Recenze: Temnota | Ne nadarmo je středověk dobou temna

Počet stran: 424

Série: Dobyvatelská sága, 1
Překlad: Kristýna Vítková, Hana Netušilová
Nakladatelství: CooBoo, 2018
Originální název: And I Darken
Hodnocení Goodreads: 3.86 (z 39 298 hodnocení)
Anotace:

Nikdo nečeká, že princezna bude drsná a samostatná. Jenže Lada přesně taková je. Od doby, co byla se svým bratrem vyhoštěna ze země a jejich otec zmizel, ví, že jediným klíčem k přežití je bezohlednost. Uvědomuje si, že je jen pěšákem v cizí hře, a nehodlá se s tím smířit. Proto tajně trénuje, aby se mohla vypravit do své domoviny, kde chce uplatnit své právo prvorozené a stát se vladařkou. Jenže když potká sultánova syna Mehmeda, vše se zkomplikuje.

Velmi často se v YA objevují názory, že už nechceme ufňukané hrdinky, ale musí to být silné ženy, které bojují samy za sebe, po boku nikoho nepotřebují a zkrátka celý příběh utáhnou na svých bedrech. Já jsem ideálně pro něco mezi, ale každopádně to byl jeden z hlavních argumentů, čím se všude Temnota vychvalovala. Tak jak obstála u mě?

Language tag

zdroj

Prý jsou tagy už trochu pasé, ale mě vždycky bavily a tomuhle jsem zkrátka neodolala. Jak nejspíš víte, jazyky vždycky byly mou vášní. Už na základce jsem snila o tom, že se jednou naučím strašně moc jazyků a domluvím se v několika zemích světa. Ten sen mi tak trochu zůstal, byť nemám k učení nových jazyků příliš prostoru. Ale kdoví, co přinese budoucnost. Každopádně jsem se zase trochu podívala pod pokličku učení se jazyků a předem vás varuju, že tohle bude dlouhé, protože jsou i věci mimo knih, o nichž nedokážu mluvit stroze :D

Na tento tag jsem narazila u Vysvobozené, původní znění tady.

Recenze: Na hraně temnoty | Ztracen v čase

Počet stran: 160
Série: Ztracen v čase, 1
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 5 hodnocení)
Anotace:

Drahý čtenáři,

zůstavuji Tě s událostmi, které se odehrály v jiném světě, jiné době, a především v životě jiného muže jménem Zakhar. Čaroděje, jenž nalezl svobodu a vykoupení na místě z nejbeznadějnějších. Na dně starého kalamáře a na hrotu ostrého pera.

Jsem povinen tě však předem varovat, neboť tento příběh je vskutku ohavný. Krev prosakuje jeho zápletkou a kane po listech knihy, již právě držíš ve svých rukou. Cítíš to horko, které z ní sálá? Slyšíš ten tichý tlukot srdce? Ještě není pozdě ji odložit... Neboť do morku kostí zkažené jsou postavy v ní. Postavy, jež skutečně žily a stále žijí v tom cizím a nepřátelském světě. A námět, můj drahý čtenáři, ten samotný je na výsost odporný a věř, že pro mnohé taktéž děsivý.

Nerad bych ovšem, aby zde došlo ke zmýlení, neboť bez seznámení se s neřestí, nelze doceniti krásu ctnosti. Obojí skloubí se totiž v každém z nás a jen když nalezneme odvahu, prozkoumat pečlivě obě strany téže mince, můžeme teprve s jistotou říci co přesně se v dotyčném člověku skrývá a jaký skutečně je.

Pakliže jsi dočetl až sem, vyzývám tě - Obrať list, smrtelníku...

