Walt Whitman a Emily Dickinson

Walt Whitman a Emily Dickinson. Dvě velká jména americké poezie. Ani jednoho z nich jsme na gymplu nebrali. Na oba dva jsem však ustavičně narážela a byla na jejich tvorbu čím dál zvědavější. A nakonec mi oba byli trochu osudoví - Whitmana jsem měla na souborné zkoušce z americké literatury za bakalářské studium, Dickinson jsem dostala u státnic. Ať už poezii fandíte, či nikoliv, pojďme se těmto dvěma autorům trochu podívat na zoubek. :)

Začnu s dovolením Emily Dickinson, protože ta mi je přece jen trochu bližší. Oba básníci každopádně využívají volný verš, Dickinson se prý v lecčems u Whitmana inspirovala, ačkoli jí tolik k srdci nepřirostl; nicméně mě její tvorba zaujala mnohem víc než ta Whitmanova. Jestli to je tím, že Whitman všechno oslavuje, zatímco její verše jsou spíš melancholické... kdoví. Poezii o smrti umí Dickinson skládat perfektně, ale to samozřejmě není její jediné téma. Stačí nahlédnout na jakoukoli její báseň a její tvorba je docela jasná. Vtipné jsou však patálie kolem vydávání její tvorby, kdy za svého života vydala naprosté minimum a vše se řešilo až po její smrti - jenže Emily byla na svou dobu až moc pokroková a její básně se při vydání stejně upravovaly; tu se upravil rytmus, tam přidal rým, tady změnilo celé slovo... Kompletní sbírka jejích básní, které vyšly bez jakýchkoli zásahů a cenzury, spatřila světlo světa až v roce 1955, až sedmdesát let po její smrti!

Because I could not stop for Death -
He kindly stopped for me -
The Carriage held but just Ourselves -
And Immortality.

A pokud byste stáli o menší sondu do její tvorby, doporučuju seriál Dickinson. Je to v podstatě moderní zpracování jejího života; vyskytují se tam reálné postavy a leccos se odvíjí od toho, jak to bylo, ale postavy užívají moderní mluvu, na pozadí hraje současná populární hudba a možná to je krapet emancipovanější, než v té době bylo. Ale mě to prostě strašně baví a každou epizodu si navýsost užívám. Seriál už je venku celý, takže nehrozí čekání na další série, a pokud patříte k těm, kteří nad modernějšími adaptacemi neohrnují nos, tak to zkuste. Každá epizoda je zarámovaná jednou z jejích básní a tuhle kompozici naprosto zbožňuju. (Někdy v blízké době bych chtěla vydat další seriálové kukátko, v něm se snad vyjádřím k první sérii.)

A co k Whitmanovi? Na toho jsem byla velmi zvědavá z prostého důvodu - neustále jsem na jeho jméno narážela v LGBTQ+ literatuře, především té starší. Že byl pro svou dobu Whitman queer persona, že jeho básně četl každý... no, asi jsem se zatím tak úplně nedopátrala proč, ale uvidíme. Whitman podobně jako Dickinson užívá volný verš a v podstatě je považován za jakéhosi průkopníka, co se tohoto prvku týče v americké literatuře. Oproti Dickinson však melancholii nechává spíš plynout na pozadí a soustředí se na oslavu života, na oslavu Ameriky a pocitu „být Američanem". Stébla trávy, jeho nejznámější sbírka, kterou vydal anonymně, ale prozradil se v textu, jsou leckdy trochu těžší na strávení, ale čtou se pěkně. A pokud máte v poezii rádi nenápadnější kontrasty, tak toho si tu taky užijete. Mě osobně to stylem velmi připomínalo Otokara Březinu a jeho sáhodlouhé verše, takže jestli vám sedl on, zkuste dát šanci i Whitmanovi.

I celebrate myself, and sing myself,
And what I assume you shall asume,
For every atom belonging to me as good belongs to you.

Znáte tvorbu dvou předních amerických básníků? :)