tag:blogger.com,1999:blog-7796831320469914902024-03-14T11:01:37.612+01:00Adelle's World of BooksAdelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.comBlogger630125tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-22500462234697629742022-12-16T09:25:00.001+01:002022-12-16T09:25:18.453+01:00Seriálové kukátko: She-Hulk, Dickinson a Rod draka<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2yNwlIB-4XzBcUhWyiEK4nhEidf1bHfdIht0G9AOR_XcnX7M10TkdEIQ-W6wwNtGfiNHUgvwjE1sO96Esz1XxYF718TrXm3zJmxi7pRrOlfcQaYTqVI1l6dkG-vYmnp-oCFRSkN4ebRd83KX3Dkd_PGcAn9g6L9-IdmnADfOapQRDQ0PHAVQ8FOnh/s985/SerialoveKuk.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="387" data-original-width="985" height="126" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2yNwlIB-4XzBcUhWyiEK4nhEidf1bHfdIht0G9AOR_XcnX7M10TkdEIQ-W6wwNtGfiNHUgvwjE1sO96Esz1XxYF718TrXm3zJmxi7pRrOlfcQaYTqVI1l6dkG-vYmnp-oCFRSkN4ebRd83KX3Dkd_PGcAn9g6L9-IdmnADfOapQRDQ0PHAVQ8FOnh/s320/SerialoveKuk.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Seriály sjíždím rychleji, než o nich stíhám psát. Nicméně jsem si konečně vzpomněla i na tuhle rubriku a především mám za sebou jeden naprosto skvělý seriál, který vám tu chci doporučit, takže hurá na věc - dnes něco o všemi kritizované She-Hulk a prvních sériích Dickinson a Rodu draka. Na animáky přijde řada příště. :)<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvl-FPAjfoTKsCgqpETTk3_LvHGMwa8ZDf8bdZ73EPW1JlrUeeha9e4SKp5BWqgHp-haH9Fu7D0dfjv0xis19XTP5NBSMSZO4SUy4Ox_pj3NHyCENjy-UUaLr2e2jG4N-LI4Ey2OEm3InjpLv6yrypQTwfmmdvrFLMQdXoRgtoQS3haWLW79lIzCwC/s599/shehulk.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="599" data-original-width="420" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvl-FPAjfoTKsCgqpETTk3_LvHGMwa8ZDf8bdZ73EPW1JlrUeeha9e4SKp5BWqgHp-haH9Fu7D0dfjv0xis19XTP5NBSMSZO4SUy4Ox_pj3NHyCENjy-UUaLr2e2jG4N-LI4Ey2OEm3InjpLv6yrypQTwfmmdvrFLMQdXoRgtoQS3haWLW79lIzCwC/w140-h200/shehulk.jpg" width="140" /></a></div>She-Hulk</h3><p style="text-align: justify;">Marvel schytává poslední dobou docela velkou kritiku. Mně se to pořád líbí; jasně, kvalita šla v leckterých projektech trochu dolů, ale dívat se na to pořád dá a pořád mě to baví. Nejkontroverznější je v tomto ohledu však rozhodně She-Hulk, na niž došlo ještě před premiérou, když se objevily první teasery. Protože... stížnosti nejsou poslední dobou jen na kvalitu příběhu, ale taky CGI. A tady to jde poznat teda maximálně. Je zvláštní, že počítačem vytvořený Hulk vypadá přirozeně a má lidské rysy, zatímco She-Hulk je prostě jako Barbie bez jediné poskvrnky. Animace She-Hulk štvala i mě, co si budeme, ale seriálu jsem samozřejmě šanci dala. Výsledek? Rozhodně to není taková katastrofa, za jakou se to všude prezentuje.</p><p style="text-align: justify;">Ano, souhlasím s tím, že to je nejslabší počin, s nímž Marvel za poslední dobu přišel. Hlavním důvodem je nejspíš to, že ze seriálu není cítit, o čem vlastně má být - má to být další superhrdinský akčňák? Právnický seriál? Seriál upozorňující na problémy ve společnosti? Komedie pro celou rodinu? Téma skákalo odtamtud sem a chyběla tomu ucelenost, a to bohužel i v ději. She-Hulk nemá jednoznačnou zápletku. Ani záporáka. Ono se to tam prostě tak nějak děje... a pak má asi dojít k překvapivým odhalením, jenže ta jednak nefungují, a jednak jsou taky pohřbena tím, jak se to hlavní postava snaží „zachránit" a ve výsledku z toho udělá ještě větší guláš. Přitom sama Jennifer jako She-Hulk je fajn postava a měla by co předat. Vše to totiž uvede epizoda, v níž se řeší, jak se nejen vyrovnává se skutečností, že je teď Hulk, ale taky řeší rozdíly v jejím postavení, co musí oproti ostatním oddřít jako žena, co denně snáší. A i z toho tak nějak sešlo.</p><p style="text-align: justify;">Oproti tomu si to zachovává docela milý humor a není to tak, že bych u každé epizody trpěla a koukala, jak dlouhé to ještě bude. Jen to prostě není to, co nám Marvel většinou představuje.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyrZ3-flVMaSKI59RqfGcEeSTzO86ge4y4XGv01ZdFfmoR8yVYmUvu8o7WZ612H2sFYt-oRqWXp_eirzXnb2YPI5PqTNxpUqkQAm6pmh61rHmCN4WwDlZOnGfG-W7J1Evcy1pAJDFm5hDXAjrdqWI9zVs-QfDJAtXHaNHREz9nZZBU-7vo-__67ey6/s630/dickinson.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="630" data-original-width="420" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyrZ3-flVMaSKI59RqfGcEeSTzO86ge4y4XGv01ZdFfmoR8yVYmUvu8o7WZ612H2sFYt-oRqWXp_eirzXnb2YPI5PqTNxpUqkQAm6pmh61rHmCN4WwDlZOnGfG-W7J1Evcy1pAJDFm5hDXAjrdqWI9zVs-QfDJAtXHaNHREz9nZZBU-7vo-__67ey6/w133-h200/dickinson.jpg" width="133" /></a></div>Dickinson</h3><p style="text-align: justify;">Na seriál jsem poprvé narazila díky Hailee Steinfeld, představitelce hlavní role, kterou jsem si poslední dobou dost oblíbila - a šla do watchlistu. Pak jsme poezii Emily Dickinson rozebírali v seminářích a to mě konečně pošťouchlo k tomu si seriál pustit. A zamilovala jsem se hned od prvního dílu - skoro každé jsem na TV Time dala plné hodnocení a užívala jsem si každou minutu.</p><p style="text-align: justify;">Nestačí? Dickinson sleduje život básnířky v době, která vrcholí občanskou válkou a v níž má žena jasně dané postavení. Emily je ale na soudobé poměry až příliš velká rebelka, a kdyby jen tím, že má spisovatelské ambice... Pokud rádi sledujete příběhy o emancipaci žen a jejich nelehkých osudech v historii, tady je toho ažaž, až mi kolikrát naskakovala žilka. Nicméně je to celé pojaté naprosto geniálně - nejenže to řeší důležitá témata jak pro tehdejší, tak i pro současnou dobu, jedná se také o moderní zpracování; čili vidíte postavy v historických kostýmech, ale mluví současnou angličtinou a na pozadí hraje současná hudba. Přiznám se, že většinou tohle vůbec nemusím a spíš mě to štve, sem mi to však neskutečně sedělo. Teď už se konečně dostanu k tomu nejgeniálnějšímu prvku, a tím je kompozice. Každý díl je totiž zarámovaný nějakou básní od Emily Dickinson, verše proplouvají skrz děj a ten se podle nich taky většinu času odvíjí.</p><p style="text-align: justify;">Mihnou se i známé osobnosti jako Henry Thoreau nebo Louisa May Alcott. A herecké výkony jsou prvotřídní. Smála jsem se i brečela. Za mě to je prostě naprosto boží počin a jsem strašně ráda, že jsem ho objevila, a vám ho vřele doporučuju!</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCey8g_PO1CkeZUZxSmkEHOkWmlTwduJkhISLQo7vO1aqv1XGuEMo6hufKz9w72iwBmdHravK_LrSCO6L0E8aUvckpplE7cY-PUYlzVwGEDpM_eq1pJBWrUK7OxC85qqGv2T_mamyrhu1CaE-3mKtCw5d-v3ZxlJoAw4CU0B7mQVDm2fGpzy12xauw/s1500/houseofthedragon.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1500" data-original-width="1013" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCey8g_PO1CkeZUZxSmkEHOkWmlTwduJkhISLQo7vO1aqv1XGuEMo6hufKz9w72iwBmdHravK_LrSCO6L0E8aUvckpplE7cY-PUYlzVwGEDpM_eq1pJBWrUK7OxC85qqGv2T_mamyrhu1CaE-3mKtCw5d-v3ZxlJoAw4CU0B7mQVDm2fGpzy12xauw/w135-h200/houseofthedragon.jpg" width="135" /></a></div>Rod draka</h3><div style="text-align: justify;">Tenhle článek jsem rozepsala ještě předtím, než jsem první sérii dlouho očekávaného návratu do světa Západozemí měla zkouknutou, a dopisuju ho v době, kdy už to viděli snad všichni. Co už. Osobně jsem byla k Rodu draka poněkud skeptická - a naprosto zbytečně. Hned v první epizodě na mě dýchla atmosféra Hry o trůny a můžu s čistým srdcem říct, že se jedná o naprosto důstojný prequel. Perfektní herecké výkony. Perfektní scénář, kdy se opět spousta věcí odehraje jen díky chytře napsaným dialogům nebo na pozadí. Dokonalé efekty a dokonalý soundtrack, pokud jste milovali hudební doprovod u GoT, tady budete taky.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Seriál je nicméně koncipován jako kronika a tudy míří moje snad jediná výtka - časové skoky. Do světa Targaryenů, Daenerysiných předků, se dostáváme, když je Rhaenyře a Alicent tady patnáct let. S každou další epizodou se odehraje časový skok, někdy rok, dva, někdy jen pár měsíců. Děj tedy postupuje rapidním tempem, ale přišlo mi, že se jaksi zapomíná na to, co se odehrálo mezi tím. Během prvních minut další epizody vám tak musí dojít, které postavy se stihly usmířit, které rozhádat, jak na tom kdo je, proč je tady tahle postava... a největší chaos pak přišel v půlce série, kdy děj poskočil o celých deset let. Po extrémně vypjatém konci pátého dílu by to prostě chtělo exkurz do toho, jak se k sobě postavy mají, proč se i po těch deseti letech tak strašně nesnáší, jak si kdo k sobě našel cestu a podobně. Tam mi chvilku trvalo, než jsem do toho zase zabředla.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ale jinak opravdu nemám co vytknout. Konec ohromný cliffhanger, ze kterého jsem se tradičně chvilku vzpamatovávala, protože to je taky geniálně natočené. Pokud jste k prequelu Hry o trůny zdráhaví, tak nebuďte. :) Další série by se měla začít natáčet příští rok, tak uvidíme, kam až nakonec tvůrci dospějí... jestli až k narození Matky draků.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Viděli jste některý ze seriálů? Nebo máte jiná doporučení? :)</div>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-67156001819926268082022-10-29T18:51:00.000+02:002022-10-29T18:51:00.709+02:00Walt Whitman a Emily Dickinson<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfPBHeBkxCLJrae-Fsa1XspzLcibmTz-2jqghJ-dTXzAUz-I_jrCzo5RcElOOTAIo9reMqU0krWE19bOXunmpA1-VXqe6rG-eStDk_l7z2z2Y7AmjWyut6Z-OtJOuyr-QqugeUVaugOhJ3PNeMca2iGMsVoycaIbMg0fPiB2ecYG_SBCI6MVKS3fyR/s677/Co%20%C4%8Dte%20student%20anglistiky.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="320" data-original-width="677" height="151" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfPBHeBkxCLJrae-Fsa1XspzLcibmTz-2jqghJ-dTXzAUz-I_jrCzo5RcElOOTAIo9reMqU0krWE19bOXunmpA1-VXqe6rG-eStDk_l7z2z2Y7AmjWyut6Z-OtJOuyr-QqugeUVaugOhJ3PNeMca2iGMsVoycaIbMg0fPiB2ecYG_SBCI6MVKS3fyR/s320/Co%20%C4%8Dte%20student%20anglistiky.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Walt Whitman a Emily Dickinson. Dvě velká jména americké poezie. Ani jednoho z nich jsme na gymplu nebrali. Na oba dva jsem však ustavičně narážela a byla na jejich tvorbu čím dál zvědavější. A nakonec mi oba byli trochu osudoví - Whitmana jsem měla na souborné zkoušce z americké literatury za bakalářské studium, Dickinson jsem dostala u státnic. Ať už poezii fandíte, či nikoliv, pojďme se těmto dvěma autorům trochu podívat na zoubek. :)<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Začnu s dovolením <b>Emily Dickinson</b>, protože ta mi je přece jen trochu bližší. Oba básníci každopádně využívají volný verš, Dickinson se prý v lecčems u Whitmana inspirovala, ačkoli jí tolik k srdci nepřirostl; nicméně mě její tvorba zaujala mnohem víc než ta Whitmanova. Jestli to je tím, že Whitman všechno oslavuje, zatímco její verše jsou spíš melancholické... kdoví. Poezii o smrti umí Dickinson skládat perfektně, ale to samozřejmě není její jediné téma. Stačí nahlédnout na jakoukoli její báseň a její tvorba je docela jasná. Vtipné jsou však patálie kolem vydávání její tvorby, kdy za svého života vydala naprosté minimum a vše se řešilo až po její smrti - jenže Emily byla na svou dobu až moc pokroková a její básně se při vydání stejně upravovaly; tu se upravil rytmus, tam přidal rým, tady změnilo celé slovo... Kompletní sbírka jejích básní, které vyšly bez jakýchkoli zásahů a cenzury, spatřila světlo světa až v roce 1955, až sedmdesát let po její smrti!</p><p style="text-align: center;"><i>Because I could not stop for Death -<br />He kindly stopped for me -<br />The Carriage held but just Ourselves -<br />And Immortality.</i></p><p style="text-align: justify;">A pokud byste stáli o menší sondu do její tvorby, doporučuju seriál Dickinson. Je to v podstatě moderní zpracování jejího života; vyskytují se tam reálné postavy a leccos se odvíjí od toho, jak to bylo, ale postavy užívají moderní mluvu, na pozadí hraje současná populární hudba a možná to je krapet emancipovanější, než v té době bylo. Ale mě to prostě strašně baví a každou epizodu si navýsost užívám. Seriál už je venku celý, takže nehrozí čekání na další série, a pokud patříte k těm, kteří nad modernějšími adaptacemi neohrnují nos, tak to zkuste. Každá epizoda je zarámovaná jednou z jejích básní a tuhle kompozici naprosto zbožňuju. (Někdy v blízké době bych chtěla vydat další <a href="https://adellebooks.blogspot.com/search/label/Seri%C3%A1ly">seriálové kukátko</a>, v něm se snad vyjádřím k první sérii.)</p><p style="text-align: justify;">A co k Whitmanovi? Na toho jsem byla velmi zvědavá z prostého důvodu - neustále jsem na jeho jméno narážela v LGBTQ+ literatuře, především té starší. Že byl pro svou dobu <b>Whitman </b>queer persona, že jeho básně četl každý... no, asi jsem se zatím tak úplně nedopátrala proč, ale uvidíme. Whitman podobně jako Dickinson užívá volný verš a v podstatě je považován za jakéhosi průkopníka, co se tohoto prvku týče v americké literatuře. Oproti Dickinson však melancholii nechává spíš plynout na pozadí a soustředí se na oslavu života, na oslavu Ameriky a pocitu „být Američanem". Stébla trávy, jeho nejznámější sbírka, kterou vydal anonymně, ale prozradil se v textu, jsou leckdy trochu těžší na strávení, ale čtou se pěkně. A pokud máte v poezii rádi nenápadnější kontrasty, tak toho si tu taky užijete. Mě osobně to stylem velmi připomínalo Otokara Březinu a jeho sáhodlouhé verše, takže jestli vám sedl on, zkuste dát šanci i Whitmanovi.</p><p style="text-align: center;"><i>I celebrate myself, and sing myself,<br />And what I assume you shall asume,<br />For every atom belonging to me as good belongs to you.</i></p><p style="text-align: justify;">Znáte tvorbu dvou předních amerických básníků? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-32593024542493742452022-10-19T19:51:00.003+02:002022-10-19T19:51:29.420+02:00Ze současné afroamerické literatury<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6-TCDpa48CHCEKn3Q2GhJvsW3F1BsGzoGMp-NCG0kzC68UlFtA6Jo-VS-qmK5uDKhFM5K0E_kxIf4djIzWcZsL9GE2Apw4_wIl_kS-TUHW_OximzfgI1cqXUxSZOddqXN85iwXF96V7nE5GxvAusEU_H6Ebyju5Mv0aOA3zE6Tu8HvpSCLXFGDRXm/s677/Co%20%C4%8Dte%20student%20anglistiky.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="320" data-original-width="677" height="151" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6-TCDpa48CHCEKn3Q2GhJvsW3F1BsGzoGMp-NCG0kzC68UlFtA6Jo-VS-qmK5uDKhFM5K0E_kxIf4djIzWcZsL9GE2Apw4_wIl_kS-TUHW_OximzfgI1cqXUxSZOddqXN85iwXF96V7nE5GxvAusEU_H6Ebyju5Mv0aOA3zE6Tu8HvpSCLXFGDRXm/s320/Co%20%C4%8Dte%20student%20anglistiky.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Poslední dobou tomu blogování nějak nepřicházím na chuť. Během bakaláře jsem se snažila sem vždycky aspoň jednou za čas něco publikovat, protože i teď mě mrzí, že by to tu mělo úplně padnout - byť jsou tedy knižní blogy dávno pasé. Ale zkoušet to můžu pořád. Minulý týden se mi povedlo sesmolit recenzi na <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2022/10/recenze-so-this-is-ever-after-co-se.html">praštěnou magickou komedii</a>, takže dnes něco málo zase ze studia - o dvou knihách, které jsem nedávno přečetla do americké literatury; Barva nachu/The Color Purple a Erasure.</p><p style="text-align: justify;">Ano, i to se odvíjí od kurzu literatury, který mám právě zapsaný - tedy současná americká literatura. Náš předmět je zaměřen převážně na minority a nemohli jsme začít žádným jiným narativem než tím afroamerickým. Ještě to máme rozdělené na autorky a autory. Tak jsem z každé kategorie sáhla po jednom románu, než se semestr stihne rozjet naplno. A obojí vám tu můžu vřele doporučit.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVolyu_Rz9lywylH8axxn5kedBZVMsF9nr8hw9majhdiY08g4r4dxy1jUybojtW3WgSEz03b93h88CST47_6BQS7DuOSjcD8eS1TJrgJRyfS0bCADQYs48p41gl0SUSFQym0W4f9RniWArYQnjSFp247j5XI1_4zhTFhTLnZfKHrRhs1KOrEHkioo-/s1854/IMG_20221011_172909.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1854" data-original-width="1080" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVolyu_Rz9lywylH8axxn5kedBZVMsF9nr8hw9majhdiY08g4r4dxy1jUybojtW3WgSEz03b93h88CST47_6BQS7DuOSjcD8eS1TJrgJRyfS0bCADQYs48p41gl0SUSFQym0W4f9RniWArYQnjSFp247j5XI1_4zhTFhTLnZfKHrRhs1KOrEHkioo-/s320/IMG_20221011_172909.jpg" width="186" /></a></div>The Color Purple/Barva nachu</h2><p style="text-align: justify;">Snad nejznámější román Alice Walker vyšel i v českém překladu, po němž jsem sáhla já, neboť v naší univerzitní knihovně se vydání v originále nenacházelo... a ohromilo mě to natolik, že jsem do dvou týdnů originál objednávala a už ho mám doma na poličce. Pokud tohle nesvědčí dost - Barva nachu je vyprávěna pomocí dopisů, které Celie píše Bohu od svých čtrnácti let až někdy skoro do čtyřiceti. Narativ, který se drží afroamerické ženské literatury v době, kdy byla tato kniha napsána, se objevuje i zde; rasismus, který Afroameričané zažívají, je umocňován i sexismem. Skoro jako by černé ženy byly ještě o krapet níž, než jak se přistupovalo k černým mužům. Barva nachu tak vypráví o tom, jak právě s tímhle Celie po celý život bojuje, sledujeme její emancipaci a sebeuvědomění a je to prostě strašně krásné, silné a bolestivé. Celie se bojí o čemkoli sama rozhodnout, nemůže jen tak odejít od muže, kterého si prostě musela vzít, ale to neznamená, že musí vyvěsit bílou vlajku. Když se ve městě objeví Shag, která na všechna ta pravidla, co by žena měla a neměla dodržovat, hází víme co, Celie zjišťuje, že může být i trochu odvážnější. Do příběhu vstupují i zážitky její mladší sestry Nettie, která je na misii v Africe, a podává tak zase trošku jiný příběh.</p><p style="text-align: justify;">Za mě to prostě byla naprosto nečekaná síla. Skvělé to je i po jazykové stránce, kdy Nettie, která se dostala ke vzdělání, píše vzletné dopisy, zatímco Celie, která neměla možnost se kdekoli vzdělávat, píše jednodušším způsobem, hledá si vlastní cesty v gramatice a zkrátka užívá jazyk po svém. Český překlad byl v tomto výborný a poradil si s tím skvěle. Vřele doporučuju, přečtěte si to, už jen ať zase trochu víc pochopíme to, co se dělo (a bohužel i stále děje) za oceánem.</p><h2 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiMXB3X0WhGqTDjAMcfkpB-WBcNchNEq8PnG4q6DQv_rpKBqgRkMlvE4N6RN3sJqGQ0NfwJB7JWWCSod9LkPQih5dVwevV-lqXnvc-vAT2RY7osljZSqPR-g5Hyxu9xUvgUGF-1AvNscxPXS3aQa6AoBaymn83lpv5YkaaoawUiCgDh1Va8h67kGUWw" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" data-original-height="435" data-original-width="300" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiMXB3X0WhGqTDjAMcfkpB-WBcNchNEq8PnG4q6DQv_rpKBqgRkMlvE4N6RN3sJqGQ0NfwJB7JWWCSod9LkPQih5dVwevV-lqXnvc-vAT2RY7osljZSqPR-g5Hyxu9xUvgUGF-1AvNscxPXS3aQa6AoBaymn83lpv5YkaaoawUiCgDh1Va8h67kGUWw=w222-h320" width="222" /></a></div>Erasure</h2><p style="text-align: justify;"><br />Afroameričané se prý cítili ohroženi ženami, které je ve svých dílech nařkli tak, jako to udělala třeba Alice Walker právě v Barvě nachu (kde však nejsou všichni muži hozeni do jednoho pytle, ale... tyhle názory známe). V příbězích se to odrazilo, v Erasure naštěstí podle mě skoro vůbec. Pokud třeba sami píšete, Erasure by se vám mohlo líbit už jen tím, že hlavním hrdinou je spisovatel, takže do děje vstupují i jeho nápady, co by mohl napsat nebo někdy zakomponovat do příběhu.</p><p style="text-align: justify;">Hlavní konflikt tu řeší řemeslo psaní, ale také rodina. Monkův otec před několika lety spáchal sebevraždu, ale uchoval si svoje tajemství, jeho starší bratr doposud bojuje se svou homosexualitou, sestra vůči němu cítí trochu závist, jak ho odjakživa všichni stavěli na úplně jinou lajnu než ji a jejich bratra, a matku pomalu dostává Alzheimer. Ve zkratce. Monkova rodina a především vztahy v ní jsou velmi komplikované (ostatně kde ne) a konflikty, které s každou další stranou spíš rostou, než aby se řešily, precizně vybudované. Podobně to ale je i s jinými aspekty Monkova života. Monk je spisovatel, ale jeho knihy se moc neprodávají. A akorát vychází kniha, která má zobrazovat „pravý život Afroameričanů", a je celá napsaná šíleným dialektem, kterým se podle Monka přece vůbec nikde nemluví. Ale ta kniha je všude oceňovaná, kritikové i čtenáři ji milují, baží po „konečně pravém obrazu Afroameričanů", a přesně to Monka vytáčí k nepříčetnosti... až na to jednou sedne a napíše něco podobného. A najednou je o jeho tvorbu neskutečný zájem. A tak přichází další konflikt, a to se sebou samým, jak se postavit k tvorbě, kterou vlastně nesnáší, a jak mezi tím konečně najít kompromis.</p><p style="text-align: justify;">Ano, Erasure je trochu složitější dílo, pokud jdeme takhle hloub, ale čte se to skvěle. Bohužel to česky nevyšlo, alespoň jsem nikde nedohledala - ale jedná se poměrně novější dílo (vyšlo v roce 2019), takže kdoví, třeba na to jednou dojde.</p><p style="text-align: justify;">Tohle je teprve čtvrtý článek, co publikuju v rámci četby na anglistiku, takže v pár dalších se snad podívám i zpětně na díla, co jsem četla ještě k bakalářským státnicím. Minimálně na poezii bych se chtěla podívat, tak snad na ni dojde. :)</p><p style="text-align: justify;">Znáte zmíněné autory? Čtete afroamerickou literaturu? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-31191827400695298612022-10-11T10:51:00.000+02:002022-10-11T10:51:20.103+02:00Recenze: So This Is Ever After | Co se děje po „šťastně až navěky"?<p style="text-align: justify;"><b style="text-align: left;"></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b style="text-align: left;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifWnsO0ZtStqwvahl0tWkXGwj-Og3WY7aV63HGrwI0OhySZYBesv0D-sUNqcwoMykzZo99fqjodwtM8fr7cuVvnp_nIg1kPBfSH0aLcPqc8hlMWY_cox9iLfL9xzjC7O9rjY1TiCHsk-gNNC0m2G2vqx5oqQQqyYudq7dhUmY5ErBp8kCMusbIrWA3/s475/55545191.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="475" data-original-width="317" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifWnsO0ZtStqwvahl0tWkXGwj-Og3WY7aV63HGrwI0OhySZYBesv0D-sUNqcwoMykzZo99fqjodwtM8fr7cuVvnp_nIg1kPBfSH0aLcPqc8hlMWY_cox9iLfL9xzjC7O9rjY1TiCHsk-gNNC0m2G2vqx5oqQQqyYudq7dhUmY5ErBp8kCMusbIrWA3/w268-h400/55545191.jpg" width="268" /></a></b></div><b style="text-align: left;">Počet stran: </b><span style="text-align: left;">352</span><br style="text-align: left;" /><b style="text-align: left;">Série</b><span style="text-align: left;">: ---</span><br style="text-align: left;" /><b style="text-align: left;">Nakladatelství</b><span style="text-align: left;">: Margaret K. McElderry Books</span><br style="text-align: left;" /><b style="text-align: left;">Hodnocení Goodreads</b><span style="text-align: left;">: 4.02 (z 7 630 hodnocení)</span><br style="text-align: left;" /><b style="text-align: left;">Anotace</b><span style="text-align: left;">:<br /><div style="text-align: justify;"><i>Arek hadn't thought much about what would happen after he completed the prophecy that said he was destined to save the Kingdom of Ere from its evil ruler. So now that he's finally managed to (somewhat clumsily) behead the evil king (turns out magical swords yanked from bogs don't come pre-sharpened), he and his rag-tag group of quest companions are a bit of a loss for what to do next.</i></div></span><i><div style="text-align: justify;"><i>As a temporary safeguard, Arek's best friend and mage, Matt, convinces him to assume the throne until the true heir can be rescued from her tower. Except that she's dead. Now Arek is stuck as king, a role that comes with a magical catch: choose a spouse by your eighteenth birthday, or wither away into nothing.</i></div></i><i><div style="text-align: justify;"><i>With his eighteenth birthday only three months away, and only Matt in on the secret, Arek embarks on a desperate bid to find a spouse to save his life - starting with his quest companions. But his attempts at wooing his friends go painfully and hilariously wrong... until he discovers that love might have been in front of him all along.</i></div></i><p></p><p></p><p style="text-align: justify;">Když jsem se kdysi rozhodla si konečně koupit Harryho Pottera, začala jsem s Bloomsbury vydáním v angličtině kvůli obálkám - aby když jsem kupovala třetí díl, začal HP vycházet s totožnými obálkami v češtině. Podobný případ je i So This Is Ever After - dostala jsem se k tomu jen chvíli předtím, než bylo oznámeno české vydání. Ale takhle mám alespoň možnost vás na ni patřičně nalákat, abyste si byli jistí, že tohle je to, na co si v CooBoo edičáku dát pozor.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">He was the first reason I'd thrown my first-ever punch when an older boy had pushed him. I'd hurt my hand and then endured a lecture from my father; not about the punching - he'd agreed with that bit - but how to throw a punch that would inflict damage and not damage me.</h2><p style="text-align: justify;">Arek a jeho přátelé dokončili hrdinskou misi a porazili podlého padoucha. No jo. A co teď. Království je bez vladaře a tím by logicky měl být ten, kdo zemi zachránil - takže se Arek bez ohledu na to, jak moc by chtěl, stává králem a jeho přátelé rázem tvoří vládu. Že to jsou všechno puberťáci, kterými pořád klátí hormony a kteří ani nevědí, co se sebou, natož co s celou zemí? Kdo by na to bral ohled. Jenže to má poměrně větší háček. Aby do měsíce od korunovace nezemřel, musí se Arek oženit. A on tak trochu celou věčnost bojuje s city ke svému kamarádovi Mattovi, který je jistě neopětuje, takže začíná nová mise - kromě toho nezbláznit se z náhlé vlády království si taky najít někoho, s kým to zvládne.</p><p></p><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJxipvHw1V-U47lJL8_0pknbk_glXVdZBSJPJ4CokVuBw6cWusY6WwS2_eAk3WAOj40CO79jgD_ZTkrFymEosh-6IB-hpa7_KXFstUvg2yzTQQkdF7P3tvXeLBnaVFGgHHMd0H8dLiiCZcTcPiiLseuh8YZxaJnxIeCvefhAN_hARNTA3OOoLZIpuo/s3000/1658682849020.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="3000" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJxipvHw1V-U47lJL8_0pknbk_glXVdZBSJPJ4CokVuBw6cWusY6WwS2_eAk3WAOj40CO79jgD_ZTkrFymEosh-6IB-hpa7_KXFstUvg2yzTQQkdF7P3tvXeLBnaVFGgHHMd0H8dLiiCZcTcPiiLseuh8YZxaJnxIeCvefhAN_hARNTA3OOoLZIpuo/w200-h200/1658682849020.jpg" width="200" /></a></div>Variace na téma „zachránili jsme svět, jenže co teď" mě snad nikdy nepřestane bavit. Ono to vždycky svádí k tomu se na toto ptát - fajn, splnili jsme obtížné úkoly, ale co potom? Jak se z lidí, co k vladařství nikdy nepřičichli, mají najednou stát králové a královny? Jak, když to jsou ke všemu puberťáci? F. T. Lukens v tomto případě rozehrává skvělou oddechovou komedii, kde o absurdní případy není nouze.</div><div style="text-align: justify;">So This Is Ever After je totiž strašně skvělé v tom, že si to na nic nehraje. Je to bláznivá komedie, jsou tam bláznivé scény, vy víte, o co jde, a jen máte chuť plácat se do čela, proč jsou ty postavy tak slepé - ale v tomto případě to nehraje na nervy, naopak, působí to jako skvělý komický prvek. K tomu přidejte queer normativní společnost a pár kouzel, co byste chtěli víc? Spektrum postav tu je velice obsáhlé a nic není na sílu, najdete tu snad všechno.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Sama jsem se k tomuto dílu dostala hlavně díky tomu, že si to prý bere inspiraci v artušovských legendách. Podle mě tam je jediná inspirace v tom, že tu máte krále na A a čaroděje na M, ale proč ne. Autorce se prostě perfektně povedlo zachytit grotesknost toho, kdy je vám naprosto zřejmé, že ty city jsou vzájemné, ale postavy si tak neskutečně stojí na vedení, že jim to nedochází - a vy jim to žerete. Nemáte chuť jimi zatřást. Ne, máte chuť je v tom s radostí nechat se vymáchat.</div><div style="text-align: justify;">Zdrženlivost tu totiž nehraje roli, co přijde, přijde, o magické patálie není nouze. Přiznám se, že té komedie jsem možná čekala krapet víc, nicméně zábavné a nesmírně kreativní to je. Jasně, jsou tam klišé a spousta věcí jde odhadnout, ale na tom to ostatně stojí, celé si to hraje s tím tradičním motivem vyvoleného a skvěle to převrací. Pokud hledáte magickou blbinku, není snad lepší volba.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><h2 style="text-align: center;">I placed my hand over his and turned it gently into the correct position on the hilt. "You want to hold it like you're shaking hands with it. Act like you're meeting for the first time."<br />Matt's lips quirked. "Well, nice to meet you, sword."<br />"You're ridiculous."<br />"Be careful there, Arek. You're on the wrong side of the pointy end."</h2><div><br /></div><div style="text-align: justify;">So This Is Ever After vřele doporučuju, pokud sháníte praštěnou magickou komedii. Asi od toho nečekejte kdovíjaký zázrak, ale ono to je skvělé i bez toho. :)</div><p></p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-5534879986845989492022-09-14T07:46:00.005+02:002022-10-11T17:35:23.934+02:00Recenze: Dvůr stříbrných plamenů<p><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5IXy3tx7q2IZjE3n8wWWWv1T1T-Ih3p_CV_9gjbDD7bd-vUVeZqkSW3kKe0uO3zv0VTnwbx5FCPAuA3j3Nk9CqWDHv_Xlp7W_QyfJ2I1cf1zG6UtQVEUkRt-x_Rxe3c0mpnmj-rTL2XkcXSHbw2iwmdl_FghYTnp2aF3aaeD5u1X6Zn_1v55VI-j1/s1539/big_dvur-stribrnych-plamenu-4ne-486598.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1539" data-original-width="1000" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5IXy3tx7q2IZjE3n8wWWWv1T1T-Ih3p_CV_9gjbDD7bd-vUVeZqkSW3kKe0uO3zv0VTnwbx5FCPAuA3j3Nk9CqWDHv_Xlp7W_QyfJ2I1cf1zG6UtQVEUkRt-x_Rxe3c0mpnmj-rTL2XkcXSHbw2iwmdl_FghYTnp2aF3aaeD5u1X6Zn_1v55VI-j1/w260-h400/big_dvur-stribrnych-plamenu-4ne-486598.jpg" width="260" /></a></b></div><b>Počet stran: </b>728<br /><b>Série</b>: Dvůr trnů a růží, 4<br /><b>Překlad</b>: Ivana Svobodová<br /><b>Nakladatelství</b>: CooBoo, 2022<br /><b>Originální název</b>: A Court of Silver Flames<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 4.41 (z 363 537 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><i style="text-align: justify;">Nesta Archeron se marně snaží zapomenout na hrůzy války a vydobýt si své místo mezi vznešenými vílami. Na Nočním dvoře navíc stále potkává Cassiana, který ji přivádí k zuřivosti... a zároveň ji nebezpečně přitahuje. Mezitím zrádné lidské královny ohrožují křehký mír a jejich plány zhatí možná jen to, že se Nesta s Cassianem postaví své temné minulosti. Oba se budou muset utkat s démony všeho druhu, aby naši přijetí - a uzdravení - v náruči toho druhého.</i><p></p><p></p><p><span style="text-align: justify;">Sarah J. Maas je pro mě tzv. „autobuy" - kupuju cokoli, co vydá, aniž bych pořádně potřebovala vědět, o čem to vlastně je. Její knihy pořád miluju, pořád miluju její kreativitu, fantazii a schopnost mě pokaždé převézt, když už si myslím, že jsem ji nachytala a tuším, co přijde. Sérii Dvory jsem si tak samozřejmě oblíbila taky, a tak jsem napjatě čekala, až vyjde pokračování. Dala jsem si rereading celé série, abych byla dostatečně připravená, aspoň si ověřila, že to pořád žeru, a voila - Nestin a Cassianův příběh.<span></span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;"><span style="text-align: justify;">A tak se Nesta stala vlkem. Vyzbrojila se neviditelnými zuby a drápy a naučila se útočit rychleji, krutěji a smrtelněji.</span></h2><p style="text-align: justify;">Nesta je na dně. Válka s Hybernem ji dostala na kolena a ona neví, jestli vůbec chce něco dělat, aby se z toho dostala - a tak to za ni řeší její rodina. Feyre a vnitřní kruh se rozhodne ji přestěhovat z rozpadajícího se bytu, do něhož se Nesta uchýlila, do Domu větru, kde na ni bude dohlížet Cassian a Azriel, aby se dala dokupy. Jenže... nejdřív o to Nesta musí vůbec stát. A Cassian dělá, co může, aby jí znovu ukázal krásy života.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3XuuU-2C_Qi1l5Kg5UrROtt8rQKc2xMIVf5MujTOz1DaEu7izwY4lPTVkxCP2eVvNgpsa0uxSiJuNA-9hHF3NhfZM14vwemrIZx11HPDDWTXFdZUiehZ58GOF04M7sTE3HSAJVAICxzqnfTA8rFlM8RrEHHiNs67zpGqmREk0K2vLWFpb9KiNaPvK/s3120/IMG_20220901_124638.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="3119" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3XuuU-2C_Qi1l5Kg5UrROtt8rQKc2xMIVf5MujTOz1DaEu7izwY4lPTVkxCP2eVvNgpsa0uxSiJuNA-9hHF3NhfZM14vwemrIZx11HPDDWTXFdZUiehZ58GOF04M7sTE3HSAJVAICxzqnfTA8rFlM8RrEHHiNs67zpGqmREk0K2vLWFpb9KiNaPvK/w200-h200/IMG_20220901_124638.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Novelku Dvůr mrazu a hvězd spousta čtenářů odsoudila, protože se v ní „nic neděje" - je pravda, že vesměs pouze představuje situaci po válce s Hybernem, jak se postavy zotavují a nadhazuje udičku, co je asi čeká příště. Dvůr stříbrných plamenů právě navazuje na to, jak nám byli představeni Nesta a Cassian, a ještě více to rozvíjí. U rereadingu Dvorů jsem ocenila to, co nejspíš dřív ne - tedy že prakticky celá dvojka a podstatná část trojky řeší Feyre a její vypořádání se s tím, co se stalo. S depresí, s bitvami, zaměřuje se to na její psychiku a to výborně. Dvůr stříbrných plamenů to posunul ještě dál. Tudíž není divu, že kniha není tolik dějová a že se výhradně soustředí na Nestu a to, jak a jestli se vzchopí, ale právě po této stránce to je naprosto skvělé.</div><div style="text-align: justify;">Čili je třeba asi říct tohle - nelze od toho čekat nic podobného jako předchozí trilogii. Mocní Feyre a Rhysand tu jsou upozaděni do vedlejších rolí, k nimž se sice skrz Nestu i Cassiana dostaneme, ale nehrají prim. Na obzoru se objevuje nová hrozba, kterou se hrdinové snaží řešit, ale hlavní prostor má pořád Nestin vývoj. Což bylo na jednu stranu fajn a takové svěží, na druhou mi přišlo, že to je až moc odsunuté na vedlejší kolej - na to, jak závažné to bylo. Nesta logicky nemohla takové problémy řešit stejným způsobem jako Feyre, ale bylo to prostě trochu divné.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Tím si nahrávám na skutečnost, kvůli níž jsem Dvoru nedala plné hodnocení, ačkoli mě to opravdu bavilo - nejsem u Maas zvyklá na tohle „vynechávání", jestli to tak jde říct. Řeší se veliká hrozba, snad větší než Hybern, ale postavy kolem toho chodí po špičkách, spousta věcí se nedořeší - je jasné proč, protože nejsme vladaři, ale Nesta a Cassian, kteří spíš řeší svoje záležitosti, ale když už autorka nahrála, co se za Zdí a za mořem děje, mohla to nastínit trochu víc. Na pár prvků v ději se zapomnělo a je zřejmé, že s tím autorka spíš čeká do dalšího dílu, ale i tak to u ní bylo trochu netypické.