Po prázdninách jsem si blahosklonně rozepsala článek o všem, co jsem za červenec a srpen viděla - a samozřejmě zůstal pouze v konceptech. Částečně i proto, že jsme to se ségrou o prázdninách opravdu valily a viděly toho strašně moc. Každopádně, jak se blíží konec roku, všude se už zjevují všemožná shrnutí a hodnocení, tak jsem si řekla, že než to tu dám dokupy s knihami, můžeme mrknout i na zážitky z trochu jiného kulturního soudku.
Z čeho jsem letos byla nejnadšenější? Paradoxně ne z filmu (i když ten s tím taky souvisí) - po dvou letech jsem byla v kině. Naposledy jsme se ségrou šly na Frozen 2 v listopadu 2019, jen krátce předtím, než to všechno vypuklo. Letos v říjnu jsme se konečně zase dostaly na promítání do kina a nemohly jsme začít velkolepěji než Dunou. A nedávno jsme si šly na plátně užít i posledního Spider-mana. Chápu, že spoustě lidí kinoformát vůbec nevyhovuje, ale pro mě to prostě má svoje kouzlo a je to zase trošku jiný zážitek, než když si ten film pustíte na notebooku na posteli. :)
Tak teď pojďme na filmy a seriály. Rozhodila jsem to do kategorií, jaké se v podobných článcích většinou objevují, a na konec jsem přidala pár těch, které jsem chtěla zmínit i mimo systém. Tak třeba najdete nějaké doporučení (i na to, čeho se vyvarovat, ehm). Nezařazovala jsem ty, které jsem viděla znovu.
Filmy:
Nejlepší zážitky aneb těmhle jsem rozdala pět hvězdiček
Z opačného pólu tu samozřejmě musí být Justice League, respektive Snyder Cut. Patřím k těm, kterým se líbí i ta verze z roku 2017 - jasně, má to strašně moc much, ale i tak mě to bavilo. Po letošní čtyřhodinové verzi už o tom ale nemůže být řeč. Co tehdy nedávalo smysl, ho konečně dává, a co tehdy dávalo smysl, teď dává ještě větší. Konečně to působí dospěleji, tak nějak správně superhrdinovsky, je to prostě opravdu jiná liga. Maximálně nabité čtyři hodiny, stojí to za to.
Největší showman mě dostal do kolen podobným způsobem. Příběh i písničky mě vtáhly do sebe a mě při filmu jen co chvíli mrazilo. Vizuální stránka perfektní, herecké výkony skvělé, a jasně, má to v sobě tradiční klišé, ale spoustu z těch, které jsem čekala, tvůrci parádně obešli. Nový oblíbený muzikál byl okamžitě zaručen.
S písničkami můžeme ostatně rovnou zůstat u Disneyho. Konečně jsem se podívala na Coco a to byl pořádný zážitek. Čekala jsem, že to bude doják, ale až takový? A přesně tady mě popadla strašná chuť naučit se konečně španělsky, takže i odtud pramení můj "250 day streak", jak hlásí Duolingo. No a ačkoli je Není král jako král stejně staré jako já, dostala jsem se k němu až letos, i když jsem spoustu scén z filmu znala skrz neumírající memes. Tady jsem se smála prakticky bez ustání. Vůbec nevadí, že jsem to neviděla jako malá, užila jsem si to i teď; nese se to ve stejném duchu jako ostatní Disneyovky, na nichž jsem vyrůstala, a tady je naprosto prvotřídní dabing, nemám vůbec co vytknout.
Nejhorší zážitky aneb tady jsem měla chuť mlátit hlavou do zdi (nebo do postav)
V porovnání s tím nebyly zbývající filmy takové utrpení, přesto pro mě zůstaly trochu zklamáním a dost jsem se u nich nudila. Především to je Ghost Rider. Tuto postavu jsem znala už z marveláckých počítačových her, kde jsem za něj často hrála a moc mě bavil, takže jsem se na film docela těšila. Jenže se to pořád nese v duchu těch starých superhrdinských filmů, je to strašně ploché, postavy bez charakteru, bavil mě až konec, tam to nabralo spád. Jen kdyby se v tomto duchu nesl i zbytek filmu.
