Ohlédnutí za rokem 2021

Vždycky to nějak rychle uteče, co? Ale tyhle články píšu hrozně ráda. Znovu projíždím celý rok a vzpomínám, co všechno se stalo. Respektive co se stalo v souvislosti s knižním světem, když už se v té literární sféře pohybuju nejvíc. A pak taky zbožňuju statistiky a baví mě projíždět, kdo co všechno přečetl, jak u koho která kniha dopadla a podobně. Takže i letos samozřejmě přijdou statistiky z Goodreads, a jak jsem tu nedávno hodnotila zhlédnuté filmy a seriály, přišel čas i na to nejlepší a nejhorší z knih.

Než se však podíváme na knihy samotné, co všechno se letos ve spojitosti s knižním světem stalo? Počátkem roku jsem začala psát posudky pro Humbook, což beru jako jednu ze svých nejlepších zkušeností. Je to hned něco jiného, když se na rukopis díváte z té druhé strany. Moc mě to baví a jsem strašně ráda, že můžu být členkou týmu. ♥
Když už je řeč o Humbooku, letos jsme se ségrou zavítaly na Humbookfest, když nám okolnosti konečně dovolily, aby se konal offline. Mám za sebou první spolupráci přes Pointu. Zúčastnila jsem se další knižní štafety a objevila se taky ve svém prvním společném reelu u Marwyho. V dubnu jsem psala v rámci Camp NaNoWriMo, v květnu jsem dopsala jeden svůj projekt a během roku rozepsala pár dalších. No. A pokud všechno půjde tak, jak je v plánu, letos jsme kývli na něco, co si příští rok přečtete. :)

A co tedy letošní čtecí statistiky? Loni jsem tu psala, jak jsem přečetla devadesát pět knih a že to je prozatím nejvyšší milník. No. Za rok 2021 jsem si nabrala mnohem víc literárních předmětů, takže i seznam četby dost naskákal, a když už jen v jednom předmětu po vás chtějí čtyřicet knih... za loňský rok jsem přečetla 129 knih. Pořád je to pro mě trochu prapodivné číslo, ale jinak tomu vzhledem ke studiím ani být nemohlo. Ale nečetla jsem samozřejmě jenom onu povinnou, respektive doporučenou četbu, sem tam jsem do toho vpašovala i YA, a v zimním semestru jsem měla kurz současné české literatury, kde ten exkurz taky stál za to. Tak se na to pojďme podívat.

Na Goodreads je číslo opět o jedno nižší, protože posudky samozřejmě zůstávají tajné, dokud je jasné, že kniha (ne)vyjde. Takže jednu tam ještě nemám, ale u ní opravdu doufám, že to klapne, protože byla taky jedním z nejlepších děl, co jsem za loňský rok přečetla. Jo, a taky jsem si skoro po deseti letech změnila profilovku.

Průměrná délka knih je 224 stran, o tři stránky víc, než jak mi to vycházelo za rok 2020. Nejkratší kniha je v tomto případě povídka To Build a Fire od Jacka Londona, kterou jsem četla v rámci anglistiky. London má svůj specifický styl, takže pokud ho máte rádi, je takřka vyloučeno, aby se vám tahle povídka nelíbila. Naturalismus a lidstvo × zvířata v plné londonovské parádě.
No a nejdelší knihou je druhý díl Hry o trůny s nádherným číslem 913 stran. Dvojka už byla oproti jedničce dost roztahaná, takže tady by zrovna menší číslo vůbec neuškodilo. Ale po pár letech mi tu nesedí Maas se svými bichlemi.

George R. R. Martin podruhé, protentokrát v nejpopulárnější kategorii. Většinou mi toto políčko obsazuje nějaký díl Harryho Pottera, letos jsem se bohužel k žádnému nedostala, tak aspoň má šanci někdo jiný (jen pro porovnání, oproti třem milionům u Hry o trůny měl předchozí rok Kámen mudrců těch milionů skoro devět). Nejméně čtenou je tak tvorba Tobiáše Mouřenína z Litomyšle, kterou jsem na Goodreads přidávala sama teprve nedávno, takže tomu ani není divu. (Ale upřímně, zase o tolik nepřijdete, pokud mě v tom necháte samotnou.)
Průměrné hodnocení o jednu desetinu oproti 2020 kleslo. Jsem na ty knihy čím dál přísnější.

Kdežto toto je kategorie, která mi každoročně dělá velkou radost. Nejvyšší hodnocení na GR ze všech knih, co jsem za daný rok přečetla - a vždycky mi tam sedí nějaká česká kniha. I letos, kdy jsem četla Hru o trůny, se tam prosadila Hrabětova poezie. A nedivím se, tahle sbírka je vážně skvělá. ♥

A jak to tak bývá, vždycky se najde to lepší a to horší. V těch sto dvaceti devíti knihách se spolehlivě najde trochu od obojího. Vybrala jsem ty, kterým jsem rozdala plné hodnocení, nebo ty, kterým k té pětici hvězdiček chybělo opravdu jen málo.