<br />Mimochodem ke knize vyšly i bonusové kapitoly, pokud si koupíte nějaké spešl vydání ze zahraničí, ale dají se najít online - jedna třeba z pohledu Azriela, kde se řeší to, co se naťuklo již dříve; jeho vztah k Elain a ke Gwyn, což je nová postava z tohoto dílu. A upřímně... co že to mají autorky teď za styl ničit ty nejlepší postavy? Rhyse jsem v předchozích dílech zbožňovala. Během Dvora stříbrných plamenů mi začal lézt na nervy - a tu bonusovou kapitolu Aze jsem zřejmě neměla číst, protože teď mu tak nějak nemůžu přijít na jméno; po tom, co tam předvádí. Do toho radši jděte taky trochu s rozvahou<br />Nicméně Maas, jakou miluju, se projevila v poslední části, kterou jsem pro jednou neodhadla, ačkoli samotný závěr se tušit dal z očividných důvodů. Maas to pořád umí, jen to tu holt místy trošku pokulhávalo.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA58-KAsKWn-RMVICPRmEJROK3tpzqeCImqdMfr6XcmHCnWAF7AQm-XGIBkZBQZvjJJc20bChGLhOOkkpQYQKAAE_Tr96UyHeMUU_kd_2znVCcW2ENBoZm5RteaUlPYlXxM7xFAyd53CoueV0BN0Gpu-B3kDEvoP01xJaBtJBck0gqkQxSDXmOpL52/s2947/IMG_20220910_120756_935.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2947" data-original-width="2947" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA58-KAsKWn-RMVICPRmEJROK3tpzqeCImqdMfr6XcmHCnWAF7AQm-XGIBkZBQZvjJJc20bChGLhOOkkpQYQKAAE_Tr96UyHeMUU_kd_2znVCcW2ENBoZm5RteaUlPYlXxM7xFAyd53CoueV0BN0Gpu-B3kDEvoP01xJaBtJBck0gqkQxSDXmOpL52/w200-h200/IMG_20220910_120756_935.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">A vyjádřit se musím samozřejmě k tomu označení, které tento díl schytává nejvíc - totiž vílí porno. Na to mám jedinou otázku: Kde? :D Jistě, Nesta a Cassian si to rozdávají poměrně dost a taky dost kreativně, ale upřímně? Jak jsem těsně před tím četla celou trilogii, ve Dvoře křídel a zmaru bylo toho sexu mnohem víc. Na to, co se kolem toho napovídalo, jsem těch sexuálních scén čekala mnohem víc. Takže jestli vás to odrazuje, zas o tolik horší než to, co autorka už předvedla v předchozích knihách, to vážně není - jen je třeba čekat, že jde děj celkově stranou právě kvůli tomu, jak se Nesta a Cassian hledají.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Každopádně jsem moc zvědavá na další díly, kde snad autorka napraví Rhysovu reputaci a kde se má podle všeho věnovat právě Azrielovi, ale slyšela jsem i zvěsti, že by svůj prostor měl dostat Lucien, tak uvidíme.<br /></p><p style="text-align: justify;">Pokračujete ve Dvorech, nebo jste na ně „zanevřeli" po původní trilogii? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-1605818359303826412022-08-03T21:01:00.002+02:002022-08-03T21:01:12.293+02:00Recenze: Třeťák<p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhqhGIlH3NFOOXtNRtpXytnDyc6Ytzyu1WR27teVxbaFpwleXqWRb5riDRsFD170EjFzGKh-Z1R3HJRi_Oiu2099YDJvnaJRrDE-gRGpIbcKF2p8uttkLnpBn105pbIIDVW4DY5-lgdL9pnWfOnVFOh4Z4zrPtUoiBCwZKY32clmW7WS6Infa3j3m-H" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="386" data-original-width="254" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhqhGIlH3NFOOXtNRtpXytnDyc6Ytzyu1WR27teVxbaFpwleXqWRb5riDRsFD170EjFzGKh-Z1R3HJRi_Oiu2099YDJvnaJRrDE-gRGpIbcKF2p8uttkLnpBn105pbIIDVW4DY5-lgdL9pnWfOnVFOh4Z4zrPtUoiBCwZKY32clmW7WS6Infa3j3m-H=w263-h400" width="263" /></a></b></div><b>Počet stran</b>: 216<br /><b>Série</b>: ---<br /><b>Nakladatelství</b>: Pointa, 2021<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.91 (z 164 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><i>Jaké to je, narodit se do klučičího těla, i když jste holka? A jaké to je, začlenit se po roční pauze do středoškolského kolektivu, kde nikoho neznáte? Míša právě nastupuje do třeťáku. Podruhé. Napoprvé to moc nevyšlo. Když se po prázdninách, které strávila intenzivní prací na své proměně, vrátila do lavice, její spolužáci fakt, že jejich spolužák Michal je najednou spolužačka Míša, nezvládli. A tak to Míša zkouší znovu. V nové škole, kde nikdo neví o tom, že je trans, a kde nikoho nezná.</i><p></p><p style="text-align: justify;">Na začátek tu vyhodím otázku - kolik českých LGBTQ+ YA knih jste schopní vyjmenovat? Víc než deset? Bude jich aspoň pět? Je to bídné, bídné číslo. O to větší radost mi dělá každá taková kniha, která vyjde. Tudíž je jasné, že mé pozornosti neunikl Třeťák od Elly Fever, který vyšel skrze Pointu a který taky dostal svou chvíli slávy na loňském Humbookfestu. Třeťák totiž slibuje příběh o transgender dívce z České republiky, větší lákadlo snad ani není třeba. No. Ale...<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Míša se po roční pauze vrací do školy. Když totiž vyoutovala jako trans, spolužáci jí připravili peklo a musela studium přerušit. Teď si však myslí, že je připravená, a snaží se tak najít si přátele, kterým by se snad někdy mohla svěřit. A mezi tím se taky musí vyznat ve svém srdci, protože asi něco začíná cítit ke spolužačce Erice. Erika se zatím topí ve vlastních problémech, kdy s nedůtklivými rodiči to jenom začíná.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTM7IqxF-X-_bHryxYgZa20SVhRXvfF9SNgeRNtQ1o2Im1FvtulWuWkKsL7QELTPOtp1m9nvQRbmz4CUZygcfxUonTzKvBBwZFcj-9Li-q9_1vMyxi-PoJ8UGNObaS2zkzOzVOvysB3qmVLOS3kl2XfGzbA0QxmlvDkWaUVkC5Ci80uxXc0ODuKDGH/s3000/IMG_20220726_085125.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2998" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTM7IqxF-X-_bHryxYgZa20SVhRXvfF9SNgeRNtQ1o2Im1FvtulWuWkKsL7QELTPOtp1m9nvQRbmz4CUZygcfxUonTzKvBBwZFcj-9Li-q9_1vMyxi-PoJ8UGNObaS2zkzOzVOvysB3qmVLOS3kl2XfGzbA0QxmlvDkWaUVkC5Ci80uxXc0ODuKDGH/w200-h200/IMG_20220726_085125.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Popsat děj i na těch čtyřech řádcích mi dalo zabrat, protože... tady skoro žádný děj není. Respektive tu není ucelená dějová linka, tak to bude přesnější. Ale to by ani nebyl takový problém. Míša je trans a stále se s tím snaží vypořádat, štve ji, že to musí všem oznamovat, že se vztahy pokaždé nějak pokroutí, když to někomu řekne, že jí prodavačka nevěří, že to je ona, když jí ukáže občanku s fotkou kluka a písmenkem M v kolonce pohlaví. Všechno ji to unavuje. Dá se tedy čekat, že většinu knihy bude zabírat spíš Míšin boj, jak se s tím vypořádat, jak to přijmout, jak naučit ostatní, aby to přijali. A ostatně to slibovala i anotace, že se Míša snaží vystudovat třeťák. Ale o tom to vlastně není.</div><div style="text-align: justify;">Pro mě je alkohol velké no-go. A to celkově, odjakživa jsem zarytý abstinent a chlastačky svých spolužáků už na základce jsem nikdy nechápala. Tudíž když jsem zjistila, do jaké sorty lidí (nebo snad můžeme říct typu studentů?) Míša patří, bylo mi jasné, že se proti tomu musím obrnit a zkusit to přijmout. Jenže to šlo těžce. Protože Třeťák je v podstatě jedna chlastačka za druhou bez většího smyslu - a co hůř, snaží se to obhajovat. Třeťák svou propagací působil jako YA, které se snaží čtenáři něco předat, nějak ho vzdělat, už jen kvůli tomu, že právě knih o transgender dospívajících skoro vůbec nemáme. Ale pak čtete půlstránkovou obhajobu toho, že je přece cajk, když si sem tam dáte nějakou tu drogu. Ne, <i>není</i>. Závislosti nikdy nemáte pod kontrolou. A právě proto, že si každý myslí, že má, to pak dopadá, jak to dopadá. Podobným způsobem se nakládalo i s jinými důležitými tématy, jakým bylo například rozesílání nahých fotek, ale řešení a konečné rozhřešení na palici (a proplesknutí).</div><p></p><p style="text-align: justify;">Nemůžu autorce upřít tu transgender tematiku, je vidět, že se v tom opravdu orientuje, informace podávala smysluplně, aby se v tom zorientoval i cisgender čtenář, a upřímně mě „pobavily" některé reakce na Míšin coming out, ty jako by vypadly ze života. V tomto ohledu je kniha výborná a kéž by u tohoto taky zůstala. Párkrát jsem se i zasmála. Romantická linka mezi Míšou a Erikou nedostala tolik prostoru, ale působila poměrně věrohodně, minimálně věrohodněji než to, o co se pak zčistajasna pokoušely další postavy. Zárodek knihy je prostě dobrý, o to víc mě mrzí celkové zpracování.<br />Za tohle autorka nemůže, ale zmínit to tu musím taky; Třeťák bohužel schytal šílenou redakční práci (respektive ji asi vůbec neměl). V tomto souhlasím s Cleo z Květinkových knih ohledně výroku, že Třeťák působí spíš jako jedna z verzí rukopisu, na němž se ještě mělo pracovat. Pokud mohla být pozornost věnována grafické stránce díla - která je mimochodem skvělá, stránky mají jinou barvu podle toho, kdo kapitolu vypráví, u čísla kapitoly mají jiné piktogramy a ani ilustrace nevypadaly špatně -, mohl být věnována i typografii a stylistice. Špatné větné konstrukce, náhodné odskakování odstavců uprostřed vět, špatné rozdělování slov, chyby. A to je v tiráži tolik jmen.</p><p style="text-align: justify;">Třeťák je nicméně čtivý, zvládla jsem to i přes všechny ty problémy za jedno dopoledne, a poskytuje pár důležitých myšlenek, jen jsou holt pohřbeny stupiditou postav a jejich jednáním. Některé zjevivší se plot-twisty jsem moc nedávala (ve stylu totální změny charakteru ze stránky na stránku). Má to potenciál - a je hrozná škoda, že nevyužitý.</p><p style="text-align: justify;">Četli jste knihu s transgender postavou? Máte svou oblíbenou? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-73294842324720278022022-07-12T17:33:00.001+02:002022-07-12T17:33:34.177+02:00Seriálové kukátko: Moon Knight, Srdcerváči a Arcane<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxdV88my4Z6jqty9el3nGEHW-ziOrIkgeT0GZQkErUirwN9wPwFdMwd5YaSAwYDbel00dHZnK2IEEFFOLVFQ6JT4nA4bOKqqTIoNBj5FGHANX3Ni7q-CaaEMdRTSLrAndwBEghYjSdXVldSpKfXGO68ommo_vm63tnvyn1dFkNJj9RSt7bJdl77rfo/s985/SerialoveKuk.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="387" data-original-width="985" height="126" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxdV88my4Z6jqty9el3nGEHW-ziOrIkgeT0GZQkErUirwN9wPwFdMwd5YaSAwYDbel00dHZnK2IEEFFOLVFQ6JT4nA4bOKqqTIoNBj5FGHANX3Ni7q-CaaEMdRTSLrAndwBEghYjSdXVldSpKfXGO68ommo_vm63tnvyn1dFkNJj9RSt7bJdl77rfo/s320/SerialoveKuk.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Kvůli ukončování studia mi tu blog sice čtvrt roku umíral, ale způsoby, jak prokrastinovat, se vždycky našly... i třeba v podobě seriálů. Během května a června jsem se tak podívala na další seriál z produkce Marvelu, jímž není nikdo jiný než Moon Knight, na všemi opěvované Srdcerváče a pak na Arcane: League of Legends, které jsem měla rozdívané ještě z minulého roku. Takže tu máte dva tipy a jedno ohromné doporučení.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiDOwyllixyYUHM5yqj1qH0f2bYlh8G3cjw_dMV6vxqvdaVHWgi96R7bWgYt25diJl-bkSGaS7ges3DdT3RzGHduYwQ5UCLXijSa0UGtLtX31cyQvUBi42PweuFDm4BXvR2T1fkBQROJJpCx3IyA4MNSmQ3DF3g-eZxepQds-70wjyXt_hRL9AEDRzD" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="622" data-original-width="420" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiDOwyllixyYUHM5yqj1qH0f2bYlh8G3cjw_dMV6vxqvdaVHWgi96R7bWgYt25diJl-bkSGaS7ges3DdT3RzGHduYwQ5UCLXijSa0UGtLtX31cyQvUBi42PweuFDm4BXvR2T1fkBQROJJpCx3IyA4MNSmQ3DF3g-eZxepQds-70wjyXt_hRL9AEDRzD" width="162" /></a></div>Moon Knight</h2><p style="text-align: justify;">Kdesi jsem četla, že tvorba Marvelu po Endgame připomíná takzvané „side quests", boční úkoly, které v hrách můžete plnit jako bonusovky poté, co zvládnete hlavní linku. A něco na tom asi bude. MCU na nás prozatím valí jednoho nového hrdinu za druhým, ostatně teď každou středu běží další - Ms. Marvel. Otázkou je, k čemu to všechno, zda si na nás Marvel chystá nějaký další velkofilm, kde se všichni sejdou. Nicméně to pořád neubírá na zajímavosti, a že Moon Knight za to doopravdy stojí.</p><p style="text-align: justify;">Celé mi to neskutečně připomínalo vibe Mumie nebo Indiana Jonese, takže pokud jste taky vyrůstali na podobných filmech, věřím, že s Moon Knightem nešlápnete vedle. Soundtrack je prostředí taky uzpůsobený, za mě naprostá nádhera. O co jinak v Moon Knightovi jde? Máme tu na omak zcela obyčejného hrdinu, Stevea, nešiku, kterému se nic moc v životě nedaří... a najednou se ocitá uprostřed masakrů a obviňují z toho jeho, ačkoli si vůbec nepamatuje, jak se tam dostal nebo čí hlas to vlastně slyší. Moon Knight totiž není úplně Steve, ale Marc, jeho další osobnost. A tím problémy teprve začínají.<br />Už to zní jako typická Marvelovka z fáze 4? Tvůrci se teď vůbec hodně soustředí na psychickou stránku postav a Moon Knight to jede teda ve velkém. Všechno to je navíc skvěle zakomponované do toho tradičního mixu fantasy a sci-fi a o akci není nouze. Místy se jim povedlo mě překvapit, kam až jsou ochotní zajít - Moon Knight je taková netypická Marvelovka, a to po všech zmíněných směrech. Člověk pořád váhá, co se tam opravdu děje... a tím si nahrávám na nějaké ty minusy.</p><p style="text-align: justify;">To váhání tak nějak neustane. Spousta prvků děje, které nám jsou dokonce opakovány na začátku každého dílu v „Previously On", zůstane nevyužita, neukončí se to - a to platí o celém seriálu. Chybí tomu jakési zastřešení, vůbec mi nepřišlo, že to skončilo, když obrazovka ztmavla. Doufám, že důvodem je chystaná druhá série, jenže dosud se o tom hovoří jako o hotovém seriálu, takže nevím, nevím. Škoda, že tolik věcí nevysvětlili, ale rozhodně to je zajímavý počin a doufám, že Moon Knight dostane svou roli i v dalších MCU projektech.</p><h2 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEheFLeY_CS8BC02lXHiiLnXvee81-GfXCnRpPXD_sEJ7cGuY8wbdWoR8B8LwTG6d2MjhVMrig8TQjO6wlf0Hyk0vMIhRR4GJla_Je79YVTnX5je6mBQFTdFzJpALz3cu82_6l8CfhdTWMiHK03rMBWxnxb2wVmUqIwn8XC_fNzZ9CIaVOWfzZEY2j9s" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1250" data-original-width="1000" height="204" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEheFLeY_CS8BC02lXHiiLnXvee81-GfXCnRpPXD_sEJ7cGuY8wbdWoR8B8LwTG6d2MjhVMrig8TQjO6wlf0Hyk0vMIhRR4GJla_Je79YVTnX5je6mBQFTdFzJpALz3cu82_6l8CfhdTWMiHK03rMBWxnxb2wVmUqIwn8XC_fNzZ9CIaVOWfzZEY2j9s=w163-h204" width="163" /></a></div>Srdcerváči</h2><p style="text-align: justify;">Srdcerváči obletěli svět. Alice Oseman patří mezi moje oblíbené autorky a její knihy zbožňuju. S Nickem a Charliem jsem měla tu čest především v jejích prózách, komiks jsem četla pouze první díl, nicméně to neumenšilo mou zvědavost a na seriál jsem se opravdu těšila. No. A zatímco to všichni milují, pro mě to bylo menší utrpení.</p><p style="text-align: justify;">Chápu, proč se to všem tolik líbí, to naprosto. Takový něžný LGBTQ+ seriál tu fakt chyběl. Postavy jsou ke všemu opravdu mladé, Charlie v průběhu slaví patnáctiny, a navíc - opravdu se podle toho chovají! V teen seriálech jsem zvyklá spíš na to, že puberťáci to jsou vlastně jen tím, že chodí na střední. Tady se nepořádají velkolepé večírky, není tu tuna zbytečného sexu, dramat, chlastu nebo drog, prostě obyčejná střední tak, jak ji de facto známe ze života. Autenticitu jsem si v tomhle případě nadmíru cenila.</p><p style="text-align: justify;">Pro mě osobně největším problémem bohužel zůstává zpracování. Vím, že tvůrcům šlo o to obsadit neznámé tváře a že skoro většina obsazení nikdy předtím nehrála. Jenže ty výkony byly šílené. Každá epizoda má sotva třicet minut, a já u toho přesto seděla s hlavou v dlaních a sledovala, kdy to skončí. Protože tam je tolik napjatých scén, tolik důležitých scén, které by mohly mít tu správnou hloubku, kdyby to někdo pořádně zahrál. Chyběla práce s hlasem, práce s mimikou, těm postavám jsem to prostě <i>nevěřila</i>. A v momentě, kdy nasadí největšího „macha", co šikanuje hlavní postavu, to je fakt špatné. Pár postav to naštěstí zachraňovalo, bohužel jich nebylo moc.</p><p style="text-align: justify;">Nevím, jestli jsem měla příliš velká očekávání, která zůstala nenaplněna. Ale líbila se mi práce s hledáním se, grafické prvky v podobě jisker nebo lístečků byly milé. Ale něco tomu prostě chybělo.</p><h2 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg9GdsnWWKcul2CRPnt6U0NUdYx8BpKFnrP4quF6yPldTXYs-CDj3lkA93JnNTR50ej8QULeVmtbR_AeveCFe5sg8_Vff1arcvljZ37kjZkzEoMTReBzajiboT26kam9lP1ABTChw6_td0a7nMBwQXU2EAQzCqo6a9f6WkSLXJwIuMJJRZlKrQxCkUR" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="622" data-original-width="420" height="247" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg9GdsnWWKcul2CRPnt6U0NUdYx8BpKFnrP4quF6yPldTXYs-CDj3lkA93JnNTR50ej8QULeVmtbR_AeveCFe5sg8_Vff1arcvljZ37kjZkzEoMTReBzajiboT26kam9lP1ABTChw6_td0a7nMBwQXU2EAQzCqo6a9f6WkSLXJwIuMJJRZlKrQxCkUR=w167-h247" width="167" /></a></div>Arcane: League of Legends</h2><p style="text-align: justify;">Tak jdeme na opačný konec hodnotící škály, protože Arcane je jednoduše geniální. Velký boom se kolem toho objevil při vydání seriálu někdy v listopadu loňského roku, kdy jsem taky ze zvědavosti zkusila první epizodu. A nebylo to špatné, ale nezaujalo mě to natolik, abych ve sledování hned pokračovala. Druhý díl jsem si taky pustila tady za dva měsíce a dokoukala ho se stejným názorem - bylo to dobrý, nic víc, nic míň. Po další delší pauze jsem si pustila třetí epizodu. A od toho to jelo.</p><p style="text-align: justify;">Třetí epizoda byl zlom, který jsem absolutně nečekala, co tu tvůrci provedli, bych podle tempa prvních dvou epizod nikdy neodhadla. Byl to takový emoční masakr, že jsem to rozdýchávala tak dva dny, nekecám. Šlo pak se na to nepodívat naráz? Zbytek epizod jsem projela s podobným nadšením, protože, budu se opakovat, Arcane je prostě geniální.</p><p style="text-align: justify;">Miluju seriály (a vlastně díla obecně, můžeme to vztáhnout i na knihy), kde se děj odehrává jen za pomoci dialogů. K čemu propracované CGI, k čemu tuna akčních sekvencí, když stačí dobře napsaný dialog. Málokdy se povede vytvořit scénu, kde jenom dvě postavy sedí naproti sobě a povídají si, a stihne se toho tolik odehrát. Arcane takhle funguje ve velké míře. Ale i ty akční scény samozřejmě stojí za to, protože tady se to opravdu ani na okamžik nezastaví. A přitom to celé stojí primárně na vztahu dvou sester.</p><p style="text-align: justify;">Herecké obsazení je taky třešničkou na dortu, mě upřímně nejvíc zaujal Harry Lloyd v roli Viktora, který je ve hře, na motivy níž je vlastně seriál vyroben, Rus; Lloyd prý využil toho, co pochytil, když v ČR natáčel Anthropoid, takže se prý snaží spíš o český přízvuk. To mě pobavilo :) Nicméně výkony skvělé, ale tady tím spíš doporučuju originál, v dabingu jsem zhlédla jen pár emočně vypjatých scén a ty byly hrůza. A jinak soundtrack Arcane je naprosto geniální a v podstatě ho poslouchám doteď.</p><p style="text-align: justify;">Viděli jste některý ze zmíněných seriálů? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-55891232353290712642022-07-04T11:41:00.003+02:002022-07-04T11:41:56.607+02:00Přečtěte si duhu z duhových knížek<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPYBPp2yIlS1x2nChNdjgOz2vgr1iNKUEO_rIV8M4pEeiNjAyGwMeFBXJtzCVtFJApeBDsgOcyUxXkPvxT85AdjRn6Y2ai5QcYPRdb0h3ErAhm-l8NhvfuIE8xMCHDikXa5KT6L_bTvWwBdDdh4UroptGHqHBRHQP4aBgKJVjvm5YhObUxH72dX9rV/s4160/IMG_20210517_094842.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="4160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPYBPp2yIlS1x2nChNdjgOz2vgr1iNKUEO_rIV8M4pEeiNjAyGwMeFBXJtzCVtFJApeBDsgOcyUxXkPvxT85AdjRn6Y2ai5QcYPRdb0h3ErAhm-l8NhvfuIE8xMCHDikXa5KT6L_bTvWwBdDdh4UroptGHqHBRHQP4aBgKJVjvm5YhObUxH72dX9rV/s320/IMG_20210517_094842.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Pride month, měsíc zasvěcený oslavě práv LGBTQ+ komunity. Vždycky si to říká o nějaký tematický článek. Letos se poměrně dost projektů zhostili influenceři na Instagramu a já mezi učením se na státnice jen závistivě pokukovala a v duchu si skládala seznam, co všechno z toho chci přečíst a co si pravděpodobně přečtu nejdřív v důchodu. Nicméně - na něco se přece jen najde čas i mezi tím vším. :) A sice nám duhový měsíc skončil, ale to rozhodně neznamená, že bychom měli duhu zase schovat, jako to dělají jisté firmy... ehm.</p><p style="text-align: justify;">Právě kvůli skončenému pride monthu tu pro vás mám něco tematického i já. Nedávno jsem na IG narazila na reel, kde se ukazuje duha z knih, a tím, že jsem ho sama zkusila vytvořit (a pokřtila sestřin nový stativ, třeba teď začnu točit víc videí), jsem to nechtěla ukončit. Takže i tady přináším seznam podle barev duhy - s knihami, které jsem četla a vřele doporučuju. Duha z duhových knížek, here we go.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h3 style="text-align: justify;"><span style="color: #cc0000;">Červená</span></h3><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8ae4oTYZ4HJlIzXkUX5m9AWTIFNexa_hNkvxoyht89yzfdYhFh93FjvnJyooXtLbC4thN7dOTzF1M9Rz45TFq4xvWCWgDR_CjzPqG0U_3Fgi7DCiPDyak73L_iIZywyFidvaVuTi41IMGHzi68hhnE70_chI07ZQLJ4B-IIPYRBPVdAOlGez13Auh/s2087/IMG_20210909_132244_047.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2087" data-original-width="2087" height="131" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8ae4oTYZ4HJlIzXkUX5m9AWTIFNexa_hNkvxoyht89yzfdYhFh93FjvnJyooXtLbC4thN7dOTzF1M9Rz45TFq4xvWCWgDR_CjzPqG0U_3Fgi7DCiPDyak73L_iIZywyFidvaVuTi41IMGHzi68hhnE70_chI07ZQLJ4B-IIPYRBPVdAOlGez13Auh/w131-h131/IMG_20210909_132244_047.jpg" width="131" /></a></div><div style="text-align: justify;">Nemůžu začít ničím jiným než <b>Probuzením Simona Spiera</b> - to už je snad klasika, ne? Hulu teď rozvádí simonovský svět i s Victorem, na něhož jsem teda po druhé sérii trochu zanevřela; nicméně pokud jste ještě nečetli Simona (ať už s názvem, pod kterým jsem ho četla já, nebo jako Já, Simon, jak to vyšlo podruhé), toto bude jedno z nejjistějších doporučení, co tu najdete. Do příběhu jsem se zamilovala, když jsem to četla poprvé, a když jsem to loni četla znovu kvůli bakalářce (a prakticky to pročítala pořád a pořád dokola poslední půlrok), svoje pocity jsem si akorát potvrdila. Je to skvělé. Je to boží. Tečka.</div><br /><p></p><h3 style="text-align: justify;"><span style="color: #ffa400;">Oranžová</span></h3><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVFuUDkUgBzpn9OtM9bPKiZPyP7hInssHRycBRgOZQIU_CZJsbjCDebPimQm3_hkJ45J3-SvEYVUg4y8KkXvRjXqsL5REgVkSnO2Svdgu8_nRDvNjh-TbkUMAcTdTqrICmIUzUkiJVB_t9lVgv9zLCjT6QzafYyMYJw2R6ROMyThgoeWOtb6JCctkW/s3120/IMG_20200208_164303_374.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="3120" height="148" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVFuUDkUgBzpn9OtM9bPKiZPyP7hInssHRycBRgOZQIU_CZJsbjCDebPimQm3_hkJ45J3-SvEYVUg4y8KkXvRjXqsL5REgVkSnO2Svdgu8_nRDvNjh-TbkUMAcTdTqrICmIUzUkiJVB_t9lVgv9zLCjT6QzafYyMYJw2R6ROMyThgoeWOtb6JCctkW/w148-h148/IMG_20200208_164303_374.jpg" width="148" /></a></div><div style="text-align: justify;">Zde začneme zřejmě vlákno, které se bude držet i u pár dalších barviček, a to tvorba Alice Oseman - zde <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/03/recenze-i-was-born-for-this-tajemstvi.html" target="_blank">I Was Born for This</a></b>. Protože Alice to prostě umí. Kniha nevyšla v českém překladu, ale po úspěchu Srdcerváčů věřím, že konečně dostane zaslouženou pozornost i u nás, ostatně Loveless se už překládá, tak proč by nedošlo i na toto. I Was Born for This se totiž vyjma transgender tematiky zaměřuje i na svět showbyznysu a celá kniha je za mě prostě skvělá.</div><div style="text-align: justify;">A jestli sem můžeme zařadit i něco mezi oranžovou a žlutou, co bych prostě nedala k žádné jiné barvě, tak je to <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2020/03/recenze-co-kdyz-jsme-to-my-na-leto-v.html" target="_blank">Co když jsme to my</a></b> od Becky Albertalli a Adama Silvery. U mě je toto zrovna jedna z knih, kde se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo zakončení, spíš mě docela naštvalo, ale zbytek knihy byl skvělý, tudíž ji tu zmíním taky. :D Zde sledujeme vyprávění dvou kluků, Arthura a Bena, kteří na sebe vlastně narazí úplnou náhodou... a pak už to jede. Je to sladkobolné, jak lze zřejmě od takového spojení autorů čekat, je to kreativní, čtení na léto jako dělané. Jenom jak říkám, mně prostě nesedlo vyústění - a Yoli plánuje v překladu vydat i pokračování, tak uvidíme, co autoři vyvedou tam.</div><p></p><h3 style="text-align: justify;"><span style="color: #fcff01;">Žlutá</span></h3><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEAlJHL-97Z58e-oOEAiahQCFYt-FlaMtipxgBtd8XT88rsQdDUo7hGXvfOEtxqqEeVJ3mznHcOgu2PRvTiiNmlGZmlm4Ln7i0lOHPrpEQ4c4y9MFKdM2FEm1tReYsLq3SHIxh84TLJEVkN3qWfjNEDPur75Im5tKmUozopszrefCI5ADzDhyLlTev/s3104/IMG_20220430_162206_922.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3104" data-original-width="3104" height="141" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEAlJHL-97Z58e-oOEAiahQCFYt-FlaMtipxgBtd8XT88rsQdDUo7hGXvfOEtxqqEeVJ3mznHcOgu2PRvTiiNmlGZmlm4Ln7i0lOHPrpEQ4c4y9MFKdM2FEm1tReYsLq3SHIxh84TLJEVkN3qWfjNEDPur75Im5tKmUozopszrefCI5ADzDhyLlTev/w141-h141/IMG_20220430_162206_922.jpg" width="141" /></a></div><div style="text-align: justify;">Alice Oseman rovnou podruhé - pokud jste si (nejen) díky seriálu oblíbili svět <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/11/recenze-srdcervaci-nutna-davka.html" target="_blank">Srdcerváčů</a>, autorka jim ještě před komiksem samotným věnovala krátkou novelu s všeříkajícím názvem <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2018/04/recenze-nick-and-charlie.html" target="_blank">Nick a Charlie</a></b>. Ta už vyšla i česky. Odehrává se až po Srdcerváčích, když už se Nick chystá na vysokou. Nevím, jak přistupujete k tématu „jeden z páru jde na školu někam do pryč a nevím, jak to náš vztah zvládne", osobně to v knihách moc nemusím, ale tohle je holt Alice Oseman, takže pořád dobré. :)</div><p></p><h3 style="text-align: justify;"><span style="color: #04ff00;">Zelená</span></h3><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRXlHjffZcSR3C4lQ-uUMRw_IaF0du0sDim4Y8r9NBzpZ1O0RuUcqb8DcNCDpeGyEn4e4Zfa9M_J9Rp9_s_0EQJeKNLO9ARxPJJZIwb62dYlwm-vmYr13U1i-kjq5mvZVINMIS2DR4hTWfcY2XaRGgjmeu5IcuAxItIe8ImaUatH-yHvKYbOd6W2We/s3120/IMG_20200629_170503.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="3118" height="143" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRXlHjffZcSR3C4lQ-uUMRw_IaF0du0sDim4Y8r9NBzpZ1O0RuUcqb8DcNCDpeGyEn4e4Zfa9M_J9Rp9_s_0EQJeKNLO9ARxPJJZIwb62dYlwm-vmYr13U1i-kjq5mvZVINMIS2DR4hTWfcY2XaRGgjmeu5IcuAxItIe8ImaUatH-yHvKYbOd6W2We/w143-h143/IMG_20200629_170503.jpg" width="143" /></a></div><div style="text-align: justify;">Konečně nastal čas i pro českou tvorbu - už jsem se zmiňovala u Simona, že mě práce na bakalářce přiměla se na knihy dívat trochu jinak. Nejinak tomu bylo u <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/11/recenze-kolacky-spiklenci.html" target="_blank">Koláčků a spiklenců</a></b>, druhého dílu Muffinu a čaje od Thea Addaira. Napoprvé jsem z toho nebyla tak nadšená jako teď, a naopak si jí teď cením mnohem víc než prvního dílu. České prostředí, témata typická pro LGBTQ+ YA literaturu, ale pořád zpracovaná trochu netradičně. Jo, zase je tu ten klišoidní trope, který je asi trochu spoiler, takže ho tu nebudu zmiňovat, nicméně ačkoli mě zrovna tenhle štve mnohem víc než ten zmíněný výš, i tak jsem si knihu oblíbila, takže věřím, že vy taky. :D</div><div style="text-align: justify;"><b style="font-weight: bold;"><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2020/06/recenze-muj-bracha-se-jmenuje-jessica.html" target="_blank">Můj brácha se jmenuje Jessica</a></b> má sice zelený pouze hřbet, ale někde ho tu zmínit musím. Kniha si kvůli kontroverznímu názvu vysloužila spoustu kritiky především od těch, co tu knihu ani neotevřeli, nicméně jak to bývá, v ději je nakrásno podané vysvětlení, které k tomu sedí naprosto perfektně. Tady totiž nesledujeme příběh skrz queer postavu, ale vše máme zprostředkované jejím bratrem. Sam miluje svého staršího bratra nadevše, ale coming out zpřetrhá rodinné vazby.</div><p></p><h3 style="text-align: justify;"><span style="color: #2b00fe;">Modrá</span></h3><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd5HabbXYwLpSTdpnHmR6QmfadsM61lmifFhVE51duTj8mfwPV3MY3kdKjtsMExxYO33--XI5dp7AzRxMa7f2zWHr6ec5qabzYFH3LG3rRv6KBnKxQu5dfcATvlgqCUWwKMmZzw0PpFNB-qUfNEW4ZjPq6e_--DX_IJAaw0X7Xxsttxes6Vyjf9Ppz/s2928/IMG_20220312_201839_482.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2928" data-original-width="2928" height="142" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgd5HabbXYwLpSTdpnHmR6QmfadsM61lmifFhVE51duTj8mfwPV3MY3kdKjtsMExxYO33--XI5dp7AzRxMa7f2zWHr6ec5qabzYFH3LG3rRv6KBnKxQu5dfcATvlgqCUWwKMmZzw0PpFNB-qUfNEW4ZjPq6e_--DX_IJAaw0X7Xxsttxes6Vyjf9Ppz/w142-h142/IMG_20220312_201839_482.jpg" width="142" /></a></div><div style="text-align: justify;">Modrých knih vychází neskutečně moc - všimli jste si? A zatímco žlutou knížku vlastním ve své knihovně jednu jedinou, modrých je snad tisíc, a to i když to omezíme tím štítkem LGBTQ+ literatura. Ale aspoň tu bude trochu bohatší výběr. Začnu u nás nepříliš známou fluffy romancí <b>Here the Whole Time</b> - a říkám fluffy, protože jestli chcete něžnou romantiku, v níž se krom vztahu dvou kluků řeší i body positivity, tak je to to pravé ořechové. U téhle si upřímně říkám, že se k ní budu v budoucnu ještě ráda vracet. Sice nevyšla česky, ale angličtina je opravdu jednoduchá - nebo pokud si věříte, originál je v portugalštině, tak trochu rozvíříte i svou poličku ohledně zemí původu.</div><div style="text-align: justify;">Roztomilou romanťárnu vyvážíme prvotřídní depresí; samozřejmě <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/01/recenze-oba-na-konci-zemrou-jak-prozit.html" target="_blank">Oba na konci zemřou</a></b>. Jestli vám konec prozradil rovnou název, to už musíte zjistit sami... nicméně smrt hraje hlavní roli, ocitáme se totiž ve světě, kde vám po půlnoci zavolá neznámé číslo a oznámí vám, že během dneška zemřete, ať už jakkoli. Takže se s tím oba hlavní hrdinové snaží vypořádat, uniknout tomu, přežít to - nejdřív každý sám, pak společně. Protože oba hovor dostanou. A je to tudíž plné nádherných myšlenek. A je to Silvera, takže víte, co čekat. Má vyjít prequel, tak uvidíme, jestli to bude podobný matroš na knižní kocovinu.</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglpF4IDTn6cwTAnmezDTovcMpYmZV_d6JFQbRF1Xfs0m0ffDbUD6fNSBKvGHay9Tx9h_LG4anp2KmkBx8XXSOz7w_EsVTerkoOKa2UwPA1fCOQuqh_5x7v5Mo5VM-2xI7vEXZIB6ptJI7NoIO_ksV6kgCk-zZIjYGQ3sb00f7tp6aKyYqrgneogDAV/s2847/IMG_20220331_174053_838.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2847" data-original-width="2847" height="157" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglpF4IDTn6cwTAnmezDTovcMpYmZV_d6JFQbRF1Xfs0m0ffDbUD6fNSBKvGHay9Tx9h_LG4anp2KmkBx8XXSOz7w_EsVTerkoOKa2UwPA1fCOQuqh_5x7v5Mo5VM-2xI7vEXZIB6ptJI7NoIO_ksV6kgCk-zZIjYGQ3sb00f7tp6aKyYqrgneogDAV/w157-h157/IMG_20220331_174053_838.jpg" width="157" /></a></div><div style="text-align: justify;">Pokud vás baví nimrat se v psychice hrdinů a spíš než děj sledovat vývoj postav, pak je jasnou volbou <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/12/recenze-i-wish-you-all-best-o-hledani.html" target="_blank">I Wish You All the Best</a></b>. Hlavní postava, Ben, je nebinární, a kvůli tomu je rodiče vyhodí z domu, takže Bena čeká dlouhá cesta. Občas trochu bolestné, občas nadějné, autorův styl je přímý a surový bez jakýchkoli příkras, a to tomu dalo asi nejvíc.</div><div style="text-align: justify;">No a můžu tu nezmínit <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/01/recenze-nejdelsi-den-adama-t-solzenicyn.html" target="_blank">Nejdelší den Adama T.</a></b>? Geniální kniha. Pokud jste s Patrickem Nessem dosud neměli tu čest, tak to napravte, protože jeho styl je něco extra - ta obraznost, ty emoce, prostě nádhera. Nejdelší den je často přirovnáván k Virginii Woolf a její Paní Dallowayové a poté, co jsem ji četla, můžu jistou inspiraci rozhodně potvrdit. Je to skvělý příběh, a kdybych vám tu měla z celého článku doporučit jedinou knihu, bude to tahle.</div><p></p><h3 style="text-align: justify;"><span style="color: #800180;">Fialová</span></h3><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHKIeQpR0JMD3HYYig3ro9BWeoJVUEmM02l7IvNpsmt-9vx86QNmdhg1Rlo03CnnyD2jBhfVNF3Evxo60RQHZp_XzaZGQ7dW6xGO4DDMv9aGfz1rlfnoj3O79spW7hHplef20xOOmwgOnXB-U_1v02k7PAFlGXPokkzpFMyeGN8hZAz9TQMWf7UO5f/s3120/IMG_20200727_174536_463.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="3120" height="139" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHKIeQpR0JMD3HYYig3ro9BWeoJVUEmM02l7IvNpsmt-9vx86QNmdhg1Rlo03CnnyD2jBhfVNF3Evxo60RQHZp_XzaZGQ7dW6xGO4DDMv9aGfz1rlfnoj3O79spW7hHplef20xOOmwgOnXB-U_1v02k7PAFlGXPokkzpFMyeGN8hZAz9TQMWf7UO5f/w139-h139/IMG_20200727_174536_463.jpg" width="139" /></a></div><div style="text-align: justify;">Krásně pastelově fialovou obálku má moje vydání <b>Will Grayson, Will Grayson</b>, takže ho zde nemůžu vynechat. David Levithan je v LGBTQ+ literatuře ostatně už ustálené jméno, tady se navíc jedná o spolupráci s Johnem Greenem, takže výsledek snad ani nemohl být lepší. Potkali jste někoho, kdo se jmenuje stejně jako vy? V tomto případě Will potká Willa - a mimo jiné to vede spíš k poznávání sebe sama než toho druhého.</div><div style="text-align: justify;">Tahle kniha je spíš modrofialová, ale což - <b><a href="https://adellebooks.blogspot.com/2020/08/recenze-autoboyography-zivot-proste.html" target="_blank">Autoboyography</a></b>. Máte rádi příběhy, které vám zlomí srdce a zase ho slepí zpět dohromady? Pak je toto ideální kniha. Nádherný příběh s koncem, od kterého si můžete přebrat, co chcete. V češtině bohužel nevyšlo, ale jedná se o běžnou vrstvu slovní zásoby, takže se nemusíte bát, že byste nerozuměli.</div><div style="text-align: justify;">Čas na Alici Oseman potřetí... <b>Loveless </b>je možná taky spíš dorůžova, ale co. Jedná se o autorčinu nejosobnější knihu a je to znát, tohle byla láska na první stránku a věřím, že pokud vás čeká vysoká nebo se studiem právě začínáte, bezpochyby se v tom najdete.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Jestli nám z toho všeho vyplývá jediná věc, pak to, že bychom fakt potřebovali větší reprezentaci i v českých vodách... uvidíme, co přinese budoucnost. Tady jsem shrnula především ty, které se mi vážně líbily, ale na blogu jich někde v archivu určitě najdete víc, kdybyste se chtěli inspirovat v ještě větší míře. :)<br />Četli jste některou z nich? Máte pro mě doporučení, čím rozšířit kterou barvu? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-26728645641035586072022-06-28T18:46:00.001+02:002022-06-28T18:46:27.328+02:00Recenze: Dcera ztracených bohů | Pozor, co si přeješ<p><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiz9psZ4K45vH6Nby89blSPyM357ezBmdX37744rsNJIIq9ICqUcZ1QnTcNSmBMKnfdd85WZtCm2vJ69R3kM416IxPZXKpww947ahFyNzwNEytxIFnvdBJr_2VxUUQLJQww7yewc_hAhBTuNXzRuW_Lte5mrxAjUcDdWHx21zW4qcKmAbVCXrLIhE1O" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="453" data-original-width="318" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiz9psZ4K45vH6Nby89blSPyM357ezBmdX37744rsNJIIq9ICqUcZ1QnTcNSmBMKnfdd85WZtCm2vJ69R3kM416IxPZXKpww947ahFyNzwNEytxIFnvdBJr_2VxUUQLJQww7yewc_hAhBTuNXzRuW_Lte5mrxAjUcDdWHx21zW4qcKmAbVCXrLIhE1O=w280-h400" width="280" /></a></b></div><b>Počet stran</b>: 272<br /><b>Série</b>: ---<br /><b>Nakladatelství</b>: Fragment, 2020<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.63 (z 142 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Arisbé nikdy nepoznala jiné místo než maličký ostrůvek uprostřed Archájského moře, kde se narodila. Její touha vidět svět je tak silná, že se rozhodne porušit rodinné tabu a vstoupit do Labyrintu. Jen ti, kteří jím projdou a uniknou děsivé nestvůře v něm, mají možnost nastoupit na císařskou loď a ostrov opustit. Čeká na Arisbé úžasná budoucnost v císařském městě Solu, nebo smrt ve zdech Labyrintu, kde zemřela i její vlastní matka?