I tady mám zástupce z DC. Před premiérou Snyder Cutu jsem si pustila Batman vs. Superman. Dějově to předchází, a ačkoli jsem Justice League z 2017 rozuměla, radši jsem si to pustila, když to tentokrát obojí režíroval Snyder. Naopak mě to před Snyder Cutem trochu rozhodilo, protože mě to vůbec nebavilo (k čemuž u JL naštěstí nedošlo). Nepobírala jsem, kde vznikl problém mezi Brucem a Clarkem, o co tam jde, což je ještě trochu horší v tom, že Marvel má svou verzi ve trojce Kapitána Ameriky a tam je všechno nějak podložené. Lois tu fungovala jen jako deus ex machina, když bylo třeba. Bohužel. Ale oproti Supermanovi jsem tohle byla schopná aspoň dokoukat, to zase jo.
A posledním filmem, který v této kategorii zmíním, je Dolittle. Nebudu tu zabředávat do srovnání s tím starým; na nové zpracování jsem byla zvědavá už jen kvůli tomu hvězdnému obsazení. Ve výsledku to však byl paskvil tisícera nápadů, které společně bohužel nefungovaly, a ani herecké výkony tu nebyly kdovíjak zářné navzdory jménům, která měla lákat. I tohle pro mě byla hrozná nuda bez pořádného smyslu.
Největší překvapení
Filmy, které předčily má očekávání, od kterých jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala - nemyslím si, že je těžké mě nadchnout, ale tady zmíním čtyři filmy, ze kterých jsem byla po zhlédnutí nadšenější, než jsem si myslela, že budu.
Jedním z největších překvapení pro mě bylo jednoznačně Into the Spider-Verse. Vyloženě komiksový film, ta animace je nádherná, příběh mě uhranul. Jde o jakési multiversum ještě před tím, s jakým teď přichází MCU, a málokdy se povede, aby byl příběh chaos, a přesto fungoval. Navíc je to plné narážek na ostatní Spider-many i superhrdiny a to já vždycky můžu. Už vyšel trailer na další díl, tak doufám, že přijde podobný zážitek.
U animované tvorby ještě chvíli zůstaneme. Na Spies in Disguise jsem se podívala vlastně náhodou - pamatuju si, jak v kině před filmy běžel trailer, tak jsem to riskla. A bavila jsem se mnohem víc, než jsem čekala. Will Smith a Tom Holland jsou skvělá dvojka, postavy mezi sebou měly skvělou chemii, příběh má něco do sebe, jak to paroduje kdejakou akční detektivku, a jestli nutně potřebujete něco na odreagování, tohle je to pravé ořechové. Podobně je na tom Luca - ten se rovnou po zhlédnutí zařadil mezi moje oblíbené animáky, ještě během prázdnin jsem si ho pustila tak třikrát. Příběhově to je jednoduché, poselství je jasné, přesah to má - a hlavně to má tak správnou atmosféru, že to je zaručený zlepšovák nálady. A ještě jeden animovaný snímek tu musím zmínit, a to Frčíme. Protože jestli něco konečně dává důraz na reálný sourozenecký vztah a vůbec vztahy v rodině, je to právě toto.
Jako poslední tu zmíním zase něco z trochu jiného soudku, a to Knives Out (Na nože). Taková parodie na bondovky a všechny detektivní filmy, které si zvládnete domyslet. Navíc je to originálně zamotané, že jsem konec takřka nepředvídala. Vystavět film na slovních hříčkách taky dovede málokdo.
Největší zklamání
Letos jsem taky zabrousila do brazilské tvorby a podívala se na LGBTQ+ romanci V jeho očích. Problém byl v tom, že tu vlastně žádná romance nebyla. Líbilo se mi, že k otázce sexuality postav se nepřistupuje klišoidně, ale to bylo tak všechno. Děj nedával smysl, chemie mezi postavami nefungovala, celé to stojí prakticky na tom, že na sebe žárlí přátelé, protože se přátelí s jinými lidmi a protože spolu tradičně samozřejmě nemluví, aby si to nějak vyjasnili. Holt je to trochu zlé, když si během filmu uvědomíte, že vám je dočista jedno, jak to nakonec dopadne.
