Recenze: Tři jezdci apokalypsy

Počet stran: 370

Série: Božská tragikomedie, 2
Nakladatelství: vydáno samonákladem, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 7 hodnocení)
Anotace:

Nesourodá trojice dobrodruhů míří zpátky do Stříbrouch, aby tam žádala svou odměnu. Dočkají se ale skutečně vytoužené slávy a bohatství, po kterých tak strašlivě prahnou? Nebo se vůči nim rozmarní bohové zachovají opět příšerně krutě a nespravedlivě? Ne nadarmo se říká, že peníze kazí charakter. A tady je ve hře daleko víc než jen pouhá hrstka zlaťáků! Je vůbec možné, aby se v takovém čase mohlo zrodit něco tak křehkého jako přátelství, mamonu a démonům navzdory?

Alexandra Goldblum se vrací domů, zatímco nad Stříbrouchy se stahují bouřková mračna. Ukřivděný elfí kouzelník se nepřestává hněvat a volat po božím trestu. Sklíčená zlodějka by se nejradši na místě sebrala a odjela daleko pryč. A egoistický hraničář se už naopak vidí jako legendární hrdina. Tři obyčejní smrtelníci. Tři osamělé duše. Tři figurky mezi bezpočtem dalších na božské šachovnici. Jenže hry plné intrik umějí hrát krom cizích entit i mágusové a šlechta. Do jakého průšvihu se Pipin s Eiri a Sebasem namočí tentokrát? A kolika cizími osudy přitom sami zamíchají?

Tři jezdci apokalypsy...

...právě přijíždějí.

S druhými díly to většinou bývá obtížné. Ať už jednička nasadí laťku jakkoli vysoko, od pokračování se vždycky čeká aspoň nepatrné zlepšení. Je těžké napsat delší sérii, aniž by kdejaký díl nepůsobil vyloženě jakou pouhá vycpávka. Což naštěstí není případ Tří jezdců apokalypsy, protože ti mě bavili daleko víc než předchozí díl.

„Podíval jsem se mu do očí..."

„No a?"

„Viděl jsem... peklo."

Pipin, Eiri a Sebas se vracejí s Alexandrou do Stříbrouch a žádají za ni touženou peněžitou odměnu. Jenže cesta to byla dlouhá a všichni hrdinové si prošli svým. Tuší, že se jeden na druhého nemohou absolutně spolehnout, a přestávají si věřit. Do toho všeho do města vstupuje mocný mágus, který v nich vidí potenciální hrozbu - mračna se zkrátka stahují a kdovíjak růžově to pro trojici dobrodruhů nevypadá.

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu jsem zavřela s tím, že to bylo fajn oddechové počtení a že mě i docela zajímá, co hrdiny čeká příště. Do pokračování jsem tedy šla s nadšením a zvědavá, s čím autoři přijdou tentokrát. Nutno podotknout, že oproti předchozímu dílu tu akce jede od první stránky a prakticky se vůbec nezastaví.

Co se mi líbí nejvíc? Fakt, že autoři se s postavami vůbec nemazlí. U některých stylů nabydete jistotu, že ačkoliv to vypadá bledě, stejně se nezajde dál, aby to hrdinům nevyšlo vůbec; tohle tu ani omylem neplatí. Když se má něco pokazit, tak ať se to pokazí řádně a se vším všudy. Takhle mě to osobně vždycky baví nejvíc, když to prostě neodhadnete. Ostatně už název knihy mluví za vše, nic není tak hrozné, aby nemohlo být ještě hůř.

Ani postavy nejsou černobílé; něco málo už autoři ukázali v předchozím dílu, tady se však jejich vývoj markantně posune. Protože odměna je na dosah, nad hlavou mají takové to "quest completed", takže už nemusejí táhnout za jeden provaz, spíš... ho tak nějak radši zkusí přestřihnout. Tohle není dílo, kde si postavy oblíbíte, tady spíš jde o to, koho snesete víc než toho druhého. Můj favorit je jednoznačně Eiri, oproti těm svým dvěma společníkům mi přišlo, že aspoň občas zapojí mozek a snaží se hrát i na tu víc „klaďaskou" strunu. Ale když už na to přijde, ti, kteří směřují spíš k tomu anti-hrdinskému označení, to aspoň dělají důstojně. A pokud vás v jedničce bavil Pipin a jeho menší neschopnost, i té si tu navýsost užijete.

U prvního dílu jsem si stěžovala na roztahanost děje - to tu také nehrozí. Akce se prakticky nezastaví, a ačkoli se celý děj odehrává ve Stříbrouchách a jde tam o jeden hlavní cíl, bavilo mě to mnohem víc než předchozí díl. I přes to jedno místo děje se víc dostáváme do tajů světa hrdinů a objevujeme další detaily, na něž v jedničce už nezbyl čas. Onen world-building, na nějž se u fantastiky často odkazuje, tu je mnohem propracovanější a o světě, v němž žijí naši hrdinové, tak přirozeně zjišťujeme víc a víc. Posun autorů je zkrátka znát, působí to mnohem vypsaněji, a to i po dalších stránkách, co se týče korektur a podobně, je skvělé vidět, že se autoři neustále zlepšují.

Zarážející věcí pro mě trochu byly ilustrace; podobně jako jedničku tento díl doprovázejí obrázky, tentokrát však vypadají jako fotografie upravené na kresbu, a herecké tváře v tom zkrátka poznáte. Tady se tedy odkážu spíš na předchozí díl, kde se mi úprava zamlouvala víc.

Věřil si, téměř bezmezně, ale nestačilo to.

Tři jezdci apokalypsy jsou jednoznačně posun k lepšímu a já jsem upřímně zvědavá, kam osud postavy povede příště, protože tady si holt nemůžete být jistí absolutně ničím. Jestli máte rádi netypičtější fantasy, které si skoro střílí samo ze sebe, tak tady neuděláte chybu.

Moc děkuji autorům za poskytnutí knížky k recenzi!