</span></div><p></p><p style="text-align: justify;">Některé knihy holt umí zaujmout jedinou větou v anotaci. U mě byl toto případ Dcery ztracených bohů - lákala mě od první chvíle, co jsem spatřila obálku. Příběh slibující silnou inspiraci kulturou starověkého Řecka? Sem s tím! Konečně jsem se k první knize, která si vysloužila hodnocení HumbookAwards (dává se to vůbec ještě?), dostala. A byla bych nadšená - jen je tu pár výhrad.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">Vím, že dnes se píše historie, jen mi není úplně jasné, zda jsem v tom příběhu hrdinkou, či zda stojím na straně zkázy.</h2><p style="text-align: justify;">Arisbé nikdy neopustila Nisídu, maličký ostrov, na němž žije se svým strýcem, tetou a bratrancem. Svého otce nikdy nepoznala a matka zemřela v Labyrintu, když jí byly tři - a právě do Labyrintu se sama odhodlává. Kdo totiž projde Labyrintem kolem netvora s býčí hlavou, zajistí si odvoz do Solu, císařského města, a pozici v Gardě, elitní armádě. Pak by Arisbé konečně mohla vidět svět z trochu širší stránky... jenže nic není tak, jak se zdá, a právě tady platí ono všetečné: Pozor, co si přeješ.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQPzpsY2cZkrqXy2WF709TV9veArbBu-5CQJBaN-1etN6nzszjaE35ycI9KPL-FiTKFdVIGncnKFa6Zcqhj9pYm3qi5rRjulLXlQlqfWPOEejEtweNz__2CJll2h9w_QNT6WLTm8SA1j3_gBwdP9I41DTR_QQm5hvB2B5_R2pER7dWBEPgohEzKE-Z/s3104/IMG_20220615_140402.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3104" data-original-width="3104" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQPzpsY2cZkrqXy2WF709TV9veArbBu-5CQJBaN-1etN6nzszjaE35ycI9KPL-FiTKFdVIGncnKFa6Zcqhj9pYm3qi5rRjulLXlQlqfWPOEejEtweNz__2CJll2h9w_QNT6WLTm8SA1j3_gBwdP9I41DTR_QQm5hvB2B5_R2pER7dWBEPgohEzKE-Z/w200-h200/IMG_20220615_140402.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Hned zpočátku mě zarazil styl psaní, ale velmi rychle jsem si na něj zvykla - upřímně, připomínalo mi to YA knihy, které jsem četla dřív, a po všech těch experimentech, jimiž jsem se během semestru musela babrat, to byla příjemná změna. Děj Dcery ztracených bohů utíká rychle - a to je u ní zásadní problém.</div><div style="text-align: justify;">Ta neskutečná rychlost. Tady se toho totiž stane tolik, že by to klidně vydalo na celou trilogii. A tím pádem přichází i další věc; všechny ty věci jsou vysvětleny tak nějak zhuštěně. Na Arisbé se valí jedno odhalení za druhým a ona je zkrátka přejde, a někdy to jsou bohužel věci, které by prostě měly zabrat aspoň půl knížky, než se s tím vyrovná. Ale Arisbé je s tím kvůli tempu hotová za dva odstavce. Podobně i s prvky děje, samotný Labyrint a vše kolem něj by vydal za jedinou knihu, a přitom je s ním rozhodnuto během dvou kapitol a jede se dál. A tohle mě na tom mrzí nejvíc, protože to mohla být fakt nadupaná série.</div><div style="text-align: justify;">Nelze tomu totiž upřít kreativitu; Dcera ztracených bohů si pohrává se starověkým Řeckem a je to znát. Nečekejte shledání s bohy nebo antickými hrdiny, prakticky jediná přímá narážka je ta býčí hlava, ale i s tou autorka zachází po svém. Nejvýstižnější pojmenování spíš bude: je to <i>prodchnuté </i>kulturou starověkého Řecka. Skrz naskrz. A to mě strašně bavilo, jako fanoušek starověku obecně jsem si toto nadmíru užila, ať už se jednalo o společenskou hierarchii, geografii nebo klidně přístup k šatstvu.</div><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg68JKDMqNHi1vzop6hLfnsJ9E275TxTDnh6suG0J86tPnpE46DzLZS_Z0LDTleXv6s_y92IkInag6TZCP6XwCoroTshW8z5ycXYOjjz8Etc_koQOLo8EVGjWJbVE4PeD4rAls2r_7ewHZ92TJUpKRpCTwEj5h3ZoxuebziXyjpjYgBgHLRcQ0OuBlq/s1530/Screenshot_20220628_182251.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1530" data-original-width="1080" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg68JKDMqNHi1vzop6hLfnsJ9E275TxTDnh6suG0J86tPnpE46DzLZS_Z0LDTleXv6s_y92IkInag6TZCP6XwCoroTshW8z5ycXYOjjz8Etc_koQOLo8EVGjWJbVE4PeD4rAls2r_7ewHZ92TJUpKRpCTwEj5h3ZoxuebziXyjpjYgBgHLRcQ0OuBlq/w141-h200/Screenshot_20220628_182251.jpg" width="141" /></a></div><div style="text-align: justify;">Postavy jsou na tom podobně jako samotný děj; kvůli rychlosti chybí složitější psychologizace, ale tady přiznávám, že jsem možná pátrala po něčem, co už kniha ani nabídnout nechtěla. Celkově mi přijde, že asi míří na mladší publikum, které z toho, věřím, bude nadšené - ostatně jak jsem už zmínila někdy na začátku článku, styl psaní mi dost připomínal knihy, které jsem čítávala dřív, takže být o pár let mladší, asi bych Dceru bezmezně milovala. Nicméně nepřílišná hloubka neubírá postavám na zajímavosti, autorka si s tím hezky vyhrála, víc prostoru by si jednoznačně zasloužily. Líbilo se mi, že si autorka nebere servítky se společenským postavením, ale přistupovala k tomu tak, jak se k tomu nejspíš tehdy přistupovalo, za to rozhodně plus.<br />A ta obálka? Boží.</div><p></p><h2 style="text-align: center;">Lidé nechápou, že smrt občas znamená pravou svobodu.</h2><p style="text-align: justify;">Abych to tu nějak shrnula; Dcera ztracených bohů má skvělý koncept, který podle mě osloví spíš mladší čtenáře YA. Na mě to holt bylo <i>až moc</i> rychlé. Ale četlo se to dobře, děj se při vší té rychlosti nezadrhával, takže jestli máte rádi antiku, určitě Dceru ztracených bohů zkuste. :)</p><p style="text-align: justify;">Máte svou oblíbenou knihu zabývající se starověkým Řeckem? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-37733623131584939102022-06-20T10:30:00.001+02:002022-06-20T10:30:52.349+02:00Svět knihy 2022<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHsj84fzpUoeRB_QVKXzHtyyFA6QJrUxobVO_X9rr6NZjGnZq5BATMB5jpWm1ToDuxIb1ECNdW8ISOYfzdVwqn4zATiMm7mWZ6Lr_VrCH28qc0nPNwhfH8ca66kRFxj63ofZ0s6rk_a4Yog5-4e4rfKziro1K7LDEEoVrYoaMMTkHWkL3sElu38q2V/s4160/IMG_20220611_092718.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="4160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHsj84fzpUoeRB_QVKXzHtyyFA6QJrUxobVO_X9rr6NZjGnZq5BATMB5jpWm1ToDuxIb1ECNdW8ISOYfzdVwqn4zATiMm7mWZ6Lr_VrCH28qc0nPNwhfH8ca66kRFxj63ofZ0s6rk_a4Yog5-4e4rfKziro1K7LDEEoVrYoaMMTkHWkL3sElu38q2V/s320/IMG_20220611_092718.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Po čtvrt roce, kdy šel kvůli státnicím blog stranou, se vracím s jedním ze svých oblíbených článků - reportem Světa knihy. Naposledy jsem na něm byla v roce 2018, protože následující rok se konal snad jen týden před maturitou, takže jsem ho oželela. A pak přišel covid. Takže jsem se na tenhle ročník těšila podobně jako spousta dalších a příliš dlouho jsem neváhala, zda jet.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Letošní ročník byl přece jen trochu jiný - konal se v červnu, ne v květnu (a díkybohu za to, jinak bych nejspíš kvůli státnicím opět nejela), a jelikož se Průmyslový palác opravuje, byly i nové prostory. Celá akce probíhala prakticky „venku" - byly postavené stany, kopule, haly, v nichž se vystavovalo nebo besedovalo. Ještě že nám vyšlo počasí. Areál to byl obrovský, takže jsem se v tom jako člověk s ne úplně vytříbeným orientačním smyslem trochu motala, ale nakonec se mi povedlo vždy trefit správně. Ale je jasné, k čemu vedou stany - odporný vzduch. Větralo se, kde se dalo, ale i tak to horko bylo neúnosné. Alespoň jedna z hal byla uvnitř budovy, kde byla i klimatizace (a kterou jsem taky našla pěkně pozdě, jak jinak). K rozloze areálu bych pak měla jedinou výtku - nebylo kde sednout. U stánků s občerstvením bylo pár stolů, které samozřejmě byly permanentně zabrané, ale ocenila bych i pár laviček někde stranou, takhle nás strašně moc zakotvilo v trávě pod stromy.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEht3Gerqzs63pWFgDxLff0A8cqxiZZbShGTxq79DG-zjT8wO5Ful7w3RvghooO9sxyRYmKXjnI3ymRbxmzRIhCxYMKYjEJEzKyhCmtIr_KvXcw3b1LGzXCh3ucyLHqLPaz4m0D02rcI72VCjKHQCCL1aiAMgahCRnvOLahaE2JaC085WBdMN92X3Dfw/s4160/IMG_20220611_122216.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="4160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEht3Gerqzs63pWFgDxLff0A8cqxiZZbShGTxq79DG-zjT8wO5Ful7w3RvghooO9sxyRYmKXjnI3ymRbxmzRIhCxYMKYjEJEzKyhCmtIr_KvXcw3b1LGzXCh3ucyLHqLPaz4m0D02rcI72VCjKHQCCL1aiAMgahCRnvOLahaE2JaC085WBdMN92X3Dfw/w320-h240/IMG_20220611_122216.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Nicméně, ať začnu už opravdu od začátku - opět jsem jela do Prahy RegioJetem a opět nemám zrovna dobrou zkušenost. Vždycky jsem měla RJ ráda, poslední dobou se mi u něj zrovna nedaří. Nevadí mi sedět pozadu ve směru jízdy, ale když jsem si kupovala místo obráceně, taky bych ho trochu čekala (stalo se i na cestě zpět). A především byly na všech stranách ucpané záchody - brzy jsem taky přišla proč, netekla voda. Vůbec. Takže je asi jasné, kde byla moje úplně první zastávka na Světě knihy, pěkně pod umyvadlem s ledovou vodou. Ale milým překvapením bylo aspoň to, že jsme do Prahy dorazili se sotva pětiminutovým zpožděním, to se mi už dlouho nestalo.<br />Ale s dopravou mám holt štěstí, v Praze výluka, jezdí náhradní tramvaje. Tady se mi osvědčilo se zkrátka držet davu, takže jsem trefila jak na tramvaj, tak i z tramvaje na samotný veletrh, celou cestu od zastávky nás provázely i šipky křídou, kdyby náhodou. Holky z YA čtu po cestě tradičně rozdávaly záložky a pak už se Svět knihy zjevil přímo před námi.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2LYjPQyhdJ13g8e7HyQNLrLVh3ZzW9Y-uLlAy8xU-ZVO0lppxHCCt1if-eEA2PvTICyRtUQovObcSrHI5YobT-WLIafC8d7TgiBm-HN8qhszvVZEozOHHil6osrMRO03_7lNjFL-Sb41wl_gswmlUtdBqzKLdfJs1r2GkaAzT_20PWzoFJnLPErgM/s4160/IMG_20220611_093544.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="4160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2LYjPQyhdJ13g8e7HyQNLrLVh3ZzW9Y-uLlAy8xU-ZVO0lppxHCCt1if-eEA2PvTICyRtUQovObcSrHI5YobT-WLIafC8d7TgiBm-HN8qhszvVZEozOHHil6osrMRO03_7lNjFL-Sb41wl_gswmlUtdBqzKLdfJs1r2GkaAzT_20PWzoFJnLPErgM/s320/IMG_20220611_093544.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Díky takřka neexistujícímu zpoždění vlaku jsem dorazila velmi brzy - dovnitř jsem vstupovala prakticky hned o půl, kdy veletrh začínal. Nikde ani noha, všude pusto prázdno, až mi to přišlo nadmíru podivné. :D Prošla jsem se po většině areálu, abych to obhlédla, s tím, že po knihách budu pokukovat později, a počkala jsem si na první vyhlédnutý program, kterým byla beseda YA vs. NA na HumbookStagei.<br />Beseda mě zajímala částečně i proto, že jsem před dvěma týdny obhájila bakalářku, v níž jsem řešila dětskou literaturu oproti YA, tak jsem byla zvědavá na tenhle rozkol. A musím říct, že to byla snad jedna z nejlepších besed, na kterých jsem celkově u Humbooku byla - účinkující podávali logické argumenty, vyhazovali vtipné postřehy, oproti ostatním humboočím besedám se tohle vůbec neneslo na místy interních vtipech, celé to působilo jako pořádná debata, zkrátka mě to bavilo od začátku do konce. Jen je škoda, že stupínek neměli trochu vyvýšený, nešlo na ně vůbec vidět, spíš se jen poslouchalo. Nicméně pár důležitých postřehů jsme si určitě odnesli - i třeba Barešovo rozseknutí, že YA a NA je v podstatě jako vztah mezi Neftlixem a HBO a že párkrát to slovo „prdel" v YA padnout může. Taky se pokřtil Medovník s pepřem od Aleny Adrianet Heinrichové. Pokukovala jsem po něm po celý festival, ale nakonec jsem si ho nevzala, nicméně musím uznat, že ta obálka je velmi, velmi lákavá.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiulyQo1gZ5Ir-6a8ZZkkQYM0iJ1NNyhIjY1tPdLDe7pDDRSkjDnFHxdSMObo-Qqr1fgWWHFDHq5EQnMIY1dQHSz9aTprxE4s1kBRp184dGqjpzql9ZKNWbRwvSETSDaKN7MoXa5h-W1KwIocgjZIw-DSQQa8ISp2LzsqypnKHD3bVdb6XI1huOzwrc/s4160/IMG_20220611_110821.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="4160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiulyQo1gZ5Ir-6a8ZZkkQYM0iJ1NNyhIjY1tPdLDe7pDDRSkjDnFHxdSMObo-Qqr1fgWWHFDHq5EQnMIY1dQHSz9aTprxE4s1kBRp184dGqjpzql9ZKNWbRwvSETSDaKN7MoXa5h-W1KwIocgjZIw-DSQQa8ISp2LzsqypnKHD3bVdb6XI1huOzwrc/s320/IMG_20220611_110821.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Do dalšího programu bylo času dost, takže jsem využila amfiteátr kolem obřího hrášku, jak to tuším nazvala Sol, a jako správný Čech vybalila řízky z domu. A pak jsem se znovu vydala do útrob vystavovatelů se podívat, co bych si mohla vzít. Našla jsem svou alma mater, u francouzského stánku jsem chvíli obdivovala Kunderu a Oksu Pollock, zastavila jsem se i u němčiny, že bych vzala něco ségře, jenže jsem nerozuměla ani slovu, takže jsem to radši nechala být, a prolistovala pár komiksů a grafických románů u Crwe. A konečně došlo na nákupy. Na Svět knihy jsem jela s tím, že to je „za odměnu" za ty šílené nervy a úspěšné státnice, takže jsem si už předem vyhlédla, co bych chtěla - chvíli jsem marně pátrala po Byli jsme tu vždycky od Filipa Titlbacha, ale nakonec jsem úspěšně našla. Na tuto knihu jsem moc zvědavá; jedná se o sérii rozhovorů s českými queer osobnostmi, od právníků přes teologa až po drag queens. Zatím jsem jí jen zběžně prolistovala a už tak vypadá dobře. Z YA mě nic moc nelákalo, a když jsem zabrousila do dětské sekce, všimla jsem si nově vydaného komiksu W.I.T.C.H., přesně toho, který jsem si jako malá pořád dokolečka půjčovala z knihovny. Přemýšlela jsem, jestli si je vzít... a pak jsem si všimla, co leží o poličku níž. Všechny doposud česky vydané díly komiksové série Jak vycvičit draky, která je inspirovaná stejnojmenným seriálem. No mohla jsem to tam nechat? Ani jsem se nerozmýšlela příliš dlouho, jakmile jsem našla první díl, byla jsem jasná. A když už, tak jsem si je vzala tři. :D Paradoxně z toho mám ještě teď strašnou radost a těším se, až tím zalistuju, protože HTTYD je u mě zkrátka srdcovka.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiSYG2oxUsssBzgrMDtxxZtjbD-mpRPDI59Cx1y6hVETcKC7KEiauqsaXgisNHLDBG7Fi2xxDkFzGElTuuFJ0LIc2CF0QnPYOFSwa0gk4-3fomRorcKHAMUFs7OLHgfx76l_7MjFth5DlLCrUGGTjGvfaVDb9_Y1op3_hQPf5m4JV4bCtQXb7zO6P_/s1920/IMG_20220615_094758_499.webp" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1080" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiSYG2oxUsssBzgrMDtxxZtjbD-mpRPDI59Cx1y6hVETcKC7KEiauqsaXgisNHLDBG7Fi2xxDkFzGElTuuFJ0LIc2CF0QnPYOFSwa0gk4-3fomRorcKHAMUFs7OLHgfx76l_7MjFth5DlLCrUGGTjGvfaVDb9_Y1op3_hQPf5m4JV4bCtQXb7zO6P_/w113-h200/IMG_20220615_094758_499.webp" width="113" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcS0WyVNgeZKbCq3aTJzmiXEPDjguhPa3eh11-1Ey1nyyfR_iSjRnsnnblTkffq1zWxb53jkuWOzQLXYptVIWKV2LKh3dbWLm5brVeRlnIIUXZKrGv1MX3zFMzKYpu__x93uJIQCygcEbc4A9vUBma-ijsywmC__-YbKxgEFZTZCPV38yosyzMuoch/s1920/IMG_20220615_094826_588.webp" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1080" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcS0WyVNgeZKbCq3aTJzmiXEPDjguhPa3eh11-1Ey1nyyfR_iSjRnsnnblTkffq1zWxb53jkuWOzQLXYptVIWKV2LKh3dbWLm5brVeRlnIIUXZKrGv1MX3zFMzKYpu__x93uJIQCygcEbc4A9vUBma-ijsywmC__-YbKxgEFZTZCPV38yosyzMuoch/w113-h200/IMG_20220615_094826_588.webp" width="113" /></a><br /></div><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkxdDaIDeY5f8tjpp4n47eAU5wYT3MDHG5xZcIYQUJXnSp7FoEHSZ5D567rqPtaHkZlPEC_uoBcz_iNwydogeVEmznz544kcmhtzXO26VKNO0Dl-5uGVC6wEUhyG4CC1ZwJQDjPtluB_h3CWkQ0Mu7M00RfXaOluD9M62deEjjLZGwZgszTo1YcmEv/s3120/IMG_20220620_093136.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="1265" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkxdDaIDeY5f8tjpp4n47eAU5wYT3MDHG5xZcIYQUJXnSp7FoEHSZ5D567rqPtaHkZlPEC_uoBcz_iNwydogeVEmznz544kcmhtzXO26VKNO0Dl-5uGVC6wEUhyG4CC1ZwJQDjPtluB_h3CWkQ0Mu7M00RfXaOluD9M62deEjjLZGwZgszTo1YcmEv/w81-h200/IMG_20220620_093136.jpg" width="81" /></a></div><div style="text-align: justify;">V jednu jsem měla kolizi programů; přemýšlela jsem mezi Yoli srazem a besedou zvanou Romantický obrat ve středu Evropy. Nakonec jsem si řekla, že studium si přece jen odložím až na září, a šla jsem k Euromedii - respektive Luxoru, protože Euromedie letos na SK svůj stánek neměla, u pultu byla možnost koupit si tak z výběru pěti knih. A to je fakt škoda, protože na Yoli besedě se vzápětí křtila novinka Huga Hartmana, která mě docela zaujala, jenže si ji nebylo kde koupit - takže tahle zvýšená pozornost pro knihu pak přišla trochu zbytečná. Nicméně beseda byla fajn, Karolína nás seznámila s novinkami, které Yoli chystá - můžu jmenovat třeba druhý díl Co když jsme to my, pokračování Hry o dědictví nebo i mnou očekávané Felix ever after -, a kromě křtu se také o spoustu knih soutěžilo. Sice luxoří stánek nedisponoval zrovna skvělým výběrem knih, ale u mě to aspoň vynahradil nabídkou studeného pití, toho bylo v tom parnu fakt potřeba (a mangová limonáda byla dobrá :D).</div>Po besedě jsme na sebe narazily s <a href="https://www.instagram.com/michaela.voltnerova/" target="_blank">Míšou </a>a chvíli na veletrhu strávily spolu; Míša mě provedla kolem malých nakladatelů, v nichž se ostatně zase tolik nevyznám. U Lógru jsme ukořistily placky, které jsme tam jako bohemistky prostě nemohly nechat, prošly se sekcí sci-fi a fantasy (ne, tu Dunu jsem si opět nekoupila :'D) a na chvíli opět zakotvily pod stromy u Haly A.<p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLGuaPLC4VOM7e8vgT_TlRmG8YFWo5Y1_tJmFd3PtIhIFUP4pLuH1nYD4KvZUoJ70KKqn01Mnq8oZwthOWj4NJn1o7xqjlxz1RwVcBpah7IaHeJ6mskk3t5W6gCmJjgwu2eaSamrE2TIhYKOn2QLw9hoha0G-TH6_5JSlEbA1LOqxeZkvMydNLA_wc/s3120/IMG_20220615_094949.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="2073" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLGuaPLC4VOM7e8vgT_TlRmG8YFWo5Y1_tJmFd3PtIhIFUP4pLuH1nYD4KvZUoJ70KKqn01Mnq8oZwthOWj4NJn1o7xqjlxz1RwVcBpah7IaHeJ6mskk3t5W6gCmJjgwu2eaSamrE2TIhYKOn2QLw9hoha0G-TH6_5JSlEbA1LOqxeZkvMydNLA_wc/w133-h200/IMG_20220615_094949.jpg" width="133" /></a></div><div style="text-align: justify;">Můj poslední bod programu bylo vyhlášení Hvězdy inkoustu, které vypadalo podstatně důstojněji než vyhlášení CooBoo hledá talent na posledním Humbooku. Nejprve se pokřtila loňská Hvězda inkoustu, Moje cesta do fantazie od Lenky Poláčkové, tudíž se mi jaksi neplánovaně povedlo přifařit se rovnou na tři křty. Sice byly trochu problémy s rozděláním dětského šáňa, ale nakonec to porota zvládla bez sebevětší újmy. A pak se vyhlásil vítěz - v kategorii royal fantasy vyhrál rukopis Kristýny Dostálové a já se už teď na knihu moc těším, z jejího popisu mě velmi zaujala. :)</div><p></p><p style="text-align: justify;">A jiné náhodné střípky z celého dne? Dala jsem si hnusný nudle, ověřila si, že moravský melouní nanuk je mnohem lepší než ten pražský, zaáchala jsem nad pár kostýmy, v nichž muselo být dotyčným příšerné vedro, a tradičně jsem nesebrala odvahu na to oslovit někoho z blogerů, když jsem si jich všimla (pardon). Sice mě Srdcerváči nenadchli tolik jako zbytek světa, ale lístečková fotostěna nešla vynechat - podobně jako fotostěna PalmKnih, kde jste se mohli vyfotit se spoustou knih a kde bezkonkurenčně vedl fake Jake Gyllenhaal aka Sexy mlékař.<br />Na závěr vysílám ještě jedno poděkování Ole a Vendy za pozvání. ♥</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTXndZAmu6d_vIgXPFmycJuizOSxtzLEdLyEKom9sB9UPYz7o769bS-7bjmEXlLDNjy6TJ0BZglNeL6W7Kv6BKvxYrO40GKP6SaUVag8-U_D5_3oKnwk2TGjHFhebxPcpzYsaBf-jEPpsnVyUPFXHN0cHYY-M8WrwG7hUwLOdytuYw8VkalBi_oCpT/s4160/IMG_20220620_092946.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2724" data-original-width="4160" height="210" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTXndZAmu6d_vIgXPFmycJuizOSxtzLEdLyEKom9sB9UPYz7o769bS-7bjmEXlLDNjy6TJ0BZglNeL6W7Kv6BKvxYrO40GKP6SaUVag8-U_D5_3oKnwk2TGjHFhebxPcpzYsaBf-jEPpsnVyUPFXHN0cHYY-M8WrwG7hUwLOdytuYw8VkalBi_oCpT/s320/IMG_20220620_092946.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Po čtyřech letech Svět knihy opět stál za to a už se těším na další rok. <strike>Tenhle byl možná poslední, kdy jsem na něj zavítala „jen" jako čtenář, duh.</strike> ♥<br />Byli jste na Světě knihy? Co vás nadchlo, co vás zklamalo? A jaké knihy jste si odvezli? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-65159965971791565072022-02-10T11:06:00.001+01:002022-02-10T11:06:05.567+01:00Recenze: Supertajný seznam věcí<b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjpuzdk5AcoxeX6oaSHCgXMkTuGC6-yHXxWRHjmUCi1Ch2oqo7OAD-llXRYspJD62SBcv0KSuFE4mAH3mmYtExdDdpUSmxEzYGGbZm2qd1nzmsGbG-6CzJpbaewerc33dQNLAj-aOP1h7EeT-BDP1z2l65lyvXGKT94tkdTR-yTlt3FMI_SHaa1Wbrh" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1261" data-original-width="800" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjpuzdk5AcoxeX6oaSHCgXMkTuGC6-yHXxWRHjmUCi1Ch2oqo7OAD-llXRYspJD62SBcv0KSuFE4mAH3mmYtExdDdpUSmxEzYGGbZm2qd1nzmsGbG-6CzJpbaewerc33dQNLAj-aOP1h7EeT-BDP1z2l65lyvXGKT94tkdTR-yTlt3FMI_SHaa1Wbrh=w253-h400" width="253" /></a></div>Počet stran: </b>264<br /><b>Série</b>: volně navazuje na Muffin a čaj<br /><b>Nakladatelství</b>: Yoli, 2021<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 4.00 (z 71 hodnocení)<br /><div style="text-align: justify;"><b>Anotace</b>:<br /><div style="text-align: justify;"><i style="background-color: white; color: #181818; font-family: inherit; text-align: left;">Od autora young adult bestselleru Muffin a čaj. Luka je šestnáctiletý kluk, který rád chodí na slackline, poflakuje se s kamarády a dobírá si svoje dvojče Naďu. Aspoň tomu tak bylo donedávna, než se Naďa vážně zranila na skateboardu. Teď je upoutaná na lůžko a na bráchovy blbé vtípky nemá ani trochu náladu. Luka ví, že se Naďa trápí. Kvůli zraněné ruce už nemůže hrát na klavír, který pro ni znamenal všechno. Moc rád by sestře nějak pomohl, ale pravdou je, že v poslední době se trochu odcizili. Zvlášť po tom, co začal Luka před pár lety procházet tranzicí. Jak Luku trápí výčitky, vzpomene si na hru, kterou s Naďou hráli jako malí. Sepsali si tehdy seznam věcí, kterých by rádi docílili v příštích deseti letech. Něco jako „bucket list“, tedy jeho dětinštější a praštěnější verzi. Přidali k němu i dětskou kletbu – pokud ho nesplní, něco zlého se stane. Jenže Luka se tehdy s Naďou hloupě pohádal, a tak tu kletbu na poslední chvíli změnil. Napsal tam, že se něco zlého stane Nadě. Seznam pak zakopali na zahradě a Luka by si na něj býval dávno nevzpomněl. Ve světle nedávných události si však vezme do hlavy, že Nadina nehoda je jeho vina, a rozhodne se seznam splnit. S malou pomocí několika věrných kamarádů, Daniela, Kita a jejich roztomilého štěněte Lumpa..</i></div></div><p style="text-align: justify;">Pamatuju to haló, které se zvedlo kolem vydání Muffinu a čaje. Nejspíš první česká moderní YA LGBTQ+ kniha. O čtyři roky později jsme se bohužel nikam moc neposunuli. Theo Addair ovšem v říjnu vydal svou další knihu z téhož světa, v němž jsme se pohybovali v jeho prvotině, a konečně přináší do tohoto žánru milé osvěžení.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">I když byla většina lidí v pohodě, stejně jim trvalo, než si zvykli považovat ho za kluka. Samostatnou skupinu pak tvořili ti, kteří měli spoustu zvídavých otázek. Věděl, že to vesměs nemyslí špatně, ale sakra, copak nedokázali pochopit, že jim nedluží žádná vysvětlení?</h2><p style="text-align: justify;">Lukova sestra Naďa je po těžkém úrazu a nemůže se skoro hnout. Největším problémem je v tomto případě psychický blok, který Naďa ne a ne překonat. Luca se však také trápí - když byli s Naďou malí, napsali totiž seznam věcí, které musí do určité doby udělat, a pokud je neudělají, tak se jim stane něco zlého. Luca to potom ve vzteku přepsal, že se něco zlého stane Nadě. Takže si teď její nehodu tak trochu vyčítá. Už neví, jak sestře pomoct - a tak se upne k myšlence, že pokud splní všechny úkoly svého šestiletého já, něco to změní. Jenže ideály šestiletého dítěte jsou trochu komplikovanější, než se může zdát.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjH0WtR18fTNdZ7xy6ruviefnWJYXlcuTP7IHao7wV0tpJkhC6ejTa6xYh501yIlOoD-e45O8R5_B6nwEaGhJqBn3sxHtO4K95NWQKgZt20lmkhGTjbQBbew1UVfuUB7_3ARj1bQXlrDwYCskYyXuHpcqjqYUUqFaKwF3XFsDRTHC_NyskVQqJtee4F=s2815" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2815" data-original-width="2812" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjH0WtR18fTNdZ7xy6ruviefnWJYXlcuTP7IHao7wV0tpJkhC6ejTa6xYh501yIlOoD-e45O8R5_B6nwEaGhJqBn3sxHtO4K95NWQKgZt20lmkhGTjbQBbew1UVfuUB7_3ARj1bQXlrDwYCskYyXuHpcqjqYUUqFaKwF3XFsDRTHC_NyskVQqJtee4F=w200-h200" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Že to zní šíleně? Ono to tak trochu šílené je. Luca totiž udělá cokoli, aby se jeho sestře konečně ulevilo, ačkoli jeho někdejší přání leckdy nemohla být horší. Postavit hrad z lega nebo někomu říct hezky od plic, co si o něm myslí, asi bude lehké, zato stát se slavným nebo políbit kluka, kterého naposled viděli v šesti letech? Vypadá to, že pomoc přijde vhod, ať už by se mělo jednat o jeho nejlepšího kamaráda Dominika, nebo nám známé Daniela a Kita.</div><div style="text-align: justify;">Když jsem knihu otevřela, nemohla jsem si pomoct - tohle vůbec nevypadalo jako kniha od Thea Addaira. Vůbec. Nakonec v tom byl autorův styl přeci jen znatelný, ale přesto - posun v psaní tu je dost markantně znát. Pokud vám přišlo, že se Daniel a Kit v Muffinu vyjadřují na svůj věk nějak moc vzletně, že to je na šestnáctileté kluky příliš metaforické a zkrátka málo puberťácké, tak něco takového tu vůbec nehrozí. Luca je šestnáctiletý kluk každým coulem. Hrdinové užívají mluvu dnešní mládeže v plné kráse, až jsem se nad některými výrazy kolikrát zaradovala. V tomto to působí mnohem, mnohem autentičtěji.</div><div style="text-align: justify;">Přesto jsem si však nemohla pomoct a ptala se, kdy se tedy co odehrává? Lukův slovník i fikční svět, v němž se pohybuje, evokoval současnost; v tom případě se Muffin a čaj odehrál před deseti lety. Naopak jsem u něj počítala s první variantou, takže uvidíme, jak to přehodnotím, až se k tomu znovu vrátím. Také mě trochu zamrzely lehce nucené odkazy na popkulturu - samozřejmě, pokud se jedná o contemporary, nelze se tomu vyhnout, právě i to dodává hrdinům jistou autentičnost, ostatně my se v šestnácti taky se spolužáky bavili skoro jen o našich oblíbených filmech nebo hudebnících. Cením si, když se toho autoři nebojí, ale bohužel zde to místy působilo trochu nuceně, jak jsem už zmínila - určitě to šlo vyřešit lépe než stylem „najednou si vzpomněl na svou nejoblíbenější knihu" s následným popisem scény, která neznalým nic moc neřekne.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Supertajný seznam věcí je spojován s jednou také dosud příliš neprobádanou oblastí v české YA literatuře - transgender. Ačkoli skutečnost, že se Luca narodil jako holka, nehraje prim, zůstává to důležitou složkou příběhu v mnoha ohledech. Osobně by mi nevadil trochu větší náhled, ale chápu, že o to této knize nešlo; co se dalo, to předala, rozhodně představuje spoustu věcí, o nichž se ví málo nebo vůbec. Zde je třeba zmínit také autorovu předmluvu, kde stručně vysvětluje, jak s tím nakládá a co je třeba či netřeba čekat, to je za mě taky skvělý krok. Každopádně, co chci říct - není to takový ten tradiční LGBTQ+ román, kde hlavní hrdina dojde k objevení své identity, projde si coming outem, naváže vztah a je to. Tady se to zkrátka bere jako prachsprostá součást života, a o tom to vlastně je. Supertajný seznam věcí ukazuje Lukův život, jeho dospívání, které probíhá jako každé jiné, jisté dobrodružství a různé patálie, jen je k tomu ta jedna složka navíc. A v tom to bylo báječné.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEik6RoCD_KTTjR2QZG-ak4OXIu3e74szgWQTw7kgRNmm9aiv3DjcL3f8SQ92jBL2P0dqN1ZomIRI7NGMYYUnfg8V5135z-yu6D87hZYKIHXroy7p7xtxga_SHF4JGI4EGl9IjhXDyjWBDy-DmDpb_MmrInMIKpN3BdjmqYkjZQpjFL_KSsB49f44xc6=s1892" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1892" data-original-width="1080" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEik6RoCD_KTTjR2QZG-ak4OXIu3e74szgWQTw7kgRNmm9aiv3DjcL3f8SQ92jBL2P0dqN1ZomIRI7NGMYYUnfg8V5135z-yu6D87hZYKIHXroy7p7xtxga_SHF4JGI4EGl9IjhXDyjWBDy-DmDpb_MmrInMIKpN3BdjmqYkjZQpjFL_KSsB49f44xc6=w114-h200" width="114" /></a></div>Co mi ovšem přišlo taky skvělé, byl fakt, že Luku totiž moc dobře známe, ale mně to z anotace nedošlo a heuréka moment přišel až v okamžiku, kdy jsem začala číst. Supertajný seznam věcí se odehrává ve stejném univerzu, v němž jsme se pohybovali v Muffinu, a jak už jsem zmínila, objeví se tu známé postavy - Daniel, Kit, Magda a ostatní, jen o deset let starší. Trochu mě mrzí, že Kit a Dani nedostali víc prostoru, že se s nimi i přes jejich výskyt zacházelo jako s dost epizodními postavami a že jejich dějová linka mohla být trochu víc rozpracovaná. Stejně tak mi přišlo, že některé Lukovy eskapády byly vyřešené až příliš rychle, ale je pravda, že se to tu aspoň nevleče a pořád je něco v pohybu. Zřejmě si dovedete představit, jak jste o sobě snili jako malé děti, co? Jeden větší bizár tu tak střídá druhý a jako milé čtivo to tak funguje perfektně.<br />Jenom se tedy přiznám, že obálka je za mě tedy veliké ne. Jasně, nesoudíme knihu podle obalu, ale tahle kniha si tedy zasloužila mnohem lepší.<p></p><h2 style="text-align: center;">„V angličtině je <i>they </i>úplně běžný. Jako pro nebinární lidi, myslim. A když se to bude používat česky, tak to třeba řív nebo pozdějc bude běžný taky."</h2><p style="text-align: justify;">Co říct závěrem? Pokud vás baví knihy Thea Addaira, tahle vás nezklame. Pokud vás nebaví, tak třeba právě tahle bude. Je to milé, vtipné, svou pointu to má a umím si představit, že se k tomu v budoucnu ráda vrátím. :)<br />Četli jste nějakou českou knihu, která by se zabývala transgender tematikou? Nebo pro mě máte doporučení i z cizojazyčných vod? :)</p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><i>Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji e-shopu <a href="http://megaknihy.cz" target="_blank">MegaKnihy</a>!</i></div><div style="text-align: center;">Supertajný seznam věcí si můžete koupit <a href="https://www.megaknihy.cz/young-adult/2994760-supertajny-seznam-veci.html" target="_blank">tady</a>.</div><p></p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-29245494028343852072022-01-13T18:49:00.002+01:002022-01-13T18:49:44.460+01:00Recenze: Přízraky noci | Nakolik ovlivníme svou budoucnost<b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEho-GvSKtzXBViytj2zDPEQQIMCo7gS2y0at2ib2rx81DxGP7oPVFNZg-lS1xfO8-MrFYH11SlGXa5sumpvqDKogZOnSnCa7sdoM3VyYmaG83-XZMZWX9JMRgrbQr-f-FwDyC45Z_eRQNJrV5nvLXec1EL4KsDWsnoJLpQ_NnFPXd8tmlx3wGiadctG=s454" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="454" data-original-width="318" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEho-GvSKtzXBViytj2zDPEQQIMCo7gS2y0at2ib2rx81DxGP7oPVFNZg-lS1xfO8-MrFYH11SlGXa5sumpvqDKogZOnSnCa7sdoM3VyYmaG83-XZMZWX9JMRgrbQr-f-FwDyC45Z_eRQNJrV5nvLXec1EL4KsDWsnoJLpQ_NnFPXd8tmlx3wGiadctG=w280-h400" width="280" /></a></div>Počet stran: </b>260<br /><b>Série</b>: ---<br /><b>Nakladatelství</b>: Fragment, 2021<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.83 (z 66 hodnocení)<div><b>Anotace</b>:</div><div><div style="text-align: justify;"><i>Moggast - země, které vládne proslulý kníže Dragovit. O jeho temných praktikách kolují nejrůznější zvěsti, lidé však o nich hovoří jen šeptem v bezpečí svých domovů.</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Princezna Lada je přesvědčená, že Dragovit stojí za únosem její starší sestry Kazi. Když se ji vydává zachránit, rozhodně nepočítá s tím, že hned při prvním střetu s nepřítelem zemře. Smrtka jí však učiní lákavou nabídku.</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Lovec démonů Karden chce být slavný. Jeho vyhlídky byly mizivé, teď však dostal od Dragovita úkol, kterým by si mohl svůj sen splnit. Stačí knížeti přivést princeznu Ladu.</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Potulná hudebnice Noa strávila polovinu života skrýváním. Když se jí naskytne příležitost pomstít se vrahovi její rodiny, knížeti Dragovitovi, ani na vteřinu nezaváhá.</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Jaela život na malé vesnici nudí. Alespoň do dne, kdy v osadě propukne morová nákaza, a on musí utéct, aby ochránil svoji rodinu.</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Čtyři hrdinové, jeden úkol. Každý je jiný, přesto je něco spojuje. Kdo z nich vyhraje a kdo skončí jako poražený? A jsou všichni takoví, jací se na první pohled zdají být?</i></div><p style="text-align: justify;">Slovanská mytologie je teď v YA velký boom, především v YA fantasy, samozřejmě. A je skvělé, že se vedle té profláknuté antické konečně hovoří o něčem, co se dotýká i našich končin. Jakmile jsem zjistila, že Kateřině Ševčíkové alias Papírové knihy vyjde kniha, s koupí jsem ani neváhala. A pokud vy váháte, tak vás zkusím přesvědčit, proč už neváhat.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">Lidé. To jsou nejhorší přízraky noci.</h2><p style="text-align: justify;">Nejstarší dceru knížete Kroqa unesl kníže Dragovit, o němž se proslýchá, že se v noci mění na vlkodlaka. Kazina sestra Lada se ji vydává zachránit a je schopná za to obětovat cokoli. Po cestě se setkává s Noou, rusalkou, která má v úmyslu Dragovita zabít. Jael a Maedalyn žijí v Dragovitově knížectví, ale když u nich ve vesnici vypukne mor, musejí chtě nechtě odejít. A Karden by byl jednou rád slavným lovcem démonů, zatím ale zůstává ve stínu svého mistra. Když mu však Dragovit dá práci, ať mu přivede Ladu, konečně v tom vidí příležitost. Jenže málokterý příběh má pouze jednu verzi.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiEE1pyRfgMYRBhXv2Aap1F5o8r0bs6QPfN_PKkUFPiVfMW5k6aOurViY9LyUyCUcTF54n7MW63tRNb9MIwIAC41lMeb98qeZxfJCYvJAlgxDeJ0BNCvxK7C421Nvc_IOLurBmZWDNFmZQS-NkNB-FbuYiRUleJkgSymKlx2w7kmLZ9l0PNUj4hAJwV=s3120" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="3118" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiEE1pyRfgMYRBhXv2Aap1F5o8r0bs6QPfN_PKkUFPiVfMW5k6aOurViY9LyUyCUcTF54n7MW63tRNb9MIwIAC41lMeb98qeZxfJCYvJAlgxDeJ0BNCvxK7C421Nvc_IOLurBmZWDNFmZQS-NkNB-FbuYiRUleJkgSymKlx2w7kmLZ9l0PNUj4hAJwV=w200-h200" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Začnu to tu (už skoro tradičně) polemikou s negativními prvky, jež se často objevují v hodnocení ostatních. Jednou z častých výtek je rozsah - na čtyři postavy a fantasy svět je číslo stran malé. Ano, taky mi vyhovuje, když si dá autor na výstavbě svého světa záležet natolik, že se to pod míň jak 400 stran prostě nevleze, ale tady mi to paradoxně vůbec nevadilo. Je nejspíš pravda, že pokud by autorka dílo trošku roztáhla, spousta věcí o tom, jak svět funguje a kdo jsou které potvory, by mohla vyplynout sama a postavy by to nemusely sáhodlouze řešit ve svých promluvách, které pak působily krapet nepatřičně. Jinak však nemám co vytknout, dějově to je aspoň nabité a nehrozí hluchá místa.