Nejlepší pokračování
V této kategorii mám jediný film, protože jak to tak vypadá, buď jsem dávala stand-alones, nebo bych tu No Way Home musela zmínit znovu. A tím je The Suicide Squad, který je mnohem, mnohem vydařenější než jeho předchůdce. Neuvěřitelná jízda od začátku do konce, kdy vůbec nevíte, co čekat, protože tvůrci jsou schopní vám představit pár postav, ty hned zabít a představit zase nové. V tomto případě se mi také povedlo přehlédnout věkové doporučení, takže mě překvapilo pár létajíích střev a končetin, co už. I tohle je fungující šílenost, takže pokud jste nad Sebevražedným oddílem zanevřeli po jedničce, dejte tomu ještě jednu šanci.
Nejočekávanější snímky
Tahle kategorie je asi jasná. Každou novou Disneyovku netrpělivě vyhlížím, takže Raya a drak byly na mém seznamu hodně dlouho. Mrzí mě, že v průběhu roku trochu zapadla, rozhodně to stojí za to. Ať už jde o asijskou mytologii, originální příběh nebo zase pokročilejší animaci, Raya nezklamala ani po jedné stránce.
O Snyder Cutu jsem tu už mluvila, i na to jsem se těšila jako malé dítě, a podobně jsem se vyjadřovala i k Black Widow a No Way Home, tudíž mi tu zbývá už jen jediný adept - Duna. S knihou jsem zatím seznámena nebyla, přesto se mi povedlo podlehnout tomu ohromnému hypeu a těšila jsem se od prvního teaseru. Museli jsme si počkat trochu delší dobu, ale stálo to za to; Duna byla první snímek, který jsem po dvou letech kvůli pandemii konečně zase viděla v kině, a užila jsem si to na maximum. Duna je holt film, který se vyplatí vidět takhle. Se svou délkou (a faktem, že jde vlastně jen o půlku knihy) je to hodně detailní a takové pomalé, že jsem v kině proseděla dvě hodiny a přišlo mi, že to sotva začalo. S tím souvisí i to, že je konec poměrně useknutý; jakmile to začne gradovat, jsme v půlce knížky, takže film končí. Ale i tak to stojí za to.
Perfektní soundtrack
Vnímáte u filmů hudbu? Dřív jsem si jí všímala spíš tehdy, kdy hudba film vyloženě kazila, teď už se ale zaměřuju na všechno a skvělých soundtracků cením. Svým oblíbeným soundtrackům jsem během letoška věnovala i extra článek, tady zmíním ty, s nimiž jsem se setkala letos. Opět je tedy nutné zopakovat Největšího showmana, ty písničky jsou chytlavé, film jsem viděla v červenci a ještě pořád si je zpívám. Jakmile vás u filmu začne díky hudbě mrazit, není co řešit.
Skvělý soundtrack vždycky zaopatří i Marvelovky, ani ty letos nezklamaly. A pamatuju si skvělou hudbu doprovázející Call Me By Your Name.
Zajímavý koncept
Jestli vás ještě nikdo neseznámil s hereckým umem Colina Morgana, tak se prosím seznamte, protože to je vždycky něco extra. Tip na Benjamina jsem dostala na Facebooku, a když jsem zjistila, že hlavní roli hraje Colin Morgan, bylo to jasné. Ve výsledku jsem byla z filmu dost zmatená - ale jestli vás baví díla, která s abstrakcí dojdou ještě kousek za tu hranu a kde číst mezi řádky skoro nestačí, tohle je to pravé ořechové.
A z animované tvorby tu zmíním Duši. Ta čerpá z nevyčerpatelného tématu smrti a co nás čeká po ní, zato neotřelým způsobem. Je to tradiční Pixar plný morálních a existenčních otázek a za m je to jeden z nejlepších snímků, co vůbec vyprodukovali.
Podle knižní předlohy
Knihomol vždycky nakonec dojde k otázce, která kniha byla zfilmovaná dobře... Letos jsem se konečně podívala na Než jsem tě poznala. Knížku jsem četla dávno, takže nejsem úplně schopná porovnat rozdíly, přesto mi to přišlo zdařilé. Herecké výkony Emilie Clark a Sama Claflina ten film ostatně drží samy za sebe, v tomto případě to je opravdu herecký koncert, jak s oblibou říká můj tatínek.
První Hunger Games jsem viděla ještě v rok premiéry, letos mě ségra dokopala i ke zbytku série. Jednička se podle mě knihy drží nejvíc, tam jde op opravdu velmi dobré zpracování, pak už to jede trochu po svém, ale i tak se mi to líbilo. Ani v tomto případě nešlo o tu situaci, kdy musím předstírat, že knihy neexistují, aych mohla říct, že se mi filmy líbí, takže za mě spokojenost.