Loveless

Alice Oseman je vždycky sázka na jistotu. Loveless byla první knihou, kterou jsem za rok 2021 přečetla, a nemohla jsem začít líp. Hlavní hrdinka nastupuje na vysokou, takže dochází k pozměnění ideálů, ztrátě a získání přátel, objevování zase úplně jiného světa a nových životních hodnot, plus k tomu přichází na to, že je zřejmě asexuální. U Oseman je velká diverzita i autentičnost zárukou, a pokud vám sedí styl jejího psaní, nejde šlápnout vedle.

Loki

Loni jsem se taky konečně dostala ke komiksům o svých oblíbených (ne)superhrdinech. Z Marvelu se mi pod ruce dostala bratrská dvojice Thor a Loki, přičemž u toho druhého jsem s hodnocením pěti hvězd ani neváhala. Od začátku to je jízda, děj se nezastaví, Loki je prostě Loki a ke všemu je kresba nádherná, takže co chcete víc? Jen je tedy škoda, že to vyšlo ještě před posledním Thorem, protože to na něj očividně navazuje.

Slaďoušek

Jo, dala jsem middle grade knížce pět hvězdiček. A to jsem tady o deset let starší než hlavní hrdinka. Do knihy jsem šla hlavně proto, že mám ráda odlehčený styl Jenny Han, a nezklamala. Autentické vyprávění o přechodu na druhý stupeň, o vztazích, že není vše tak, jak se vždycky zdá. Annemarie je skvělá hlavní hrdinka, a to mám většinou u postav jejího věku chuť je spíš párkrát vyhodit oknem. Jestli vás knihy Han baví, tak určitě bude i tahle.

Světlo z Pauliny a Nesnesitelná lehkost bytí

A máme tu české autory. Na Kunderu jsem byla zvědavá už od gymplu a Nesnesitelná lehkost bytí nezklamala, podrobněji se k tomu vyjadřuji v extra článku. A jestli jsem od Světla z Pauliny čekala cokoli, tak toto rozhodně ne. Poetické vyprávění, propojenost všech povídek, jedna netypičtější než druhá a všechny tak čtivé, že jsem si pokaždé přála, aby to ještě neskončilo. Světlo z Pauliny je celkově jeden z vůbec nejlepších zážitků za tento rok. Rozhodně se nejedná o poslední dílo, které jsem od autora četla.

Balada o ptácích a hadech

Když Suzanne Collins oznámila, že vydá další knihu ze světa Hunger Games, obočí mi jen škublo s tím, že nevím, co si o tom myslet. Bude to další případ, kdy autor tak těží ze své série, že ji prostě rozšíří, i když už se tam nic neděje? Ne, s klidným srdcem můžu říct, že tady to nehrozí. Jsou to pořád staré dobré Hunger Games, totožná atmosféra, totožné napětí. Tady chybělo opravdu málo, abych dala plné hodnocení. Ne vždy dostanete možnost podívat se na příběh z pohledu záporáka a sledovat jeho cestu k tomu, jak ho známe od Kaniss... a ne vždy vás autor jednoduše nachytá, když přijdete na to, že fandíte někomu, kdo všechno dělá špatně. Pokud nad Baladou pořád váháte třeba ze stejného důvodu, jako jsem to dělala já, tak věřte, že nemáte proč.

Holky odnikud

Holky odnikud byly neskutečně silný zážitek. Neskutečně. Protože bych strašně ráda řekla, že to přehání a jsou zbytečně dramatické... jenže nemůžu. A to je na tom to nejhorší. Holky odnikud pracují s obtěžováním, s házením viny na oběť, s tím, že když se přece objeví sexuální obtěžování v jakékoli míře, vždycky za to může ta holka. Co teprve, když ten kluk je ve společnosti výš. Nad řádky mi bylo kolikrát blivno, a pokud jsem kdy měla trochu pochybnosti, stačilo otevřít kteroukoli internetovou diskuzi a vypadalo to, jako by to všechno autorka jen zkopírovala. Je to sakra silné. Teď jen aby to lidem konečně otevřelo oči.

The Boy Who Steals Houses

C. G. Drews dlouho sleduju na sítích (možná ji znáte jako Paperfury), kde sdílí slasti a strasti knihomolského a spisovatelského života, kterými mi vždycky rozjasní den. Je až ironické, jak bolestné jsou pak její knihy. The Boy Who Steals Houses se mi líbilo ještě krapet víc než její předchozí kniha, respektive mě zasáhla ještě trochu víc. Protože Drews je schopná napsat několik stran, kde vás bude bolet každý řádek, který přečtete. I tady to je přehlídka lidské krutosti a toho, že většinu těch strašných věcí si navzájem děláme sami. V překladu to nevyšlo, ale angličtina to je lehká.

A co ty nejhorší zážitky? Sotva dýchám, u které doteď nechápu, o co autorce šlo, a kterou jsem dočetla jen díky tomu, že to bylo v rámci knižní štafety a mohla jsem se do toho řádně vyvztekat. Utrpením pro mě byl Poslední Mohykán, milovaná americká klasika, nad níž jsem měla chuť si trhat vlasy. A z českých vod mě zklamala Vůně citrónu nebo Chuť prázdna.

A co skvělého jste za rok 2021 četli vy? :)