Recenze: Tapetář | Co se stalo ve Whitby...

Počet stran: 184
Série: ---
Nakladatelství: Knižní klub, 2019
Hodnocení Goodreads: 3.22 (z 113 hodnocení)
Anotace:

Mladá debutankta stvořila sugestivní a věrohodnou novelu z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Jeho vypravěčem je dvacetiletý příslušník jisté (tehdy zcela automaticky zavrhované) menšiny, jemuž v rychlém sledu po sobě zemřou oba rodiče - příjezd na jejich pohřeb s místní komunitou, zbytkem jeho rodiny a hlavně s ním samým pořádně zamává. Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české prózy: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy, zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností.

Po současné české scéně, co se netýče YA, jsem se doposud zase tolik nedívala, ale Tapetář Emy Labudové upoutal mou pozornost okamžitě. Jednak kvůli autorce vrstevnici, jednak kvůli krásné obálce, a pak po přečtení anotace jsem si byla už naprosto jistá, že tohle mě nesmí minout. Tak jsem se k němu konečně dostala.

Jsem, co jsem. Je hrozná úleva nemít pořád nutkání na sobě něco měnit.

Tři roky poté, co byl Irving přinucen opustit rodný dům i město a naprosto zpřetrhat styky s rodinou, mu volá sestra, že jsou oba rodiče mrtví, ať přijede na pohřeb. Irving si sice našel svůj život v Manchesteru a na minulost se snaží nemyslet, ač mu je vlastně bez ustání připomínána; stačí však jeden výlet zpátky domů a staré rány se bolestivě otevírají. A pravda nemůže být potlačována věčně, ani když ji zkoušíme udusit sami v sobě.

Asi to je paradox, ale já hrozně ráda čtu negativní hodnocení (obzvlášť u knih, které se mi moc líbily, spíš pro utřídění myšlenek, zda na tom argumentu asi něco bude, nebo jestli jsme jen názorově jiní). K pár komentářům k Tapetáři jsem se dostala, když jsem knihu rozečítala, většina z nich knihu hodnotila spíš jako průměr s mouchami. Takže tu začnu takovou polemikou s nimi.

Tapetář slibuje příběh odehrávající se v 50. letech v Anglii. Fakt, že se to tak děje, je ovšem jen pár zmínek o datech, kdy hrdinové ještě dožívají dozvuky z války nebo mají zážitky z první ruky, hlavní hrdina Irving třeba v rámci věku svých známých přepočítává data, ale v příběhu se doba ani zasazení nijak zvlášť neprojevuje, což je podle mě škoda, hlavně když hned první věta anotace naprosto detailně popisuje, o jaké město vlastně jde, ač v knize se to takhle nezmíní. Nijaká promenáda po anglickém městečku se kdovíjak nekoná, snad jediné, co se opravdu týče doby, je zmíněný soud (který tedy zase jede dost ostře a odpovídá době, to je pravda). Takže autorka si neuhnala chyby tím, že by o historii psala špatně, to je na jednu stranu asi milejší než se rozčilovat nad historickými nepřesnostmi, ale i tak je to trochu škoda.
Když už zmiňuju ty nepřesnosti - jsou tu. A paradoxně v oněch datech. Nedokážu posoudit, jestli Irving užívá hlášky z knižního Vinnetoua, jehož jsem nečetla, nebo jestli se to objevilo jen ve filmu, který byl natočený o dekádu později, než kdy se Tapetář odehrává. Markantnější to je ovšem s tvorbou Ladislava Fukse. Nevím, jak byl ve své době populární v zahraničí, zda ho četli i v Anglii; ovšem Irving čte knihy, které ještě nevyšly ani v češtině. Možná to je úmysl, a pokud ano, asi bych chápala, co tím chce autorka naznačit, v tom případě to je geniální tah, ale na okamžik jsem se nad tím taky zarazila.

Už anotace zmiňuje, že jde o monolog hlavní postavy. Irving nám příběh podává ladem skladem, jak mu prostě myšlenky běží hlavou. Kromě vylíčení událostí a rozhovorů tak máme možnost mu opravdu vidět do hlavy, kdy třeba vyhodí jednu, dvě věty, co s dějem v ten okamžik absolutně nesouvisejí, nebudou ani nadále rozebírány, ale pro něj to je v tu chvíli důležité. To mi přišlo skvělé a opravdu autentické, Irvingovo vyprávění se mi zamlouvalo. Autorka tím pádem dobře pracuje s jazykem - i co se týče třeba Irvingova přítele Federica, Španěla, který anglicky mluví špatně; v jeho promluvách to bylo znát a působilo to přirozeně, ne jak se například vždycky bůhvíproč užívají ženská adjektiva, když výchozí rod je stále zatím mužský, pokud autoři chtějí naznačit špatnou úroveň jazyka. S tímto si autorka vyhrála perfektně. Na druhou stranu mě hlavně trklo přirovnání „jak Brno"; jasně, postavy sice mluví anglicky, ale je to psané česky, ale.. nevím, když jsem to četla, prostě jsem se nad tím spojením pozastavila, což by se dít nemělo. Jistě, takhle se lze nimrat v lecčem, ale zrovna do anglického prostředí se mi to Brno nehodí.

Sám Irving je velice zajímavá figurka. Mám ráda anti-hrdiny a hlavně takové, kdy vám to dojde v průběhu děje. Irving není dokonalý. Není to zloun, ale ani klaďas. A s tím si autorka taky skvěle hraje. Propracovaný charakter, který se odvíjí s každou další kapitolou a přechodem mezi vzpomínkou a současností, tohle jsem si vyloženě užívala. Ne všichni hrdinové musejí být sympatičtí. Irvinga v mnoha ohledech chápete za to, co se stalo, a v mnoha případech byste ho prostě zlehka pleskli, ať už se vzpamatuje. Mrzí mě, že víc prostoru nedostal Zev, na druhou stranu je to pořád formát novely a spousta věcí tu je už tak řečena mezi řádky, takže tady si ostatně taky lze vyčíst svoje.

Když už zmiňuju ono čtení mezi řádky... odkrývání Irvingovy minulosti a toho, co se vlastně stalo, že to vedlo až sem, se mi setsakra líbilo, bylo to poskládané precizně. Ani chvíli jsem se nenudila. Do vážného děje je vetkán specifický humor, který mi sedl. Je to čtivé, zaryje se to pod kůži, v tomto ohledu to je rozhodně kniha, nad níž ještě budu chvíli přemýšlet.

Někomu se ty zlí lidi narodit musí.

Za mě to je skvělý počin. Jazyk toho díla je skvělý, osobně mi to po semestru stráveném nad povinnou četbou přišlo jako jakýsi přechod mezi současně užívaným jazykem v knihách a mezi tím, jak se psalo dřív, tím spíš jsem si to tedy užila. Věřím, že se k dílu ještě někdy vrátím, a pokud jste se k Tapetáři ještě nedostali, tak mu dejte šanci.

Četli jste i autorčinu novinku (Lada u ledu)? :)