NaNoWriMo je mezi většinou pisatelů známým pojmem, ovšem ne každý má koule na to se ho zúčastnit. Sama jsem o výzvě slyšela už mnohokrát předtím, ale nikdy jsem se nezúčastnila. Nějakou záhadou jsem se k tomu dostala teď, a protože jsem zrovna na začátku měsíce rozepsala nový román, řekla jsem si, že do toho jdu. Výzva přijata.
O čem vůbec je NaNoWriMo? A pokud chcete navíc i spoilery k mému veledílu a zase si počíst něco o slastech a strastech psaní, račte do celého článku. :)
 |
| Pinterest je někdy místečko plné inspirujících nápadů. |
Už si asi říkáte, kde je ta typická Adelle - přímo tady, plamínci, ano, začala jsem o čtyři dny později. :D To bych už prostě nebyla já.
Plán byl jasný. Vím, o čem chci psát. Znám postavy, které do příběhu házím, a tak nějak mám načrtnuto, co se s nimi stane. Můj první, ostatních čtvrtý den napíšu 433 slov, čistě jenom uvedu do děje. (A k tomu pár těch přemoudřelých filozofických vsuvek, znáte to.)
1667 slov
První NaNo úspěch za mnou. Zvládla jsem ho hned druhý den, pak jsem dvakrát pokračovala po tady třech tisících. Úspěch? Za mě jasný. Říkala jsem si, že jestli to půjde takhle hladce, mám to na háku. Zažrala jsem se do prostředí, které jsem vytvořila, a tak to takhle šlo.
 |
| Prostě nemůžeš z hlavní hrdinky udělat suchara. (#Boromirinfluence) |
5 000 a 10 000 slov
Dalších dvou milníků jsem tedy dosáhla během tří dní. (Machr.) Takže mi věřte, že jsem se sebou byla navýsost spokojená. Stihla jsem Eloise - totiž hlavní hrdinku, seznamte se - aspoň dvakrát přizabít, pomalu ji mučím k šílenství a někde mezi tím ji učím zabíjet. Říkám to pořád, že mě to učitelství prostě táhne odmala... Do toho všeho si vymýšlím vlastní jazyk, takže mi věřte, že si navýsost užívám. Zatím. :D
16 000 a 20 000 slov
První smrt. Teda, celkově druhá, ale tuhle způsobuje sama Eloise. Ale mně to větry nedělá, víte co. (Opět to zlověstné zatím.)
A při dvacítce přichází postava, pro kterou je to zatím osudné. Spoiler.
30 000 slov
 |
| Že prý to je Rhysand z ACOTARu. Tak teda víte, komu se ten můj Amor podobá, no... |
Začínám nestíhat. (Nebo nezačínám stíhat?) Jako by si učitelé najednou vzpomněli, že je NaNoWriMo, máme čím dál víc písemek a úkolů. Takže přichází dny, kdy si veškeré pokračování nenechávám na odpoledne, ale píšu ho na jakýkoli volný (i nevolný) papír mezi sešity. Odnesla to mimo jiné i angličtina a matika, a povedlo se mi to nepozorovaně.
Do třicítky rozvíjím romantickou linku. Víte, jak zatraceně to je těžký? Vy víte, že s ním skončí, přes to všechno, co jim ještě plánujete. Sami ho zbožňujete, protože víte i to, co ještě sama hlavní hrdinka ne. Ale nemůžete tam napsat, že se na sebe hned vrhli, když jsou původně nepřátelé, ačkoli tu scénu máte perfektně naplánovanou. Říkám to furt, těžký život spisovatele...
40 000 slov
Shrňme si to, mám asi sedm tisíc slov skluz, pár dnů úplně vynechávám kvůli škole, abych se stejně prd naučila, a sotva tam má přijít největší akce, místo toho přijde chemie. Abyste si nemysleli, že jsem té čtyřicítky dosáhla nějak rychle. :D Na číslo 41 758 jsem se dostala 28. den. (Jo. A za dva dny jsem měla končit.) Na konci článku je graf, takže vidíte, že jsem se na třicítce sekla na dlouhou dobu.
Mám za sebou první fantasy bitvu. Zas tak fantasy to teda není, jde proti sobě "člověk" (spoiler) a vymyšlené monstrum, na pořádnou bitvu s užitím magie si ještě chvilku budu sbírat nervy počkám... opět jsem skoro zabila Eloise, ale mám ji nějak ráda na to, abych ji zabila na čtyřicáté stránce. Holt to se mnou ještě bude muset vydržet.
 |
| Jo, přesně tahle fotka může za onu smrt. Viděla jsem ji a řekla si: Tak takhle to bude. Takže až budete chtít někoho vinit, může za to Pineterest. (Potažmo autor obrázku.) |
48 077 slov, den před koncem
Ano, za ten počet jsem na sebe pyšná. Samozřejmě to šlo nejlíp, když jsem měla před sebou písemku z fyziky, víte co.
Eloise si připouští city (připouští, chjo) a mimochodem taky poprvé brečím. Jsem možná až moc sentimentální, když mě rozbrečí scéna, kterou jsem sama napsala, ale znáte to, stačí si to jenom představit a už bulíte... takže je po ní. A brzo bude nejspíš i po mně, protože mám dojem, že s tím, co mám před sebou - tedy čtvrtek, nejhorší den v týdnu, kdy mně, humanistovi, nadělili šest naprosto nehumanistických hodin, a ke všemu po dvouhodinovkách - ji brzy budu následovat.
50 150 slov, poslední den
Juch! Tak o fous, ale přece jen jsem to zvládla. (A kdybyste chtěli vědět, jak jsem na tom v tenhle čas, 53 000. Ono to NaNoWriMo přece jen k něčemu bylo.) Přes všechen pot, krev, slzy, učení i čtení jsem napsala padesát tisíc slov během jednoho měsíce, ke všemu se čtyřdenním začátečním zpožděním. Byla jsem na sebe tak hrdá, a komukoli jsem to řekla, ten to nepochopil. :D
Pro nadějné romantiky, Eloise si to připouští už trochu víc a na scénu házím postavu, která trochu zamíchá karty. Trochu víc. Ale taky o dost později. Mám chuť tam naházet tolik plot-twistů, že z toho asi nakonec budu muset udělat sérii. :D
Účastnili jste se někdo? Jak jste to časově zvládali? Nebo dokážete si představit, že byste se účastnili? :) Já po letošní zkušenosti jistojistě vím, že do toho příště půjdu znovu, i když před sebou budu mít trochu větší strašák maturitu... ale znáte to. Prokrastinace je zlá věc.
Jelikož je toto zřejmě poslední letošní článek (hah, určitě, znáte mě), dovolte mi popřát vám co nejvíc úspěchů do nového roku, a jak vždycky říkám, nechť vás vždy provází štěstěna :)
 |
| Jo, ty poslední dny mi prostě daly zabrat. |
Jelikož je toto zřejmě poslední letošní článek (hah, určitě, znáte mě), dovolte mi popřát vám co nejvíc úspěchů do nového roku, a jak vždycky říkám, nechť vás vždy provází štěstěna :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář! ♥