čtvrtek 13. ledna 2022

Recenze: Přízraky noci | Nakolik ovlivníme svou budoucnost

Počet stran: 
260
Série: ---
Nakladatelství: Fragment, 2021
Hodnocení Goodreads: 3.83 (z 66 hodnocení)
Anotace:
Moggast - země, které vládne proslulý kníže Dragovit. O jeho temných praktikách kolují nejrůznější zvěsti, lidé však o nich hovoří jen šeptem v bezpečí svých domovů.
Princezna Lada je přesvědčená, že Dragovit stojí za únosem její starší sestry Kazi. Když se ji vydává zachránit, rozhodně nepočítá s tím, že hned při prvním střetu s nepřítelem zemře. Smrtka jí však učiní lákavou nabídku.
Lovec démonů Karden chce být slavný. Jeho vyhlídky byly mizivé, teď však dostal od Dragovita úkol, kterým by si mohl svůj sen splnit. Stačí knížeti přivést princeznu Ladu.
Potulná hudebnice Noa strávila polovinu života skrýváním. Když se jí naskytne příležitost pomstít se vrahovi její rodiny, knížeti Dragovitovi, ani na vteřinu nezaváhá.
Jaela život na malé vesnici nudí. Alespoň do dne, kdy v osadě propukne morová nákaza, a on musí utéct, aby ochránil svoji rodinu.
Čtyři hrdinové, jeden úkol. Každý je jiný, přesto je něco spojuje. Kdo z nich vyhraje a kdo skončí jako poražený? A jsou všichni takoví, jací se na první pohled zdají být?

Slovanská mytologie je teď v YA velký boom, především v YA fantasy, samozřejmě. A je skvělé, že se vedle té profláknuté antické konečně hovoří o něčem, co se dotýká i našich končin. Jakmile jsem zjistila, že Kateřině Ševčíkové alias Papírové knihy vyjde kniha, s koupí jsem ani neváhala. A pokud vy váháte, tak vás zkusím přesvědčit, proč už neváhat.

čtvrtek 6. ledna 2022

Ohlédnutí za rokem 2021

Vždycky to nějak rychle uteče, co? Ale tyhle články píšu hrozně ráda. Znovu projíždím celý rok a vzpomínám, co všechno se stalo. Respektive co se stalo v souvislosti s knižním světem, když už se v té literární sféře pohybuju nejvíc. A pak taky zbožňuju statistiky a baví mě projíždět, kdo co všechno přečetl, jak u koho která kniha dopadla a podobně. Takže i letos samozřejmě přijdou statistiky z Goodreads, a jak jsem tu nedávno hodnotila zhlédnuté filmy a seriály, přišel čas i na to nejlepší a nejhorší z knih.

pátek 31. prosince 2021

Recenze: Tři jezdci apokalypsy

Počet stran
: 370
Série: Božská tragikomedie, 2
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 7 hodnocení)
Anotace:
Nesourodá trojice dobrodruhů míří zpátky do Stříbrouch, aby tam žádala svou odměnu. Dočkají se ale skutečně vytoužené slávy a bohatství, po kterých tak strašlivě prahnou? Nebo se vůči nim rozmarní bohové zachovají opět příšerně krutě a nespravedlivě? Ne nadarmo se říká, že peníze kazí charakter. A tady je ve hře daleko víc než jen pouhá hrstka zlaťáků! Je vůbec možné, aby se v takovém čase mohlo zrodit něco tak křehkého jako přátelství, mamonu a démonům navzdory?

Alexandra Goldblum se vrací domů, zatímco nad Stříbrouchy se stahují bouřková mračna. Ukřivděný elfí kouzelník se nepřestává hněvat a volat po božím trestu. Sklíčená zlodějka by se nejradši na místě sebrala a odjela daleko pryč. A egoistický hraničář se už naopak vidí jako legendární hrdina. Tři obyčejní smrtelníci. Tři osamělé duše. Tři figurky mezi bezpočtem dalších na božské šachovnici. Jenže hry plné intrik umějí hrát krom cizích entit i mágusové a šlechta. Do jakého průšvihu se Pipin s Eiri a Sebasem namočí tentokrát? A kolika cizími osudy přitom sami zamíchají?

Tři jezdci apokalypsy...
...právě přijíždějí.

S druhými díly to většinou bývá obtížné. Ať už jednička nasadí laťku jakkoli vysoko, od pokračování se vždycky čeká aspoň nepatrné zlepšení. Je těžké napsat delší sérii, aniž by kdejaký díl nepůsobil vyloženě jakou pouhá vycpávka. Což naštěstí není případ Tří jezdců apokalypsy, protože ti mě bavili daleko víc než předchozí díl.

středa 22. prosince 2021

Letošní filmové zážitky

Po prázdninách jsem si blahosklonně rozepsala článek o všem, co jsem za červenec a srpen viděla - a samozřejmě zůstal pouze v konceptech. Částečně i proto, že jsme to se ségrou o prázdninách opravdu valily a viděly toho strašně moc. Každopádně, jak se blíží konec roku, všude se už zjevují všemožná shrnutí a hodnocení, tak jsem si řekla, že než to tu dám dokupy s knihami, můžeme mrknout i na zážitky z trochu jiného kulturního soudku.

