Recenze: Dcera ztracených bohů | Pozor, co si přeješ

Počet stran: 272
Série: ---
Nakladatelství: Fragment, 2020
Hodnocení Goodreads: 3.63 (z 142 hodnocení)
Anotace:

Arisbé nikdy nepoznala jiné místo než maličký ostrůvek uprostřed Archájského moře, kde se narodila. Její touha vidět svět je tak silná, že se rozhodne porušit rodinné tabu a vstoupit do Labyrintu. Jen ti, kteří jím projdou a uniknou děsivé nestvůře v něm, mají možnost nastoupit na císařskou loď a ostrov opustit. Čeká na Arisbé úžasná budoucnost v císařském městě Solu, nebo smrt ve zdech Labyrintu, kde zemřela i její vlastní matka?

Některé knihy holt umí zaujmout jedinou větou v anotaci. U mě byl toto případ Dcery ztracených bohů - lákala mě od první chvíle, co jsem spatřila obálku. Příběh slibující silnou inspiraci kulturou starověkého Řecka? Sem s tím! Konečně jsem se k první knize, která si vysloužila hodnocení HumbookAwards (dává se to vůbec ještě?), dostala. A byla bych nadšená - jen je tu pár výhrad.

Vím, že dnes se píše historie, jen mi není úplně jasné, zda jsem v tom příběhu hrdinkou, či zda stojím na straně zkázy.

Arisbé nikdy neopustila Nisídu, maličký ostrov, na němž žije se svým strýcem, tetou a bratrancem. Svého otce nikdy nepoznala a matka zemřela v Labyrintu, když jí byly tři - a právě do Labyrintu se sama odhodlává. Kdo totiž projde Labyrintem kolem netvora s býčí hlavou, zajistí si odvoz do Solu, císařského města, a pozici v Gardě, elitní armádě. Pak by Arisbé konečně mohla vidět svět z trochu širší stránky... jenže nic není tak, jak se zdá, a právě tady platí ono všetečné: Pozor, co si přeješ.

Hned zpočátku mě zarazil styl psaní, ale velmi rychle jsem si na něj zvykla - upřímně, připomínalo mi to YA knihy, které jsem četla dřív, a po všech těch experimentech, jimiž jsem se během semestru musela babrat, to byla příjemná změna. Děj Dcery ztracených bohů utíká rychle - a to je u ní zásadní problém.

Ta neskutečná rychlost. Tady se toho totiž stane tolik, že by to klidně vydalo na celou trilogii. A tím pádem přichází i další věc; všechny ty věci jsou vysvětleny tak nějak zhuštěně. Na Arisbé se valí jedno odhalení za druhým a ona je zkrátka přejde, a někdy to jsou bohužel věci, které by prostě měly zabrat aspoň půl knížky, než se s tím vyrovná. Ale Arisbé je s tím kvůli tempu hotová za dva odstavce. Podobně i s prvky děje, samotný Labyrint a vše kolem něj by vydal za jedinou knihu, a přitom je s ním rozhodnuto během dvou kapitol a jede se dál. A tohle mě na tom mrzí nejvíc, protože to mohla být fakt nadupaná série.

Nelze tomu totiž upřít kreativitu; Dcera ztracených bohů si pohrává se starověkým Řeckem a je to znát. Nečekejte shledání s bohy nebo antickými hrdiny, prakticky jediná přímá narážka je ta býčí hlava, ale i s tou autorka zachází po svém. Nejvýstižnější pojmenování spíš bude: je to prodchnuté kulturou starověkého Řecka. Skrz naskrz. A to mě strašně bavilo, jako fanoušek starověku obecně jsem si toto nadmíru užila, ať už se jednalo o společenskou hierarchii, geografii nebo klidně přístup k šatstvu.

Postavy jsou na tom podobně jako samotný děj; kvůli rychlosti chybí složitější psychologizace, ale tady přiznávám, že jsem možná pátrala po něčem, co už kniha ani nabídnout nechtěla. Celkově mi přijde, že asi míří na mladší publikum, které z toho, věřím, bude nadšené - ostatně jak jsem už zmínila někdy na začátku článku, styl psaní mi dost připomínal knihy, které jsem čítávala dřív, takže být o pár let mladší, asi bych Dceru bezmezně milovala. Nicméně nepřílišná hloubka neubírá postavám na zajímavosti, autorka si s tím hezky vyhrála, víc prostoru by si jednoznačně zasloužily. Líbilo se mi, že si autorka nebere servítky se společenským postavením, ale přistupovala k tomu tak, jak se k tomu nejspíš tehdy přistupovalo, za to rozhodně plus.
A ta obálka? Boží.

Lidé nechápou, že smrt občas znamená pravou svobodu.

Abych to tu nějak shrnula; Dcera ztracených bohů má skvělý koncept, který podle mě osloví spíš mladší čtenáře YA. Na mě to holt bylo až moc rychlé. Ale četlo se to dobře, děj se při vší té rychlosti nezadrhával, takže jestli máte rádi antiku, určitě Dceru ztracených bohů zkuste. :)

Máte svou oblíbenou knihu zabývající se starověkým Řeckem? :)