</div><div style="text-align: justify;">Nejspíš k tomu přispívá i autorčin styl. Ačkoli mě příběh od začátku bavil, zdálo se mi to takové pomalé, nebyla to kniha, kterou bych raz dva zhltla na posezení. Na druhou stranu je toto klasický přístup, jaký u fantasy ostatně očekávám, takže je tu aspoň pěkně našlápnuto k dalším autorčiným dílům.</div><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhgHlmgaGnOyVtDLUjim06srl8OVz3KUPvzdcuD3gFzesU_2dNj5iKxfefFtRmsqzf2kBb-1GcMl36OAwAwCyXGnkCQUI9-NZZcvZQ2BLHLl4s4YtXzCygLbp0Zh3_iSbXYdAmgfLRBm41JaFrUUmI6WxQYEQZLTKrKT6lgFNzGMJ9NKNRLbpAQzWBL=s1864" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1864" data-original-width="1080" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhgHlmgaGnOyVtDLUjim06srl8OVz3KUPvzdcuD3gFzesU_2dNj5iKxfefFtRmsqzf2kBb-1GcMl36OAwAwCyXGnkCQUI9-NZZcvZQ2BLHLl4s4YtXzCygLbp0Zh3_iSbXYdAmgfLRBm41JaFrUUmI6WxQYEQZLTKrKT6lgFNzGMJ9NKNRLbpAQzWBL=w116-h200" width="116" /></a></div><div style="text-align: justify;">Jako největší přednost Přízraků noci beru jednoznačně zakomponování slovanské mytologie a taky jistou nepředvídatelnost v ději. Jistě, jedním z postav je lovec démonů, takže když vám tu po stránkách pobíhá striga a lešij a on jim je v patách, nejde než se nepousmát, že tu máme českého Geralta z Rivie, ale u stejného materiálu zřejmě nelze jinak. Kromě různých mytických potvůrek se tu setkáme taky s našimi pověstmi - jednou z hlavních hrdinů je nejmladší dcera knížete Kroka, zde překřtěna na Ladu, a ona i její sestry si zachovávají své schopnosti. Podobně se tu také mihne Bivoj. Přijde mi, že hra s národními pověstmi u nás tolik využívána není, a je to škoda, jak dokazují Přízraky, vyhrát se s tím dá na výbornou. Jen mě trochu mrzí, že Ladiny sestry nedostaly trochu víc prostoru. Ostatní postavy jsou každopádně podobně kreativní a čtveřice hlavních hrdinů svou nápaditost dokazuje prakticky v každé scéně. Baví mě koncept postav, které musejí spolupracovat, ale jsou od sebe tak odlišné, že jim to pořád nejde. Zvlášť když mají stejný cíl, ale chtějí jej dosáhnout jinak. Zde je pak ona polemika s tím, jak doopravdy ovlivním svou budoucnost, a především budoucnost ostatních.</div><div style="text-align: justify;">Když se vrátím k tomu ději; když se během prvních stran vyrýsovala Lada jako kněžna Libuše se vším všudy, jen jsem se culila, jestli se na konci dočkáme nějaké její vize o nenápadném mladíkovi, z něhož by se pak vyklubal Přemysl. Autorka mě však brzy přesvědčila, že se na pověsti nemůžu spoléhat zase tak dobře a že je schopná příběh zamotat tak, abych radši nic nepředvídala. Pár finálních zvratů mě skutečně překvapilo a nad koncem jsem chvilku zůstala stát, přestože to celé dává dokonalý smysl. Co také musím zmínit, je skvělá práce s romantikou - není tu násilně tlačena, působila velmi přirozeně, takhle jemně se mi to líbilo.</div><p></p><h2 style="text-align: center;">Neštěstí připomínalo poryv větru. Stejně náhlé, stejně nenadálé.</h2><p style="text-align: justify;">Jaký je tedy výsledný verdikt? Je z toho cítit, že jde o prvotinu. U některých pasáží jsem si říkala, že nebylo třeba je tolik rozepisovat, u jiných že by se to hodilo víc. Dramata mezi postavami fungují obdobně. Ale to mi nijak zážitek ze čtení nezkazilo. Naopak po přečtení pevně věřím, že s dalšími knihami to bude ještě lepší a na autorčinu další tvorbu se rozhodně těším, protože tohle bylo příjemné překvapení. Za sebe vám Přízraky noci rozhodně doporučuju.</p><p style="text-align: justify;">Četli jste nějakou z moderních (nebo klidně starších) českých knih, které zpracovávají slovanskou mytologii? :)</p></div>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-55945881989216634672022-01-06T17:17:00.002+01:002022-01-06T17:17:14.575+01:00Ohlédnutí za rokem 2021<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjQUEkHw3uxBBYlWuIfm0avYRI6S2bjxMloniyvXF4tFnpc0i4ETrdhTw9lLXR5EhVcOZRb-YsLQj93HVr4vpbiXcns-wtBvHbCLqF3pARh04Bu8sG_xvGPqCqXxmUi9gzfYlDrFfPkKxS3UsgQsXKWec8NDuvkLE6NNviqeRZUy3Q2QFkrl8RTME6I=s803" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="758" data-original-width="803" height="189" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjQUEkHw3uxBBYlWuIfm0avYRI6S2bjxMloniyvXF4tFnpc0i4ETrdhTw9lLXR5EhVcOZRb-YsLQj93HVr4vpbiXcns-wtBvHbCLqF3pARh04Bu8sG_xvGPqCqXxmUi9gzfYlDrFfPkKxS3UsgQsXKWec8NDuvkLE6NNviqeRZUy3Q2QFkrl8RTME6I=w200-h189" width="200" /></a></div><p style="text-align: justify;">Vždycky to nějak rychle uteče, co? Ale tyhle články píšu hrozně ráda. Znovu projíždím celý rok a vzpomínám, co všechno se stalo. Respektive co se stalo v souvislosti s knižním světem, když už se v té literární sféře pohybuju nejvíc. A pak taky zbožňuju statistiky a baví mě projíždět, kdo co všechno přečetl, jak u koho která kniha dopadla a podobně. Takže i letos samozřejmě přijdou statistiky z Goodreads, a jak jsem tu nedávno hodnotila zhlédnuté filmy a seriály, přišel čas i na to nejlepší a nejhorší z knih.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Než se však podíváme na knihy samotné, co všechno se letos ve spojitosti s knižním světem stalo? Počátkem roku jsem začala psát posudky pro Humbook, což beru jako jednu ze svých nejlepších zkušeností. Je to hned něco jiného, když se na rukopis díváte z té druhé strany. Moc mě to baví a jsem strašně ráda, že můžu být členkou týmu. ♥<br />Když už je řeč o Humbooku, letos jsme se ségrou zavítaly na <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2021/10/humbookfest-2021.html">Humbookfest</a>, když nám okolnosti konečně dovolily, aby se konal offline. Mám za sebou první <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2021/04/svet-fantasy-je-zkratka-muj-libi-se-mi.html">spolupráci</a> přes Pointu. Zúčastnila jsem se další knižní štafety a objevila se taky ve svém prvním společném reelu u <a href="https://www.instagram.com/bookart_by_marwy/" target="_blank">Marwyho</a>. V dubnu jsem psala v rámci Camp NaNoWriMo, v květnu jsem dopsala jeden svůj projekt a během roku rozepsala pár dalších. No. A pokud všechno půjde tak, jak je v plánu, letos jsme kývli na něco, co si příští rok přečtete. :)</p><p style="text-align: justify;">A co tedy letošní čtecí statistiky? Loni jsem tu psala, jak jsem přečetla devadesát pět knih a že to je prozatím nejvyšší milník. No. Za rok 2021 jsem si nabrala mnohem víc literárních předmětů, takže i seznam četby dost naskákal, a když už jen v jednom předmětu po vás chtějí čtyřicet knih... za loňský rok jsem přečetla 129 knih. Pořád je to pro mě trochu prapodivné číslo, ale jinak tomu vzhledem ke studiím ani být nemohlo. Ale nečetla jsem samozřejmě jenom onu povinnou, respektive doporučenou četbu, sem tam jsem do toho vpašovala i YA, a v zimním semestru jsem měla kurz současné české literatury, kde ten exkurz taky stál za to. Tak se na to pojďme podívat.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEizzafGjDtmjkz2EW0zcMU195Qnhn4FA_UX9Qb1D2o3AkZq728Iw440O1uZzNOsOrTvX_lSDQ-ESLBIlOmA4Sv5jdiCghOrG8P18h6hVy37phW4vGycaIxzDa4tvB1j2iGy0Z9DFdctc4BPg7eg3lK_KtvB5RTIzS97slOqs08ILJ4kFj9__OXMzwTK=s920" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="699" data-original-width="920" height="243" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEizzafGjDtmjkz2EW0zcMU195Qnhn4FA_UX9Qb1D2o3AkZq728Iw440O1uZzNOsOrTvX_lSDQ-ESLBIlOmA4Sv5jdiCghOrG8P18h6hVy37phW4vGycaIxzDa4tvB1j2iGy0Z9DFdctc4BPg7eg3lK_KtvB5RTIzS97slOqs08ILJ4kFj9__OXMzwTK=w320-h243" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Na Goodreads je číslo opět o jedno nižší, protože posudky samozřejmě zůstávají tajné, dokud je jasné, že kniha (ne)vyjde. Takže jednu tam ještě nemám, ale u ní opravdu doufám, že to klapne, protože byla taky jedním z nejlepších děl, co jsem za loňský rok přečetla. <strike>Jo, a taky jsem si skoro po deseti letech změnila profilovku.</strike></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi3MY7504Y8hZ_Cpv04vpBGRXrPjr-y3igCrsj3R18NbJ7LWVd9-5mK3lTaOuJ4biANTVdwGShwmjzIm-QYSFbWm3Mu6bWyDslah0glaa7ipLr_Tn64r6QXTAtJ23cXLi4Nx1vyjtXKCjx-vbPoFBV9wfYhsqlcp_kAwxElMGHDgDD-7FbKkTawbXf6=s836" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="705" data-original-width="836" height="270" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi3MY7504Y8hZ_Cpv04vpBGRXrPjr-y3igCrsj3R18NbJ7LWVd9-5mK3lTaOuJ4biANTVdwGShwmjzIm-QYSFbWm3Mu6bWyDslah0glaa7ipLr_Tn64r6QXTAtJ23cXLi4Nx1vyjtXKCjx-vbPoFBV9wfYhsqlcp_kAwxElMGHDgDD-7FbKkTawbXf6=s320" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Průměrná délka knih je 224 stran, o tři stránky víc, než jak mi to vycházelo za rok 2020. Nejkratší kniha je v tomto případě povídka To Build a Fire od Jacka Londona, kterou jsem četla v rámci anglistiky. London má svůj specifický styl, takže pokud ho máte rádi, je takřka vyloučeno, aby se vám tahle povídka nelíbila. Naturalismus a lidstvo × zvířata v plné londonovské parádě.<br />No a nejdelší knihou je druhý díl Hry o trůny s nádherným číslem 913 stran. Dvojka už byla oproti jedničce dost roztahaná, takže tady by zrovna menší číslo vůbec neuškodilo. Ale po pár letech mi tu nesedí Maas se svými bichlemi.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgCL-kdD6sjqisFenSDWcI36YyU_Fu8_p7cdfBFoTbV-5BJIwdTyFqKG8_LlTRlmUbNa9s_IuD12Q4whNSaaWjSRIuaF_2I0do4U2FrG9y79R321G3yBMplTER9947Jj2KI6aayvrJqBKOWvp9kHyBdeeaiAF8hTtB7SGKypTxH1WTnxPXWGlHSz0kR=s844" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="725" data-original-width="844" height="275" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgCL-kdD6sjqisFenSDWcI36YyU_Fu8_p7cdfBFoTbV-5BJIwdTyFqKG8_LlTRlmUbNa9s_IuD12Q4whNSaaWjSRIuaF_2I0do4U2FrG9y79R321G3yBMplTER9947Jj2KI6aayvrJqBKOWvp9kHyBdeeaiAF8hTtB7SGKypTxH1WTnxPXWGlHSz0kR=s320" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">George R. R. Martin podruhé, protentokrát v nejpopulárnější kategorii. Většinou mi toto políčko obsazuje nějaký díl Harryho Pottera, letos jsem se bohužel k žádnému nedostala, tak aspoň má šanci někdo jiný (jen pro porovnání, oproti třem milionům u Hry o trůny měl předchozí rok Kámen mudrců těch milionů skoro devět). Nejméně čtenou je tak tvorba Tobiáše Mouřenína z Litomyšle, kterou jsem na Goodreads přidávala sama teprve nedávno, takže tomu ani není divu. (Ale upřímně, zase o tolik nepřijdete, pokud mě v tom necháte samotnou.)<br />Průměrné hodnocení o jednu desetinu oproti 2020 kleslo. Jsem na ty knihy čím dál přísnější.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhw3bC4iemofteIey8LonrvvLBQGBKR9dqQuzJF7QLnl16IHy2psMyrhMunGcFraqtDLpR1JbRI5ydPUfdt8u0Cfc987uu7QUzphB3FXcHw8HIFxeB81caId2Xz1gsdsaTdvvsMFicBRI8G7cuFWbsOrkJrvohBcaHc5hIV947TTG2OcFhD2ETFWDHo=s884" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="493" data-original-width="884" height="178" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhw3bC4iemofteIey8LonrvvLBQGBKR9dqQuzJF7QLnl16IHy2psMyrhMunGcFraqtDLpR1JbRI5ydPUfdt8u0Cfc987uu7QUzphB3FXcHw8HIFxeB81caId2Xz1gsdsaTdvvsMFicBRI8G7cuFWbsOrkJrvohBcaHc5hIV947TTG2OcFhD2ETFWDHo=s320" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Kdežto toto je kategorie, která mi každoročně dělá velkou radost. Nejvyšší hodnocení na GR ze všech knih, co jsem za daný rok přečetla - a vždycky mi tam sedí nějaká česká kniha. I letos, kdy jsem četla Hru o trůny, se tam prosadila Hrabětova poezie. A nedivím se, tahle sbírka je vážně skvělá. ♥</p><p style="text-align: justify;">A jak to tak bývá, vždycky se najde to lepší a to horší. V těch sto dvaceti devíti knihách se spolehlivě najde trochu od obojího. Vybrala jsem ty, kterým jsem rozdala plné hodnocení, nebo ty, kterým k té pětici hvězdiček chybělo opravdu jen málo.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg1YChh-tw9HAUmTMZOM7LZ8q1lii40Z93cPz_BY8llBopQCc-T7kqlGQYcfI2Zav-2yp0DVNDgrLl-pl9EPXF-sX0pI_rZ2UJq9A5YmMB2Ex_VNwrWIqRhawUigKS6BRMhahBtKR1PSPhyfjfl9gKLgYtFKbC1TACr4Z3NtyseJKdvPSeXjzW1Pt54=s2468" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2468" data-original-width="2468" height="158" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg1YChh-tw9HAUmTMZOM7LZ8q1lii40Z93cPz_BY8llBopQCc-T7kqlGQYcfI2Zav-2yp0DVNDgrLl-pl9EPXF-sX0pI_rZ2UJq9A5YmMB2Ex_VNwrWIqRhawUigKS6BRMhahBtKR1PSPhyfjfl9gKLgYtFKbC1TACr4Z3NtyseJKdvPSeXjzW1Pt54=w158-h158" width="158" /></a></div><b>Loveless</b><p></p><p style="text-align: justify;">Alice Oseman je vždycky sázka na jistotu. Loveless byla první knihou, kterou jsem za rok 2021 přečetla, a nemohla jsem začít líp. Hlavní hrdinka nastupuje na vysokou, takže dochází k pozměnění ideálů, ztrátě a získání přátel, objevování zase úplně jiného světa a nových životních hodnot, plus k tomu přichází na to, že je zřejmě asexuální. U Oseman je velká diverzita i autentičnost zárukou, a pokud vám sedí styl jejího psaní, nejde šlápnout vedle.</p><p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-vtB7qCQmhLI/YdcSh6p270I/AAAAAAAADvU/Bedmj3k_8fQYtZYPz58Mzt-YJfhOgUF1gCNcBGAsYHQ/image.png" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" data-original-height="390" data-original-width="250" height="172" src="https://lh3.googleusercontent.com/-vtB7qCQmhLI/YdcSh6p270I/AAAAAAAADvU/Bedmj3k_8fQYtZYPz58Mzt-YJfhOgUF1gCNcBGAsYHQ/w110-h172/image.png" width="110" /></a></b></div><b>Loki</b><p></p><p style="text-align: justify;">Loni jsem se taky konečně dostala ke komiksům o svých oblíbených (ne)superhrdinech. Z Marvelu se mi pod ruce dostala bratrská dvojice Thor a Loki, přičemž u toho druhého jsem s hodnocením pěti hvězd ani neváhala. Od začátku to je jízda, děj se nezastaví, Loki je prostě Loki a ke všemu je kresba nádherná, takže co chcete víc? Jen je tedy škoda, že to vyšlo ještě před posledním Thorem, protože to na něj očividně navazuje.</p><p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-JAnNgyX4u30/YdcSsUc7DoI/AAAAAAAADvY/e-3J54pEBOMZbEz7POMCpvzvL4qr1LHYgCNcBGAsYHQ/image.png" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img alt="" data-original-height="450" data-original-width="300" height="163" src="https://lh3.googleusercontent.com/-JAnNgyX4u30/YdcSsUc7DoI/AAAAAAAADvY/e-3J54pEBOMZbEz7POMCpvzvL4qr1LHYgCNcBGAsYHQ/w108-h163/image.png" width="108" /></a></b></div><b>Slaďoušek</b><p></p><p style="text-align: justify;">Jo, dala jsem middle grade knížce pět hvězdiček. A to jsem tady o deset let starší než hlavní hrdinka. Do knihy jsem šla hlavně proto, že mám ráda odlehčený styl Jenny Han, a nezklamala. Autentické vyprávění o přechodu na druhý stupeň, o vztazích, že není vše tak, jak se vždycky zdá. Annemarie je skvělá hlavní hrdinka, a to mám většinou u postav jejího věku chuť je spíš párkrát vyhodit oknem. Jestli vás knihy Han baví, tak určitě bude i tahle.</p><p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj9q6hRPaC4VN7khlnOhC8gvtN4Tdhqk0vX_ibERxav5r5Imivi6o9t5kA1xEKgF0Pemkvgo7MG0ZcbE7MMwloueYRPH1nOH0Xgr2hwl0_GFfW4_Ik-BWWe2EH7KHlvyROD4g_ioGSD8ojYCcZxBkt6bnbKcePbO0SNDKCE-eTDkoFtcZUICxIR6lmb=s3120" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="2726" height="166" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj9q6hRPaC4VN7khlnOhC8gvtN4Tdhqk0vX_ibERxav5r5Imivi6o9t5kA1xEKgF0Pemkvgo7MG0ZcbE7MMwloueYRPH1nOH0Xgr2hwl0_GFfW4_Ik-BWWe2EH7KHlvyROD4g_ioGSD8ojYCcZxBkt6bnbKcePbO0SNDKCE-eTDkoFtcZUICxIR6lmb=w146-h166" width="146" /></a></b></div><b>Světlo z Pauliny a Nesnesitelná lehkost bytí</b><p></p><p style="text-align: justify;">A máme tu české autory. Na Kunderu jsem byla zvědavá už od gymplu a Nesnesitelná lehkost bytí nezklamala, podrobněji se k tomu vyjadřuji v <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2021/08/kunderovske-paradoxy.html">extra článku</a>. A jestli jsem od Světla z Pauliny čekala cokoli, tak toto rozhodně ne. Poetické vyprávění, propojenost všech povídek, jedna netypičtější než druhá a všechny tak čtivé, že jsem si pokaždé přála, aby to ještě neskončilo. Světlo z Pauliny je celkově jeden z vůbec nejlepších zážitků za tento rok. Rozhodně se nejedná o poslední dílo, které jsem od autora četla.</p><p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhLl3uRDm6jitFJYCYbdiu2bYymVYg1GhN5y2uVZ8W3v246ABTYquilSwzl8AHDrBaEKMUqxlnZg7MUUlNVohU1nWS3iSeR60y0s7bvTUnzCsCjjJDOjTDMvW6trlsrVAuVl4zycZwG5Dcs_cZntWSJ1sAckle1FRJJ0PzGDoototeZYvbrmKX9MbRB=s2927" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2927" data-original-width="2927" height="149" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhLl3uRDm6jitFJYCYbdiu2bYymVYg1GhN5y2uVZ8W3v246ABTYquilSwzl8AHDrBaEKMUqxlnZg7MUUlNVohU1nWS3iSeR60y0s7bvTUnzCsCjjJDOjTDMvW6trlsrVAuVl4zycZwG5Dcs_cZntWSJ1sAckle1FRJJ0PzGDoototeZYvbrmKX9MbRB=w149-h149" width="149" /></a></b></div><b>Balada o ptácích a hadech</b><p></p><p style="text-align: justify;">Když Suzanne Collins oznámila, že vydá další knihu ze světa Hunger Games, obočí mi jen škublo s tím, že nevím, co si o tom myslet. Bude to další případ, kdy autor tak těží ze své série, že ji prostě rozšíří, i když už se tam nic neděje? Ne, s klidným srdcem můžu říct, že tady to nehrozí. Jsou to pořád staré dobré Hunger Games, totožná atmosféra, totožné napětí. Tady chybělo opravdu málo, abych dala plné hodnocení. Ne vždy dostanete možnost podívat se na příběh z pohledu záporáka a sledovat jeho cestu k tomu, jak ho známe od Kaniss... a ne vždy vás autor jednoduše nachytá, když přijdete na to, že fandíte někomu, kdo všechno dělá špatně. Pokud nad Baladou pořád váháte třeba ze stejného důvodu, jako jsem to dělala já, tak věřte, že nemáte proč.</p><p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj9DoqFd3umtPlxP4Aahsq1yNcIF-zLnl9b_wgTdB1t3LXmpN0XRaLU31HyZ7naAuzQyGnXDesDRPvksgb3yiqPiqEAC_kTVfSF9ccv2t6J6pVnNzUgP7sXym-mvRBijoyaCld6fsIMTNeX9MYOoP1VKnVwLf6pzjjSQhp4s5SFLG09EstUPI3tBRq7=s3120" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3120" data-original-width="3114" height="150" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj9DoqFd3umtPlxP4Aahsq1yNcIF-zLnl9b_wgTdB1t3LXmpN0XRaLU31HyZ7naAuzQyGnXDesDRPvksgb3yiqPiqEAC_kTVfSF9ccv2t6J6pVnNzUgP7sXym-mvRBijoyaCld6fsIMTNeX9MYOoP1VKnVwLf6pzjjSQhp4s5SFLG09EstUPI3tBRq7=w149-h150" width="149" /></a></b></div><b>Holky odnikud</b><p></p><p style="text-align: justify;">Holky odnikud byly neskutečně silný zážitek. Neskutečně. Protože bych strašně ráda řekla, že to přehání a jsou zbytečně dramatické... jenže nemůžu. A to je na tom to nejhorší. Holky odnikud pracují s obtěžováním, s házením viny na oběť, s tím, že když se přece objeví sexuální obtěžování v jakékoli míře, vždycky za to může ta holka. Co teprve, když ten kluk je ve společnosti výš. Nad řádky mi bylo kolikrát blivno, a pokud jsem kdy měla trochu pochybnosti, stačilo otevřít kteroukoli internetovou diskuzi a vypadalo to, jako by to všechno autorka jen zkopírovala. Je to sakra silné. Teď jen aby to lidem konečně otevřelo oči.</p><p style="text-align: justify;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEimiCU6atDI9pDUCeAh-LPy8wYDPjgklmEBG3mR1858b7sXRkg7qITFP4YtB7IJsBYaUy8X4FuH44M0DKppkWFxtpObl2AUz07lCWETmlNRKG9IxfQwStxD5gLOrUpWmq4li_fEx9tUYqaPIbBwBfn--lZ_qRB2LvwEx6wHzmsFnaIutbro8rMkgyBL=s2116" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2116" data-original-width="2116" height="145" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEimiCU6atDI9pDUCeAh-LPy8wYDPjgklmEBG3mR1858b7sXRkg7qITFP4YtB7IJsBYaUy8X4FuH44M0DKppkWFxtpObl2AUz07lCWETmlNRKG9IxfQwStxD5gLOrUpWmq4li_fEx9tUYqaPIbBwBfn--lZ_qRB2LvwEx6wHzmsFnaIutbro8rMkgyBL=w145-h145" width="145" /></a></b></div><b>The Boy Who Steals Houses</b><p></p><p style="text-align: justify;">C. G. Drews dlouho sleduju na sítích (možná ji znáte jako Paperfury), kde sdílí slasti a strasti knihomolského a spisovatelského života, kterými mi vždycky rozjasní den. Je až ironické, jak bolestné jsou pak její knihy. The Boy Who Steals Houses se mi líbilo ještě krapet víc než její předchozí kniha, respektive mě zasáhla ještě trochu víc. Protože Drews je schopná napsat několik stran, kde vás bude bolet každý řádek, který přečtete. I tady to je přehlídka lidské krutosti a toho, že většinu těch strašných věcí si navzájem děláme sami. V překladu to nevyšlo, ale angličtina to je lehká.</p><p style="text-align: justify;">A co ty nejhorší zážitky? <b>Sotva dýchám</b>, u které doteď nechápu, o co autorce šlo, a kterou jsem dočetla jen díky tomu, že to bylo v rámci knižní štafety a mohla jsem se do toho řádně vyvztekat. Utrpením pro mě byl <b>Poslední Mohykán</b>, milovaná americká klasika, nad níž jsem měla chuť si trhat vlasy. A z českých vod mě zklamala <b>Vůně citrónu</b> nebo <b>Chuť prázdna</b>.</p><p style="text-align: justify;">A co skvělého jste za rok 2021 četli vy? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-34391773795428565742021-12-31T16:59:00.002+01:002021-12-31T16:59:11.942+01:00Recenze: Tři jezdci apokalypsy<div style="text-align: justify;"><b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/--QAOkYHav74/Yc8ny7CCeII/AAAAAAAADts/iL3GQJKnJkIiBhO8zv40LmQrw6_WNcfqQCNcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="444" data-original-width="318" height="400" src="https://lh3.googleusercontent.com/--QAOkYHav74/Yc8ny7CCeII/AAAAAAAADts/iL3GQJKnJkIiBhO8zv40LmQrw6_WNcfqQCNcBGAsYHQ/w287-h400/image.png" width="287" /></a></div>Počet stran</b>: 370</div>
<b>Série</b>: Božská tragikomedie, 2<br /><b>Nakladatelství</b>: vydáno samonákladem, 2020<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 4.00 (z 7 hodnocení)<br />
<b>Anotace</b>:<div style="text-align: justify;"><i>Nesourodá trojice dobrodruhů míří zpátky do Stříbrouch, aby tam žádala svou odměnu. Dočkají se ale skutečně vytoužené slávy a bohatství, po kterých tak strašlivě prahnou? Nebo se vůči nim rozmarní bohové zachovají opět příšerně krutě a nespravedlivě? Ne nadarmo se říká, že peníze kazí charakter. A tady je ve hře daleko víc než jen pouhá hrstka zlaťáků! Je vůbec možné, aby se v takovém čase mohlo zrodit něco tak křehkého jako přátelství, mamonu a démonům navzdory?</i></div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;"><i>Alexandra Goldblum se vrací domů, zatímco nad Stříbrouchy se stahují bouřková mračna. Ukřivděný elfí kouzelník se nepřestává hněvat a volat po božím trestu. Sklíčená zlodějka by se nejradši na místě sebrala a odjela daleko pryč. A egoistický hraničář se už naopak vidí jako legendární hrdina. Tři obyčejní smrtelníci. Tři osamělé duše. Tři figurky mezi bezpočtem dalších na božské šachovnici. Jenže hry plné intrik umějí hrát krom cizích entit i mágusové a šlechta. Do jakého průšvihu se Pipin s Eiri a Sebasem namočí tentokrát? A kolika cizími osudy přitom sami zamíchají?</i></div><div style="text-align: justify;"><i><br /></i></div><div style="text-align: justify;"><i>Tři jezdci apokalypsy...</i></div><div style="text-align: justify;"><i>...právě přijíždějí.</i></div><div>
<br />
<div style="text-align: justify;">S druhými díly to většinou bývá obtížné. Ať už jednička nasadí laťku jakkoli vysoko, od pokračování se vždycky čeká aspoň nepatrné zlepšení. Je těžké napsat delší sérii, aniž by kdejaký díl nepůsobil vyloženě jakou pouhá vycpávka. Což naštěstí není případ Tří jezdců apokalypsy, protože ti mě bavili daleko víc než předchozí díl.</div></div><span><a name='more'></a></span><h2 style="text-align: justify;"><div style="text-align: center;">„Podíval jsem se mu do očí..."</div><div style="text-align: center;">„No a?"</div><div style="text-align: center;">„Viděl jsem... peklo."</div></h2><div style="text-align: justify;">Pipin, Eiri a Sebas se vracejí s Alexandrou do Stříbrouch a žádají za ni touženou peněžitou odměnu. Jenže cesta to byla dlouhá a všichni hrdinové si prošli svým. Tuší, že se jeden na druhého nemohou absolutně spolehnout, a přestávají si věřit. Do toho všeho do města vstupuje mocný mágus, který v nich vidí potenciální hrozbu - mračna se zkrátka stahují a kdovíjak růžově to pro trojici dobrodruhů nevypadá.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh8HB3YzdntQ-Go3ZGaccZqpz7cPesSJcux-V7X_7bSzj8BaE68XX2p3Ere3ze9CKjMGyCSeej0syukJmcSkvDQX2xHJtdmUQi_uq0GdseotsEVXlmb8Wl2YVJDTl-LpZGHvWkME6tWsRrl9LFlYyyhXjnmLfrLSSHtRcUAwk4vU-S9UfL8gbN46zLF=s2032" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2032" data-original-width="1080" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh8HB3YzdntQ-Go3ZGaccZqpz7cPesSJcux-V7X_7bSzj8BaE68XX2p3Ere3ze9CKjMGyCSeej0syukJmcSkvDQX2xHJtdmUQi_uq0GdseotsEVXlmb8Wl2YVJDTl-LpZGHvWkME6tWsRrl9LFlYyyhXjnmLfrLSSHtRcUAwk4vU-S9UfL8gbN46zLF=w106-h200" width="106" /></a></div>Nevyzpytatelné jsou cesty osudu jsem zavřela s tím, že to bylo fajn oddechové počtení a že mě i docela zajímá, co hrdiny čeká příště. Do pokračování jsem tedy šla s nadšením a zvědavá, s čím autoři přijdou tentokrát. Nutno podotknout, že oproti předchozímu dílu tu akce jede od první stránky a prakticky se vůbec nezastaví.</div><div style="text-align: justify;">Co se mi líbí nejvíc? Fakt, že autoři se s postavami vůbec nemazlí. U některých stylů nabydete jistotu, že ačkoliv to vypadá bledě, stejně se nezajde dál, aby to hrdinům nevyšlo vůbec; tohle tu ani omylem neplatí. Když se má něco pokazit, tak ať se to pokazí řádně a se vším všudy. Takhle mě to osobně vždycky baví nejvíc, když to prostě neodhadnete. Ostatně už název knihy mluví za vše, nic není tak hrozné, aby nemohlo být ještě hůř.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Ani postavy nejsou černobílé; něco málo už autoři ukázali v předchozím dílu, tady se však jejich vývoj markantně posune. Protože odměna je na dosah, nad hlavou mají takové to "quest completed", takže už nemusejí táhnout za jeden provaz, spíš... ho tak nějak radši zkusí přestřihnout. Tohle není dílo, kde si postavy oblíbíte, tady spíš jde o to, koho snesete víc než toho druhého. Můj favorit je jednoznačně Eiri, oproti těm svým dvěma společníkům mi přišlo, že aspoň občas zapojí mozek a snaží se hrát i na tu víc „klaďaskou" strunu. Ale když už na to přijde, ti, kteří směřují spíš k tomu anti-hrdinskému označení, to aspoň dělají důstojně. A pokud vás v jedničce bavil Pipin a jeho menší neschopnost, i té si tu navýsost užijete.</div><div style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg_4cHSo2b8T0HeDj5A2KSKD537sIMwNrxRnk-CPo76OtKdsydjbJUHVerhbSUsPla7qDmTPQZoJtogXSHkkAW9voq40bpqyUmHAwOCSEGxwrqX5VhWMvG6N9hA3kb7uAr_f71FvjM8rNfvPI5xOTMSzcY2zSnsYCZDndC-g2esWVvj9H0ZbA4vncWT=s764" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="723" data-original-width="764" height="189" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg_4cHSo2b8T0HeDj5A2KSKD537sIMwNrxRnk-CPo76OtKdsydjbJUHVerhbSUsPla7qDmTPQZoJtogXSHkkAW9voq40bpqyUmHAwOCSEGxwrqX5VhWMvG6N9hA3kb7uAr_f71FvjM8rNfvPI5xOTMSzcY2zSnsYCZDndC-g2esWVvj9H0ZbA4vncWT=w200-h189" width="200" /></a></div>U prvního dílu jsem si stěžovala na roztahanost děje - to tu také nehrozí. Akce se prakticky nezastaví, a ačkoli se celý děj odehrává ve Stříbrouchách a jde tam o jeden hlavní cíl, bavilo mě to mnohem víc než předchozí díl. I přes to jedno místo děje se víc dostáváme do tajů světa hrdinů a objevujeme další detaily, na něž v jedničce už nezbyl čas. Onen world-building, na nějž se u fantastiky často odkazuje, tu je mnohem propracovanější a o světě, v němž žijí naši hrdinové, tak přirozeně zjišťujeme víc a víc. Posun autorů je zkrátka znát, působí to mnohem vypsaněji, a to i po dalších stránkách, co se týče korektur a podobně, je skvělé vidět, že se autoři neustále zlepšují.</div><div style="text-align: justify;">Zarážející věcí pro mě trochu byly ilustrace; podobně jako jedničku tento díl doprovázejí obrázky, tentokrát však vypadají jako fotografie upravené na kresbu, a herecké tváře v tom zkrátka poznáte. Tady se tedy odkážu spíš na předchozí díl, kde se mi úprava zamlouvala víc.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><h2 style="text-align: center;">Věřil si, téměř bezmezně, ale nestačilo to.</h2><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">Tři jezdci apokalypsy jsou jednoznačně posun k lepšímu a já jsem upřímně zvědavá, kam osud postavy povede příště, protože tady si holt nemůžete být jistí absolutně ničím. Jestli máte rádi netypičtější fantasy, které si skoro střílí samo ze sebe, tak tady neuděláte chybu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;"><i>Moc děkuji <a href="https://laughingbeasts.blogspot.com/" target="_blank">autorům</a> za poskytnutí knížky k recenzi!</i></div>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-38009362274425102532021-12-22T14:52:00.002+01:002021-12-22T14:54:44.050+01:00Letošní filmové zážitky<p style="text-align: justify;">Po prázdninách jsem si blahosklonně rozepsala článek o všem, co jsem za červenec a srpen viděla - a samozřejmě zůstal pouze v konceptech. Částečně i proto, že jsme to se ségrou o prázdninách opravdu valily a viděly toho strašně moc. Každopádně, jak se blíží konec roku, všude se už zjevují všemožná shrnutí a hodnocení, tak jsem si řekla, že než to tu dám dokupy s knihami, můžeme mrknout i na zážitky z trochu jiného kulturního soudku.</p><p style="text-align: justify;">Z čeho jsem letos byla nejnadšenější? Paradoxně ne z filmu (i když ten s tím taky souvisí) - po dvou letech jsem byla v kině. Naposledy jsme se ségrou šly na Frozen 2 v listopadu 2019, jen krátce předtím, než to všechno vypuklo. Letos v říjnu jsme se konečně zase dostaly na promítání do kina a nemohly jsme začít velkolepěji než Dunou. A nedávno jsme si šly na plátně užít i posledního Spider-mana. Chápu, že spoustě lidí kinoformát vůbec nevyhovuje, ale pro mě to prostě má svoje kouzlo a je to zase trošku jiný zážitek, než když si ten film pustíte na notebooku na posteli. :)<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Tak teď pojďme na filmy a seriály. Rozhodila jsem to do kategorií, jaké se v podobných článcích většinou objevují, a na konec jsem přidala pár těch, které jsem chtěla zmínit i mimo systém. Tak třeba najdete nějaké doporučení (i na to, čeho se vyvarovat, ehm). Nezařazovala jsem ty, které jsem viděla znovu.</p><p style="text-align: justify;"><b><u>Filmy:</u></b></p><p style="text-align: center;"><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhaFZGhzoMJLeiXfKqX86gKiA6Lz9Tw5j0nDJb_YhYymcc1fiOlNWxjsLbKGBcVCXToKjUyGU2G_iKOAKYpYe2JIFc1kwqwYIosQ8oO9_qlBiWLqymbuvIFiCEgVKD6OFmadRotZhldvdqmQs7QDc_Gm77qq6fvXGyLuN0MOaGBDTjnGLbwYbU_WBQN=s1481" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1481" data-original-width="1000" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhaFZGhzoMJLeiXfKqX86gKiA6Lz9Tw5j0nDJb_YhYymcc1fiOlNWxjsLbKGBcVCXToKjUyGU2G_iKOAKYpYe2JIFc1kwqwYIosQ8oO9_qlBiWLqymbuvIFiCEgVKD6OFmadRotZhldvdqmQs7QDc_Gm77qq6fvXGyLuN0MOaGBDTjnGLbwYbU_WBQN=w72-h107" width="72" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiRxoEKrCID5idVvRxQrMKHaf2j3aofKx-ygNN0rH4JAlyBGpfzLTDqpX5OcwaGgVgKiKgirJVORFF4Mw4ty5sg0O3T2kL2Xr32Z0muPmajRfdtRiCgm7zaSd37y046T1YxjLcFBuZaIHUcatu95JGRYPTtEatXYMhdcBPAt0VBVRGCNk2h41w9RpE7=s722" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="722" data-original-width="480" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiRxoEKrCID5idVvRxQrMKHaf2j3aofKx-ygNN0rH4JAlyBGpfzLTDqpX5OcwaGgVgKiKgirJVORFF4Mw4ty5sg0O3T2kL2Xr32Z0muPmajRfdtRiCgm7zaSd37y046T1YxjLcFBuZaIHUcatu95JGRYPTtEatXYMhdcBPAt0VBVRGCNk2h41w9RpE7=w71-h107" width="71" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEizxOBsnWJTipnS1f_-SmM7BJwjgXxvjmELagrgzyp7FEN459bTXlHO6WZ-Jbd65i_G6iiG--sI5FUa833iY_6czB5gX-Fd62IEwvSyEd_Sdt11zNzYyH8qtB0ag_j5dIZNOUasU5wZEyd3GSTu9JXJVMVQf51gpkF_mKhewqo7lxX6EZ4AH2A9zNld=s3000" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2025" height="106" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEizxOBsnWJTipnS1f_-SmM7BJwjgXxvjmELagrgzyp7FEN459bTXlHO6WZ-Jbd65i_G6iiG--sI5FUa833iY_6czB5gX-Fd62IEwvSyEd_Sdt11zNzYyH8qtB0ag_j5dIZNOUasU5wZEyd3GSTu9JXJVMVQf51gpkF_mKhewqo7lxX6EZ4AH2A9zNld=w72-h106" width="72" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjpmiq7pObwwCBCMzS-JSokWdwS-Wb4U2Um1o9-l0G6u0DAC5U7bEN3EMAp1U9MlI-daY-7JHvwNKy_B7iRzC2U8Wqdx0Tk15iafJJCbn3NFM8H9u8_ivDgsUe2yKa_nP71qGGiqIzUW6uLKEyI0DhBSZYFHpEamCT9-jcNNQ3eqVooI2Qxn5rWi3u6=s606" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="606" data-original-width="423" height="106" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjpmiq7pObwwCBCMzS-JSokWdwS-Wb4U2Um1o9-l0G6u0DAC5U7bEN3EMAp1U9MlI-daY-7JHvwNKy_B7iRzC2U8Wqdx0Tk15iafJJCbn3NFM8H9u8_ivDgsUe2yKa_nP71qGGiqIzUW6uLKEyI0DhBSZYFHpEamCT9-jcNNQ3eqVooI2Qxn5rWi3u6=w74-h106" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgHImyEofcH4i-a_BTh9pKgysanE7WMpH-Ad2zSJr5ZKnrPvTh-r3t-M3amjRi8SlTYW8oNcr4ETH1KstO52yJ5LI_3BIRgJfNipPnBSMK_Rm2Qhq9DjmbLXGQV9KPE-Goqqm7-5_IxPpFaKELr_wyxDWtTLO1SqGTg5fM7r9acn3vWetQPxxLxiVER=s500" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="338" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgHImyEofcH4i-a_BTh9pKgysanE7WMpH-Ad2zSJr5ZKnrPvTh-r3t-M3amjRi8SlTYW8oNcr4ETH1KstO52yJ5LI_3BIRgJfNipPnBSMK_Rm2Qhq9DjmbLXGQV9KPE-Goqqm7-5_IxPpFaKELr_wyxDWtTLO1SqGTg5fM7r9acn3vWetQPxxLxiVER=w72-h107" width="72" /></a></b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgAZ8FfgR7WC-0cP-q8VBdwndLWgP6HO7OP7ug1TDqY48xEd_x_IxK-13Vdse6DiUjBpIcq0Prc4Oz3yh1k1-W80fmffVmsJwH1a3OITtYi7ymmqfbZcKD0CLX7nv2_uWugwTBhjVj7ASJg0eYsbgs2ON7h1bMwVLbGVIW4j6pja69W2cP7aSQg-p_1=s3219" style="font-weight: bold; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3219" data-original-width="2172" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgAZ8FfgR7WC-0cP-q8VBdwndLWgP6HO7OP7ug1TDqY48xEd_x_IxK-13Vdse6DiUjBpIcq0Prc4Oz3yh1k1-W80fmffVmsJwH1a3OITtYi7ymmqfbZcKD0CLX7nv2_uWugwTBhjVj7ASJg0eYsbgs2ON7h1bMwVLbGVIW4j6pja69W2cP7aSQg-p_1=w72-h107" width="72" /></a></div><p></p><h4 style="text-align: center;">Nejlepší zážitky aneb těmhle jsem rozdala pět hvězdiček</h4><div style="text-align: justify;">ČSFD mi hlásí, že jsem letos rozdala plné hodnocení šesti snímkům, a rozdílnější by asi být nemohly. Z Marvel produkce tu rovnou máme dva filmy, které se tu objeví ještě jednou - <b>Black Widow</b> a třetího Spider-mana. Black Widow obstála všem očekáváním, byl to akčňák, jak se patří, mělo to spád, myšlenku, dobrý smysl pro humor a duo Natasha a Yelena je skvělé. <b>Spider-man: No Way Home</b> bylo ještě o chlup lepší, než jsem doufala, že bude. Věřte mi, je to naprostá pecka, takže pokud jste ještě nebyli v kině a váháte - neváhejte. Takhle jsem naposledy u Marvelu řvala snad u Infinity War. A i tak si to drží vtipnou laťku, je to neskutečně kreativní, zkrátka to je jasný adept na film roku.