Z čeho jsem letos byla nejnadšenější? Paradoxně ne z filmu (i když ten s tím taky souvisí) - po dvou letech jsem byla v kině. Naposledy jsme se ségrou šly na Frozen 2 v listopadu 2019, jen krátce předtím, než to všechno vypuklo. Letos v říjnu jsme se konečně zase dostaly na promítání do kina a nemohly jsme začít velkolepěji než Dunou. A nedávno jsme si šly na plátně užít i posledního Spider-mana. Chápu, že spoustě lidí kinoformát vůbec nevyhovuje, ale pro mě to prostě má svoje kouzlo a je to zase trošku jiný zážitek, než když si ten film pustíte na notebooku na posteli. :)

neděle 14. listopadu 2021

Padesátá léta, devadesátková poezie, netečnost a politici a jedna humanistická legrace

Zrovna čtu Dějiny světla od Němce, dle pěti set stran nepříliš student-friendly rozsah, ale libuju si v pomalosti děje, čtení si tak trochu užívám a vychutnávám. Vyprávění je poetické, kompozice podobně jako v Možnostech milostného románu skvělá, baví mě netypická du-forma. Právě mám totiž zapsaný kurz současné české literatury, kde řešíme díla, jež vyšla od roku 1989 až do současnosti. Krom současných autorů se tak dostanu i k těm, kteří publikovali těsně po revoluci a k těm, po nichž bych třeba sama od sebe nesáhla. Takže dneska v článku budu kromě Jiřího Hájíčka a Kláry Vlasákové mluvit třeba o Milanu Kozelkovi nebo Boženě Správcové.

sobota 16. října 2021

Seriálové kukátko: What if...? a druhá řada See

S marveláckými seriály se letos roztrhl pytel. Máme za sebou WandaVision, Falcona a Winter Soldiera, Lokiho, v blízké době nás čeká Hawkeye a chystá se seriál s War Machinem, Captain Marvel i Ms. Marvel, Talosem a bůhvíkým ještě. No a nedávno skončil další - What if...?, který oproti již jmenovaným přišel se zcela unikátním konceptem. A mimo to v tutéž dobu běžela také druhá série See, na kterou jsem se strašně těšila, takže jsem aspoň vždycky měla jistotu, že bude na co koukat. Tudíž pokud stále netrpělivě vyhlížíte dalšího Zaklínače i MCU projekty a nevíte, na co mrknout, můžete zkusit třeba jeden ze zmíněných seriálů.

sobota 9. října 2021

Humbookfest 2021

Když jsem v roce 2019 poprvé jela na naši největší YA knihomolskou akci, bylo mi jasné, že příští ročník nevynechám. Všichni víme, jak to dopadlo; o to víc jsem se ovšem těšila na ten letošní. Konečně po takové době na takové akci, mezi dalšími knihomoly, mezi tolika knihami! Strašně jsem se na Humbookfest těšila a taky jsem si ho neskutečně užila. Pokud tedy třeba stále váháte nad tím, zda takovou akci navštívit, chcete vědět, jak to vypadá, anebo stojíte o vzpomínku nebo obecně můj občasný cestopis, tak prosím, Humbookfest 2021.

sobota 11. září 2021

Harlem Renaissance a těžký, těžký život člověčí

To jsem si tak řekla, že když už mám zapsané čtyři předměty týkající se literatury, mohla bych si alespoň trošku naběhnout o prázdninách. Ne že by mi to vycházelo, klasicky; do české jsem už něco málo načetla, do té americké jsem se ovšem pustila až v srpnu. Teď už mám zas načteno tak, abych o tom aspoň mohla něco napsat. Tak prosím, Zora Neale Hurston, Upton Sinclair, Lillian Hellman a Richard Wright.

čtvrtek 2. září 2021

Recenze: Vůně citrónu | Když ti dá život citrony...

Počet stran:
320
Série: Vůně citrónu, 1
Nakladatelství: Fragment, 2021
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 50 hodnocení)
Anotace:
Co se stane, když se otevřeme druhým?
Alison už toho za svůj život viděla a zažila tolik, že si je jistá tím, že ji jen tak něco nepřekvapí. Pak ale do její kavárny začne chodit Sam. Tichá dívka, která s pravidelnou přesností ve dvě přijde, objedná si čaj s sebou, ale posadí se s ním ke stolečku. Úderem čtvrté se zvedne a odejde. A tak je to každý den. Má její chování nějaký smysl? Pravý důvod zná jen samotná Sam. Pouze ona ví, proč chodí právě do této kavárny. Kus sebe nechala v rodné zemi a v Anglii se teď stará především o druhé. Svá tajemství a osobní strašáky si pečlivě střeží a nestojí o to, sdílet je s druhými. Potom se však něco změní a ona začne toužit po pravém opaku...

Původně česká LGBTQ+ literatura mi vždycky dělá radost. Vůně citrónu (jsem zvyklá psát citron s krátkým o, proto je tak v nadpisu, jinak samozřejmě respektuju název knihy a v článku bude s dlouhým) mě zaujala už jen tou výraznou obálkou, natož když jsem zjistila, že se jedná o lesbickou linku, kterých je v našich končinách stále ukrutně málo. A tak když se naskytla příležitost, samozřejmě jsem se do knihy pustila. Co na ni říkám?