No a jasná emoční jízda byla i u Call Me By Your Name (ano, trochu jsem doháněla dávné, dávné resty). Byla jsem moc zvědavá, jak pojmou tak kompozičně zvláštní knihu, a za mě to zvládli skvěle. I na plátně si to uchovalo tu specifickou atmosféru, jaká je v knize, a i když to samozřejmě bylo trochu osekané, co se týče Eliových myšlenkových pochodů, má to svoje kouzlo - a jak jsem říkala, slzám se holt ubránit nešlo. Sledujte několik minut neměnící se záběr na postavu, jak brečí. Taková scéna se nepovede kdekomu, aby nepůsobila, že tam je „jen tak". (Jinak scéna s broskví nebyl tak strašná, jak jsem se obávala.)
Co ještě stojí za zmínku a do žádné z kategorií nezapadlo? Viděla jsem spoustu dalších animáků, které mě opravdu pobavily (po Lego příběhu si prostě nejde nezpívat Everything is awesome...). Říkala jsem si, že se jako srab hecnu a pustím si horor - z Wolves se vyklubal obyčejný fantasy akčňák, který má k hororu fakt, fakt daleko, ale nebylo to špatné. Disney produkce příběhů záporáků taky nebyla špatná, druhý díl Zloby mi sice přišel dost slabší než jednička, zato Cruella byla super (jen tedy bez vraždění štěňátek, což by tvůrci asi neobhájili, no). A parádní odreagovačka byla i sólovka Harley Quinn.
Seriály:
Nejlepší zážitky
Kdybych měla vybrat jeden jediný seriál, tak to bude WandaVision. Protože to bylo geniální po všech stánkách a doteď to ještě trochu pobírám. Celá koncepce, herecké výkony, hudba, tady prostě není co vytknout a strašně se těším, jak na to naváže Doctor Strange. Marvel se svou novou érou seriálů nemohl začít líp.
K See se vyjádřím o pár kategorií později, ať se neopakuju, na krváky tu ostatně dojde i tak. Mám ve zvyku si vždy o zkouškovém pustit nový seriál a letos v lednu to bylo The Boys - vlastně taky čirou náhodou, protože jsem kdesi četla, že to má být parodie na DC hrdiny. A jaká. The Boys pracuje s konceptem hrdinů jako s lidmi, které přece obdivujeme a kteří mají moc, jenže když má někdo moc... tak má všechno, ne? Pohled na superhrdiny z druhé strany barikády. Je to šíleně brutální masakr, ale zároveň je to místy až absurdně vtipné a strašně jsem si to užila. Třetí série je prý za rohem, tak budu doufat, že se za rok objeví v téže kategorii.
A tak jsem konečně doklepla Game of Thrones. Nikdy jsem se na to nedívala, holt jsem k tomu musela dospět - takže jsem znala spoustu spoilerů, ale spoustu taky ne. První tři série jsme se ségrou stihly ještě vloni, zbytek jsme zhlédly tento rok, a ano, taky to považuju za něco ojedinělého, co se týče seriálové tvorby. Jasně, osmá série je viditelně nejslabší a poslední díl mě fakt nebavil, ale i tak věřím, že se od toho bude ještě spousta seriálů odrážet.
Nejhorší zážitky
Tady naštěstí jediný zástupce, zato ohromné utrpení. Elita je tradiční seriál o vztazích puberťáků, co jsou puberťáky vlastně jenom tím, že chodí do školy. Tenhle typ seriálů zrovna nevyhledávám, ale první série mi přišla nápaditá a bylo fajn u toho vypnout. Čtvrtá série byla bohužel jeden neskutečný přešlap za druhým a místo toho, abych u toho vypla mozek, jsem se vztekala, jak mozek vypli ti ostatní. Tvůrci tu pohřbili dočista všechno, co po tři série stavěli, přerostlo to v maximální kopu vy-víte-čeho. Doteď měla Elit jasný rámec, (něco jako) vraždu a postupné odhalování, jak je to zamotané a o co mělo jít - to tady absolutně nefungovalo, zápletka ultra primitivní a postavy na palici, takže v co jsme vlastně měli doufat? Nelogických sexscén tu je taky požehnaně, střídají je jen scény, kde postavy hrotí malichernosti. Jestli tvůrci doufají v další pokračování, fakt netuším, co si slibují.