<br />Z opačného pólu tu samozřejmě musí být <b>Justice League</b>, respektive <b>Snyder Cut</b>. Patřím k těm, kterým se líbí i ta verze z roku 2017 - jasně, má to strašně moc much, ale i tak mě to bavilo. Po letošní čtyřhodinové verzi už o tom ale nemůže být řeč. Co tehdy nedávalo smysl, ho konečně dává, a co tehdy dávalo smysl, teď dává ještě větší. Konečně to působí dospěleji, tak nějak správně superhrdinovsky, je to prostě opravdu jiná liga. Maximálně nabité čtyři hodiny, stojí to za to.<br /><b>Největší showman</b> mě dostal do kolen podobným způsobem. Příběh i písničky mě vtáhly do sebe a mě při filmu jen co chvíli mrazilo. Vizuální stránka perfektní, herecké výkony skvělé, a jasně, má to v sobě tradiční klišé, ale spoustu z těch, které jsem čekala, tvůrci parádně obešli. Nový oblíbený muzikál byl okamžitě zaručen.<br />S písničkami můžeme ostatně rovnou zůstat u Disneyho. Konečně jsem se podívala na <b>Coco </b>a to byl pořádný zážitek. Čekala jsem, že to bude doják, ale až takový? A přesně tady mě popadla strašná chuť naučit se konečně španělsky, takže i odtud pramení můj "250 day streak", jak hlásí Duolingo. No a ačkoli je <b>Není král jako král</b> stejně staré jako já, dostala jsem se k němu až letos, i když jsem spoustu scén z filmu znala skrz neumírající memes. Tady jsem se smála prakticky bez ustání. Vůbec nevadí, že jsem to neviděla jako malá, užila jsem si to i teď; nese se to ve stejném duchu jako ostatní Disneyovky, na nichž jsem vyrůstala, a tady je naprosto prvotřídní dabing, nemám vůbec co vytknout.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjedFi4OhqKRRPU3Ck-HgVdmK14KBNI_YOxThXtVynl9OqEkmJaCT43_we594qox_2sNZkbmdzBVyf_Q3s2KMtDVSDRsPeqwgJw3PYH0PcwFkfgomykfQPZ3Ppi0lRu0fwOZLn3HKwp6mrq9Nktk_5AoQt8_VkMU7LrwBjqgCo2nSgv7G7wXHbYmps_=s512" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="346" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjedFi4OhqKRRPU3Ck-HgVdmK14KBNI_YOxThXtVynl9OqEkmJaCT43_we594qox_2sNZkbmdzBVyf_Q3s2KMtDVSDRsPeqwgJw3PYH0PcwFkfgomykfQPZ3Ppi0lRu0fwOZLn3HKwp6mrq9Nktk_5AoQt8_VkMU7LrwBjqgCo2nSgv7G7wXHbYmps_=w74-h110" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgu3G4cMzPZCE_nwaXkQEyRMgyX1DJs_Ps35ci-qYbFakkstJ331BTtlGl1bjaARy9s2w_7VtvbbQAIUDPTZlY21nsRhfWeFmp6XG-3y6OS6OYSJ9RjaltVnfOzrmoU8Eiix_mgd7QbUzGeKv-VfWyOK2Xo9a0ZRvtnh49_uhE57k_NFaebImg1gOii=s1304" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1304" data-original-width="880" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgu3G4cMzPZCE_nwaXkQEyRMgyX1DJs_Ps35ci-qYbFakkstJ331BTtlGl1bjaARy9s2w_7VtvbbQAIUDPTZlY21nsRhfWeFmp6XG-3y6OS6OYSJ9RjaltVnfOzrmoU8Eiix_mgd7QbUzGeKv-VfWyOK2Xo9a0ZRvtnh49_uhE57k_NFaebImg1gOii=w74-h110" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh6faoSc_Jidvd13aEkPG-1A6rIt27mg6-m8jH44RnmxC4aFuB5IYNEzxdnQIQ0_cb7c8EelQetU2xYoSOJ9U-rALe7qil7m4jksjcVc2Z73uZAbg3cDZWWckGK6AxXicHscNO4h3b4y6US23AokyChKfr4nHJbUjnPbDl1f8_rtxlnVMwS2Rjz_wNR=s600" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="400" height="109" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEh6faoSc_Jidvd13aEkPG-1A6rIt27mg6-m8jH44RnmxC4aFuB5IYNEzxdnQIQ0_cb7c8EelQetU2xYoSOJ9U-rALe7qil7m4jksjcVc2Z73uZAbg3cDZWWckGK6AxXicHscNO4h3b4y6US23AokyChKfr4nHJbUjnPbDl1f8_rtxlnVMwS2Rjz_wNR=w73-h109" width="73" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjeJ0-VNpWwh8a8G1BVdrjbquFzKEyBM6UqXLlqFEbiNKu5LOcTuWCxmNtZTf7PZBykvlxkmwCN0KHlCu-mL3bMt_ZWxyOQOMgFiGhLAXOpv7_kN1A3nBPTjO7jBB9GwjYIfteaDfPrPCh-DORj-seoHgOhQ8biDeXTjqkS7Vydp3sMlZGPlYdWFO1x=s741" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="741" data-original-width="468" height="109" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjeJ0-VNpWwh8a8G1BVdrjbquFzKEyBM6UqXLlqFEbiNKu5LOcTuWCxmNtZTf7PZBykvlxkmwCN0KHlCu-mL3bMt_ZWxyOQOMgFiGhLAXOpv7_kN1A3nBPTjO7jBB9GwjYIfteaDfPrPCh-DORj-seoHgOhQ8biDeXTjqkS7Vydp3sMlZGPlYdWFO1x=w68-h109" width="68" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Nejhorší zážitky aneb tady jsem měla chuť mlátit hlavou do zdi (nebo do postav)</h4><div style="text-align: justify;">Jdeme na opačnou stranu - k filmům, u kterých jsem měla co dělat, abych je vůbec dokoukala do konce. Asi vůbec nejhorším zážitkem pro mě za letošek zůstává <b>Noc v New Yorku</b>. Doteď nerozumím, co se nám to snažilo předat, o čem to vlastně mělo být. Příběh je prakticky bez zápletky, točí se to kolem dokola, aniž by jednání postav dávalo smysl, samy postavy jsou neskutečně ploché a mění se, jak zrovna vyžaduje scéna. Tohle bylo vážně utrpení, které zachraňovalo jen hraní Chrise Evanse, nic jiného.<br />V porovnání s tím nebyly zbývající filmy takové utrpení, přesto pro mě zůstaly trochu zklamáním a dost jsem se u nich nudila. Především to je <b>Ghost Rider</b>. Tuto postavu jsem znala už z marveláckých počítačových her, kde jsem za něj často hrála a moc mě bavil, takže jsem se na film docela těšila. Jenže se to pořád nese v duchu těch starých superhrdinských filmů, je to strašně ploché, postavy bez charakteru, bavil mě až konec, tam to nabralo spád. Jen kdyby se v tomto duchu nesl i zbytek filmu.<br />I tady mám zástupce z DC. Před premiérou Snyder Cutu jsem si pustila <b>Batman vs. Superman</b>. Dějově to předchází, a ačkoli jsem Justice League z 2017 rozuměla, radši jsem si to pustila, když to tentokrát obojí režíroval Snyder. Naopak mě to před Snyder Cutem trochu rozhodilo, protože mě to vůbec nebavilo (k čemuž u JL naštěstí nedošlo). Nepobírala jsem, kde vznikl problém mezi Brucem a Clarkem, o co tam jde, což je ještě trochu horší v tom, že Marvel má svou verzi ve trojce Kapitána Ameriky a tam je všechno nějak podložené. Lois tu fungovala jen jako deus ex machina, když bylo třeba. Bohužel. Ale oproti Supermanovi jsem tohle byla schopná aspoň dokoukat, to zase jo.<br />A posledním filmem, který v této kategorii zmíním, je <b>Dolittle</b>. Nebudu tu zabředávat do srovnání s tím starým; na nové zpracování jsem byla zvědavá už jen kvůli tomu hvězdnému obsazení. Ve výsledku to však byl paskvil tisícera nápadů, které společně bohužel nefungovaly, a ani herecké výkony tu nebyly kdovíjak zářné navzdory jménům, která měla lákat. I tohle pro mě byla hrozná nuda bez pořádného smyslu.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhvLaEgiWzf23dXsI_AOIKllHGoZXzS4pIIF2_uXQ3MOn_cKQv7jbfjFHWOp6y9qqgEsHHtP2jpIBr034SIcFIr-nN0J3aPFankZMvzv_stveQ0F23XEUjNPLR_9Z9VdaYvC5QFPB5JVix4A4xjI-De2R84I3Kb4F_eCZC6z21wO3A2QXdeDb4qXfPP=s679" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="679" data-original-width="457" height="109" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhvLaEgiWzf23dXsI_AOIKllHGoZXzS4pIIF2_uXQ3MOn_cKQv7jbfjFHWOp6y9qqgEsHHtP2jpIBr034SIcFIr-nN0J3aPFankZMvzv_stveQ0F23XEUjNPLR_9Z9VdaYvC5QFPB5JVix4A4xjI-De2R84I3Kb4F_eCZC6z21wO3A2QXdeDb4qXfPP=w73-h109" width="73" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj_0UpFKsve-68Dlweu8KJPWDaa4MBGV6lEDQFsFnBy7K7qU3IdxMtUqJ6X-EmaXosh4gnCmpnB6Cd48ew3b0kf_HK33NLmAAtID36bJvLOUbUQAyFEtRKhZFOu_T0_UaEn4JNhUhyHHejSohQ3CXawzF5RengqtmwSq_EgDy-_hcIzdvpRvHOpWG5v=s500" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="338" height="111" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEj_0UpFKsve-68Dlweu8KJPWDaa4MBGV6lEDQFsFnBy7K7qU3IdxMtUqJ6X-EmaXosh4gnCmpnB6Cd48ew3b0kf_HK33NLmAAtID36bJvLOUbUQAyFEtRKhZFOu_T0_UaEn4JNhUhyHHejSohQ3CXawzF5RengqtmwSq_EgDy-_hcIzdvpRvHOpWG5v=w74-h111" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjSusprNq4rVpFYwnDArdQogACblfBxtjdlTT2aFu5ebiTC6FzxGHokPw_amljBJUGhSs8q0xHuUB0cHx5lpduwPQuqeFZ7wPSsZ-AoSot7vx5oMSif2gQ9kpw3zSc4RoLfxvHHoHymc81bD7fiiUBBKFTiD3i4e3PcgNRwffC_pvKySot8CEaVbopk=s679" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="679" data-original-width="454" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjSusprNq4rVpFYwnDArdQogACblfBxtjdlTT2aFu5ebiTC6FzxGHokPw_amljBJUGhSs8q0xHuUB0cHx5lpduwPQuqeFZ7wPSsZ-AoSot7vx5oMSif2gQ9kpw3zSc4RoLfxvHHoHymc81bD7fiiUBBKFTiD3i4e3PcgNRwffC_pvKySot8CEaVbopk=w73-h110" width="73" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhydgymUOFmIf-FhGHEhd7Cnz4n1XOpCCp29qp07jtUjCWn2QKrP0kYaGjblthKB-UgwMVDi95f2KbdPhNYODdjGXIZjOJ-tM9u_quV76tfLdZrH0mKz2cc0Mag7Km8qc151wVSLbZSyMnTzV7znkyuSy5PVo8riCwbJ5EnxXOETNUdKAO5tyuOZmOZ=s709" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="709" data-original-width="474" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhydgymUOFmIf-FhGHEhd7Cnz4n1XOpCCp29qp07jtUjCWn2QKrP0kYaGjblthKB-UgwMVDi95f2KbdPhNYODdjGXIZjOJ-tM9u_quV76tfLdZrH0mKz2cc0Mag7Km8qc151wVSLbZSyMnTzV7znkyuSy5PVo8riCwbJ5EnxXOETNUdKAO5tyuOZmOZ=w75-h112" width="75" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzRPCQa8NeoA-rl07f5QfDPSkdJa7jLiN-rLIKkqFFKtrkw7vaKuA3JqIOc98D8xGcyZULeItsHrR5gbX5Snkem1ZAxhiFZwnE7sWF6VBHKQI_XcuDhPOxql6Hwq7FBonGBajli36-qecCCccx4pAcQrQ3GtvA3h2Jx121V22AXz7xh6HMjI9PntGT=s500" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="338" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgzRPCQa8NeoA-rl07f5QfDPSkdJa7jLiN-rLIKkqFFKtrkw7vaKuA3JqIOc98D8xGcyZULeItsHrR5gbX5Snkem1ZAxhiFZwnE7sWF6VBHKQI_XcuDhPOxql6Hwq7FBonGBajli36-qecCCccx4pAcQrQ3GtvA3h2Jx121V22AXz7xh6HMjI9PntGT=w76-h112" width="76" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Největší překvapení</h4><p style="text-align: justify;">Filmy, které předčily má očekávání, od kterých jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala - nemyslím si, že je těžké mě nadchnout, ale tady zmíním čtyři filmy, ze kterých jsem byla po zhlédnutí nadšenější, než jsem si myslela, že budu.<br />Jedním z největších překvapení pro mě bylo jednoznačně <b>Into the Spider-Verse</b>. Vyloženě komiksový film, ta animace je nádherná, příběh mě uhranul. Jde o jakési multiversum ještě před tím, s jakým teď přichází MCU, a málokdy se povede, aby byl příběh chaos, a přesto fungoval. Navíc je to plné narážek na ostatní Spider-many i superhrdiny a to já vždycky můžu. Už vyšel trailer na další díl, tak doufám, že přijde podobný zážitek.<br />U animované tvorby ještě chvíli zůstaneme. Na <b>Spies in Disguise</b> jsem se podívala vlastně náhodou - pamatuju si, jak v kině před filmy běžel trailer, tak jsem to riskla. A bavila jsem se mnohem víc, než jsem čekala. Will Smith a Tom Holland jsou skvělá dvojka, postavy mezi sebou měly skvělou chemii, příběh má něco do sebe, jak to paroduje kdejakou akční detektivku, a jestli nutně potřebujete něco na odreagování, tohle je to pravé ořechové. Podobně je na tom <b>Luca </b>- ten se rovnou po zhlédnutí zařadil mezi moje oblíbené animáky, ještě během prázdnin jsem si ho pustila tak třikrát. Příběhově to je jednoduché, poselství je jasné, přesah to má - a hlavně to má tak správnou atmosféru, že to je zaručený zlepšovák nálady. A ještě jeden animovaný snímek tu musím zmínit, a to <b>Frčíme</b>. Protože jestli něco konečně dává důraz na reálný sourozenecký vztah a vůbec vztahy v rodině, je to právě toto.<br />Jako poslední tu zmíním zase něco z trochu jiného soudku, a to <b>Knives Out</b> (Na nože). Taková parodie na bondovky a všechny detektivní filmy, které si zvládnete domyslet. Navíc je to originálně zamotané, že jsem konec takřka nepředvídala. Vystavět film na slovních hříčkách taky dovede málokdo.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjcXbXBv8C12EmWP1EGaXIm_J2IH7aZ2HwmjdLYDfrKNEzZrM_itbwlJau0TJj3HqAQhT89II3vY911gC5CQMzhlKodIJy0JRjEm-RxwE2OiEt7oQtkit8GseXB_-UJqYe3Xn7QOYX3YjB7FUYhBS7vGVJFSDTKrfI-klyS7vTQfPYtcZI16avVZVFg=s1325" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1325" data-original-width="1060" height="106" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjcXbXBv8C12EmWP1EGaXIm_J2IH7aZ2HwmjdLYDfrKNEzZrM_itbwlJau0TJj3HqAQhT89II3vY911gC5CQMzhlKodIJy0JRjEm-RxwE2OiEt7oQtkit8GseXB_-UJqYe3Xn7QOYX3YjB7FUYhBS7vGVJFSDTKrfI-klyS7vTQfPYtcZI16avVZVFg=w85-h106" width="85" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhE8rruG8JdxJUkuwbf6mprf94w_3vby9X_0b8XQYmggdg_iaFcLjDYrZAwjAhin2bIi8hgBflt26mlkwVZCcwIh_MyZb5pm96IXiExTDmIH5r8uAKwbO65WGsKwjXHNZcG33hLM6Cz_i1YmDGjRbNGn3DlhlP2L97ncQpxNjoOQDeuQjkJHlvOsjPq=s960" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="653" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhE8rruG8JdxJUkuwbf6mprf94w_3vby9X_0b8XQYmggdg_iaFcLjDYrZAwjAhin2bIi8hgBflt26mlkwVZCcwIh_MyZb5pm96IXiExTDmIH5r8uAKwbO65WGsKwjXHNZcG33hLM6Cz_i1YmDGjRbNGn3DlhlP2L97ncQpxNjoOQDeuQjkJHlvOsjPq=w73-h107" width="73" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Největší zklamání </h4><div style="text-align: justify;">Tak teď opět na druhý břeh. Tyto filmy pro mě byly lehkým (či větším) zklamáním, ať už na jakékoli úrovni. K seriálové tvorbě Tales of Arcadia se budu vyjadřovat trochu níž v seriálové sekci, takže tu rovnou skočím - letos vyšel film <b>Rise of the Titans</b>, kde se všechny postavy sešly k boji, který měl všechny seriály uzavřít. Těšila jsem se, film mě během prvních pár minut chytl, neslo se to v podobném duchu jako seriály... a pak to šlo dolů jak osmá řada Game of Thrones. Konec, který v jedné scéně naznačili i v seriálu a tam postavy došly k tomu, že by nefungoval, tu najednou perfektně pasuje; tvůrci pohřbili všechno, co do téhle doby budovali. Oproti tomu, s jakým nadšením jsem si film pouštěla, jsem ho vypínala děsně naštvaná. Posledních deset minut to maximálně shodilo a je to děsná škoda.<br />Letos jsem taky zabrousila do brazilské tvorby a podívala se na LGBTQ+ romanci <b>V jeho očích</b>. Problém byl v tom, že tu vlastně žádná romance nebyla. Líbilo se mi, že k otázce sexuality postav se nepřistupuje klišoidně, ale to bylo tak všechno. Děj nedával smysl, chemie mezi postavami nefungovala, celé to stojí prakticky na tom, že na sebe žárlí přátelé, protože se přátelí s jinými lidmi a protože spolu tradičně samozřejmě nemluví, aby si to nějak vyjasnili. Holt je to trochu zlé, když si během filmu uvědomíte, že vám je dočista jedno, jak to nakonec dopadne.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiSEIO9DB0-OTT6VDvvpz39KbGm6Z5AhlaoKwX-9G1BWnPBCEwwLwv5VznOc_22JVojfS9tD2QhQr-LiNmJxAz6-K_NjSi78kEo5OoGo5hUGXcHFEmAJzVVEQmet_0k_sR2_HIBDcbIcftfVg-vjXK_HmiCZHZrTCBGMhVh9pN_ORwPMT4NPa1o2b6W=s2048" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1382" height="113" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiSEIO9DB0-OTT6VDvvpz39KbGm6Z5AhlaoKwX-9G1BWnPBCEwwLwv5VznOc_22JVojfS9tD2QhQr-LiNmJxAz6-K_NjSi78kEo5OoGo5hUGXcHFEmAJzVVEQmet_0k_sR2_HIBDcbIcftfVg-vjXK_HmiCZHZrTCBGMhVh9pN_ORwPMT4NPa1o2b6W=w76-h113" width="76" /></a></div><h4 style="text-align: center;">Nejlepší pokračování</h4><p style="text-align: justify;">V této kategorii mám jediný film, protože jak to tak vypadá, buď jsem dávala stand-alones, nebo bych tu No Way Home musela zmínit znovu. A tím je <b>The Suicide Squad</b>, který je mnohem, mnohem vydařenější než jeho předchůdce. Neuvěřitelná jízda od začátku do konce, kdy vůbec nevíte, co čekat, protože tvůrci jsou schopní vám představit pár postav, ty hned zabít a představit zase nové. V tomto případě se mi také povedlo přehlédnout věkové doporučení, takže mě překvapilo pár létajíích střev a končetin, co už. I tohle je fungující šílenost, takže pokud jste nad Sebevražedným oddílem zanevřeli po jedničce, dejte tomu ještě jednu šanci.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiuY-OVL5Xi_10vwyt_FbV0F92ugmvbPeK-VP1Q8ePKCIMaba5HLk131kngSGp0k3zrSrN1eXO0Z5Z7kUHV_hSfvHL3Qf418lRUDOIoqVlNLZv9Zwwj36sjdffZJokcxJwHqhurPi0ZOVnL09m4hWJcAlq7jmV675dMUvTRT1oo81V2bUmyJL6-hF-W=s2048" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1638" height="109" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiuY-OVL5Xi_10vwyt_FbV0F92ugmvbPeK-VP1Q8ePKCIMaba5HLk131kngSGp0k3zrSrN1eXO0Z5Z7kUHV_hSfvHL3Qf418lRUDOIoqVlNLZv9Zwwj36sjdffZJokcxJwHqhurPi0ZOVnL09m4hWJcAlq7jmV675dMUvTRT1oo81V2bUmyJL6-hF-W=w88-h109" width="88" /></a><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhaFZGhzoMJLeiXfKqX86gKiA6Lz9Tw5j0nDJb_YhYymcc1fiOlNWxjsLbKGBcVCXToKjUyGU2G_iKOAKYpYe2JIFc1kwqwYIosQ8oO9_qlBiWLqymbuvIFiCEgVKD6OFmadRotZhldvdqmQs7QDc_Gm77qq6fvXGyLuN0MOaGBDTjnGLbwYbU_WBQN=s1481" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1481" data-original-width="1000" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhaFZGhzoMJLeiXfKqX86gKiA6Lz9Tw5j0nDJb_YhYymcc1fiOlNWxjsLbKGBcVCXToKjUyGU2G_iKOAKYpYe2JIFc1kwqwYIosQ8oO9_qlBiWLqymbuvIFiCEgVKD6OFmadRotZhldvdqmQs7QDc_Gm77qq6fvXGyLuN0MOaGBDTjnGLbwYbU_WBQN=w72-h107" width="72" /></a></b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiTqClEgdMa4cdPhy9r2laYpDiluyXBWZIIWFFkfT881TUM-3b23myX-Bx7Z0EtLV716K1pcCQPEclti5VQ5uLkN_p4Ehovopyskdsom01MIJxa2ix4S0gm1DWijq64hSlaUmEY1E5XAiwIvT-UtKzTr3phcscHSuRWOI5kKMTTpho1bCF-kHweo3X8=s679" style="font-weight: bold; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="679" data-original-width="458" height="108" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiTqClEgdMa4cdPhy9r2laYpDiluyXBWZIIWFFkfT881TUM-3b23myX-Bx7Z0EtLV716K1pcCQPEclti5VQ5uLkN_p4Ehovopyskdsom01MIJxa2ix4S0gm1DWijq64hSlaUmEY1E5XAiwIvT-UtKzTr3phcscHSuRWOI5kKMTTpho1bCF-kHweo3X8=w73-h108" width="73" /></a><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEizxOBsnWJTipnS1f_-SmM7BJwjgXxvjmELagrgzyp7FEN459bTXlHO6WZ-Jbd65i_G6iiG--sI5FUa833iY_6czB5gX-Fd62IEwvSyEd_Sdt11zNzYyH8qtB0ag_j5dIZNOUasU5wZEyd3GSTu9JXJVMVQf51gpkF_mKhewqo7lxX6EZ4AH2A9zNld=s3000" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2025" height="106" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEizxOBsnWJTipnS1f_-SmM7BJwjgXxvjmELagrgzyp7FEN459bTXlHO6WZ-Jbd65i_G6iiG--sI5FUa833iY_6czB5gX-Fd62IEwvSyEd_Sdt11zNzYyH8qtB0ag_j5dIZNOUasU5wZEyd3GSTu9JXJVMVQf51gpkF_mKhewqo7lxX6EZ4AH2A9zNld=w72-h106" width="72" /></a></b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgAZ8FfgR7WC-0cP-q8VBdwndLWgP6HO7OP7ug1TDqY48xEd_x_IxK-13Vdse6DiUjBpIcq0Prc4Oz3yh1k1-W80fmffVmsJwH1a3OITtYi7ymmqfbZcKD0CLX7nv2_uWugwTBhjVj7ASJg0eYsbgs2ON7h1bMwVLbGVIW4j6pja69W2cP7aSQg-p_1=s3219" style="font-weight: bold; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3219" data-original-width="2172" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgAZ8FfgR7WC-0cP-q8VBdwndLWgP6HO7OP7ug1TDqY48xEd_x_IxK-13Vdse6DiUjBpIcq0Prc4Oz3yh1k1-W80fmffVmsJwH1a3OITtYi7ymmqfbZcKD0CLX7nv2_uWugwTBhjVj7ASJg0eYsbgs2ON7h1bMwVLbGVIW4j6pja69W2cP7aSQg-p_1=w72-h107" width="72" /></a><b><br /></b></div><h4 style="text-align: center;">Nejočekávanější snímky</h4><p style="text-align: justify;">Tahle kategorie je asi jasná. Každou novou Disneyovku netrpělivě vyhlížím, takže <b>Raya a drak</b> byly na mém seznamu hodně dlouho. Mrzí mě, že v průběhu roku trochu zapadla, rozhodně to stojí za to. Ať už jde o asijskou mytologii, originální příběh nebo zase pokročilejší animaci, Raya nezklamala ani po jedné stránce.<br />O <b>Snyder Cutu</b> jsem tu už mluvila, i na to jsem se těšila jako malé dítě, a podobně jsem se vyjadřovala i k <b>Black Widow</b> a <b>No Way Home</b>, tudíž mi tu zbývá už jen jediný adept - <b>Duna</b>. S knihou jsem zatím seznámena nebyla, přesto se mi povedlo podlehnout tomu ohromnému hypeu a těšila jsem se od prvního teaseru. Museli jsme si počkat trochu delší dobu, ale stálo to za to; Duna byla první snímek, který jsem po dvou letech kvůli pandemii konečně zase viděla v kině, a užila jsem si to na maximum. Duna je holt film, který se vyplatí vidět takhle. Se svou délkou (a faktem, že jde vlastně jen o půlku knihy) je to hodně detailní a takové pomalé, že jsem v kině proseděla dvě hodiny a přišlo mi, že to sotva začalo. S tím souvisí i to, že je konec poměrně useknutý; jakmile to začne gradovat, jsme v půlce knížky, takže film končí. Ale i tak to stojí za to.</p><h4 style="text-align: center;"><b><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiRxoEKrCID5idVvRxQrMKHaf2j3aofKx-ygNN0rH4JAlyBGpfzLTDqpX5OcwaGgVgKiKgirJVORFF4Mw4ty5sg0O3T2kL2Xr32Z0muPmajRfdtRiCgm7zaSd37y046T1YxjLcFBuZaIHUcatu95JGRYPTtEatXYMhdcBPAt0VBVRGCNk2h41w9RpE7=s722" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="722" data-original-width="480" height="107" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiRxoEKrCID5idVvRxQrMKHaf2j3aofKx-ygNN0rH4JAlyBGpfzLTDqpX5OcwaGgVgKiKgirJVORFF4Mw4ty5sg0O3T2kL2Xr32Z0muPmajRfdtRiCgm7zaSd37y046T1YxjLcFBuZaIHUcatu95JGRYPTtEatXYMhdcBPAt0VBVRGCNk2h41w9RpE7=w71-h107" width="71" /></a></b></h4><h4 style="text-align: center;">Perfektní soundtrack</h4><p style="text-align: justify;">Vnímáte u filmů hudbu? Dřív jsem si jí všímala spíš tehdy, kdy hudba film vyloženě kazila, teď už se ale zaměřuju na všechno a skvělých soundtracků cením. Svým oblíbeným soundtrackům jsem během letoška věnovala i extra <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2021/02/hudba-dela-film-aneb-moje-oblibene.html">článek</a>, tady zmíním ty, s nimiž jsem se setkala letos. Opět je tedy nutné zopakovat <b>Největšího showmana</b>, ty písničky jsou chytlavé, film jsem viděla v červenci a ještě pořád si je zpívám. Jakmile vás u filmu začne díky hudbě mrazit, není co řešit.<br />Skvělý soundtrack vždycky zaopatří i <b>Marvelovky</b>, ani ty letos nezklamaly. A pamatuju si skvělou hudbu doprovázející <b>Call Me By Your Name</b>.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg3kvwQFo-vluH_3Epqh9c8JCqGcrEVuQq0rTdqGrgW3zRWVYtW3kPq_cstixdybcup4zdepr7LFu_JdeSUaFQdawrEc9M_AgD9uD5SN1qbQUHtzyY_7-Qeo7mF-baUpu5engJiU_bulidvd8lzGF809hkwXIlI6BNbFy8wka1bQcGRbY4f4JexveGr=s420" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="420" data-original-width="297" height="105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEg3kvwQFo-vluH_3Epqh9c8JCqGcrEVuQq0rTdqGrgW3zRWVYtW3kPq_cstixdybcup4zdepr7LFu_JdeSUaFQdawrEc9M_AgD9uD5SN1qbQUHtzyY_7-Qeo7mF-baUpu5engJiU_bulidvd8lzGF809hkwXIlI6BNbFy8wka1bQcGRbY4f4JexveGr=w74-h105" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhUkRoWLbU9WjUA9xji4Z1uQZjOcpgLEWi7fyzvmcoO_0Pfs06sNnKvtp10v9MTixWmThvSpAzHYRTZPneZCZ7PCNAtGnz25qvkFksQ7oVp4ZJlQOaiDIx8EXIu3vrZD1A8b3E8MtKm6Ba4zLWcETe1ehJDgQm-7UiCAihtM1GDduXerXUlpVfzns3g=s1478" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1478" data-original-width="1182" height="100" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhUkRoWLbU9WjUA9xji4Z1uQZjOcpgLEWi7fyzvmcoO_0Pfs06sNnKvtp10v9MTixWmThvSpAzHYRTZPneZCZ7PCNAtGnz25qvkFksQ7oVp4ZJlQOaiDIx8EXIu3vrZD1A8b3E8MtKm6Ba4zLWcETe1ehJDgQm-7UiCAihtM1GDduXerXUlpVfzns3g=w80-h100" width="80" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Zajímavý koncept</h4><p style="text-align: justify;">Jestli vás ještě nikdo neseznámil s hereckým umem Colina Morgana, tak se prosím seznamte, protože to je vždycky něco extra. Tip na <b>Benjamina </b>jsem dostala na Facebooku, a když jsem zjistila, že hlavní roli hraje Colin Morgan, bylo to jasné. Ve výsledku jsem byla z filmu dost zmatená - ale jestli vás baví díla, která s abstrakcí dojdou ještě kousek za tu hranu a kde číst mezi řádky skoro nestačí, tohle je to pravé ořechové.<br />A z animované tvorby tu zmíním <b>Duši</b>. Ta čerpá z nevyčerpatelného tématu smrti a co nás čeká po ní, zato neotřelým způsobem. Je to tradiční Pixar plný morálních a existenčních otázek a za m je to jeden z nejlepších snímků, co vůbec vyprodukovali.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhsYitQhIx0e4NrjgtvnE7v2OhLrsFHf62IUr67MAZNWil4Et1NS-Ji2A3zqcV5O8f1BTa1xYR4tUTcUul5CjtDdhzY-uJtk9B7_QgJl5qL0VJnVEtWMXCYnLI34FdABJkzgSfvCEzwWIYDgne9vmdhVnM7txhhybPx-j8xcIE8bfQemhrqbmfioGWw=s500" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="500" data-original-width="338" height="105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhsYitQhIx0e4NrjgtvnE7v2OhLrsFHf62IUr67MAZNWil4Et1NS-Ji2A3zqcV5O8f1BTa1xYR4tUTcUul5CjtDdhzY-uJtk9B7_QgJl5qL0VJnVEtWMXCYnLI34FdABJkzgSfvCEzwWIYDgne9vmdhVnM7txhhybPx-j8xcIE8bfQemhrqbmfioGWw=w71-h105" width="71" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgh1Db-jz6rWS89fMqasxwpJaeqbZLGjaNdWcYJfcu69lZIPw6G591qEJ-un6M681xT34SkbOvaOFfmCkhLRL2B51omf9Ia6jGK2QMU-2lSapqgxwOhWuec_ODZOP_oRUoyADq6XU5RMH9_qJyr1AB2tdhG6jlNbJMCJjGMJR975d0e38S_m-Myr09d=s709" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="709" data-original-width="474" height="105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgh1Db-jz6rWS89fMqasxwpJaeqbZLGjaNdWcYJfcu69lZIPw6G591qEJ-un6M681xT34SkbOvaOFfmCkhLRL2B51omf9Ia6jGK2QMU-2lSapqgxwOhWuec_ODZOP_oRUoyADq6XU5RMH9_qJyr1AB2tdhG6jlNbJMCJjGMJR975d0e38S_m-Myr09d=w70-h105" width="70" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiHe8d6sQhLWGIIEcT7iGc1WEhR4Yz5EkwYWsexA_30IIjxIEvoIhpGSKewJw0zOLYT2PL2sIEdITttqxTzAO00QAKCpgrkyVL3AW2u7t8CW5O910LvwCTMUP0jfpK7nHuswEAOJy2FvYpydapOmdiVHWvXO5JIKDgqHdBavBSKv6AJ4TDJYz193AdI=s1481" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1481" data-original-width="1000" height="105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiHe8d6sQhLWGIIEcT7iGc1WEhR4Yz5EkwYWsexA_30IIjxIEvoIhpGSKewJw0zOLYT2PL2sIEdITttqxTzAO00QAKCpgrkyVL3AW2u7t8CW5O910LvwCTMUP0jfpK7nHuswEAOJy2FvYpydapOmdiVHWvXO5JIKDgqHdBavBSKv6AJ4TDJYz193AdI=w71-h105" width="71" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Podle knižní předlohy</h4><p style="text-align: justify;">Knihomol vždycky nakonec dojde k otázce, která kniha byla zfilmovaná dobře... Letos jsem se konečně podívala na <b>Než jsem tě poznala</b>. Knížku jsem četla dávno, takže nejsem úplně schopná porovnat rozdíly, přesto mi to přišlo zdařilé. Herecké výkony Emilie Clark a Sama Claflina ten film ostatně drží samy za sebe, v tomto případě to je opravdu herecký koncert, jak s oblibou říká můj tatínek.<br />První <b>Hunger Games</b> jsem viděla ještě v rok premiéry, letos mě ségra dokopala i ke zbytku série. Jednička se podle mě knihy drží nejvíc, tam jde op opravdu velmi dobré zpracování, pak už to jede trochu po svém, ale i tak se mi to líbilo. Ani v tomto případě nešlo o tu situaci, kdy musím předstírat, že knihy neexistují, aych mohla říct, že se mi filmy líbí, takže za mě spokojenost.<br />No a jasná emoční jízda byla i u <b>Call Me By Your Name</b> (ano, trochu jsem doháněla dávné, dávné resty). Byla jsem moc zvědavá, jak pojmou tak kompozičně zvláštní knihu, a za mě to zvládli skvěle. I na plátně si to uchovalo tu specifickou atmosféru, jaká je v knize, a i když to samozřejmě bylo trochu osekané, co se týče Eliových myšlenkových pochodů, má to svoje kouzlo - a jak jsem říkala, slzám se holt ubránit nešlo. Sledujte několik minut neměnící se záběr na postavu, jak brečí. Taková scéna se nepovede kdekomu, aby nepůsobila, že tam je „jen tak". (Jinak scéna s broskví nebyl tak strašná, jak jsem se obávala.)</p><p style="text-align: justify;">Co ještě stojí za zmínku a do žádné z kategorií nezapadlo? Viděla jsem spoustu dalších animáků, které mě opravdu pobavily (po <b>Lego příběhu</b> si prostě nejde nezpívat <i>Everything is awesome</i>...). Říkala jsem si, že se jako srab hecnu a pustím si horor - z <b>Wolves </b>se vyklubal obyčejný fantasy akčňák, který má k hororu fakt, fakt daleko, ale nebylo to špatné. Disney produkce příběhů záporáků taky nebyla špatná, <b>druhý díl Zloby</b> mi sice přišel dost slabší než jednička, zato <b>Cruella </b>byla super (jen tedy bez vraždění štěňátek, což by tvůrci asi neobhájili, no). A parádní odreagovačka byla i sólovka <b>Harley Quinn</b>.</p><p style="text-align: justify;"><b><u>Seriály:</u></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjlgq7EsvXFMg5TTVI0tBXku2GnhtDe4riysNpMPPZooRzRq_uKUafPBEBrAAmtZ_C1xc8IxGt-gfylnye5-9Q6zFn1x8EFci_7WKXl0auvQBuQ2NmVEPbe58X6k705vCE9pePdZ38k-vdXVrgHN8DmG7VZkNssyzH3ncn5iC7L_yfvrhvnadG1nun_=s741" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="741" data-original-width="488" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjlgq7EsvXFMg5TTVI0tBXku2GnhtDe4riysNpMPPZooRzRq_uKUafPBEBrAAmtZ_C1xc8IxGt-gfylnye5-9Q6zFn1x8EFci_7WKXl0auvQBuQ2NmVEPbe58X6k705vCE9pePdZ38k-vdXVrgHN8DmG7VZkNssyzH3ncn5iC7L_yfvrhvnadG1nun_=w73-h110" width="73" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-TS5D19Ri8mDBgpAxzw6BltMFoClrUbmmKwvUMMTgPbjRH_4TsVcDIKtsDrGsixlyKiOlbCHK-AsxAEaoyURztfr71HW5XqDzO1N1CPxogSIR82DbZllQGczNY-zL4dzHG1EoqNoeIvL04pozAGJQunq4sZ8MUFivdZ4R2rTS3f9MGjPUqySHGWxr=s1950" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1950" data-original-width="1300" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-TS5D19Ri8mDBgpAxzw6BltMFoClrUbmmKwvUMMTgPbjRH_4TsVcDIKtsDrGsixlyKiOlbCHK-AsxAEaoyURztfr71HW5XqDzO1N1CPxogSIR82DbZllQGczNY-zL4dzHG1EoqNoeIvL04pozAGJQunq4sZ8MUFivdZ4R2rTS3f9MGjPUqySHGWxr=w74-h112" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcpvIZ3WFpl9iT1tHZqADV34-IP1w0cKloXvFa66v7oHy3zUDJvExmR1GIL0erLmYzEuMexMKgZ8p0nc29GTRt3np1cPVVN0t4WWJG6hcvANiXbVK_z656UmK-ilSFJy-HvryhJRVWMkkbRfD1oSdtOYWbD2_QS07MeJNc4SjA7BxuRU_EY1FQnLrz=s1280" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="886" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcpvIZ3WFpl9iT1tHZqADV34-IP1w0cKloXvFa66v7oHy3zUDJvExmR1GIL0erLmYzEuMexMKgZ8p0nc29GTRt3np1cPVVN0t4WWJG6hcvANiXbVK_z656UmK-ilSFJy-HvryhJRVWMkkbRfD1oSdtOYWbD2_QS07MeJNc4SjA7BxuRU_EY1FQnLrz=w76-h110" width="76" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhZ5vqfg8VubZ6VEYWmwY8UigEz-XluqzZPlQ1MDIGlthoZqCoOFblxiH447V2qjw14B81c5GS5mqdp_FhOziAAEBVnPwzdpphb9gtgTSERinVfB412aszEYsQ4_o1gbR_tBfWZsdwtSx-rhXVgpgkT76jt9AYsx4DSURpr597CV5vL9UyI8qD5D8DB=s709" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="709" data-original-width="473" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhZ5vqfg8VubZ6VEYWmwY8UigEz-XluqzZPlQ1MDIGlthoZqCoOFblxiH447V2qjw14B81c5GS5mqdp_FhOziAAEBVnPwzdpphb9gtgTSERinVfB412aszEYsQ4_o1gbR_tBfWZsdwtSx-rhXVgpgkT76jt9AYsx4DSURpr597CV5vL9UyI8qD5D8DB=w74-h112" width="74" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Nejlepší zážitky</h4><p style="text-align: justify;">Kdybych měla vybrat jeden jediný seriál, tak to bude WandaVision. Protože to bylo geniální po všech stánkách a doteď to ještě trochu pobírám. Celá koncepce, herecké výkony, hudba, tady prostě není co vytknout a strašně se těším, jak na to naváže Doctor Strange. Marvel se svou novou érou seriálů nemohl začít líp.<br />K See se vyjádřím o pár kategorií později, ať se neopakuju, na krváky tu ostatně dojde i tak. Mám ve zvyku si vždy o zkouškovém pustit nový seriál a letos v lednu to bylo The Boys - vlastně taky čirou náhodou, protože jsem kdesi četla, že to má být parodie na DC hrdiny. A jaká. The Boys pracuje s konceptem hrdinů jako s lidmi, které přece obdivujeme a kteří mají moc, jenže když má někdo moc... tak má všechno, ne? Pohled na superhrdiny z druhé strany barikády. Je to šíleně brutální masakr, ale zároveň je to místy až absurdně vtipné a strašně jsem si to užila. Třetí série je prý za rohem, tak budu doufat, že se za rok objeví v téže kategorii.<br />A tak jsem konečně doklepla Game of Thrones. Nikdy jsem se na to nedívala, holt jsem k tomu musela dospět - takže jsem znala spoustu spoilerů, ale spoustu taky ne. První tři série jsme se ségrou stihly ještě vloni, zbytek jsme zhlédly tento rok, a ano, taky to považuju za něco ojedinělého, co se týče seriálové tvorby. Jasně, osmá série <i>je </i>viditelně nejslabší a poslední díl mě fakt nebavil, ale i tak věřím, že se od toho bude ještě spousta seriálů odrážet.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiT7D8in0Ul1ZOEo4psz704C_c165MXJvoyjCECDK_JTELRoTGWcRVGW7026CX0NbPYvYms9PowmIlGTh7shHd95OoKw0eq3Y3ix4c6Ryee7-sEuV_Cj23wXQXnyOYJPJYsUwG8YKv4OjXSwIJeXrf_JXS39qNVZ9ielyrCSyjM4EBXHe3fs0ksPe4u=s600" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="405" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiT7D8in0Ul1ZOEo4psz704C_c165MXJvoyjCECDK_JTELRoTGWcRVGW7026CX0NbPYvYms9PowmIlGTh7shHd95OoKw0eq3Y3ix4c6Ryee7-sEuV_Cj23wXQXnyOYJPJYsUwG8YKv4OjXSwIJeXrf_JXS39qNVZ9ielyrCSyjM4EBXHe3fs0ksPe4u=w74-h110" width="74" /></a></div><h4 style="text-align: center;">Nejhorší zážitky</h4><p style="text-align: justify;">Tady naštěstí jediný zástupce, zato ohromné utrpení. Elita je tradiční seriál o vztazích puberťáků, co jsou puberťáky vlastně jenom tím, že chodí do školy. Tenhle typ seriálů zrovna nevyhledávám, ale první série mi přišla nápaditá a bylo fajn u toho vypnout. Čtvrtá série byla bohužel jeden neskutečný přešlap za druhým a místo toho, abych u toho vypla mozek, jsem se vztekala, jak mozek vypli ti ostatní. Tvůrci tu pohřbili dočista všechno, co po tři série stavěli, přerostlo to v maximální kopu vy-víte-čeho. Doteď měla Elit jasný rámec, (něco jako) vraždu a postupné odhalování, jak je to zamotané a o co mělo jít - to tady absolutně nefungovalo, zápletka ultra primitivní a postavy na palici, takže v co jsme vlastně měli doufat? Nelogických sexscén tu je taky požehnaně, střídají je jen scény, kde postavy hrotí malichernosti. Jestli tvůrci doufají v další pokračování, fakt netuším, co si slibují.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjDFTNUlQwMdQPuJoZIPTfUXZOScYEXm5AIVhM4iH7uF8eKHXsE-6cuA-NfgIJyPM1zBiJCTcW9wEacSIvF-xBg886YLXN0EF6Pt0xSLDMkHwmBQprvKI3zgIwhuOdLaIXCL9pfq3jf86MObGcIfbGCOfeZ9a4lI0h_Uv6iehWd869aJouRBkobd6EL=s512" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="345" height="111" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjDFTNUlQwMdQPuJoZIPTfUXZOScYEXm5AIVhM4iH7uF8eKHXsE-6cuA-NfgIJyPM1zBiJCTcW9wEacSIvF-xBg886YLXN0EF6Pt0xSLDMkHwmBQprvKI3zgIwhuOdLaIXCL9pfq3jf86MObGcIfbGCOfeZ9a4lI0h_Uv6iehWd869aJouRBkobd6EL=w75-h111" width="75" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgFJ8QGJhb9X-QcX5PBCxMtleJmVUqEzTs_b_WQARLgH5Q2UrbzjAx81CXbqSJn-OvQsnhiopoEmGHfG6NlwfyWXyc3KLZsJpFD4ll76cZWGTkYGvv1audbN0M0iSfoXnE6WKUn6CsXiFMvmoWk30uayvBwVY3p8IHSHN7A_bCR8bBp9MWPTEPa0ge3=s512" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="512" data-original-width="346" height="111" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgFJ8QGJhb9X-QcX5PBCxMtleJmVUqEzTs_b_WQARLgH5Q2UrbzjAx81CXbqSJn-OvQsnhiopoEmGHfG6NlwfyWXyc3KLZsJpFD4ll76cZWGTkYGvv1audbN0M0iSfoXnE6WKUn6CsXiFMvmoWk30uayvBwVY3p8IHSHN7A_bCR8bBp9MWPTEPa0ge3=w75-h111" width="75" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgYxYXeXSmmS-GxMQdYJ-Mia8NBwT0WFlTzbMvYp42YQS6eqfhzTQ0ShNhokbve3DOIu6SrvOf0I9TuxnDRUKgIQnTsQOd3U9LdG_-UvdaMLrOAKGPRDcWsNJU9_9Z57NE74_ZTvpo2uDwLUaVnPEix0FqfyFdul6Brv_AVBH_GCRf9UM_oDD-KxaEM=s679" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="679" data-original-width="489" height="111" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEgYxYXeXSmmS-GxMQdYJ-Mia8NBwT0WFlTzbMvYp42YQS6eqfhzTQ0ShNhokbve3DOIu6SrvOf0I9TuxnDRUKgIQnTsQOd3U9LdG_-UvdaMLrOAKGPRDcWsNJU9_9Z57NE74_ZTvpo2uDwLUaVnPEix0FqfyFdul6Brv_AVBH_GCRf9UM_oDD-KxaEM=w80-h111" width="80" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjPsFvmNjIKtt8u1ZV19m5Vg7McPvR200R1IW8dBzm7xX-X8qbZwSWuBhND4MNkx4SGGgeSiuylzaYIUSMOweyS8Mxd_8RHJgJfbxSnk657h0U0chZ2vWjAq_ssQYBzBiWD3r5D1jDBHmKGD7ugThjbMx7j5-v_CgsLi3lEpWX3fTgek9J4E8ynnbDI=s1250" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1250" data-original-width="1000" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjPsFvmNjIKtt8u1ZV19m5Vg7McPvR200R1IW8dBzm7xX-X8qbZwSWuBhND4MNkx4SGGgeSiuylzaYIUSMOweyS8Mxd_8RHJgJfbxSnk657h0U0chZ2vWjAq_ssQYBzBiWD3r5D1jDBHmKGD7ugThjbMx7j5-v_CgsLi3lEpWX3fTgek9J4E8ynnbDI=w88-h110" width="88" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Největší překvapení</h4><p style="text-align: justify;">Jedním z největších seriálových překvapení pro mě jednoznačně zůstává série <b>Tales of Arcadia</b>. Jde o soubor tří seriálů - <b>Trollhunters</b>, kde se z dospívajícího kluka stane ochránce trollího světa, <b>3Below</b>, kde se do téhož města dostanou mimozemšťané, bratr a sestra prchající ze své země po převratu, a <b>Wizards</b>, kde k nim přibude Merlinův učeň a všechny postavy zatáhne do časů Camelotu. Má to ten klasický vibe seriálové produkce DreamWorks, ale i ten to brzy překoná - místy to bylo tak temné, až jsem si říkala, jestli ten animák opravdu cílí na dětské publikum. Každopádně to je neskutečně kreativní, fantazie Guillerma del Tora je zjevně nekonečná, a všechny tři seriály jsem si užila. Jen škoda toho filmu, který to trochu zhatil.