Nedávno jsem psala esej do angličtiny, kde jsem rozebírala moderní retelling Rampelníka. Hlavní pointa tkvěla v tom, že příběh tentokrát vyprávěl Rampelník, tudíž se všechny role tak nějak obrátily. Kolikrát jste u příběhů přemýšleli, jak by se asi vyvinul, kdyby se role vypravěče zhostil někdo jiný? Podívat se do hlavy záporákovi, který se považuje za hrdinu, není k zahození, ale podívat se do hlavy anti-hrdiny, který si na nic nehraje... přesně to poskytuje Na hraně temnoty.

Yoli piknik | 14. 7. 2020

Snad od začátku svého blogování jsem závistivě pokukovala po všech knihomolských akcích, které se konaly příliš daleko a já se na ně nemohla dostat. Tenkrát pro mě byl trochu nedosažitelný i Svět knihy, to byly časy, teda. A stejně tak jsem to měla i s piknikem, který každoročně pořádá Yoli - vždycky jsem strašně chtěla jet, ale pořádalo se to buď ještě během školního roku, takže jsem nestíhala cestu do Prahy, nebo mi to vlezlo do doby, kdy jsme byli v cizině, když už se to konalo o prázdninách. (Na tohle mám vůbec štěstí, lístky na Humbook se naprosto vždycky začnou prodávat v den, kdy jsme na dovolené.) Ale tento rok se Yoli piknik konal v půlce července a konečně to vyšlo! Budiž toto tedy můj malý report z výletu do Prahy a prvního piknikaření. :)

Recenze: Aglajina zem | V roli ochránkyně milovaného domova

Počet stran: 144
Série: ---
Nakladatelství: Klika, 2019
Hodnocení Goodreads: 3.33 (z 3 hodnocení)
Anotace:

Aglajině zemi - panensky čisté planetě, kde lidé žijí v harmonii a míru - hrozí návrat do temných časů naplněných strachem a utrpením. Náhle totiž umírá její Ochránkyně, čarodějka Diviena. Těsně před svou smrtí se, sžírána obrovským pocitem viny, odhodlá k riskantnímu činu, jenž by nakonec mohl obyvatele Aglajiny země zachránit.

Na Zemi, planetě velmi vzdálené od Aglaji, vede obyčejný život třicetiletá Melinda. Pracuje v knihkupectví, volný čas tráví s kamarádkou Viktorií a bydlí sama se svou mouratou kočkou. Touží po lásce, ale žádný vztah jí nevydrží moc dlouho. Netuší, že to má svůj důvod.

Když jí do života vstoupí Adam, vše se obrátí vzhůru nohama. Melinda se konečně šťastně zamiluje a je přesvědčená, že Adam je ten pravý. Vzápětí ho ale ztrácí. Pro to, aby se znovu shledali, je Melinda ochotna uvěřit čemukoli a jít kamkoli.

Cesta za milovaným mužem ji zavede do Aglajiny země. Tak, jak svým zoufalým činem předurčila Diviena...

Zamysleli jste se někdy nad tím, jestli někde v alternativním vesmíru neexistuje vaše dvojče, které umí to, co vy ne? A naopak? Možná to jsou jenom spekulace, ale stále tu je ono vábivé „co by kdyby..." Když se mi ozvala autorka Petra Variant s nabídkou své knihy, příliš dlouho jsem nad přijetím neváhala. Protože přesně něco takového kniha slibuje, a navíc nikdy nepohrdnu příležitostí přečíst si něco domácí tvorby. Tak jak naše setkání dopadlo?

Recenze: Můj brácha se jmenuje Jessica | Nejen o toleranci k druhým

Počet stran: 256
Série: ---
Překlad: Anežka Mann
Nakladatelství: Slovart, 2020
Originální název: My Brother's Name Is Jessica
Hodnocení Goodreads: 3.45 (z 2 033 hodnocení)
Anotace:

Na svého staršího bratra Jasona se Sam Waver mohl vždycky ve všem spolehnout. Sam ho zbožňuje, zdá se totiž, že Jasonův život je perfektní - je přátelský, oblíbený, skvěle hraje fotbal a holky se můžou přetrhnout, aby s ním mohly chodit. Ale jednoho večer svolá Jason celou rodinu a svěří se jim s tajemstvím, se kterým se potýká už nějakou dobu. Tajemstvím, které hrozí je všechny rozdělit. Jeho rodiče si před tím zacpávají uši a Sam to nedokáže pochopit. Protože co byste dělali vy, kdyby vám váš bratr řekl, že ve skutečnosti vůbec není vaším bratrem? Že je ve skutečnosti... vaší sestrou?