Největší překvapení
Jedním z největších seriálových překvapení pro mě jednoznačně zůstává série Tales of Arcadia. Jde o soubor tří seriálů - Trollhunters, kde se z dospívajícího kluka stane ochránce trollího světa, 3Below, kde se do téhož města dostanou mimozemšťané, bratr a sestra prchající ze své země po převratu, a Wizards, kde k nim přibude Merlinův učeň a všechny postavy zatáhne do časů Camelotu. Má to ten klasický vibe seriálové produkce DreamWorks, ale i ten to brzy překoná - místy to bylo tak temné, až jsem si říkala, jestli ten animák opravdu cílí na dětské publikum. Každopádně to je neskutečně kreativní, fantazie Guillerma del Tora je zjevně nekonečná, a všechny tři seriály jsem si užila. Jen škoda toho filmu, který to trochu zhatil.
A musím tu zmínit ještě jeden seriál, a tím je Q-Force. LGBTQ+ seriál, který si dělá srandu sám ze sebe - hlavním hrdinou je vynikající tajný agent, který ovšem v den svého jmenování vyoutoval jako gay, takže ho odsunuli do nenápadné čtvrti, kde se nic moc neděje. I tam však s přáteli založí vlastní jednotku a jdou po tom, co se vláda očividně snaží skrýt. Opravdu jde cítit, že to je parodie, neustále si to dělá srandu ze všeho, z čeho může (což pak vede k negativním hodnocením po dvou epizodách ve stylu „dělali si tam srandu z heterosexuálů"... protože sranda z homosexuálů ve filmech vůbec běžná není, co, ale co bych asi mohla po naší společnosti chtít) - je tedy třeba čekat, že to místy bude dost absurdní, ale jakmile jsem chytla tu správnou vlnu, geniálnější už to být nemohlo. Opravdu doufám, že bude daší série, a pokud máte tenhle typ seriálu rádi, tak to zkuste, tohle bylo fakt skvělé.
Největší zklamání
Seriál Love, Victor jsem letos viděla vůbec poprvé, v lednu jsme si pustily první sérii - a ta byla skvělá. Victor totiž řeší to, co jiné seriály neřeší, a nepřistupuje k životu tak sluníčkovsky, jak to udělali ve filmu Love, Simon. Podává důležité věci a za mě je super, že se něco takového točí. O to víc mě mrzí, co udělali z druhé série. I ta přidává na důrazu v určitých životních problémech, ale už to sklouzává k tomu typickému „těží to, tak to musíme nějak natáhnout na víc sérií" - a čím jiným než vztahovým dramatem. První série byla fajn, že to nebylo úplně jako ta běžná teen dramata, druhá už však sklouzla jenom a jenom ke vztahům. Stal se z toho kolotoč hádek a omluv, přičemž jsem nevěděla, kterou postavu chci prolískat víc. A jak bychom to mohli vyhrotit maximálně... přidáme nelogický milostný trojúhelník, čistě jen pro další drama, hádky a omluvy. K třetí sérii už bohužel budu přistupovat dost skepticky a uvidíme, jestli pro mě taky nebude tou poslední - každopádně si budu stát za tím, že první série je vážně skvělá.
Nejlepší pokračování
A teď už se dostáváme ke zmíněnému See. První i druhé sérii jsem tu už věnovala extra články, tak to tady jednoduše shrnu; seriál se vyvíjí skvělým směrem, postavy si nesou následky za své činy, scenérie je úžasná, srší to tím správným černým humorem a prostě mě druhá série bavila ještě víc než ta první. A čeho si cením snad nejvíc, je to, že se to ani tolik nesoustředí na milostné vztahy, jako spíš na ty rodinné. A to já zkrátka můžu. ♥
Nejočekávanější seriály
Ještě jednou tu zmíním See; ani jsem nepostřehla, že se točí druhá série, takže když na mě zničehonic vyskočil trailer, prošla jsem si pořádným fangirl momentem. Pokud bych ho už ale měla dát do pryč, tak je dalším jasným adeptem Loki. Po WandaVision a Falconovi jsem byla moc zvědavá, s čím přijdou v seriálu postavy, kterou zbožňují snad úplně všichni. Jsem ráda, že to dostálo očekáváním; přesto mi to místy přišlo trochu natažené a místy zase nedořešené, ale uvidíme, kam nás zavede druhá série. Jasné je, že děj Lokiho má očividně veliký vliv na budoucnost MCU, tak snad se s bohem lsti nevidíme naposledy. (Mimochodem to je taky nádherná přehlídka přízvuků, zvlášť když přes sebe mluví Loki-Brit a Mobius-Američan, jen kdybyste to potřebovali využít jako studijní materiál.)