<br />A musím tu zmínit ještě jeden seriál, a tím je <b>Q-Force</b>. LGBTQ+ seriál, který si dělá srandu sám ze sebe - hlavním hrdinou je vynikající tajný agent, který ovšem v den svého jmenování vyoutoval jako gay, takže ho odsunuli do nenápadné čtvrti, kde se nic moc neděje. I tam však s přáteli založí vlastní jednotku a jdou po tom, co se vláda očividně snaží skrýt. Opravdu jde cítit, že to je parodie, neustále si to dělá srandu ze všeho, z čeho může (což pak vede k negativním hodnocením po dvou epizodách ve stylu „dělali si tam srandu z heterosexuálů"... protože sranda z homosexuálů ve filmech vůbec běžná není, co, ale co bych asi mohla po naší společnosti chtít) - je tedy třeba čekat, že to místy bude dost absurdní, ale jakmile jsem chytla tu správnou vlnu, geniálnější už to být nemohlo. Opravdu doufám, že bude daší série, a pokud máte tenhle typ seriálu rádi, tak to zkuste, tohle bylo fakt skvělé.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiEXYCZ9s_bo8ZEZqKWOnUKL7tTH5ocrnBrX9l2RLXv73aqx1gGyy9cm4oHit3b8yJoMCmoHXYcMVT0WuocM64MRP4TucwXVua45NSM5iigf91WwZ52IDhNmu2y8ZKEWFSsdnkESArvACWch-7wnjOxlmBcw8qom1U8voknQB4WRJCvcaNG1z6KHyAT=s3000" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="2000" height="105" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEiEXYCZ9s_bo8ZEZqKWOnUKL7tTH5ocrnBrX9l2RLXv73aqx1gGyy9cm4oHit3b8yJoMCmoHXYcMVT0WuocM64MRP4TucwXVua45NSM5iigf91WwZ52IDhNmu2y8ZKEWFSsdnkESArvACWch-7wnjOxlmBcw8qom1U8voknQB4WRJCvcaNG1z6KHyAT=w70-h105" width="70" /></a></div><h4 style="text-align: center;">Největší zklamání</h4><p style="text-align: justify;">Seriál Love, Victor jsem letos viděla vůbec poprvé, v lednu jsme si pustily první sérii - a ta byla skvělá. Victor totiž řeší to, co jiné seriály neřeší, a nepřistupuje k životu tak sluníčkovsky, jak to udělali ve filmu Love, Simon. Podává důležité věci a za mě je super, že se něco takového točí. O to víc mě mrzí, co udělali z druhé série. I ta přidává na důrazu v určitých životních problémech, ale už to sklouzává k tomu typickému „těží to, tak to musíme nějak natáhnout na víc sérií" - a čím jiným než vztahovým dramatem. První série byla fajn, že to nebylo úplně jako ta běžná teen dramata, druhá už však sklouzla jenom a jenom ke vztahům. Stal se z toho kolotoč hádek a omluv, přičemž jsem nevěděla, kterou postavu chci prolískat víc. A jak bychom to mohli vyhrotit maximálně... přidáme nelogický milostný trojúhelník, čistě jen pro další drama, hádky a omluvy. K třetí sérii už bohužel budu přistupovat dost skepticky a uvidíme, jestli pro mě taky nebude tou poslední - každopádně si budu stát za tím, že první série je vážně skvělá.</p><h4 style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-TS5D19Ri8mDBgpAxzw6BltMFoClrUbmmKwvUMMTgPbjRH_4TsVcDIKtsDrGsixlyKiOlbCHK-AsxAEaoyURztfr71HW5XqDzO1N1CPxogSIR82DbZllQGczNY-zL4dzHG1EoqNoeIvL04pozAGJQunq4sZ8MUFivdZ4R2rTS3f9MGjPUqySHGWxr=s1950" style="font-weight: 400; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1950" data-original-width="1300" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-TS5D19Ri8mDBgpAxzw6BltMFoClrUbmmKwvUMMTgPbjRH_4TsVcDIKtsDrGsixlyKiOlbCHK-AsxAEaoyURztfr71HW5XqDzO1N1CPxogSIR82DbZllQGczNY-zL4dzHG1EoqNoeIvL04pozAGJQunq4sZ8MUFivdZ4R2rTS3f9MGjPUqySHGWxr=w74-h112" width="74" /></a></h4><h4 style="text-align: center;">Nejlepší pokračování</h4><p style="text-align: justify;">A teď už se dostáváme ke zmíněnému <b>See</b>. <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2020/05/serialove-kukatko-zaklinac-see.html">První</a> i <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2021/10/serialove-kukatko-what-if-druha-rada-see.html">druhé</a> sérii jsem tu už věnovala extra články, tak to tady jednoduše shrnu; seriál se vyvíjí skvělým směrem, postavy si nesou následky za své činy, scenérie je úžasná, srší to tím správným černým humorem a prostě mě druhá série bavila ještě víc než ta první. A čeho si cením snad nejvíc, je to, že se to ani tolik nesoustředí na milostné vztahy, jako spíš na ty rodinné. A to já zkrátka můžu. ♥</p><h4 style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-TS5D19Ri8mDBgpAxzw6BltMFoClrUbmmKwvUMMTgPbjRH_4TsVcDIKtsDrGsixlyKiOlbCHK-AsxAEaoyURztfr71HW5XqDzO1N1CPxogSIR82DbZllQGczNY-zL4dzHG1EoqNoeIvL04pozAGJQunq4sZ8MUFivdZ4R2rTS3f9MGjPUqySHGWxr=s1950" style="font-weight: 400; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1950" data-original-width="1300" height="112" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi-TS5D19Ri8mDBgpAxzw6BltMFoClrUbmmKwvUMMTgPbjRH_4TsVcDIKtsDrGsixlyKiOlbCHK-AsxAEaoyURztfr71HW5XqDzO1N1CPxogSIR82DbZllQGczNY-zL4dzHG1EoqNoeIvL04pozAGJQunq4sZ8MUFivdZ4R2rTS3f9MGjPUqySHGWxr=w74-h112" width="74" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjGysBiLXmQ4bTETyiyJ0AxqHpK4fpxfV3maG1KB6nAJOG9YFEFsSLdp3H0jrfbtc_9mxya4_aVFSGDeliLJLvsQvCesN9IYsO9afZHJUszC0zvhDcS3hK02FpxTjWCde8Dd0FxgmUD2eMVr_wIgXGyIrW3L7_9mJ2khfeiS1z-qDsUZMFfJzWaybTu=s1300" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1300" data-original-width="867" height="114" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjGysBiLXmQ4bTETyiyJ0AxqHpK4fpxfV3maG1KB6nAJOG9YFEFsSLdp3H0jrfbtc_9mxya4_aVFSGDeliLJLvsQvCesN9IYsO9afZHJUszC0zvhDcS3hK02FpxTjWCde8Dd0FxgmUD2eMVr_wIgXGyIrW3L7_9mJ2khfeiS1z-qDsUZMFfJzWaybTu=w76-h114" width="76" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi4INR0bee138qdgQHfvENj_tnynZFXgdt6eEhYUDpP5D0-TZd-YNQuBWDOblxuYNUO5_Pqk8jfdyWz-h2NYVypLoMTjRrWiJa5-FN2gFgGSZDmU2uxiNOq3YsqujPsQjiWC1r-kEp4j2EQKvweIKlycXANmSkVafvsXcnoX5XJP8K-_a-lhVy1CcRE=s2222" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2222" data-original-width="1500" height="116" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEi4INR0bee138qdgQHfvENj_tnynZFXgdt6eEhYUDpP5D0-TZd-YNQuBWDOblxuYNUO5_Pqk8jfdyWz-h2NYVypLoMTjRrWiJa5-FN2gFgGSZDmU2uxiNOq3YsqujPsQjiWC1r-kEp4j2EQKvweIKlycXANmSkVafvsXcnoX5XJP8K-_a-lhVy1CcRE=w78-h116" width="78" /></a><br /></h4><h4 style="text-align: center;">Nejočekávanější seriály</h4><p style="text-align: justify;">Ještě jednou tu zmíním See; ani jsem nepostřehla, že se točí druhá série, takže když na mě zničehonic vyskočil trailer, prošla jsem si pořádným fangirl momentem. Pokud bych ho už ale měla dát do pryč, tak je dalším jasným adeptem Loki. Po WandaVision a Falconovi jsem byla moc zvědavá, s čím přijdou v seriálu postavy, kterou zbožňují snad úplně všichni. Jsem ráda, že to dostálo očekáváním; přesto mi to místy přišlo trochu natažené a místy zase nedořešené, ale uvidíme, kam nás zavede druhá série. Jasné je, že děj Lokiho má očividně veliký vliv na budoucnost MCU, tak snad se s bohem lsti nevidíme naposledy. (Mimochodem to je taky nádherná přehlídka přízvuků, zvlášť když přes sebe mluví Loki-Brit a Mobius-Američan, jen kdybyste to potřebovali využít jako studijní materiál.)<br />No a nemůžu tu vynechat Zaklínače, na kterého jsem se taky těšila. Druhou sérii máme zrovna rozkoukanou, takže zatím nemám moc co říct, jen to, že mě baví dějová linka Geralta a Ciri, zato Yennefer mě spíš s každou další sekundou nebaví.</p><h4 style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjlgq7EsvXFMg5TTVI0tBXku2GnhtDe4riysNpMPPZooRzRq_uKUafPBEBrAAmtZ_C1xc8IxGt-gfylnye5-9Q6zFn1x8EFci_7WKXl0auvQBuQ2NmVEPbe58X6k705vCE9pePdZ38k-vdXVrgHN8DmG7VZkNssyzH3ncn5iC7L_yfvrhvnadG1nun_=s741" style="font-weight: 400; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="741" data-original-width="488" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjlgq7EsvXFMg5TTVI0tBXku2GnhtDe4riysNpMPPZooRzRq_uKUafPBEBrAAmtZ_C1xc8IxGt-gfylnye5-9Q6zFn1x8EFci_7WKXl0auvQBuQ2NmVEPbe58X6k705vCE9pePdZ38k-vdXVrgHN8DmG7VZkNssyzH3ncn5iC7L_yfvrhvnadG1nun_=w73-h110" width="73" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjGysBiLXmQ4bTETyiyJ0AxqHpK4fpxfV3maG1KB6nAJOG9YFEFsSLdp3H0jrfbtc_9mxya4_aVFSGDeliLJLvsQvCesN9IYsO9afZHJUszC0zvhDcS3hK02FpxTjWCde8Dd0FxgmUD2eMVr_wIgXGyIrW3L7_9mJ2khfeiS1z-qDsUZMFfJzWaybTu=s1300" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1300" data-original-width="867" height="114" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjGysBiLXmQ4bTETyiyJ0AxqHpK4fpxfV3maG1KB6nAJOG9YFEFsSLdp3H0jrfbtc_9mxya4_aVFSGDeliLJLvsQvCesN9IYsO9afZHJUszC0zvhDcS3hK02FpxTjWCde8Dd0FxgmUD2eMVr_wIgXGyIrW3L7_9mJ2khfeiS1z-qDsUZMFfJzWaybTu=w76-h114" width="76" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcpvIZ3WFpl9iT1tHZqADV34-IP1w0cKloXvFa66v7oHy3zUDJvExmR1GIL0erLmYzEuMexMKgZ8p0nc29GTRt3np1cPVVN0t4WWJG6hcvANiXbVK_z656UmK-ilSFJy-HvryhJRVWMkkbRfD1oSdtOYWbD2_QS07MeJNc4SjA7BxuRU_EY1FQnLrz=s1280" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1280" data-original-width="886" height="110" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhcpvIZ3WFpl9iT1tHZqADV34-IP1w0cKloXvFa66v7oHy3zUDJvExmR1GIL0erLmYzEuMexMKgZ8p0nc29GTRt3np1cPVVN0t4WWJG6hcvANiXbVK_z656UmK-ilSFJy-HvryhJRVWMkkbRfD1oSdtOYWbD2_QS07MeJNc4SjA7BxuRU_EY1FQnLrz=w76-h110" width="76" /></a></h4><h4 style="text-align: center;">Perfektní soundtrack</h4><p style="text-align: justify;">Podobně jako u filmů, i tady má Marvel svoje místo. WandaVision a Loki mají prostě perfektní hudbu. A nejde tu nezmínit Game of Thrones, kde je jedna skladba lepší než druhá, ať už jde o ty fakt profláklé jako Rains of Castamere, Jenny of Oldstones nebo Light of the Seven, nebo jen o ty nenápadné melodie.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjF9llJ5snSixBNY6mdXaAuflC4jLh4PnXFjigmayoa-mIz3yoAKuzX8uoeITOwIi99LVZv8Ch1FVgjRwNmdaErA4ugXLZzRrHxsZWKVPNxYKd2WnY9Hf10tcXrSLzBWdiXrPob1wkBBVAY2Uwr8r4DaCE8Iii_5XReC6BQDNMILojDK5y07Ol_jGAt=s1897" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1897" data-original-width="1280" height="113" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEjF9llJ5snSixBNY6mdXaAuflC4jLh4PnXFjigmayoa-mIz3yoAKuzX8uoeITOwIi99LVZv8Ch1FVgjRwNmdaErA4ugXLZzRrHxsZWKVPNxYKd2WnY9Hf10tcXrSLzBWdiXrPob1wkBBVAY2Uwr8r4DaCE8Iii_5XReC6BQDNMILojDK5y07Ol_jGAt=w76-h113" width="76" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhoSgmW4wDsWxjapZrZunxNy0hrRjXybjgwWwlrwPGCiCFeMsOS-w8ZhsyNhAm6p8Tdk5s2FVqxO5DC78INAmonMwLAQzemriyyHkyd4YlYwYZSagNUQ-yIO2vKl-PNAgwsFNgQLOtkNRvvfQKJfGFpvuF7dNZF5t8HuUNwx2nBSJy4C1vd8AvRRM7B=s982" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="982" data-original-width="663" height="114" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhoSgmW4wDsWxjapZrZunxNy0hrRjXybjgwWwlrwPGCiCFeMsOS-w8ZhsyNhAm6p8Tdk5s2FVqxO5DC78INAmonMwLAQzemriyyHkyd4YlYwYZSagNUQ-yIO2vKl-PNAgwsFNgQLOtkNRvvfQKJfGFpvuF7dNZF5t8HuUNwx2nBSJy4C1vd8AvRRM7B=w77-h114" width="77" /></a><br /></div><h4 style="text-align: center;">Zajímavý koncept</h4><p style="text-align: justify;">Jo, těch Marvelovek jsem letos viděla požehnaně (a to jsem si celého Hawkeye nechala až na Vánoce). I k What if...? jsem se tu už rozepisovala, práce s otázkou „co by kdyby" přímo od zdroje - a očividně to opravdu bude mít svoje důležité místo, viz trailer na chystaného Strange. Za zmínku stojí taky projekt Assembled - já osobně mám strašně ráda pohledy do zákulisí, nepovedené scénky a podobně, takže tohle beru všemi deseti. Možnost sledovat proces tvorby se nenaskytne vždy, zvlášť když jde o tak zajímavé snímky, jako je třeba WandaVision. Cca hodinová epizoda se teď tvoří ke každému MCU projektu, takže jestli i vás podobná videa baví, tak mrkněte.</p><p style="text-align: justify;">Co ještě stojí za zmínku? Opět jsem se pustila do <b>Dragons</b>, seriálu k Jak vycvičit draka, s tím, že to konečně doklepnu, a nejvíc zbožňuju asi třetí sérii, kde už mají svůj prostor všichni a je to vyspělejší než předchozí dvě série. Jako bohemistce mi samozřejmě neunikla <b>Božena</b>, taky velmi zajímavý počin, který evidentně dost diváků zvedl ze židle, ale mně se to jako aspoň trochu zasvěcené líbilo. Milým překvapením byl i seriál Young Royals ze švédského prostředí.</p><p style="text-align: justify;"><br /></p><p style="text-align: justify;">Vyčerpávající shrnutí máme za sebou! Kdybyste stáli o více názorů, můžete mrknout ke mně na profil na <a href="https://www.csfd.cz/uzivatel/751052-adeller/prehled/" target="_blank">ČSFD</a>. Teď jsem hlavně zvědavá na vaše zážitky a doporučení. :) Co letos nadchlo či zklamalo vás? Viděli jste nějaké povedené zpracování knižní předlohy?</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-34386615280739154642021-11-14T16:57:00.002+01:002021-11-14T17:21:32.164+01:00Padesátá léta, devadesátková poezie, netečnost a politici a jedna humanistická legrace<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-pqfzwgKCwRQ/YZEukk1jdcI/AAAAAAAADkE/ysIR_VUFwh4NSaUEDUTtObjl6_Aj8tfKgCLcBGAsYHQ/s980/coctebohemista.PNG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="457" data-original-width="980" height="149" src="https://1.bp.blogspot.com/-pqfzwgKCwRQ/YZEukk1jdcI/AAAAAAAADkE/ysIR_VUFwh4NSaUEDUTtObjl6_Aj8tfKgCLcBGAsYHQ/s320/coctebohemista.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Zrovna čtu Dějiny světla od Němce, dle pěti set stran nepříliš student-friendly rozsah, ale libuju si v pomalosti děje, čtení si tak trochu užívám a vychutnávám. Vyprávění je poetické, kompozice podobně jako v Možnostech milostného románu skvělá, baví mě netypická du-forma. Právě mám totiž zapsaný kurz současné české literatury, kde řešíme díla, jež vyšla od roku 1989 až do současnosti. Krom současných autorů se tak dostanu i k těm, kteří publikovali těsně po revoluci a k těm, po nichž bych třeba sama od sebe nesáhla. Takže dneska v článku budu kromě Jiřího Hájíčka a Kláry Vlasákové mluvit třeba o Milanu Kozelkovi nebo Boženě Správcové.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Porevoluční boom v literatuře je jasný. Najednou se publikuje všechno, neexistuje oficiální a zakázaná literatura, na poličkách v knihkupectví vedle sebe koexistují autoři a díla, do nichž by se to nikdy předtím neřeklo. A ostatně to vedlo k tomu, co zažíváme dnes, nepřeberné množství titulů, různé způsoby jejich vydání a také nahlížení na ně. Kromě četby, kterou si ke zkoušce vybírám sama, tak volím i to, co se samozřejmě čte v rámci literárního semináře, ať jsem taky trochu v obraze, o čem se mluví. Nebaví vás český realismus nebo prvorepubliková poezie? Tak zkuste něco z tohoto.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-1kYK23r-CFU/YZExTiOJodI/AAAAAAAADkk/mwNSXZ3xrEUsMQ13s6GKKev593Qh5sANACLcBGAsYHQ/s1884/IMG_20211114_164527.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1884" data-original-width="1080" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-1kYK23r-CFU/YZExTiOJodI/AAAAAAAADkk/mwNSXZ3xrEUsMQ13s6GKKev593Qh5sANACLcBGAsYHQ/w114-h200/IMG_20211114_164527.jpg" width="114" /></a></div>Božena Správcová: Guláš z modrý krávy a Večeře</h3><p style="text-align: justify;">Správcovou jsem si vybrala k seminárce a přiznám se, po dočtení jsem toho trochu litovala. Guláš z modrý krávy je autorčina prvotina, básnická sbírka, jejíž obsah šel napoprvé úplně mimo mě. Netušila jsem, co jsem si to přečetla, o čem to do prčic budu pak v semináři mluvit a v dokumentu psát. Ale poezie je holt poezie, někdy ji musíte přelouskat víckrát, aby začala trochu dávat smysl. Guláš je typický depatetizací, běžnou mluvenou češtinou a hrou s motivy, máte tu náhled na roli ženy ve společnosti, na toxicitu leckterých partnerských vztahů, ale třeba i hru s Polednicí nebo převráceným motivem přírody. Ve výsledku můžu říct, že se mi Guláš určitě líbil víc než autorčina skladba Večeře, která sice má být o tom, že se to donekonečna táhne, ale... prostě se to donekonečna táhlo a metafory v nic moc nevyústily. Jo, mám zkrátka radši poezii, kde to psaní nepůsobí tak násilně.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ivvUpmGQPnQ/YZExpaPVSNI/AAAAAAAADk0/87QTbyi1oewwzDRrK0j0t-c8k2E3iJfUgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211114_164840.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1789" height="128" src="https://1.bp.blogspot.com/-ivvUpmGQPnQ/YZExpaPVSNI/AAAAAAAADk0/87QTbyi1oewwzDRrK0j0t-c8k2E3iJfUgCLcBGAsYHQ/w112-h128/IMG_20211114_164840.jpg" width="112" /></a></div>Jan Štifter: Světlo z Pauliny</h3><p style="text-align: justify;">Tohle bylo ohromné překvapení. Naprosto a zcela nečekané. Ke Světlu z Pauliny jsem se dostala vlastně náhodou - na Goodreads jsem nějak postřehla jiné autorovo dílo, Café Groll, a dala si ho na TBR poličku. Jenže u nás v knihovně od něj měli jen Světlo z Pauliny, tak jsem si řekla, proč ne, je to krátké, za zkoušku to stojí. A to mi sakra věřte, že stojí! Povídkové soubory u nás nejsou kdovíjak oblíbené, ale tomuhle ten formát přesně sedl. Jedna lepší než druhá. Obraznost toho všeho byla dokonalá, způsob, jakým se povídky propojovaly, naprosto skvělý, milovala jsem každou stránku. Každá povídka se odehrává na jiném místě a kolikrát ve zcela jiném čase; máte tu kluky za německé okupace, máte tu socialismus, máte tu současnost, všemožné lidské vrstvy a jejich způsoby života. Jedna povídka je vyprávěna z pohledu právě počatého plodu, v jiné je hlavní hrdina dvakrát, dospělý a dítě vedle sebe. Netušila jsem, jak moc se mi to bude líbit, když jsem to poprvé otevřela. Takže jestli vám mám z tohoto celého seznamu něco vřele doporučit, tak tohle.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-xCwfnIz0-xA/YZExd1Z69aI/AAAAAAAADks/U26yKYWKYHEDTuJ8TSvq4GahnIwrdHeeACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211114_164750.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1607" height="158" src="https://1.bp.blogspot.com/-xCwfnIz0-xA/YZExd1Z69aI/AAAAAAAADks/U26yKYWKYHEDTuJ8TSvq4GahnIwrdHeeACLcBGAsYHQ/w124-h158/IMG_20211114_164750.jpg" width="124" /></a></div>Klára Vlasáková: Praskliny</h3><p style="text-align: justify;">Na Praskliny jsem se chystala prakticky od doby, co vyšly. Jak to teď bývá, proletěly knižním světem a nějak se o nich už znovu nemluvilo. Přesto jsem si na ně konečně našla čas. A co k nim říct? Je to hodně odosobněné, charaktery postav jsou místy až násilně odsunuty do pozadí, jako by autorka ani nechtěla, abychom si k nim vytvořily vztah - což ostatně může souviset i s onou koulí, která tu hraje prim a která je také ke všemu zcela netečná. Právě kolem ní se točí zápletka; na Zemi se objeví podivná koule. A nic nedělá, jenom tady prostě je. A přesto se z tak vlastně <i>nezajímavého </i>objektu stane spouštěč všeho, co lidská mysl potlačuje, aby prostě mohla nadále přežívat. Čekala jsem od toho asi něco jiného, než čeho se mi dostalo, hlavně to odosobnění pro mě představovalo velký problém, zvlášť když se něco stalo a postavy to prostě neřešily, protože z tohoto principu ani nemohly. Přesto si myslím, že to je velmi zajímavý počin, jen je třeba počítat s tím, že se od textu předpokládá, že budete vlastně ustavičně hledat mezi řádky.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-weaeP6SRxpE/YZEwp2WN7MI/AAAAAAAADkQ/5FY9pD6317ItsVetDZGZgrG8Hy258P8twCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211011_084131.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="153" src="https://1.bp.blogspot.com/-weaeP6SRxpE/YZEwp2WN7MI/AAAAAAAADkQ/5FY9pD6317ItsVetDZGZgrG8Hy258P8twCLcBGAsYHQ/w115-h153/IMG_20211011_084131.jpg" width="115" /></a></div>Milan Kozelka: Semeniště zmrdů a Teteliště zmrdů</h3><p style="text-align: justify;">V prváku čteme vzletný Máj a Babičku... ve třeťáku dostanete zmrdy. Můžete hádat, o čem asi oba texty pojednávají. Obojí jsou satirické sbírky, v nichž autor kreativními způsoby kritizuje soudobou politiku, krom toho ale i kulturu a vlastně cokoli jiného, byť politická scéna hraje prim. V době Nečasovy vlády jsem byla ještě moc malá na to, abych se zajímala o politiku, takže mi v textu něco řekla maximálně jména a ty největší aféry, o kterých se mluví a vtipkuje doteď, jinak jsem mohla ocenit leda tak autorovu kreativitu s metaforami, která pro to vymyslel. Není to můj šálek kávy, víckrát ne, děkuju, ale jestli stojíte o zase jiný náhled na politiku před pár lety, zkuste, co řeknete na tohle.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-wamBuBvilVI/YZEwybEDlFI/AAAAAAAADkU/yzG1pxHlsQAH-qdRRKi3FXpdIPVN75gqgCLcBGAsYHQ/s1905/IMG_20211107_143658.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1905" data-original-width="1080" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-wamBuBvilVI/YZEwybEDlFI/AAAAAAAADkU/yzG1pxHlsQAH-qdRRKi3FXpdIPVN75gqgCLcBGAsYHQ/w113-h200/IMG_20211107_143658.jpg" width="113" /></a></div>Jiří Hájíček: Selský baroko</h3><p style="text-align: justify;">Komunistická minulost je něco, s čím se pořád naše společnost neumí tak zcela vyrovnat. Romány o tom tak často bývají hůř stravitelné, ale je potřeba je pořád psát a připomínat, co se dělo. Selský baroko se sice odehrává v devadesátkách, řeší však situaci v Československu v 50. letech, kdy docházelo k masivní kolektivizaci. A bohužel, šla jsem do toho s jiným očekáváním, takže lehkému zklamání se neubráním; vše se to táhne nějak nenápadně, spíš na pozadí, většinu děje zabírá něco zcela jiného, než o čem jsem si myslela, že to bude, a pak se to všechno najednou spojí na posledních stranách. Přiznám se, že poslední zvrat mě překvapil, ale jinak z toho tolik nadšená nejsem. Nelituju, že jsem to četla; téma velice důležité, pořád je pro mě nemyslitelná většina věcí, co se tam řeší a která se tehdy opravdu děla.</p><p style="text-align: justify;">Poslední dvě knihy už nemám načtené v rámci současné české literatury - zároveň s ní mám zapsanou i tu nejstarší českou literaturu. Takže si tak trochu opakuju dějepis, když tu máme exkurz od nejstarších českých památek až do klasicismu. Z tohoto výběru jsem zatím přečetla dvě díla z renesance a humanismu a pokud si myslíte, že to tehdy byla nuda, tak mi věřte, že obojí jsou docela pěkné srandičky.<br /><b></b></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><b><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Y67HhiUYpv4/YZExEU3KCWI/AAAAAAAADkg/LscvMF5g4tgIh-xtVYtdWrOUrC3ijpSQgCLcBGAsYHQ/s1887/IMG_20211114_164433.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1887" data-original-width="1080" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-Y67HhiUYpv4/YZExEU3KCWI/AAAAAAAADkg/LscvMF5g4tgIh-xtVYtdWrOUrC3ijpSQgCLcBGAsYHQ/w114-h200/IMG_20211114_164433.jpg" width="114" /></a></b></div><b>Frantova práva</b> jsou parodií na cechovní pravidla, která ve své době vznikala ve velkém. A to opravdu parodií se vším všudy. Autor staví rádoby seznam pravidel, jež členové cechu musejí dodržovat, přičemž většina z nich je dost absurdní - nabádá členy cechu k tomu, ať si nechávají narůstat dluhy v hospodách, povzbuzuje je k hádkám, takový ten čertík na rameni. Pobavily mě tipy ženám, jak zakamuflit, pokud se opijete, aby to manžel nepoznal a abyste pokud možno dostaly ještě další příležitost se hezky napít. Pravidla prokládají i příběhy plné aluzí na bibli a podobně a i u toho jsem se jen potutelně culila.<br />U <b>Boccacciovských rozprávek</b> jsem se zato smála s koutky od ucha k uchu. Pravděpodobně z hodin dějepisu znáte spíš autorova otce, každopádně Hynek z Poděbrad si vybral pár povídek z Dekameronu a přihodil k nim jednu svou, v níž se pokusil Boccacciův styl napodobit. A ne že by vybral něco vážného, to ani omylem. Ve všech povídkách jde o milostné pletky, řeší se kdo, s kým, proč, místo koho - v jedné povídce máte muže, který přijde do kláštera a užívá si s osmi jeptiškami i abatyší, protože předstírá, že je hluchý, a když na to přijdou, svede to na Boha, že ho z hluchoty vyléčil, což je pro abatyši naprosto cajk vysvětlení, ale pro jistotu si ho u sebe nechají, aby to neroznesl dál, a samozřejmě si s ním užívají ž do smrti. A věřte mi, že variací na tohle je tam neskutečné množství a přišlo mi to o to vtipnější, že Česko zůstává v těchto dobách stále velice mravně založené, a pak vám Hynek publikuje něco takového.<p></p><p style="text-align: justify;">Četli jste v poslední době něco zajímavého z pera českých autorů? Nebo znáte některou z knih výše? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-49347941321321868652021-10-16T16:28:00.005+02:002021-10-16T16:28:52.091+02:00Seriálové kukátko: What if...? a druhá řada See<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-cJpSb0zKH8I/YWrdrLUN7DI/AAAAAAAADiU/soPnyophFf0X3kSm5YJ8G5aZkSgEbqmHACLcBGAsYHQ/s985/SerialoveKuk.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="387" data-original-width="985" height="126" src="https://1.bp.blogspot.com/-cJpSb0zKH8I/YWrdrLUN7DI/AAAAAAAADiU/soPnyophFf0X3kSm5YJ8G5aZkSgEbqmHACLcBGAsYHQ/s320/SerialoveKuk.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">S marveláckými seriály se letos roztrhl pytel. Máme za sebou WandaVision, Falcona a Winter Soldiera, Lokiho, v blízké době nás čeká Hawkeye a chystá se seriál s War Machinem, Captain Marvel i Ms. Marvel, Talosem a bůhvíkým ještě. No a nedávno skončil další - What if...?, který oproti již jmenovaným přišel se zcela unikátním konceptem. A mimo to v tutéž dobu běžela také druhá série See, na kterou jsem se strašně těšila, takže jsem aspoň vždycky měla jistotu, že bude na co koukat. Tudíž pokud stále netrpělivě vyhlížíte dalšího Zaklínače i MCU projekty a nevíte, na co mrknout, můžete zkusit třeba jeden ze zmíněných seriálů.<span></span></p><a name='more'></a><br /><p></p><p></p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-uqH_6B1o5QM/YWre-UV-GQI/AAAAAAAADio/w_szirJDnFIejR-fVInY6kZCK5krZ5c0gCLcBGAsYHQ/s2048/whatif.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1382" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-uqH_6B1o5QM/YWre-UV-GQI/AAAAAAAADio/w_szirJDnFIejR-fVInY6kZCK5krZ5c0gCLcBGAsYHQ/w135-h200/whatif.jpg" width="135" /></a></div>What if...?</h3><p style="text-align: justify;">Jak už ostatně prozrazuje název seriálu, ptáme se, jak by se asi osud hrdinů změnil, „kdyby" se něco stalo trochu jinak... Prý je vše dělané podle existujících komiksů, mně to často prostě přišlo jako směska fanfikcí a fanouškovských teorií, co se vždycky vyrojí hned po premiéře filmu. Zajímavá podívaná je každopádně zaručená. V každé epizodě totiž sledujeme jiný alternativní svět, stejné postavy si procházejí jinými příběhy a jistí si můžete být prakticky jen tím, že Tonyho Starka vždycky potká stejný osud (ehm).</p><p style="text-align: justify;">Nejedná se o hraný seriál, byť spoustu postav dabují jejich herci. Animace tu je stejná jako u Into the Spiderverse, kde jsem si ji dost oblíbila, a i tady si s ní tvůrci dost hrají, co se třeba týče barev. Jinak když už jsem mimo dějovou stránku; miluju marvelovské soundtracky a i tady si to dost jede svou. ♥<br />Upřímně, z některých epizod jsem byla strašně nadšená a z jiných zase velmi rozpačitá. Jak už jsem zmínila, jedna otázka „co kdyby se stalo tohle" se překrývá s jinou, takže tu máte svět, kde si superhrdinské sérum místo Stevea vezme Peggy, kdy je T'Challa Star-lordem, kdy Odin Lokiho nechá Laufeyovi, ale třeba i svět, v němž se téměř všechny postavy stanou zombíky nebo kde někdo vraždí Avengers jednoho po druhém. Je to tedy velmi nápadité a vzhledem k tematice taky někdy dost morbidní, čemuž jsem se tedy dost smála - ale právě i vzhledem k tomu, že se v každé epizodě řeší něco jiného, mě to nebavilo se vším všudy. Zato si ale můžete být jistí, že na konci se všechny epizody propojí, a to pak byla skvělá podívaná.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-vm_R7pozZs8/YWrflUb_h4I/AAAAAAAADi0/uydrFuzOi-ghWDtCAnCbgvhvrkOBEG21QCLcBGAsYHQ/s810/what-if-copy-1_sxvv.960-810x489.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="489" data-original-width="810" height="193" src="https://1.bp.blogspot.com/-vm_R7pozZs8/YWrflUb_h4I/AAAAAAAADi0/uydrFuzOi-ghWDtCAnCbgvhvrkOBEG21QCLcBGAsYHQ/s320/what-if-copy-1_sxvv.960-810x489.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Osobně jsem velmi zvědavá, kam toto povede, protože se v rámci seriálu dost mluvilo o existenci multiversa, k němuž směřují dva nadcházející MCU filmy (Spider-man a Doctor Strange), tak zda bude What if...? hrát ještě nějakou důležitou roli, nebo jestli to prostě byla jen taková menší „vycpávka". Ale prý se už mluví o druhé sérii, která by se věnovala zase dalším postavám, tak zkrátka uvidíme.<br /><br /></p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ta5MBIBY4wQ/YWrgaNf4hNI/AAAAAAAADi8/LkBINMF_-DoFJ0G3a8trhykaRnvTyqnqwCLcBGAsYHQ/s1080/See-Season-2-Episode-7.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1080" data-original-width="720" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-ta5MBIBY4wQ/YWrgaNf4hNI/AAAAAAAADi8/LkBINMF_-DoFJ0G3a8trhykaRnvTyqnqwCLcBGAsYHQ/w133-h200/See-Season-2-Episode-7.jpg" width="133" /></a></div>See, 2. série</h3><p style="text-align: justify;">K See jsem se dostala spíš náhodou a k první sérii jsem se vyjadřovala <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2020/05/serialove-kukatko-zaklinac-see.html">tady</a>. Přiznám se, že jsem moc nesledovala, zda se seriál prodloužil, či nikoliv, takže když na mě zčistajasna bliklo upozornění, že vyšel první trailer, zažila jsem tedy pořádný fangirl moment. :D Trailer vypadal skvěle - a druhá řada tomu se ctí dostála.<br />See se odehrává v budoucnosti, kdy lidé oslepli a těch vidoucích je hrstka. Po událostech z minulé série se hrdinové dostávají nejen za hranice k nepřátelům, v jejichž čele stojí Edo Voss, bratr hlavního hrdiny, ale taky pronikají do nejvyšších společenských vrstev a pomalu se zamotávají do královských intrik. U první řady jsem psala, že to bylo takové pomalé, druhá to valí rapidním tempem už od začátku.</p><p style="text-align: justify;">Opět je tu přehlídka triků při grafickém násilí, a to jednak při bojových scénách, jednak taky při dost detailním mučení, takže ano, docela často jsem měla nachystanou ruku k zakrytí monitoru. Napětím to leckdy vyloženě jiskří, pokud máte rádi propracované akční bojové scény, tak ty si tu taky užijete. Spousta děje se taky odehrává na pozadí, občas je třeba u toho dávat trochu větší pozor, ale ty nenápadné dějové linky mám dost ráda, takže za mě to je jedině plus.<br />Už u první série jsem si vychvalovala, že se See tolik nesoustředí na milostné vztahy, ale spíš na ty rodinné - tady už do hry vstupují i ty první a mají svou roli, byť někdy jsem si radši zacpávala uši (řekněme, že nejen u těch bojových scén to fanoušci přirovnávají k atmosféře prvních sérií Hry o trůny). Líbilo se mi, jak se otevírala ta stále aktuální témata a jak se k nim přistupovalo. Ale samozřejmě ta rodina tu stále hraje prim, a to nejen co se týče hlavní čtyřčlenné rodinky, ale třeba i vztahu mezi Sibeth a Maghrou.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-IZOjVHbGX_U/YWrg393XAnI/AAAAAAAADjE/WuDpvjGXsvMIug4Rr19TzUYcWJEmNrFeACLcBGAsYHQ/s640/see.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="360" data-original-width="640" height="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-IZOjVHbGX_U/YWrg393XAnI/AAAAAAAADjE/WuDpvjGXsvMIug4Rr19TzUYcWJEmNrFeACLcBGAsYHQ/s320/see.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Navzdory vážným tématům to taky dost srší vtipem a podobně jako u What if...? je to tu místy dost ostré, hlavně mě baví zdánlivě neslučitelná kombinace humoru s vážnějšími scénami (kdy na jednu stranu trnete u bitvy, na druhou se nemůžete přestat smát). Vývoj postav je skvělý a herecké výkony naprosto geniální, opět tu samozřejmě zmíním nádhernou přírodu a i animaci; konečně tu je úvodní znělka, kterou jsem tedy při žádné z epizod nedovedla přeskočit.<br />Konec byl asi trochu očekávatelný, vzhledem k tomu, že si tvůrci opět zadělali na další sérii, a po těch posledních scénách jsem vážně zvědavá, kam nás autoři zavedou příště. Užila jsem si to, bylo to přesně tak skvělé, jak jsem doufala, a pokud nad tím váháte, tak vážně vřele doporučuju.<br /><br /></p><p style="text-align: justify;">Viděli jste některý z nich? Těšíte se na nové MCU filmy? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-7696227262195601362021-10-09T12:34:00.004+02:002021-10-09T12:39:57.281+02:00Humbookfest 2021<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-NNEqoBr9Ovg/YV_mo5jLbXI/AAAAAAAADeE/3_owxrMnV2A4SLkuFO4r-Fz7JHjs-kWMACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211008_082018.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1225" data-original-width="2048" height="191" src="https://1.bp.blogspot.com/-NNEqoBr9Ovg/YV_mo5jLbXI/AAAAAAAADeE/3_owxrMnV2A4SLkuFO4r-Fz7JHjs-kWMACLcBGAsYHQ/s320/IMG_20211008_082018.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Když jsem v roce <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2019/10/humbook-2019.html">2019</a> poprvé jela na naši největší YA knihomolskou akci, bylo mi jasné, že příští ročník nevynechám. Všichni víme, jak to dopadlo; o to víc jsem se ovšem těšila na ten letošní. Konečně po takové době na takové akci, mezi dalšími knihomoly, mezi tolika knihami! Strašně jsem se na Humbookfest těšila a taky jsem si ho neskutečně užila. Pokud tedy třeba stále váháte nad tím, zda takovou akci navštívit, chcete vědět, jak to vypadá, anebo stojíte o vzpomínku nebo obecně můj občasný cestopis, tak prosím, Humbookfest 2021.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-NPEEypmY5p4/YWAF6eABLfI/AAAAAAAADe0/Yz7yuxlKJpEe4MG8CshWut3KgC0T55M2ACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211008_104649.