouze představovat nemusím. Obletěla český knižní trh rychlostí blesku a stále se těší oblibě. Příběh o superhrdinech, který vlastně ani tak není o superhrdinech, jako spíš o nás, má zkrátka něco do sebe a za mě to je rozhodně jedno z nejpovedenějších českých děl, která jsem za letošek (a možná i za delší dobu) přečetla. A teď už i poslechla.

Pokud nad Metou váháte, můžu vás odkázat tady na recenzi, kde jsem se nad ní vyáchala dost. A pokud nad ní váháte i nadále... třeba vás přesvědčím dneska, proč je právě audiokniha Mety to pravé ořechové nejen pod stromeček.

čtvrtek 3. prosince 2020

Recenze: Vlastníci | Máte rádi svoje sousedy?

Audiokniha VlastníciPočet hodin: 1 hodina 15 minut
Série: ---
Narace: Tereza Dočkalová, Marek Němec, Taťjana Medvecká, Jiří Lábus, Zuzana Kronerová, Michal Sieczowski, Dana Černá, Petr Čtvrtníček, Leoš Noha, Petr Lněnička, Ondřej Rychlý, Veronika Lazorčáková, Pavel Neškudla, Viktor Preiss
Nakladatelství: Audiotéka, Cinemart, 2020
Anotace:
Cenami ověnčená a diváky milovaná tragikomedie, odhalující na půdorysu klasické domovní schůze skrytá tajemství, dávné křivdy i nečekaná spojenectví.

Rozpadající se střecha potřebuje kompletní renovaci, padají tašky a ohrožují chodce. Světlíky už dlouho hnijí, popelnice jsou přeplněné plenkami a v domě se ani příliš neuklízí. Pohybují se tu tajemní podnájemníci z ciziny i ještě tajemnější pánské návštěvy u staromládeneckého souseda. Chybí tu výtah a nutně se musí udělat nový plynový rozvod. Jenže ve fondu oprav je všehovšudy sto padesát tisíc. A tři koruny!

Co tedy odprodat půdní prostory? Nebylo by to nakonec nejlepší řešení? A mají dvojvaječná dvojčata při hlasování jeden hlas, či dva? Nevíte? Nelítostný boj rozvášněných eg o pozice a dominanci na výsluní malého domovního jeviště právě začíná.

Nevím, jak vy, ale já se českým filmům většinou a poněkud úspěšně vyhýbám. Zaregistruju, že budou, hlavně díky billboardům na vlakovém nádraží nebo reklamám v médiích, občas o nich zjistím i něco víc, ale naprosto zřídka se rozhodnu zajít do kina nebo si ho pustit v televizi. Podobně to bylo s Vlastníky - neunikli mé pozornosti, ale neviděla jsem je. A tak když Audiotéka přišla se svým speciálním zpracováním, nemohla jsem říct ne.

pátek 27. listopadu 2020

Hardcore naturalismus? Poznejte Rozvrat rodiny Kýrů

Vždycky jsem tíhla spíš k těm literárním směrům, které hledaly trochu krásy v ošklivosti. Naturalismus a později hlavně dekadence byly směry, které mě velmi oslovily už na gymplu - ostatně mám ráda rebely a autoři těchto žánrů byli dost, dost velkými rebely, když vezmete v potaz témata, která jako první vnesli do literárních děl a my je tak ocenili podstatně později.

Tudíž není divu, že když nám vyučující české literatury řekl, že pokud bychom si chtěli přečíst „hardcore naturalismus", máme sáhnout po Rozvratu rodiny Kýrů, neváhala jsem. Název knihy jsem si poctivě zapsala mezi poznámky a nedlouho poté jej vyhledala v univerzitní knihovně.

pátek 20. listopadu 2020

Inspirativní knihy aneb díla, která ve vás něco zanechají

Známe to všichni - děj s námi hne tak, že po dočtení trpíme takzvanou „knižní kocovinou". Zvýrazňujeme nebo vypisujeme krásné citáty a pasáže, k nimž se po chvíli znovu rádi vracíme, a pokud ne, alespoň se nad nimi na moment během čtení zarazíme. Většina děl v sobě něco skrývá - něco, čím nás inspiruje, ať už v jakémkoli ohledu.

Snad od samého začátku blogu si vedu knižní deník, kam si vypisuju převážně vtipné pasáže, ale také krásné myšlenky - byť tedy ne vždy se mi chce přestat číst (zrovna v tomhle ohledu jsou lepší e-knihy a zaškrtávání v nich). Ale moc ráda jím listuju a vracím se zpět k momentům, které mě v knihách zaujaly. Jazykem, myšlenkou, přesahem nebo klidně faktem, že i já se pokouším o vlastní literární tvorbu a nějak mě to nakopne. Tudíž jsem zapátrala jak v deníku, tak v paměti a vybrala knihy, které nějak inspirovaly mě. :)

pátek 13. listopadu 2020

Recenze: Skoncovat s Eddym B. | Výlet na francouzský venkov

Skoncovat s Eddym B.
Počet stran: 212
Série: ---
Překlad: Sára Vybíralová
Nakladatelství: Paseka, 2018
Originální název: En finir avec Eddy Belleguele
Hodnocení Goodreads: 3.87 (z 13 457 hodnocení)
Anotace:
Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.
Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.

