Seriály sjíždím rychleji, než o nich stíhám psát. Nicméně jsem si konečně vzpomněla i na tuhle rubriku a především mám za sebou jeden naprosto skvělý seriál, který vám tu chci doporučit, takže hurá na věc - dnes něco o všemi kritizované She-Hulk a prvních sériích Dickinson a Rodu draka. Na animáky přijde řada příště. :)
Walt Whitman a Emily Dickinson. Dvě velká jména americké poezie. Ani jednoho z nich jsme na gymplu nebrali. Na oba dva jsem však ustavičně narážela a byla na jejich tvorbu čím dál zvědavější. A nakonec mi oba byli trochu osudoví - Whitmana jsem měla na souborné zkoušce z americké literatury za bakalářské studium, Dickinson jsem dostala u státnic. Ať už poezii fandíte, či nikoliv, pojďme se těmto dvěma autorům trochu podívat na zoubek. :)
Poslední dobou tomu blogování nějak nepřicházím na chuť. Během bakaláře jsem se snažila sem vždycky aspoň jednou za čas něco publikovat, protože i teď mě mrzí, že by to tu mělo úplně padnout - byť jsou tedy knižní blogy dávno pasé. Ale zkoušet to můžu pořád. Minulý týden se mi povedlo sesmolit recenzi na praštěnou magickou komedii, takže dnes něco málo zase ze studia - o dvou knihách, které jsem nedávno přečetla do americké literatury; Barva nachu/The Color Purple a Erasure.
Ano, i to se odvíjí od kurzu literatury, který mám právě zapsaný - tedy současná americká literatura. Náš předmět je zaměřen převážně na minority a nemohli jsme začít žádným jiným narativem než tím afroamerickým. Ještě to máme rozdělené na autorky a autory. Tak jsem z každé kategorie sáhla po jednom románu, než se semestr stihne rozjet naplno. A obojí vám tu můžu vřele doporučit.
Když jsem se kdysi rozhodla si konečně koupit Harryho Pottera, začala jsem s Bloomsbury vydáním v angličtině kvůli obálkám - aby když jsem kupovala třetí díl, začal HP vycházet s totožnými obálkami v češtině. Podobný případ je i So This Is Ever After - dostala jsem se k tomu jen chvíli předtím, než bylo oznámeno české vydání. Ale takhle mám alespoň možnost vás na ni patřičně nalákat, abyste si byli jistí, že tohle je to, na co si v CooBoo edičáku dát pozor.
Sarah J. Maas je pro mě tzv. „autobuy" - kupuju cokoli, co vydá, aniž bych pořádně potřebovala vědět, o čem to vlastně je. Její knihy pořád miluju, pořád miluju její kreativitu, fantazii a schopnost mě pokaždé převézt, když už si myslím, že jsem ji nachytala a tuším, co přijde. Sérii Dvory jsem si tak samozřejmě oblíbila taky, a tak jsem napjatě čekala, až vyjde pokračování. Dala jsem si rereading celé série, abych byla dostatečně připravená, aspoň si ověřila, že to pořád žeru, a voila - Nestin a Cassianův příběh.
Na začátek tu vyhodím otázku - kolik českých LGBTQ+ YA knih jste schopní vyjmenovat? Víc než deset? Bude jich aspoň pět? Je to bídné, bídné číslo. O to větší radost mi dělá každá taková kniha, která vyjde. Tudíž je jasné, že mé pozornosti neunikl Třeťák od Elly Fever, který vyšel skrze Pointu a který taky dostal svou chvíli slávy na loňském Humbookfestu. Třeťák totiž slibuje příběh o transgender dívce z České republiky, větší lákadlo snad ani není třeba. No. Ale...
Kvůli ukončování studia mi tu blog sice čtvrt roku umíral, ale způsoby, jak prokrastinovat, se vždycky našly... i třeba v podobě seriálů. Během května a června jsem se tak podívala na další seriál z produkce Marvelu, jímž není nikdo jiný než Moon Knight, na všemi opěvované Srdcerváče a pak na Arcane: League of Legends, které jsem měla rozdívané ještě z minulého roku. Takže tu máte dva tipy a jedno ohromné doporučení.
Pride month, měsíc zasvěcený oslavě práv LGBTQ+ komunity. Vždycky si to říká o nějaký tematický článek. Letos se poměrně dost projektů zhostili influenceři na Instagramu a já mezi učením se na státnice jen závistivě pokukovala a v duchu si skládala seznam, co všechno z toho chci přečíst a co si pravděpodobně přečtu nejdřív v důchodu. Nicméně - na něco se přece jen najde čas i mezi tím vším. :) A sice nám duhový měsíc skončil, ale to rozhodně neznamená, že bychom měli duhu zase schovat, jako to dělají jisté firmy... ehm.
Právě kvůli skončenému pride monthu tu pro vás mám něco tematického i já. Nedávno jsem na IG narazila na reel, kde se ukazuje duha z knih, a tím, že jsem ho sama zkusila vytvořit (a pokřtila sestřin nový stativ, třeba teď začnu točit víc videí), jsem to nechtěla ukončit. Takže i tady přináším seznam podle barev duhy - s knihami, které jsem četla a vřele doporučuju. Duha z duhových knížek, here we go.
Některé knihy holt umí zaujmout jedinou větou v anotaci. U mě byl toto případ Dcery ztracených bohů - lákala mě od první chvíle, co jsem spatřila obálku. Příběh slibující silnou inspiraci kulturou starověkého Řecka? Sem s tím! Konečně jsem se k první knize, která si vysloužila hodnocení HumbookAwards (dává se to vůbec ještě?), dostala. A byla bych nadšená - jen je tu pár výhrad.