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1796" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-NPEEypmY5p4/YWAF6eABLfI/AAAAAAAADe0/Yz7yuxlKJpEe4MG8CshWut3KgC0T55M2ACLcBGAsYHQ/w176-h200/IMG_20211008_104649.jpg" width="176" /></a></div><div style="text-align: justify;">Pro jednou jsme do Prahy nejely Regiojetem, který běžně využíváme; každé ráno při cestě do školy jsme jen s hrůzou sledovaly ohromná čísla u kolonky zpoždění, která náš běžný ranní spoj do Prahy nabíral, takže jsme využily České dráhy a jely rovnou od nás z města. Společnost mi tento rok dělala ségra. Obě jsme samozřejmě do vlaku nastoupily už v kostýmech, které asi samy o sobě kdovíjakou pozornost nebudily - rozhodly jsme se sladit a jít za postavy z Marvelu, já za Wandu v ohozu z Age of Ultron, ségra za varianta Lokiho. Čili já prostě byla v šatech, kozačkách a mikině, jedinou výraznou věcí byly snad nalíčené oči (návleky na pažích jsem nosila jen po dobu festivalu), ségra šla v outfitu sestávajícím z mikiny, trika a džínů, čelenku s rohy si taky nasadila až na místě dění; tudíž na to asi nebyl moc důvod se koukat. Zato na nás každé očko spolucestujícího či kolemjdoucího sjelo z prostého důvodu - Croki. Náš plyšový společník vábil doslova všechny a opravdu jsem se bavila tím, jak každý, kdo přistoupil do metra, okamžitě sjel pohledem toho plyšáka v ségřině náruči. A nebudu lhát, bavilo mě i to, jak nás co chvíli někdo zastavoval na Humbooku, že je ten Croki boží a že chtějí fotku. Ségra je slavná.</div><div style="text-align: justify;">Každopádně jsme do Prahy dorazily s minimálním zpožděním, obohacené o spoustu znalostí o spoluobčanech z našeho města, neboť hned u vedlejší šestice sedadel si povídaly dvě důchodkyně. Už u automatu na jízdenky jsme se setkaly s většími skupinkami, které mířily na Humbook, takže pak na Vyšehradě vystoupil pěkný chumel nadšených knihomolů. Hned u schodiště z metra si nás odchytly holky z Ya.ctu a věnovaly nám boží záložky. ♥ Prokázaly jsme se očkováním, nalepily si pásku pod kostýmy a Humbookfest pro nás mohl začít.</div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-nCF5IrBqmEM/YWFpy67KzoI/AAAAAAAADfs/qLXsUgMsYM4BJahvVMvyzNc7tJzoHZGPACLcBGAsYHQ/s1896/IMG_20211009_120153.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1213" data-original-width="1896" height="205" src="https://1.bp.blogspot.com/-nCF5IrBqmEM/YWFpy67KzoI/AAAAAAAADfs/qLXsUgMsYM4BJahvVMvyzNc7tJzoHZGPACLcBGAsYHQ/s320/IMG_20211009_120153.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Dorazily jsme poměrně brzy, program letos začínal trochu později, takže jsme měly fajn rezervu. Hned jsme se tedy vydaly do stánku, kde se tradičně stála fronta, naštěstí jsme ji vychytaly dobře a nestály tam tak dlouho. Jen tedy knihy ve stánku byly trochu nešikovně, protože ty podepsané Lin Rinou se nacházely hned u vstupu, takže tam byl ohromný blok, kdežto dál ve stánku už to řídlo. I tak jsme se zvládly probojovat a šla jsem po dvou knihách, které jsem si plánovala koupit - Přízraky noci od Kateřiny Ševčíkové, kterou nejspíš znáte z blogu Papírová křídla, a Dceru zimy od Vladimíry Šebové. Pořád jsem ale pokukovala po knihách Lin Riny a přemýšlela, jestli si vzít něco od ní, jako jsem to se zahraničními autory udělala i předloni. Nakonec jsem si samozřejmě vzala Kroniky prachu, speciální paperbackové vydání pro festival. Ségra se těšila na Funko Pop, které letos bohužel takřka vůbec nebylo, takže si to vynahradila (rovnou třemi) propiskami.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-r9_xFa76qe0/YWBwpV-_l1I/AAAAAAAADfM/A2gTi8kD0D4ootvwsNDmMqPjh8tGBC7mQCLcBGAsYHQ/s2048/1633709964042.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-r9_xFa76qe0/YWBwpV-_l1I/AAAAAAAADfM/A2gTi8kD0D4ootvwsNDmMqPjh8tGBC7mQCLcBGAsYHQ/s320/1633709964042.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Pak jsme zavítaly na besedu „Ze šuplíku na pulty knihkupectví", kde se debatovalo nad různými způsoby, jak vydat knihu - mluvily Alžběta Komrsková, která svůj rukopis poslala asi tou nejběžnější cestou mailem do nakladatelství, Kateřina Šardická, která vyhrála literární soutěž, Ola alias Nofreeusernames, kterou nakladatelství samo ponouklo k tomu, ať po svých úspěšných storkách napíše i román, a Tess M. Puffrová, která svou knihu vydala přes Pointu. Dočkaly jsme se spousty zajímavých postřehů a bavily se - na Humbooku mám ráda tu přátelskou atmosféru. Moderátorky občas tedy mezi sebou střílí vtípky, jimž rozumějí jen ony, jak se znají, takže to tam jen sedíte a čekáte, ale většinově to působí jaksi osobně, příjemně, zkrátka má člověk dobrý pocit už jen z toho, že tam může být.<br />Rovnou po besedě následovalo vyhlášení druhého ročníku CooBoo hledá talent, na které jsem si taky počkala, ale upřímně, odbylo se to nějak strašně rychle :D Mie každopádně gratuluju a jsem na knihu moc zvědavá.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-fCqQngJCdtc/YWBxC0aIwkI/AAAAAAAADfU/J7XHBrQXbnEPtzP9AF_qwi1XRwFQ_cC3ACLcBGAsYHQ/s2048/1633197918793.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-fCqQngJCdtc/YWBxC0aIwkI/AAAAAAAADfU/J7XHBrQXbnEPtzP9AF_qwi1XRwFQ_cC3ACLcBGAsYHQ/w113-h200/1633197918793.jpg" width="113" /></a></div><div style="text-align: justify;">Další zastávka je asi taky jasná; ano, opět stánek. Čekala jsem na autogramiádu Bětky Komrskové, jejíž Dceru ztracených bohů jsem si táhla z domu. Když jsme se ségrou viděly, jak ohromná fronta se stojí na první z autogramiád - kde se podepisovali Theo Addair, Nofreeusernames, Ella Fever a Sam Xabyssus -, říkala jsem si, že jestli si mám taky vystát takovouhle frontu, tak tam s jedinou knížkou nepolezu. Takže jsem si koupila čtvrtou knihu z festivalu, a to Zloděje osudů. Kolem této knihy se strhl docela humbuk kvůli obálce; i já si myslím, že to až moc připomíná Skleněný trůn, ale na tom ostatně nelze bazírovat, přemýšlela jsem o ní už předtím a teď se na ni moc těším (nadšeně se o ní vyjadřovala třeba Nikol @knihozrout a té ve fantasy věřit můžete). Navíc jsem zjistila, že kniha byla vůbec poprvé v prodeji právě na Humbooku, akorát dovezená z tiskárny, což šlo ostatně poznat i na té boží vůni stránek.</div><div style="text-align: justify;">Původně jsem se chtěla jít podívat i na fragmentí Humbook Battle, jenže když jsme dorazily do sálu, už to bylo v plném proudu a přišlo nám zbytečné tam vkročit doprostřed, takže jsme volný čas využily ke krátkému posezení v chill zóně a také k tomu jít pomalu obsadit frontu na autogramiádu. Nakrásno jsme si skoro s půlhodinovým předstihem stouply před sál, kde se podepisovalo, a čekaly... fronta se za námi tvořila... když tu najednou jsme zjistily, že se právě první autogramiáda neskutečně protahuje, a tak tu druhou přemístili do vedlejšího sálu. Takže jsme špatnou frontu opustily a už jsme nebyly první na řadě. :'D Hlavně po několika minutách se na nás houklo, že to stejně všichni stojí na Arilu, takže kdo má něco jiného, ať předběhne. Že se vždycky najde ta jedna vyvolená knížka. (Mimochodem tam jsem se taky pobavila, týpek, co si nechával podepsat Arilu hned vedle mě, Sterakdaryho požádal, ať mu vepíše i nějaký vzkaz do knihy, a pak ať to dá někam k prostředku, ať má nějaký důvod to opravdu číst, tak tomu jsem se zasmála.)</div><p></p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-GAjFDAubptI/YWFqfW-y1vI/AAAAAAAADf4/T0YiWhO0_DU47Zs2CygF1V-4xhm2hNVOACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211009_120900.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1272" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-GAjFDAubptI/YWFqfW-y1vI/AAAAAAAADf4/T0YiWhO0_DU47Zs2CygF1V-4xhm2hNVOACLcBGAsYHQ/w124-h200/IMG_20211009_120900.jpg" width="124" /></a></div><div style="text-align: justify;">Další bod programu byla až další autogramiáda, takže jsme čas využily pro všechno ostatní - především focení, protože ty cosplaye byly tak luxusní! Jeden lepší než druhý. Ohromila nás Zloba a Neatiri, áchaly jsme nad Harley Quinn, Astrid z HTTYD, vílami ze Dvorů a Krutého prince, princeznami a princi, Daenerys, španělskými seriály, postavami ze Skleněného trůnu, dokonce jsme potkaly další dvojici Loki a Wanda. Postavy ožívaly na každém kroku. ♥ K obědu jsme jinak využily snad jako drtivá většina přítomných párek v rohlíku, vážně by mě zajímalo, jestli si tam někdo vůbec dal i něco ze zbylé nabídky.</div><div style="text-align: justify;">Když jsme se vrátily k sálu s autogramiádami, ještě pořád se podepisovali autoři z té první. Chudáky musela neuvěřitelně bolet ruka. :'D Čtyři hodiny tam sedět a podepisovat! (Tady se vždycky trochu šklebím nad srovnáním s těmi zahraničními, kde dostanete omezení, kolik knih si můžete přitáhnout, aby se neupsali, když ten autor sem přijede třeba jednou za život, ale Čechy klidně upsat necháme.) Tentokrát už jsme ale zůstaly ve správné frontě, takže jsem si nechala podepsat Světla nad močálem, které jsem si taky přivezla z domu, Přízraky noci a Dceru zimy. A pak jsem rychle utíkala na další besedu s Lin Rinou. Předloni jsem upřednostnila jiný program před zahraničními autory, takže tentokrát jsem ji nechtěla propásnout. A že to bylo boží! Neustále jsme se všichni smáli, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací (třeba že čeština byla vůbec první jazyk, do něhož byly Kroniky prachu přeloženy, nebo že by pana Reeda mohl ideálně hrát Chris Hemsworth, na tom jsme se shodli snad všichni), Lin Rina je neskutečně zlatá. Několikrát jsme ji potkaly, jak si sama užívá Humbookfest, bavila se i fotila s ostatními. Ve výsledku jsem byla moc ráda, že jsem se rozhodla si Kroniky koupit, a jsem na ně vážně zvědavá.</div><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-45y8y8EVbxg/YWAGud6xAxI/AAAAAAAADe8/KDn1HYAqr0wqZYEWAv8RAjPJG1nQm4G-ACLcBGAsYHQ/s2048/1633197918732.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-45y8y8EVbxg/YWAGud6xAxI/AAAAAAAADe8/KDn1HYAqr0wqZYEWAv8RAjPJG1nQm4G-ACLcBGAsYHQ/s320/1633197918732.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">V sále jsme rovnou počkaly i na vyhlášení cosplay soutěže, kde jsme tedy měly jiného favorita, ale uznávám, že Deein kostým musel tedy celý den stát za to :'D No a pak jsme sbalily své saky paky a Kongresový sál opustily. Měly jsme však ještě dost času, než nám jel vlak, a protože jsme knih po celém dni očividně měly málo, zalezly jsme ještě do Luxoru na nádraží. Tam si ségra odnesla vytoužené Funko - baví mě, jak v Luxoru seženete exkluzivní figurky za stejnou cenu jako ty normální - a taky fotku s dalším Lokim. Cesta nás zavedla i na Václavák, když už se ten týden ten Václav slavil, že si koupíme pití, no a prošly jsme kolem Marvel Lega, kde byly figurky podle fáze 4, tudíž jsme sbalily i to. Klavíristka u opět volně přístupného klavíru nám mimo jiné zahrála i znělku Avengers, čímž jsme slavnostně završily náš (marvelovský) pražský den, a pak už se jelo domů.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-1694j9w9cZk/YWFq4L1U_VI/AAAAAAAADgA/XQjsvB9tDwIMGTXEwpejFReY3oHLZIbPgCLcBGAsYHQ/s2048/1633773390537.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-1694j9w9cZk/YWFq4L1U_VI/AAAAAAAADgA/XQjsvB9tDwIMGTXEwpejFReY3oHLZIbPgCLcBGAsYHQ/s320/1633773390537.jpg" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Cesta byla tedy zážitek sama o sobě, protože jsme v České Třebové najednou zastavili, že se porouchala lokomotiva, nikdo nevěděl, jak dlouho tam budeme stát, a doprovod nám k tomu dělala banda dospělých, co se chovali jak utržení z řetězu (ehm). Do postele jsme se dostaly s dvouhodinovým zpožděním, ale aspoň jsme ve vlaku, nevědouce o tom, jak dlouho tam ještě budeme trčet, složily všechny Lego figurky (takže když jsem nenašla Visiona na festivalu, našla jsem ho v Legu, a ségra si tak vezla domů rovnou dva Kapitány Ameriky).</p><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-YzlJER3b2O8/YWFsDeV5IRI/AAAAAAAADgI/GxikWn-UxW8UOR0Jy-Nkgxn7ozqP95L_QCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211009_120005.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1113" data-original-width="2048" height="174" src="https://1.bp.blogspot.com/-YzlJER3b2O8/YWFsDeV5IRI/AAAAAAAADgI/GxikWn-UxW8UOR0Jy-Nkgxn7ozqP95L_QCLcBGAsYHQ/s320/IMG_20211009_120005.jpg" width="320" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Books? Books.</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-QY3Xk0um05I/YWFsQrnO9cI/AAAAAAAADgM/-Xs-8C7avtsMyzRV4ABT7akTb9CjSomFQCLcBGAsYHQ/s2048/1633773489811.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" height="180" src="https://1.bp.blogspot.com/-QY3Xk0um05I/YWFsQrnO9cI/AAAAAAAADgM/-Xs-8C7avtsMyzRV4ABT7akTb9CjSomFQCLcBGAsYHQ/s320/1633773489811.jpg" width="320" /></a> </td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Předloni jsme na nálepky psali knihy, které nás ovlivnily, letos jsme se<br />INSTAntně seznamovali.</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-lmtmWQEYt_g/YWFtJZobMOI/AAAAAAAADgc/wh7ex4aCvxYhpVVz1pLEvRBptjzK8-GsgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211009_120102.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1793" height="320" src="https://1.bp.blogspot.com/-lmtmWQEYt_g/YWFtJZobMOI/AAAAAAAADgc/wh7ex4aCvxYhpVVz1pLEvRBptjzK8-GsgCLcBGAsYHQ/s320/IMG_20211009_120102.jpg" width="280" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ségra tedy vzala seznamování po svém :D</td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-m-lOICPGdbQ/YWFuBRcJvgI/AAAAAAAADgo/fMaRXWvu02ApZz141XmyYjvKva5ty-fCgCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211009_120814.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1321" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-m-lOICPGdbQ/YWFuBRcJvgI/AAAAAAAADgo/fMaRXWvu02ApZz141XmyYjvKva5ty-fCgCLcBGAsYHQ/w129-h200/IMG_20211009_120814.jpg" width="129" /></a><a href="https://1.bp.blogspot.com/-7Gk6AOE58IM/YWFujvIEGLI/AAAAAAAADgw/HDgMW7e0F0E9rQXQNoXIHWtd65zVzhRlgCLcBGAsYHQ/s2048/1633197918787.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-7Gk6AOE58IM/YWFujvIEGLI/AAAAAAAADgw/HDgMW7e0F0E9rQXQNoXIHWtd65zVzhRlgCLcBGAsYHQ/w113-h200/1633197918787.jpg" width="113" /></a><a href="https://1.bp.blogspot.com/-66T1qn0_iyI/YWFvF_-SasI/AAAAAAAADg4/hhtWWnSO_jAPeWgjPG-0l7z2gMM2gxt-gCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20211009_122845.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1498" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-66T1qn0_iyI/YWFvF_-SasI/AAAAAAAADg4/hhtWWnSO_jAPeWgjPG-0l7z2gMM2gxt-gCLcBGAsYHQ/w146-h200/IMG_20211009_122845.jpg" width="146" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">Pár božích cosplayů ♥<br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-UYkbHjjNKeo/YWFv_V66AvI/AAAAAAAADhA/RLmScW81gJ81DItAF55ULEfuMNLads4lACLcBGAsYHQ/s2048/1633197918867.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-UYkbHjjNKeo/YWFv_V66AvI/AAAAAAAADhA/RLmScW81gJ81DItAF55ULEfuMNLads4lACLcBGAsYHQ/w113-h200/1633197918867.jpg" width="113" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A samozřejmě boží Croki.</td></tr></tbody></table><p style="text-align: justify;">Doufám, že jsem na nic nezapomněla, protože ten den byl pořádně nabitý a nevím, zda bych to poslední sloveso měla použít s jinou předponou, co se týče energie, a jestli by to měl být do-, nebo vy- :D Humbookfest byl zkrátka skvělým zážitkem, který si příští rok moc ráda zopakuju. Ostatně každá akce, kde vidíte známé i neznámé tváře a bavíte se spolu, jako byste se znali odjakživa, má něco do sebe.<br />Ještě jednou tu děkuju Ole a Vendy za lístek ♥</p><p style="text-align: justify;">Byli jste na Humbooku? Co vás bavilo nejvíc? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-18863041842181699542021-09-11T08:15:00.002+02:002021-09-11T08:15:43.605+02:00Harlem Renaissance a těžký, těžký život člověčí<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-0FkA2r2YDug/YTtuOxfd7YI/AAAAAAAADbw/fqEWZL9sYOUOUaPz2qd_zb-Ei5faJ31WQCLcBGAsYHQ/s677/Co%2B%25C4%258Dte%2Bstudent%2Banglistiky.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="320" data-original-width="677" height="151" src="https://1.bp.blogspot.com/-0FkA2r2YDug/YTtuOxfd7YI/AAAAAAAADbw/fqEWZL9sYOUOUaPz2qd_zb-Ei5faJ31WQCLcBGAsYHQ/s320/Co%2B%25C4%258Dte%2Bstudent%2Banglistiky.PNG" width="320" /></a></div><p></p><p style="text-align: justify;">To jsem si tak řekla, že když už mám zapsané čtyři předměty týkající se literatury, mohla bych si alespoň trošku naběhnout o prázdninách. Ne že by mi to vycházelo, klasicky; do české jsem už něco málo načetla, do té americké jsem se ovšem pustila až v srpnu. Teď už mám zas načteno tak, abych o tom aspoň mohla něco napsat. Tak prosím, Zora Neale Hurston, Upton Sinclair, Lillian Hellman a Richard Wright.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Že ta jména neznáte? No, kdo by se divil. Jediné jméno, které mi bylo známé, byl Upton Sinclair, a to vlastně jen proto, že jsem si ho na gymplu vždycky pletla se Sinclairem Lewisem, ne že bychom teda jednoho z nich nějak detailně rozebírali. O ostatních třech jsem poprvé slyšela až na univerzitě. Je mi jasné, že během středoškolských let nelze probrat úplně všechno (ostatně jsme nestihli fakt ani to, co jsme měli), ale přesto mě mrzí, že nepadlo ani slovo třeba o tzv. Harlem Renaissance. V americké literatuře je spousta jmen, co nám nejsou známa, je to znatelné už jen tady, protože do češtiny je ze všech knih přeložena jenom jedna. Ale pokud chcete procvičit angličtinu a zabrousit do americké klasiky, můžete zkusit něco z následujícího.</p><h4 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-JvQMvw4sjps/YTxIT_3iq2I/AAAAAAAADcI/Ll2A_KdDqacvBMpTDTWqLijWF7p3PONwACLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="499" data-original-width="327" height="200" src="https://lh3.googleusercontent.com/-JvQMvw4sjps/YTxIT_3iq2I/AAAAAAAADcI/Ll2A_KdDqacvBMpTDTWqLijWF7p3PONwACLcBGAsYHQ/w131-h200/image.png" width="131" /></a></div>Their Eyes Were Watching God</h4><p style="text-align: justify;">Tohle pro mě byl ze všech níže čtených knih největší zážitek. Ke zkoušce z americké literatury máme stanovené okruhy, k nimž si máme z nabídky vybrat, a když jsem na Goodreads viděla, že u patrně nejznámějšího díla Zory Neale Hurston je i štítek „young adult", říkala jsem si, že by to mohlo být fajn. A taky že bylo. Americká klasika pro mě bývá dost rozvláčná, tohle mě ovšem chytlo od první stránky a nadšeně jsem čekala, co bude příště.<br />Their Eyes Were Watching God spadá do období tzv. Harlem Renaissance, což bylo (nejen) literární hnutí soustředící se na život Afroameričanů v meziválečném období, tudíž je jasné, jakými tématy se to bude primárně zabývat. Neale Hurston přesto nepracuje s rasismem tolik, jako to dělají její kolegové - spíš se soustředí na ženský svět, na na tu dobu extrémně feministické myšlenky apod. V knize sledujeme osud Janie, která si dlouho nechává poroučet, co má v životě dělat - nejprve babičkou, která se narodila v otroctví, což její pohled na svět dost ovlivňuje, potom manželem. Až když jí je přes čtyřicet, začíná životu přicházet na chuť - spolu s tím, že navazuje vztah s o dvacet let mladším mužem. Celé vyprávění bylo svižné, emočně nabité i poučné a já si to zkrátka užila na maximum. K tomuto příběhu se někdy v budoucnu ještě moc ráda vrátím.<br />Mimochodem existuje i film s Halle Berry v hlavní roli.</p><h4 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-vosttts0kkc/YTxIwDOGPcI/AAAAAAAADcQ/lWW2wm5PCMY8ujH3GCNVxfCYhK9gmNPIQCLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1024" data-original-width="721" height="200" src="https://lh3.googleusercontent.com/-vosttts0kkc/YTxIwDOGPcI/AAAAAAAADcQ/lWW2wm5PCMY8ujH3GCNVxfCYhK9gmNPIQCLcBGAsYHQ/w141-h200/image.png" width="141" /></a></div>The Jungle / Džungle</h4><p style="text-align: justify;">Už do semestrálního testu jsem měla k Sinclairovu dílu naučenou větičku: „Autor se vyžívá v podrobných popisech." A to je setsakra pravda. V Džungli se litevská rodina, která přišla o vše, stěhuje do Ameriky s vidinou práce a výdělku, jenže je to mnohem těžší, než se mohlo zdát, a dělníkům vesměs vůbec nikdo nepřeje. Takže takové prostředí si o ten naturalismus rovnou říká. Pokud milujete knihy s popisnými pasážemi, v Džungli se dočkáte detailního zpracování chicagských jatek, nejen toho, jak vypadají jednotlivá stanoviště a místnosti, ale i kolik lidí tam je třeba a co přesně ten který človíček dělá, odkdy dokdy, co má na sobě, co si musí odpustit... Přiznám se, že pak už jsem to trochu začínala přeskakovat, protože... no, co si budeme, k ději to nepřidávalo vůbec nic.<br />Moc mě mrzí, že oproti tomu, jak se zpočátku děj soustředil na celou rodinu, se pak zaměřil pouze na jednu postavu, která mi ke všemu nebyla od začátku sympatická, a zbytek rodiny pak šel prostě stranou. Je jasné, na co chtěl autor poukázat, vyznění knihy vyloženě hrálo do karet spíš socialistickému cítění, ale možná právě proto mě to zase tolik nechytlo. Politický konec už mě ztratil úplně.</p><h4 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-M06MH1GTqWI/YTxJJIYy5dI/AAAAAAAADcg/gfi46v1kvp8PGzhtYBzJbV2RM-sUFejngCLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="1188" data-original-width="766" height="200" src="https://lh3.googleusercontent.com/-M06MH1GTqWI/YTxJJIYy5dI/AAAAAAAADcg/gfi46v1kvp8PGzhtYBzJbV2RM-sUFejngCLcBGAsYHQ/w129-h200/image.png" width="129" /></a></div>The Children's Hour a The Little Foxes</h4><p style="text-align: justify;">Dramata jsou fajn v tom, že většinou bývají jednoznačná a nehrozí, že to bude tak rozvláčné jako jatka v Džungli. Od Lillian Hellman jsem si nejprve přečetla The Children's Hour, v němž se děj soustředí na malou dívčí školu, již vedou dvě kamarádky. Jedna z nich se má brzy vdávat... a ta druhá tají city k té první. Což je ve své době samozřejmě ohromný problém, a když tedy žačka, která udělá cokoli pro to, aby se ze školy dostala a nemusela nikoho poslouchat, vypustí nemilý drb, začne to ničit životy. Upřímně jsem nečekala, kudy všudy příběh povede, a konec se zřejmě dal očekávat, přesto mě překvapil. U dramat se málokdy setkáme s vysokou emočností, tu ostatně mají na starosti až herci při inscenaci, ale Hellman se to přesto povedlo už tady.<br />Podobně se mi líbila i její další hra zvaná The Little Foxes. Tady se řeší klasické téma - tři sourozenci z bohaté rodiny, která chce zbohatnout ještě víc, nedělá to vždy úplně fér a sama rodina proti sobě v jednom kuse nějak kuje pikle. Je tu tím pádem hodně postav a chvíli mi trvalo se v nich zorientovat, ale nakonec jsem si to užila, obě autorčina dramata mě bavila. Mají svůj přesah, na který musíte přijít sami, a to mám ostatně vždycky nejradši.<br />Ačkoli ani jedno z nich nevyšlo v češtině, klidně se po nich podívejte, angličtina to je prostě konverzační, nic těžkého. :)</p><h4 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-8mVUlBn2RSU/YTxJSvgRlGI/AAAAAAAADck/8msz7vqHzDEZm8kT5e1vzvS0X9Q7fESggCLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="475" data-original-width="285" height="200" src="https://lh3.googleusercontent.com/-8mVUlBn2RSU/YTxJSvgRlGI/AAAAAAAADck/8msz7vqHzDEZm8kT5e1vzvS0X9Q7fESggCLcBGAsYHQ/w120-h200/image.png" width="120" /></a></div>Uncle Tom's Children</h4><p style="text-align: justify;">Oproti Zoře Neale Hurston je povídkový soubor Richarda Wrighta přehlídkou všech podob rasismu. Pokud jste tedy citlivé duše, radši si připravte kapesníky a trochu se obrňte, protože tohle byl fakt jeden ohromný hnus vedle druhého. Pravda, pak už se motivy trochu opakují, přesto se mi při čtení obracel žaludek a párkrát i ta slzička ukápla. Vesměs všichni hrdinové, s nimiž se v povídkách setkáme, už stojí na svých stranách barikády a jsou v zoufalé situaci donuceni k vyhroceným činům, protože zkrátka netuší, co ještě můžou dělat, když problémy máme všichni stejné. Jak říkám, místy to byl opravdu hnus a je to taková pěkná sonda do duše ohledně tehdejšího života Afroameričanů.<br />Tím pádem je asi třeba také avizovat, že postavy užívají svůj dialekt a jde tomu těžko rozumět.</p><p style="text-align: justify;">Četli jste/znáte některou z nich? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-20004230377694209882021-09-02T20:11:00.004+02:002021-09-02T20:16:45.795+02:00Recenze: Vůně citrónu | Když ti dá život citrony...<b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-wtUbZe0mYsI/YTERBEHIqtI/AAAAAAAADbQ/H57dXR_qj3QcPRTLZiMi_EZqdzHcfTPvACLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="453" data-original-width="318" height="400" src="https://lh3.googleusercontent.com/-wtUbZe0mYsI/YTERBEHIqtI/AAAAAAAADbQ/H57dXR_qj3QcPRTLZiMi_EZqdzHcfTPvACLcBGAsYHQ/w280-h400/image.png" width="280" /></a></div>Počet stran: </b>320<br /><b>Série</b>: Vůně citrónu, 1<br /><b>Nakladatelství</b>: Fragment, 2021<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 4.00 (z 50 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><div style="text-align: justify;"><i>Co se stane, když se otevřeme druhým?</i></div><div style="text-align: justify;"><i>Alison už toho za svůj život viděla a zažila tolik, že si je jistá tím, že ji jen tak něco nepřekvapí. Pak ale do její kavárny začne chodit Sam. Tichá dívka, která s pravidelnou přesností ve dvě přijde, objedná si čaj s sebou, ale posadí se s ním ke stolečku. Úderem čtvrté se zvedne a odejde. A tak je to každý den. Má její chování nějaký smysl? Pravý důvod zná jen samotná Sam. Pouze ona ví, proč chodí právě do této kavárny. Kus sebe nechala v rodné zemi a v Anglii se teď stará především o druhé. Svá tajemství a osobní strašáky si pečlivě střeží a nestojí o to, sdílet je s druhými. Potom se však něco změní a ona začne toužit po pravém opaku...</i></div><p style="text-align: justify;">Původně česká LGBTQ+ literatura mi vždycky dělá radost. Vůně citrónu (jsem zvyklá psát citron s krátkým o, proto je tak v nadpisu, jinak samozřejmě respektuju název knihy a v článku bude s dlouhým) mě zaujala už jen tou výraznou obálkou, natož když jsem zjistila, že se jedná o lesbickou linku, kterých je v našich končinách stále ukrutně málo. A tak když se naskytla příležitost, samozřejmě jsem se do knihy pustila. Co na ni říkám?</p><p style="text-align: justify;"><span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">Zapiš se básníkovi do srdce a on ti daruje nesmrtelnost na stránkách svého románu.</h2><p style="text-align: justify;">Alison vždy snila o tom, že si jednou otevře vlastní kavárnu - a tak si teď ten sen poctivě plní. Některé dny jsou náročnější než jiné, ale o tom je ostatně život, ne? Zaujme ji jedna zákaznice, která přichází i odchází vždy ve stejný čas a pokaždé si dá ten samý čaj. Alison to nakonec nedá a zkusí se s ní seznámit. A už je jen otázkou času, kdy jiskra vzplane oboustranně.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-n0zSuFrjzU0/YTEPhwpAUcI/AAAAAAAADbI/_vgUtywonoUhhtg5ECmJmItxXr--_jR9ACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210902_193705.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-n0zSuFrjzU0/YTEPhwpAUcI/AAAAAAAADbI/_vgUtywonoUhhtg5ECmJmItxXr--_jR9ACLcBGAsYHQ/w200-h200/IMG_20210902_193705.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Jak už je zřejmě jasné z obsahu, Vůně citrónu není kdovíjak dějová. To je nejspíš dobré mít na paměti, pokud se na knihu chystáte; nebudou tu nijaká ultra vztahová dramata, žádné vraždy a podobné eskapády. Je to zkrátka příběh „ze života", obě hlavní postavy jsou prostě lidmi, kteří se snaží žít. Tento fakt tu ovšem vůbec není na škodu, i tak příběh plyne jednoduše, je to čtivé a stránky místy ubíhají jedna báseň.</div><div style="text-align: justify;">Jenže je tu to slovíčko <i>místy</i>. Nejspíš jsem měla nenaplnitelná, vysoká očekávání, nevím. Nesedla jsem si s autorčiným stylem, a od toho se prakticky odvíjí všechno ostatní. V knize totiž markantně chybí popisy. Jistě, málo je někdy více, jenže to to málo vůbec musí být - tady ty popisy fakt <i>chyběly</i>, ne že by jich bylo málo. Stejně tak u spousty promluv neexistují uvozovací věty, tudíž nevíte, kdo to říká, komu to říká a vlastně ani to, o čem je řeč - scény si ke všemu naskakují dost nahodile, takže nějakou dobu pak trvá, než vám dojde, kde se nacházíme a o čem asi tak může být řeč. Dialogy postav jsou leckdy „na palici", to mi jen škubalo obočí, jestli takhle někteří lidé dovedou fungovat. Kvůli tomu na mě kniha působila tak nějak nevypsaně, nevím, nejedná se o autorčinu prvotinu; vám třeba tento styl vadit nebude, já se s ním bohužel po celou dobu nesžila a spíš mě to štvalo.</div><div style="text-align: justify;">Situace se ovšem v polovině knihy trochu zlepšila - Vůni citrónu vyprávějí dvě hrdinky, Alison a Sam, přičemž se zhruba v polovině vystřídají. Není to tak, že by na sebe navázaly; odvypráví totožný příběh, jen z jiného pohledu. Tenhle způsob kompozice mě většinou taky štve, v tomto případě mi to však vůbec nevadilo, neboť Sam je mnohem snesitelnější hrdinka než Alison. Tu jsem nemohla vystát od počátku do konce. Její myšlenkové pochody jsem těžce nedávala, byla naprosto nesnesitelná, jí by snad ani dvě rány pánvičkou nepomohly, takže když vás štve styl psaní i hlavní hrdinka... je to trochu zlé. Sam byla však super a dost to zachraňovala. Dost možné to je i zápletkou; Alisonina se točí prakticky jen kolem Sam, Sam už poskytuje trochu větší rozhled. I tak byl ten konec ale takový všelijaký, nepřišlo mi, že by to tak fungovalo, ale prosím.</div><p></p><h2 style="text-align: center;">Nikdy nestav lidi do situací, kde nemají na výběr.</h2><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-dfy1koCHhNM/YTER_tH9_iI/AAAAAAAADbY/rUDA-jOzeZARXfTyp4mOXpjIOQsup25kgCLcBGAsYHQ/s1831/IMG_20210902_200239.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1831" data-original-width="1080" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-dfy1koCHhNM/YTER_tH9_iI/AAAAAAAADbY/rUDA-jOzeZARXfTyp4mOXpjIOQsup25kgCLcBGAsYHQ/w118-h200/IMG_20210902_200239.jpg" width="118" /></a></div><div style="text-align: justify;">Přišel čas na plusy. Jsem ráda, když je na knize poznat, že ji napsal rodilý Čech - a tady moje srdce zaplesalo extra. Sam totiž pochází z České republiky, tudíž nás čeká pár úsměvných scén, kdy popisuje svoje sžití s britským světem; každopádně to na ní rozhodně jde poznat. A co je nejlepší? Ty detaily. Detaily vždycky ostatně tvoří postavy, a autorka to se Sam dovedla brilantně. Už jen třeba faktem, že Sam jen tak mezi řečí cituje Pelíšky! Vždyť ty citáty opravdu tvoří už běžnou součást našich životů, ten film je prostě vžitý, takže je jenom logické, aby to Sam dělala. Uvěřitelnost původu postav byla skvělá.</div><div style="text-align: justify;">Podobně byl fajn i důvod, proč jsem po knize začala pokukovat - romantická linka. LGBTQ+ knih s romantickou linkou, která není klišé, je málo, natož v našich končinách, a autorce se z toho povedlo brilantně vybruslit. Žádné stereotypy, bez ladu a skladu to je vztah jako každý jiný.</div><div style="text-align: justify;">Berte taky na vědomí trigger warning, že se tu (ne úplně, ale přeci jen trošku) explicitněji řeší domácí násilí.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Vůně citrónu také přináší pár hezkých myšlenek, ale to to bohužel nezachrání. Je mi to líto, protože jsem od toho čekala hodně, za mě to je bohužel zklamání. Pro někoho to jistě bude působit jako milá oddechovka, já se u toho až moc rozčilovala. Ale věřím, že už jen svým tématem a jeho zpracováním si to svoje příznivce najde.</p><p style="text-align: justify;">Máte svou oblíbenou českou LGBTQ+ knihu? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-87552951316942909612021-08-21T19:29:00.005+02:002021-08-21T19:30:02.252+02:00Recenze: Otrávená | Zrcadlo, zrcadlo, ty vidíš všude<b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-Ad0oVQqvSJg/YSE3sQ7aORI/AAAAAAAADZY/-FD1NHxfJUwmwyt2lMXAdftskuxvmPuZQCLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="475" data-original-width="296" height="400" src="https://lh3.googleusercontent.com/-Ad0oVQqvSJg/YSE3sQ7aORI/AAAAAAAADZY/-FD1NHxfJUwmwyt2lMXAdftskuxvmPuZQCLcBGAsYHQ/w250-h400/image.png" width="250" /></a></div>Počet stran: </b>320<br /><b>Série</b>: ---<br /><b>Překlad</b>: Adéla Špínová<br /><b>Nakladatelství</b>: CooBoo, 2021<br /><b>Originální název</b>: Poisoned<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.85 (z 3 560 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><div style="text-align: justify;"><i>Bylo nebylo, dívka jménem Sophie projížděla lesem po boku královnina lovce. Její rty měly barvu zralých třešní, její kůže byla bílá jako čerstvě napadlý sníh, její vlasy černé jako půlnoc. Když se zastavili, aby si odpočinuli, lovec vytáhl nůž... a vzal si Sophiino srdce.<br />Nemělo ji to tak překvapit. Zaslechla přece pomluvy, šepoty. Říkali o ní, že je moc laskavá a naivní na to, aby vládla. Zbytečná princezna. Příšerná budoucí královna. A Sophie jim věřila. Věřila všemu, co o sobě zaslechla, každému slovu, které otravovalo její duši, které lidi pronesou, aby zabránili tomu, že se dívky jako Sophie nestanou příliš mocnými, příliš silnými.<br />S pomocí sedmi záhadných cizinců se Sophii povede přežít. Ale když jí dojde, že za všechno možná nemůže žárlivá královna, musí najít odvahu čelit ještě nebezpečnějšímu nepříteli. A dokázat, že ani nejtemnější magie neuhasí oheň, který plane v každé dívce, a že laskavost je tou největší silou vůbec.</i></div><p style="text-align: justify;">Retellingů není nikdy dost - a Sněhurek už stoprocentně ne. Schválně, kolik filmových zpracování Sněhurčina příběhu už jste viděli? Všechny se drží stejné linie a vždy přijdou s něčím novým. I Otrávená je Sněhurčin příběh. Jen tady tedy Sněhurka nese jméno Sophie... a lovec jí to srdce vyřízne.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">Nejsou to otrávené věci, co nás zabíjí. Jsme to my. Bereme si naleštěné červené jablíčko, které nám nabízí zlá královna, a hned se do něj zakousneme.</h2><p style="text-align: justify;">Sophie slaví plnoletost a má být korunována královnou Lesního království, jemuž zatím místo ní vládne její macecha Adelaide. Když si Sophie těsně předtím vyjede do lesa, královnin lovčí jí na vladařčin příkaz vyřízne srdce. Sophie však nezemře - zachrání ji sedm bratrů, kteří žijí v kouzelném Temném lese. Tím její život ale ještě zachráněn není a královna zřejmě není jediná, kdo tu tahá za nitky.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-_IWN0r_Bjoo/YSE3NRhhY4I/AAAAAAAADZI/gJE0tFcNZRUgXnYmgUilRQgejN1OKJjLACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210821_192147.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2047" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-_IWN0r_Bjoo/YSE3NRhhY4I/AAAAAAAADZI/gJE0tFcNZRUgXnYmgUilRQgejN1OKJjLACLcBGAsYHQ/w200-h200/IMG_20210821_192147.