Literární experiment. Pojem, s níž se v literatuře dost hojně pracuje - pod tuto kategorii většinou spadají díla, která tak zcela neodpovídají normám toho, co se čte, a nějak vybočují. Tím pádem se velmi často stává, že experimenty jsou společností přijaty o mnoho let později, až když v nich lidé objeví jejich pravou výjimečnost - za nás ostatně můžu jmenovat Máchův Máj. Po Louisově Eddym jsem pokukovala už dost dlouho a konečně se mi dostal do ruky.

pátek 6. listopadu 2020

Co čte student bohemistiky #7


Tak, poslední shrnutí četby ke zkoušce v prváku! A už budu moct začít sdílet tu novější, která jistě bude poněkud zábavnější - nový literární blok se u nás týká převážně válečného období, tedy počátku 20. století, a tam jsou přeci jen autoři, kteří se zdají trochu stravitelnější. Ale než na to dojde, tak se pojďme podívat na poslední pětici autorů 19. století :)

pátek 30. října 2020

Recenze: Michelle Obama | Můj příběh

Audiokniha Můj příběh  - autor Michelle ObamaPočet hodin: 18 hodin 26 minut
Série: ---
Dabing: Zuzana Stivínová
Nakladatelství: Supraphon, 2020
Anotace:
Malá Michelle Robinsonová vyrůstala v jižní části Chicaga, bydlela ve společném pokoji s bratrem Craigem a hrávala si s ním v nedalekém parku. Její rodiče, Fraser a Marian Robinsonovi, ji odmalička vedli k nebojácnosti a otevřenosti. Postupně ji život zavál mnohem dál: přes kampus Princetonské univerzity, kde poprvé pocítila, jaké to je být jediná černoška v přednáškové aule, až do proskleného kancelářského věžáku na post vysoce postavené firemní právničky. Tady se také jednoho letního dopoledne objevil student práv jménem Barack Obama.

V audioknize Můj příběh Michelle Obamová líčí počáteční léta svého manželství, kdy se snažila sladit práci a rodinu se strmě stoupající politickou kariérou svého muže. S grácií, humorem a nevídanou upřímností nám nabízí sugestivní pohled do zákulisí oněch chvil, kdy její rodina přelomovým způsobem vstoupila na světovou scénu, i na osm historických let, jež prožila v Bílém domě - na to, jak se postupně seznamovala se svou zemí a její země se seznamovala s ní. Michelle Obamová nás ve svých vzpomínkách nechá nahlédnout do duše jedinečné, průkopnické osobnosti, jež se snaží žít nearanžovaný život a své síly i hlas propůjčuje do služeb vyšších ideálů. Ve zvukové podobě se interpretce Zuzaně Stivínové podařilo stát se jakoby alter egem autorky, takže s nebývalou přesvědčivostí a invencí vypráví její životní příběh.

Biografie i autobiografie mám ráda - i když asi z jiného důvodu, než z jakého po nich prahnou všichni ostatní. Když se mi tak dostala nabídka, že bych si mohla poslechnout tvorbu Michelle Obama, ani na vteřinu jsem nezaváhala. Tak jak to dopadlo s jejím příběhem?

úterý 20. října 2020

Recenze: Škola dobra a zla | Křišťál času

Škola dobra a zlaPočet stran: 536
Série: Škola dobra a zla, 5/Kamelotská léta, 2
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo, 2019
Originální název: School for Good and Evil: A Crystal of Time
Hodnocení Goodreads: 4.50 (z 4 734 hodnocení)
Anotace:
Sofie, Agáta a jejich přátelé musí najít způsob, jak přemoci hrozivé zlo, které lži překrucuje v pravdu a snaží se přepsat jejich příběhy. Falešný král si uzurpoval kamelotský trůn, Tedrose odsoudil k smrti a Sofii donutil k tomu, aby se stala jeho královnou. Agátě se jako jediné podařilo utéct. Teď musí spolu se studenty Školy dobra a zla vymyslet, jak dostanou Tedrose zpátky na trůn a zachrání Kamelot. A to dříve, než jejich pohádky dospějí k smrtícímu konci.

Občas člověk potřebuje nějakou pohádku. A nemusí to být nutně jedna z klasických, ideálně kombinace všeho. Škola dobra a zla patří už pár let mezi moje oblíbené pohádkové série a nevzdávám to ani se spin-offem k původní trilogii. Tak jak dopadl pátý díl?