No a nemůžu tu vynechat Zaklínače, na kterého jsem se taky těšila. Druhou sérii máme zrovna rozkoukanou, takže zatím nemám moc co říct, jen to, že mě baví dějová linka Geralta a Ciri, zato Yennefer mě spíš s každou další sekundou nebaví.
Perfektní soundtrack
Podobně jako u filmů, i tady má Marvel svoje místo. WandaVision a Loki mají prostě perfektní hudbu. A nejde tu nezmínit Game of Thrones, kde je jedna skladba lepší než druhá, ať už jde o ty fakt profláklé jako Rains of Castamere, Jenny of Oldstones nebo Light of the Seven, nebo jen o ty nenápadné melodie.
Zajímavý koncept
Jo, těch Marvelovek jsem letos viděla požehnaně (a to jsem si celého Hawkeye nechala až na Vánoce). I k What if...? jsem se tu už rozepisovala, práce s otázkou „co by kdyby" přímo od zdroje - a očividně to opravdu bude mít svoje důležité místo, viz trailer na chystaného Strange. Za zmínku stojí taky projekt Assembled - já osobně mám strašně ráda pohledy do zákulisí, nepovedené scénky a podobně, takže tohle beru všemi deseti. Možnost sledovat proces tvorby se nenaskytne vždy, zvlášť když jde o tak zajímavé snímky, jako je třeba WandaVision. Cca hodinová epizoda se teď tvoří ke každému MCU projektu, takže jestli i vás podobná videa baví, tak mrkněte.
Co ještě stojí za zmínku? Opět jsem se pustila do Dragons, seriálu k Jak vycvičit draka, s tím, že to konečně doklepnu, a nejvíc zbožňuju asi třetí sérii, kde už mají svůj prostor všichni a je to vyspělejší než předchozí dvě série. Jako bohemistce mi samozřejmě neunikla Božena, taky velmi zajímavý počin, který evidentně dost diváků zvedl ze židle, ale mně se to jako aspoň trochu zasvěcené líbilo. Milým překvapením byl i seriál Young Royals ze švédského prostředí.
Vyčerpávající shrnutí máme za sebou! Kdybyste stáli o více názorů, můžete mrknout ke mně na profil na ČSFD. Teď jsem hlavně zvědavá na vaše zážitky a doporučení. :) Co letos nadchlo či zklamalo vás? Viděli jste nějaké povedené zpracování knižní předlohy?
Naprosto souhlasím s tím, že The Greatest Showman má skvělý soundtrack. Pouštím si ho hodně často, přijde mi, že ty texty úplně rezonují s mým životem.
OdpovědětVymazatJinak letos jsem MCU docela propadla, dřív jsem to vůbec nesledovala a asi jsem viděla jen třeba dva filmy, no a pak letos na jaře během karantény jsem to sjela úplně celé. Bohužel jsem se zatím nedostala do kina na Spider-Mana, ale prý je to boží, tak se těším, že to po Novém roce uvidím snad. :)
Přeji pěkného Silvestra a dobrý vstup do nového roku! A hodně knižních a filmových zážitků. :)
Jak do toho jednou člověk spadne, už není cesty zpět :D Spider-man je jeden z nejlepších MCU zážitků, snad se ti bude taky líbit. A tobě též vše nejlepší do nového roku! :)
Vymazatja mam dojem, ze jsem loni nicemu ani pet hvezd nedala :-D
OdpovědětVymazatI to se stává :D
VymazatVětšinu filmů jsem viděla a s názory v článku souzním. The Suicide Squad byl pecka. :D Není král jako král jsem také viděla poprvé až v dospělosti a bavilo mě to snad víc než některé modernější animáky. Ovšem nějak mě minulo Knives Out a Luca, takže díky za zajímavé tipy. :)
OdpovědětVymazatTy staré Disneyovky holt mají svoje specifické kouzlo :) Ať se filmy líbí!
Vymazat