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Sama mám Sněhurku ráda a každý její příběh mě baví. A bavil mě i autorčin předchozí retelling, <a href="https://adellebooks.blogspot.com/2020/09/recenze-nevlastni-sestra-stastne-az.html" target="_blank">Nevlastní sestra</a>, která se soustředila na Popelčinu sestru, takže jsem doufala, že něčeho podobného se dočkám i u Otrávené. Tady si tedy hlavní prostor zabírá přímo hlavní postava, ale opět dostaneme netradiční pohled i do života ostatních.</div><div style="text-align: justify;">Musím ovšem přiznat, že Nevlastní sestra mě bavila víc. I Otrávená je skvělá přehlídka metaforického vyprávění a jedné skvělé myšlenky za druhou, Jennifer Donnelly toto zkrátka umí na výbornou a je jasné, že její retellingy budou vždycky takovým jazykovým zážitkem. I příběh sám má dobrou myšlenku - bohužel si ale nemůžu pomoct s tím, že tahle je teď prostě dočista všude, takže nám už nemá moc co nového předat. To ale na vyprávění nic nemění, stále je to svižné a plyne to dost rychle.</div><p></p><p style="text-align: justify;">K tomu nejspíš přispívá i fakt, že se tu toho stane opravdu hodně - příběh vesměs čerpá z německého pohádkového světa, takže tu nejde jenom o hlavní zápletku kolem v zemi zdejší ženy nejkrásnější. Viděla jsem, že právě na ten přehršel motivů si dost čtenářů stěžovalo, ale mně osobně se to líbilo, jak říkám, je to takové svěží a aspoň to utíká. Ostatně, je to retelling, autorka si musela něčím nahrát, aby to nebylo stoprocentně očekávatelné. Její fantazie je nezměrná, není to jen další převyprávění Sněhurky, kde si vyhnaná princezna najde sedm trpaslíků, sní otrávené jablko a zachrání ji princ. V tomto ohledu Otrávené nelze upřít nic.<br />Zato mě však trochu zarážela kompozice díla. Otrávená je složená z kraťounkých kapitol, podobně jako tomu bylo u Nevlastní sestry, a hned během těch prvních nám je skrze ich-formu představen lovčí, který dostal od královny úkol vyříznout Sophie srdce. Otrávená je jinak vyprávěná v er-formě a lovčí si přivlastňuje roli vypravěče, ovšem... tím to končí. Pak už o něm není ani zmínka, ich-forma se znovu neobjeví, příběh je úplně jiným směrem, než jaký by lovčí vůbec mohl znát. To mi tak docela nedávalo smysl.<br />Podobně ublíženo bylo i zlé královně. I ona sama tu má svůj malý prostor, takže máme možnost nahlédnout na věci jinak, vidět, že ne vše je skutečně ryze „záporácké"... ale to jaksi skončilo nevyužito. Adelaide nám je skrze Sophie samozřejmě představena jako zlá a ukrutná macecha, která si uzurpuje trůn, v Adelaidiných částech už vidíme pod pokličku, odhalujeme její minulost a co ji k čemu vedlo. Jenže tím to končí. Nedochází k žádné eskalaci, na niž si autorka zadělala, Adelaide prostě vyšumí a její podklad zůstává pouhým podkladem. A to je strašná škoda, protože právě to mohlo knize přidat mnohem víc.</p><h2 style="text-align: center;">Držte se na cestě, říkají staré tetky. Nechoďte do lesa.<br />Jenomže jednoho dne budete muset vejít hluboko do jeho temnoty a najít to, co tam čeká.<br />Protože když to neuděláte, jistojistě si to najde vás.</h2><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-XgOE2IFoJnc/YSE3XXbdEDI/AAAAAAAADZM/d2MLazkr0poxWlmCD32Ajq3z6UOPHaRNwCLcBGAsYHQ/s1920/IMG_20210821_192419_707.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1080" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-XgOE2IFoJnc/YSE3XXbdEDI/AAAAAAAADZM/d2MLazkr0poxWlmCD32Ajq3z6UOPHaRNwCLcBGAsYHQ/w113-h200/IMG_20210821_192419_707.jpg" width="113" /></a></div><div style="text-align: justify;">Když už mluvím o těch postavách; největším minusem je pro mě jednoznačně Sophie. Sophie je hloupá, což je zjevně očividné k ději, jinak by se spousta věcí nestala. Ale v tomto duchu si neprochází žádnou změnou. Jednou něčemu naletí, protože to zkrátka nezná, ale nepoučí se, nepřiučí se ničemu novému, podruhé do toho spadne znovu. Když to však přijde i potřetí a počtvrté... Sophie je vykreslená jako dokonalá princezna, kterou lid zbožňuje, ale to jsem schopná skousnout kvůli tomu pohádkovému motivu. Jen vzhledem k tomu hlavnímu feministickému duchu mi to holt nefunguje. Jak jsem již zmínila, i tady se autorka snaží představit předsudky ve stylu „holka nemůže dělat tohle", aby to pak vyvrátila, jenže Isabelle toho v Nevlastní sestře byla schopná, Sophie v tomto ohledu dost pokulhává.</div><div style="text-align: justify;">Ostatní postavy si ale procházejí poněkud rychlejším vývojem a je škoda, že některé z nich nedostaly větší prostor. Autorka si originálně vzala do parády sedm trpaslíků, přidala jim docela jiný příběh, než jaký je většinou obklopuje, a Sněhurčin princ se tu taky nevynoří jen tak. V tomto ohledu mě asi trochu mrzí, že to přeci jen nebylo pomalejší a delší, aby všichni dostali dost prostoru.</div><div style="text-align: justify;">Jinak překlad je perfektní, Adéla Špínová jako vždy nezklamala, svou metaforičnost si to zachovává na maximum.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Horem dolem; Otrávená je opět originální po mnoha směrech a opět to je skvělé čtení, co se týče netradičnějších retellingů. Pokud máte Sněhurku rádi a chcete zkusit další změnu, pak je to jasná volba. Jen tedy nečekejte druhou Nevlastní sestru.</p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><i>Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji e-shopu <a href="http://megaknihy.cz" target="_blank">MegaKnihy</a>!</i></div><div style="text-align: center;">Na Otrávenou se můžete podívat <a href="https://www.megaknihy.cz/fantasy/2765131-otravena.html?search_pos=1" target="_blank">tady</a>.</div><p></p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-15982092722344117492021-08-04T19:25:00.002+02:002021-08-04T19:25:36.726+02:00Kunderovské paradoxy<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-a7zwy2QOxAw/YQrIv0D5lII/AAAAAAAADXY/1JFQxOifnqU22hQDGtic2-VhQdrW1il4QCLcBGAsYHQ/s980/coctebohemista.PNG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="457" data-original-width="980" height="149" src="https://1.bp.blogspot.com/-a7zwy2QOxAw/YQrIv0D5lII/AAAAAAAADXY/1JFQxOifnqU22hQDGtic2-VhQdrW1il4QCLcBGAsYHQ/s320/coctebohemista.PNG" width="320" /></a></div><p style="text-align: justify;">Tak tedy zní název studie od jednoho z mých vyučujících, ale přesto je výstižný i k tomu, o čem chci mluvit. Milan Kundera je jméno, s nímž se na střední bezpochyby setkáte. Vtipné ovšem bylo, že obsahy jeho knih byly popsány tak hrozně, že jsme se spolužáky jen protáčeli panenky, co že to je zase za vztahové drama a proč, co, jak. Přesto jsem po jeho dílech šla v rámci četby ke zkoušce cíleně; Kundera ostatně patří mezi autory, od nichž byste asi měli něco načíst, když už studujete češtinu, a byla jsem pak taky dost zvědavá. V tomto článku se tedy podívám na tři díla, která jsem od něj přečetla - Ptákovinu, Nesnesitelnou lehkost bytí a Žert.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><p style="text-align: justify;">Proč paradoxy i v tomto článku? U Kunderových děl to mám takhle - strašně se mi líbí, užívám si je po jazykové, myšlenkové i dějové stránce, a pak zase vůbec. Pokaždé se vyskytne pár stran, přes které je pro mě naprosto ubíjející se prokousat, nechce se mi to číst, nebaví mě to; a pak naráz zhltnu dvě stě stran, protože jinak to nejde. Stalo se mi to u obou jeho próz a počítám s tím, že se mi to stane i u těch dalších, asi jako že u Vančury je jasné, že se s každou jeho knihou setkám s téměř jiným spisovatelem. U tří zmíněných knih totiž rozhodně nekončím a ráda se někdy v budoucnu podívám i na autorova další díla, protože možná právě tímhle paradoxem si mě jednoduše získal.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/--VvHOU95cqU/YQrLp0dTLOI/AAAAAAAADXg/4j833jo-3fke04sWiKkGUJhF-tWLX_WrACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210411_151027_680.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/--VvHOU95cqU/YQrLp0dTLOI/AAAAAAAADXg/4j833jo-3fke04sWiKkGUJhF-tWLX_WrACLcBGAsYHQ/w200-h200/IMG_20210411_151027_680.jpg" width="200" /></a></div>Ptákovina</h3><p style="text-align: justify;">Po Ptákovině jsem sáhla jako první. Je to krátké drama, což se v okamžiku, kdy potřebujete do jediného předmětu za semestr načíst 40 knih, velice hodí. A ke všemu jsem si ji pamatovala z gymplu - tu jsme zrovna v učebnici uvedenou neměli, ale češtinářka nám ji zmiňovala s faktem, že Ptákovina nemůže být překládána do jiných jazyků, protože nikde jinde onen symbol kosočtverce s čárkou uprostřed neznají, takže hlavní pointa Ptákoviny by byla ztracena. Zápletka se totiž točí kolem toho, že někdo na tabuli ve škole nakreslí tento symbol, a vyšetřuje se, kdo za tím stojí. Sám autor to zmiňuje ve svém doslovu a přijde mi to docela komické.<br />Asi se v tomto ohledu budu dost opakovat; Kundera je mistr slov. V Ptákovině to je především vidět způsobem, jak to je celé domotané, hra s češtinou tu je prostě skvělá. Zkrátka to je prostě taková ptákovina; děj byl správně absurdní, dobře se rozvíjel a místy jsem se pochechtávala i nahlas. S intertextuálními narážkami se tu podobně jako v jiných dílech setkáte taky, mě upřímně nejvíc pobavila ta na Čapkovu Matku.</p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-UhJm3TdFvkA/YQrL39jCPZI/AAAAAAAADXk/nUQtRcrgapM-s_qLrKLnd4Q1HJBgm_0twCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210421_085252_395.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-UhJm3TdFvkA/YQrL39jCPZI/AAAAAAAADXk/nUQtRcrgapM-s_qLrKLnd4Q1HJBgm_0twCLcBGAsYHQ/w200-h200/IMG_20210421_085252_395.jpg" width="200" /></a></div>Nesnesitelná lehkost bytí</h3><p style="text-align: justify;">Na tu jsem byla zvědavá už za středoškolských let; však to víte, přijde melancholie u dospívajících, co už brzy mají být dle zákonů dospělí oficiálně, a jede to. Nedbala jsem na nezáživný popis učebnice, zaujal mě název a toho jsem se držela. A ve výsledku to je jedna z nejlepších knih, co jsem za letošek zatím četla. Nesnesitelnou lehkost bytí jsem si užívala od začátku do konce. Částečně kvůli jazyku, který je v próze přeci jen poněkud markantnější a tady opravdu jede svůj koncert. K tomu mám jen malý funfact; děj se odehrává kolem několika postav, z nichž jeden je i pes, který je vlastně fena, ale od počátku mu hrdinové říkají ten Karenin a mužský rod je tedy užit i ve slovesech vyloženě ženských, takže... výběr rodu očividně jde, jen až zase někdo začne v televizi říkat, že se mu někdo hnusí. Ehm.<br />Dějová linka Lehkosti je nahozena dost náhodně, není to vyprávěno chronologicky, takže už v půlce knihy vlastně zjistíte konec, ale v tomto případě mi to ani nevadilo. Plyne to, jsou tu perfektně zpracované motivy, metafory vůči komunismu tu jedou své a ve výsledku jsem si nad spoustou věcí až rvala vlasy a nad spoustou se zase smála.</p><p style="text-align: center;"><b><i>„To máte o lidech kolem vás tak vysoké mínění, že by vám záleželo na tom, co si o vás myslí?"<br /><br /></i></b></p><h3 style="text-align: justify;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-3UlP8_5OSeQ/YQrMG9dTMoI/AAAAAAAADXs/F_oujFBDyMwBWquaUQsdV1qZq2Du_xVRQCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210514_194002_698.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2048" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-3UlP8_5OSeQ/YQrMG9dTMoI/AAAAAAAADXs/F_oujFBDyMwBWquaUQsdV1qZq2Du_xVRQCLcBGAsYHQ/w200-h200/IMG_20210514_194002_698.jpg" width="200" /></a></div>Žert</h3><p style="text-align: justify;">O Žertu bych vám mohla vykládat do aleluja, psala jsem na něj dost dlouhou seminárku, takže mám načteno x desítek studií a monografií a ještě pořád mi z toho tak trochu jde hlava kolem. K seminárce jsem si to ale vybrala z jasného důvodu, který taky na závěr obstál; Žert je neskutečně obsáhlé a komplexní dílo a nejspíš bych o něm tu seminárku mohla napsat ještě delší. Žert řeší počátek komunistického režimu v Československu a je tu ta známá zápletka; hlavní hrdina Ludvík napíše na pohlednici z frustrace vzkaz, který se dostane ke straně, jež ho pak vyloučí ze studií a pošle k pétépákům. A od toho se pak prakticky všechno odvíjí. Děj má několik prolínajících se vrstev a čtyři vypravěče, kteří se v určitém rámci střídají; literární teoretik Doležel ho přímo označil za ideologický román v tom smyslu, že postupně v rámci té ideologie dochází k jejímu rozkladu. Kompozice díla je zkrátka perfektní, a i když mě bavila víc Nesnesitelná lehkost bytí, i tohle bylo skvělé čtení.</p><p style="text-align: justify;">Všechna tři díla vám zkrátka doporučuju, pokud jste se s Kunderou ještě nesetkali, i k maturitě to je dost komplexní na to, abyste nemuseli přemýšlet, o čem ještě před komisí mluvit. :)<br />Četli jste něco ze zmíněných? Nebo nějakou autorovu jinou knihu? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-89384854078201232532021-07-31T08:35:00.006+02:002021-07-31T08:45:12.125+02:00Recenze: Flash | Když blesk udeří dvakrát<a href="https://i.gr-assets.com/images/S/compressed.photo.goodreads.com/books/1532005865l/40873330._SY475_.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="Flash" b="" border="0" height="400" src="https://i.gr-assets.com/images/S/compressed.photo.goodreads.com/books/1532005865l/40873330._SY475_.jpg" width="271" /></a><b>Počet stran</b>: 216<br /><b>Série</b>: Znovuzrození hrdinů DC: Flash, 1<br /><b>Překlad</b>: Changer the Elder<br /><b>Nakladatelství</b>: Crew, 2018<br /><b>Originální název</b>: Lightning Strikes Twice<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.84 (z 2160 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Jmenuje se Barry Allen a je to nejrychlejší člověk na světě. Ale je i mnohem víc.<br />Jak se Flash dozvídá stále více o Zdroji rychlosti, který živí jeho neuvěřitelné schopnosti, objevuje rovněž tajemství vlastní minulosti, o jakém se mu dosud nesnilo. Zjistí, že stvořil Bod zlomu, který přepsal dějiny a vytvořil nový svět. Svět, který pozorují neznámé síly. A když tentýž Zdroj rychlosti, který jím proudí, vyhřezne po celém Central City, zasáhne policisty, zločince i obyčejné občany, musí Flash vycvičit novou vlnu rychlíků, aby své schopnosti užívala moudře.<br />Ale zatímco z některých se stanou jeho parťáci v boji proti zločinu a spletou dohromady skutečný „Zdroj rychlosti", ostatní své takřka božské nadání chtějí zneužít k mnohem horším cílům. A Flash zjistí, že existuje zlo, jemuž ani on neuteče.</span></div><p style="text-align: justify;">Barry Allen taktéž patří k postavám, které jsem doposud znala prakticky jen z filmové Justice League a pár těch LEGO zpracování. Očekávala jsem tedy, že mi komiks předá něco zcela jiného, a šla jsem do toho tedy tím pádem takřka bez nějakých nadějí a iluzí. Tak jak to dopadlo?<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">„Jsi si jistý, že to nebyla moje vina?"<br />„Nebyla, Barry. Bylo to něco jiného. Někdo jiný. Cítím to. Dokonce i teď, Barry... nás někdo pozoruje."</h2><p style="text-align: justify;">Většina ho zná jako Barryho Allena, kriminalistu. Působí ale i pod druhou identitou; jako Flash, nejrychlejší člověk na světě, pomáhá v Central City s nejedním zločinem. Jenže pak někdo vyvolá bouři, při níž blesky udeří do několika obyvatel města a i ti získají nadlidskou rychlost. A pak je někdo začne zabíjet. Barrymu je jasné, že se tu hraje o mnohem víc. Jenže kde přesně je hranice mezi hrdinou a padouchem?</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-kzqi2K1OlnM/YQTu_rP9c4I/AAAAAAAADW4/vj4oxA6ta10SyY_qSrqSWgiVuyLX-KqtQCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210731_083310.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2044" data-original-width="2048" height="199" src="https://1.bp.blogspot.com/-kzqi2K1OlnM/YQTu_rP9c4I/AAAAAAAADW4/vj4oxA6ta10SyY_qSrqSWgiVuyLX-KqtQCLcBGAsYHQ/w200-h199/IMG_20210731_083310.jpg" width="200" /></a></div><div style="text-align: justify;">Když blesk udeří dvakrát je poměrně bichlička, ze všech komiksů, co mám doma (nepočítajíc Srdcerváče, kteří ale taky mají zcela jiný formát), je nejtlustší. Už dřív jsem se vyjadřovala k tomu, že u těchto komiksů je aspoň trochu znát ten poměr s cenou (která je vzhledem k designu celého komiksu jasná, ale stejně), takže tady Flash aspoň i u toho čtení vydrží trochu déle.</div><div style="text-align: justify;">Přiznám se, že jsem si asi trochu naběhla a měla jako první přečíst onen krátký úvodní komiks Znovuzrození hrdinů DC, jímž vůbec celá série začíná. U Aquamana ani Batmana jsem tento problém neměla; Flash však, zdá se, navazuje přímo na děj „nultého dílu", protože jsem se zpočátku v ději neskutečně ztrácela. Barry k nám mluví, jako bychom přesně věděli, o čem je řeč, zmiňují se postavy i situace, k nimž nedostaneme kontext, a musí se to vše odvodit za pochodu. Podobným způsobem ale funguje prakticky celá kniha, takže kdoví, zda tomu tak doopravdy je. Flash je vyprávěn svižně a rychle, ale místy to bylo spíš ke škodě než k užitku. Spousta věcí tak padne mezi řádky a mezi panely a jednoduše to tak uteče.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Barry jako takový je skvělý hrdina a čte se to dobře. Podobně jako u ostatních superhrdinů i u něj jsou vykresleny jeho slabé stránky, s nimiž během děje marně bojuje, a jsem ráda, že se postavám přidává na lidskosti. Není to tak, že by se během knihy přišlo na způsob, jak ho zbavit jeho much, jeho vlastnosti se ho opravdu drží. Jen mě trochu mrzí, že se to soustředilo pouze na něj, ochomýtá se kolem něj spousta postav, které by si zasloužily trochu víc prostoru; ale věřím, že na ty se dostane v dalších dílech. Už jen taky proto, že Flash naprosto precizně pracuje s motivem hrdiny - jak ho vlastně bereme. Protože tady jsou hrdinové všichni, jenže... každý si pod pojmem hrdina představíme něco jiného, co? Momenty, kdy toho záporáka vlastně chápete, protože on to přece myslí dobře, protože on <i>je</i> hrdina, jen ne v tom samém smyslu jako ten náš, jsou k nezaplacení a to jsem si tu opravdu užila na maximum.<br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-stXG0b4DWzE/YQTucA7uW3I/AAAAAAAADWw/sGkOK8umfKY93GuyD75qbH9fUYjVRaMoACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210730_193739.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-stXG0b4DWzE/YQTucA7uW3I/AAAAAAAADWw/sGkOK8umfKY93GuyD75qbH9fUYjVRaMoACLcBGAsYHQ/w150-h200/IMG_20210730_193739.jpg" width="150" /></a></div><div style="text-align: justify;">Co už mě mrzí mnohem víc než malý prostor vedlejším postavám, je překlad. Barry hodně vypráví mimo děj, těch rudých obdélníčků tam je fakt habaděj, a u spousty z nich si myslím, že mohly být jednoduše zakomponovány do děje, anebo by nám to jednoduše došlo z kreseb situací, méně je někdy více. Nemám příležitost nahlédnout do originálu, přesto mě zaráželo užívání budoucího času v situacích, které se děly právě teď. Místy Barry vyprávěl stylem <i>doktor mi ukazuje papíry</i>, na což už pak navázala řeč, takže to působilo přirozeně, většinou jsou však slovesa ve futuru a to mi tam nesedělo, vždy jsem se zarazila, kdy se co děje. Flash jako takový je neskutečný chaos, který má určité prvky, pomocí nichž to ve vyprávění funguje, tohle tomu však vůbec nepřidalo. V překladu taky často docházelo ke stylistickým chybám, několikrát jsem se zarazila nad nepřirozeným slovosledem. Což je škoda, u Flashových spoluhrdinů se mi to nestává.</div><p></p><h2 style="text-align: center;">S touhle mocí jsem soudce, porota i popravčí.</h2><p style="text-align: justify;">Vyzdvihnout však musím kresbu, ta je tady vážně skvělá. Párkrát jsem měla trochu problém s rozvržením panelů s tím, co na co přesně navazuje, ale vodítka tam byla, takže to je hlavní.<br /></p><p style="text-align: justify;">Celkově je pro mě Flash zatím nejslabším, co jsem ze série Znovuzrození hrdinů DC četla, i tak to ale bylo skvělé čtení a moc ráda se do jeho světa vrátím i příště. Pokud vás Flash baví ve filmech a seriálech, tady bude určitě taky.</p><p style="text-align: center;"><i>Za komiks moc děkuji Danovi z <a href="http://www.comics-blog.cz/" target="_blank">Comics Blogu</a> ♥</i></p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-13291354339792421332021-07-22T17:15:00.000+02:002021-07-22T17:15:08.177+02:00Recenze: Chaos Walking | The Knife of Never Letting Go<b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-GAdk7BzcC0U/YPmKiEB9IFI/AAAAAAAADV0/9AV0RMpvvh0tnSyCx3Ocb61-EBRsjxmFwCLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="400" data-original-width="246" height="400" src="https://lh3.googleusercontent.com/-GAdk7BzcC0U/YPmKiEB9IFI/AAAAAAAADV0/9AV0RMpvvh0tnSyCx3Ocb61-EBRsjxmFwCLcBGAsYHQ/w247-h400/image.png" width="247" /></a></div>Počet stran: </b>496<br /><b>Série</b>: Chaos Walking, 1<br /><b>Nakladatelství</b>: Waker Books Ltd, 2021<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.96 (z 175 308 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>:<br /><div style="text-align: justify;"><i>Todd Hewitt is the only boy in a town of men. Ever since the settlers were infected with the Noise germ, Todd can hear everything the men think, and they hear everthing he thinks. Todd is just a month away from becoming a man, but in the midst of the cacophony, he knows that the town is hiding something from him - something so awful Todd is forced to flee with only his dog, whose simple, loyal voice he hears too. With hostile men from the town in pursuit, the two stumble upon a strange and eerily silent creature: a girl. Who is she? Why wasn't she killed by the germ like all the females on New World? Propelled by Todd's gritty narration, readers are in for a white-knuckle journey in which a boy on the cusp of manhood must unlearn everything he knows in order to figure out who he truly is.</i></div><p style="text-align: justify;">Patricka Nesse miluju, takže nad žádnou z jeho knih ani nezaváhám. O trilogii Chaos Walking jsem přemýšlela už dlouho, a když letos už přišlo i filmové zpracování, konečně nadešel čas i na knižní předlohu.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">We are the choices we make.</h2><p style="text-align: justify;">Todd Hewitt žije ve světě, v němž už nejsou žádné ženy, zato myšlenky mužů jsou slyšet na míle daleko. Tajemství tak prakticky neexistují. A přesto se zdá, že jeho opatrovníci jedno skrývají. Těsně předtím, než má dospět a stát se mužem, ho jeho adoptivní otcové pošlou pryč z jediného obývaného města na planetě s někým, koho by nikdy za nic nečekal; s dívkou. Dívkou, jejíž myšlenky neslyší. A očividně ani město, v němž žil, není úplně jediné. </p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-2pdJzqRjGX4/YPmKK1D3J8I/AAAAAAAADVo/rHpWuhLO8s44h3yesf6_YJ63KuurQDqFACLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210722_165334.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="2047" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-2pdJzqRjGX4/YPmKK1D3J8I/AAAAAAAADVo/rHpWuhLO8s44h3yesf6_YJ63KuurQDqFACLcBGAsYHQ/w200-h200/IMG_20210722_165334.jpg" width="200" /></a></div>Pokud bych na Nessovi měla vypíchnout jedinou věc, tak jeho styl. Dokáže do svých vět vložit takové emoce, až to snad ani není možné. Slova doslova dýchají pocity postav a nemusí být nic naznačeno explicitně, aby to mělo ten správný úder. Ness je zkrátka schopný mě rozložit ve dvou větách, potvrdil to ve svých předchozích knihách, potvrdil to i tady.<br />Přesto to je trochu jiné než to, co jsem od Nesse zatím četla. Adam i Něco víc byli vyprávěni er-formou, zatímco The Knife of Never Letting Go je v ich-formě. Na emočnosti vyprávění se však nic nezměnilo, možná to tomu ještě krapet přidalo. Ich-forma tím pádem autorovi poskytla jasnou věc; vypravěče, který není vševědoucí. Opravdu víme jenom to, co ví Todd, známe omezenost jeho mysli, přes kterou nic nejde.<p></p><p style="text-align: justify;">Děj není nijak akční - vesměs se neustále točíme v kruhu. Todd a Viola utíkají a schovávají se, tak to funguje po většinu knihy, tudíž se to musí zaplnit jinde, a Nessovi se i přes tak zdánlivě jednoduchou strukturu povedlo to udělat svižné. Todd ani Viola navíc nejsou bezchybní, odpovídají svému věku, takže se jim kolikrát do cesty připlete překážka, kterou si sami zaviní. Málokdy hrdinové dojdou k vývoji, když se jedná o sérii, hned během prvního dílu, ale tady si s tím autor hraje brilantně.<br />Jinak originalitu tomu upřít nemůžu; příběh se neustále zamotává a jsem si jistá, že v dalších dílech toho odhalím ještě víc. Todd zjišťuje informace z různých zdrojů a většinou si je taky chvíli nechává pro sebe, takže o napětí není nouze, plus tím pádem autor trochu počítá s tím, že nad tím přemýšlíme a jsme taky schopní vybrat správnou verzi příběhu. Oddechovka to rozhodně není, Nessův existencialismus tu jede své na plné čáře.<br />Přesto si upřímně nemůžu pomoct, že tomu něco chybělo. Je to vypjaté, když už dojde na akci, tak je pořádná a nelítostná, je to vtipné a originální, ale především v první půlce knihy tam nebylo nic, co by mě nutilo po knize sáhnout. Konec jsem prosvištěla, to snad ani jinak nejde, ale zřejmě není ideální, když se vám do toho příběhu prostě nechce. Vzhledem k té zdánlivé jednoduchosti děje jsem taky nikdy nevydržela číst dlouho - ale to se týká jen té první půlky, pak to nabere spád a skoro to nezastavuje, jen to bohužel nemůžu přehlédnout.</p><h2 style="text-align: center;">War is like a monster. War is the devil. It starts and it consumes and it grows and grows and grows. And otherwise normal men become monsters, too.</h2><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-uH1d2rcRKD8/YPmKYy2BO_I/AAAAAAAADVs/xnFzzF9fSOALRSMjYzIeFWqbDf_ggr72wCLcBGAsYHQ/s2048/1625148479597.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1152" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-uH1d2rcRKD8/YPmKYy2BO_I/AAAAAAAADVs/xnFzzF9fSOALRSMjYzIeFWqbDf_ggr72wCLcBGAsYHQ/w113-h200/1625148479597.jpg" width="113" /></a></div>Na závěr vyzdvihnu to, co mě na celé knize bavilo snad nejvíc - práce s jazykem. Jelikož jsme v budoucnosti, ve městě, které je zcela izolované už po několik let, se mluva postav specificky vyvinula, tudíž to není tradiční angličtina, na kterou běžně narazíte v textech. A týká se to všeho, nejen způsobu užívání, ale taky afixů a vybraných slov. Slovíčka si nepřeložíte, prostě je musíte pochopit z toho, jak je Todd či ostatní postavy používají. A jako lingvistku mě to strašně bavilo. Úroveň angličtiny tu je tedy markantně těžší, a pokud se čtením v angličtině teprve začínáte, tohle si schovejte na později. A pak si to užijete.<p></p><p style="text-align: justify;">Jedna věc je jasná - autor se s tím nemazlí. Nemůžu prozrazovat víc, protože by všechno byly spoilery, tak nadupaný ten svět je, ale věřte mi, že to je skvělý začátek série, s níž budu moc ráda pokračovat.</p><p style="text-align: justify;">Jaká je vaše oblíbená kniha od Nesse? Viděli jste už film? :)</p><p style="text-align: justify;"></p><div style="text-align: center;"><i>Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji <a href="http://englishbooks.cz" target="_blank">EnglishBooks</a>!</i></div><div style="text-align: center;">Na knihu se můžete podívat <a href="http://englishbooks.cz/beletrie-v-anglictine/young-adults/25423-chaos-walking-book-1-the-knife-of-never-letting-go-movie-tie-in.html?search_query=ness&results=514" target="_blank">tady</a>.</div><p></p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-779683132046991490.post-22591154173299316622021-07-12T16:37:00.002+02:002021-07-12T16:41:43.621+02:00Recenze: Mera | Proti proudu<b><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://lh3.googleusercontent.com/-a_Ls9QYYRAs/YOxSybudDBI/AAAAAAAADU8/uNdmx7AY8PE39KvkKiCUYxUKmoe3uC9IwCLcBGAsYHQ/image.png" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="475" data-original-width="314" height="400" src="https://lh3.googleusercontent.com/-a_Ls9QYYRAs/YOxSybudDBI/AAAAAAAADU8/uNdmx7AY8PE39KvkKiCUYxUKmoe3uC9IwCLcBGAsYHQ/w265-h400/image.png" width="265" /></a></div>Počet stran: </b>208<br /><b>Série</b>: ---<br /><b>Překlad</b>: Filip Škába<br /><b>Nakladatelství</b>: Crew, 2019<br /><b>Originální název</b>: Mera: Tidebreaker<br /><b>Hodnocení Goodreads</b>: 3.36 (z 3131 hodnocení)<br /><b>Anotace</b>: <br /><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Mera je urozená teenagerka a dědička trůnu Xebelu, kolonie ovládané jinou, ne tak úplně ztracenou podmořskou zemí, Atlantidou. Její otec, dvůr a celé království očekávají, že se vdá a povije nového krále. Ale osudem Mery je nést odlišnou korunu...</span></div><div style="text-align: justify;"><span style="font-style: italic;">Když xebelská armáda začne plánovat svržení atlntské nadvlády a zbavit se útlaku, Mera se chopí příležitosti vzít svůj osud do vlastních rukou tím, že zavraždí Arthura Curryho - dávno ztraceného prince a dědice atlantského trůnu. Ale její poslání jde stranou ve chvíli, kdy se Mera a Arthur do sebe nečekaně zamilují. Stane se Arthur králem s Merou po svém boku, nebo zahyne jejím nožem v zájmu osvobození jejího lidu od pronásledování?</span></div><p style="text-align: justify;">Komiksový svět superhrdinů stále teprve objevuju. Když ovšem Crew přišlo se sérií, kde se DC superhrdinky představují v novém světle, ani jsem moc neváhala, zda do toho jít. A tak jsem jako první sáhla po Meře, jež z doposud vydaných vyšla nejdříve a již mám také z vybraných superhrdinek nejradši. Co říct k novému komiksovému zpracování Meřiny cesty k sebeuvědomění? Upřímně; nic moc.<span></span></p><a name='more'></a><p></p><h2 style="text-align: center;">Jsem víc než jen pitomé šaty. Jen to musím dokázat.</h2><p style="text-align: justify;">Království Xebelu ovládá silnější Atlantida a Xebelané se bez ustání bouří. Někteří mírněji pořádají protesty, jiní na to jdou trochu radikálnější cestou. Meru jakožto princeznu Xebelu nadvláda Atlantidy štve k nepříčetnosti a ráda by bojovala za svobodu, kdyby ovšem její otec neprosazoval, že jako princezna se nemůže vmotat mezi demonstranty. A jako princeznu ji čeká nechtěný sňatek. Aby otci dokázala, že je víc než jen princeznička v šatech, vydá se zabít dědice trůnu Atlantidy, který žije na souši.</p><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-KLJzKBgJLG4/YOxRisSr92I/AAAAAAAADUs/bwYaa--jfVw-0sK_G7HJiLjJhGwcvI64wCLcBGAsYHQ/s1920/IMG_20210629_142304_828.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1920" data-original-width="1080" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-KLJzKBgJLG4/YOxRisSr92I/AAAAAAAADUs/bwYaa--jfVw-0sK_G7HJiLjJhGwcvI64wCLcBGAsYHQ/w113-h200/IMG_20210629_142304_828.jpg" width="113" /></a></div><div style="text-align: justify;">Meru mám jako postavu ráda. S ničím se nemazlí, ví, na čem stojí, bojuje za svoje, ale je schopná se na věc podívat i z druhé strany - a taky je samozřejmě dost mocná. Meřin charakter je v tomto komiksu podřízen žánru - je dost očividné, že se jedná o YA pro mladší čtenáře, tudíž tu Mera nemůže sekat každého, koho potká, a zkrátka se z ní stala klasická puberťačka. Problémy s otcem, problémy se svým titulem, k tomu i její chování. Na jednu stranu mě to trochu mrzí, na druhou to je ale vzhledem k žánru pochopitelné.</div><div style="text-align: justify;">Co mě ovšem mrzí mnohem víc, je fakt, že se žánru podrobilo i všechno ostatní. Danielle Page vzala lovestory Arthura a Mery do svých rukou a ne zrovna šikovně. Asi si to beru trochu víc, protože jejich vztah je pro mě jedna z nejlepších věcí v DC univerzu, ale celkově to prostě působilo jako neskutečně umělá insta-love linka, která pohřbila vše, co právě na vztahu těchto dvou postav zbožňuju. Proti lásce na první pohled nic nemám; teď je ostatně moderní psát ty slowburn romance, takže přečíst si něco takového je občas milé osvěžení, ale to bohužel nebyl tento případ. Mera se vydává Arthura zabít čistě z principu, jak to bývá, a aniž by ho pořádně poznala, zamiluje se do něj - natož co se týče Arthura; ten sice má svou holku, ale stačí mu pár výměn pohledů s Merou a je to jasné. Tohle mě mrzelo ze všeho nejvíc.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Série Mládí superhrdinů by měla představit známé superhrdiny současné generaci, aby tedy věděla, co čekat, ale ani to podle mě nebylo pobráno zrovna dobře. Když už má dojít k bitvě nebo aspoň k nějaké rozepři, vyšumí to během pár bublin. Upřímně jsem ani nepobrala, kdy došlo k jakémusi vyústění, prostě se tam setkají dva znepřátelené národy a... dojde ke slovům. Žádná akce. Jasně, když to je pro mladší, sotva se dočkáme x vyražených zubů a krve, ale pak nadšený čtenář vezme do ruky sešit Aquamana a asi trochu narazí. S tím jde ruku v ruce fakt, že mi přišlo, že autorka trochu počítá s tím, že už podmořský svět známe vzhledem k tomu, jak se přistupovalo k nějakým faktům, ale pokud to cílí na mladší publikum, které se má s Merou a ostatními setkat poprvé, asi to taky není šikovný tah.<br />Děj celkově zkrátka působí poměrně vyumělkovaně. Je to záležitost na půl hodiny a tak to beru, je to odreagovačka, jen je škoda, že si to leckdy hraje na něco, co to není. Postavy se chovají pitomě, jejich pohnutky by možná byly odůvodnitelné, jenže na ony důvody tam není prostor. Ale nechám tomu Meřinu minulost, způsob, jakým se s ní vypořádávala, byl fajn, a celá ta tradiční věc kolem královy dcery a jejího předurčeného osudu byla řešena dobře.</p><h2 style="text-align: center;">Je mnoho způsobů, jak být dobrý, Mero.</h2><p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-y2GwUFyapgM/YOxRx4qswGI/AAAAAAAADUw/Y5jQa9whwHQgy0Firr87OqPqt4SgmNeZwCLcBGAsYHQ/s2048/IMG_20210712_161946.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2048" data-original-width="1536" height="200" src="https://1.bp.blogspot.com/-y2GwUFyapgM/YOxRx4qswGI/AAAAAAAADUw/Y5jQa9whwHQgy0Firr87OqPqt4SgmNeZwCLcBGAsYHQ/w150-h200/IMG_20210712_161946.jpg" width="150" /></a></div><div style="text-align: justify;">Co tomu nemůžu upřít, je grafické zpracování. Po této stránce to je s každou stranou pastva pro oči. Kresba je krásná a hra s barvami perfektní; vše je laděno do podobných odstínů a vesměs září jen Meřiny vlasy. Překvapil mě font písma, ale na ten jsem si rychle zvykla.</div><p></p><p style="text-align: justify;">Co říct závěrem? Mera není zázrak. Záležitost na jedno přečtení, víckrát se k tomu vracet nemusím. Je to zase trochu jiné nahlédnutí do Meřina světa, holt to kazí ta urychlenost a nelogičnost děje. Ale věřím, že cílové skupině by se to mohlo líbit. Jen od toho zřejmě nečekejte kdovíjaké zázraky, a jestli chcete Meru skutečně poznat, radši sáhněte po jiných komiksech.</p><p style="text-align: justify;">Četli jste i další knihy z této série? Co vůbec na Meru jako postavu říkáte? :)</p>Adelle R.http://www.blogger.com/profile/17243579082110012099noreply@blogger.com6