Celý letní semestr jsem strávila v nosem zabořeným v povinné četbě, která se týkala české tvorby 19. století. Jistě, existují díla, která jsou lepší než ostatní, ale přece jenom, když si svou četbu vyberete sami, je to zcela jiný pocit. Dokážete si představit, jak strašně jsem se těšila, až si do ruky vezmu knihu dle své libosti? A tak jsem po zkoušce sáhla po Můj brácha se jmenuje Jessica a jsem moc ráda, že to byla zrovna tahle.

Seriálové kukátko: Elite

Během karantény jsem si nějak navykla na to, že si každý večer se ségrou něco pustíme. Občas film, většinou seriál. I tak mi to ale kolikrát nestačí a to, co ségru neláká, si pustím přes den sama. Takhle jsem se dostala k Elite. Vídávala jsem to sem tam na Instagramu a aplikace TV Time, kam si zaznamenávám jednotlivé zhlédnuté epizody, mi to neustále doporučovala, tak jsem se odhodlala to risknout.

Elite jsem si začala pouštět v době, kdy jsme se ještě dívaly na See, takže jsem měla poněkud jinak nastavené nároky a začátek seriálu mě příliš nezaujal. Upřímně, nejsem příliš velký fanda teen dramat, ve kterých se pořád řeší jedno a to samé - nějak převyspělí puberťáci, spousta chlastu a drog, jako by snad teenageři nedělali ani nic jiného, a vztahy, vztahy, vztahy. Moc na to nejsem. Proto mě první epizody moc neuchvátily a já přemýšlela, jestli v tom vůbec pokračovat. Ale nakonec jsem ráda, že jsem sjela všechny tři série (protože když už, tak už, že jo).

Co čte student bohemistiky #4

Tak mám po dnešku zkoušku slavnostně za sebou, nakonec to odnesl Kříž u potoka. Řeknu vám, byly to nervy, sotva se po prvním termínu objevily zprávy, že každého vyhazuje, měla jsem nahnáno :D O to víc jsem ráda, že to vyšlo. Zase ze mě spadla nějaká ta tíha. Každopádně mě čekají ještě dvě zkoušky, než slavnostně ukončím první ročník na vysoké, a pak se s chutí vrhnu na současnou literaturu. Asi si udělám pořadník, protože upřímně vůbec netuším, jak si z toho seznamu vybrat. Ale rozhodně už sem zase začnou přibývat klasické recenze. :)
I tak bych ale ráda dojela tuhle rubriku, co se týče prváku, než naskočí povinná četba v zimním semestru, tak to navýším na pětici knih.

Audioknihy, které vás nenechají chladnými | Měsíc audioknih v emocích

Zdravím, plamínci! Taky vám připadá, že se se všemi těmi akcemi v červnu doslova roztrhl pytel? Sama jsem něco málo plánovala, ale když vidím, co vše se chystá, asi si to nechám na potom nebo na příští rok, jak se znám. Každopádně, je tu červen, můj oblíbený měsíc, který mimo jiné také nese titul měsíc audioknih. A v Audiotéce se to letos nese na vlnách emocí - tedy každý červnový týden na jejich webu najdete různé audioknihy, které vás nenechají chladnými, ve slevě. Tudíž se i já zapojuju se svým výběrem čtyř audioknih, které ve mně vyvolaly určitý pocit. A třeba ho vyvolají i ve vás, tak se na ně pojďme podívat :)