Recenze: Přízraky noci | Nakolik ovlivníme svou budoucnost

Počet stran: 260
Série: ---
Nakladatelství: Fragment, 2021
Hodnocení Goodreads: 3.83 (z 66 hodnocení)

Anotace:

Moggast - země, které vládne proslulý kníže Dragovit. O jeho temných praktikách kolují nejrůznější zvěsti, lidé však o nich hovoří jen šeptem v bezpečí svých domovů.

Princezna Lada je přesvědčená, že Dragovit stojí za únosem její starší sestry Kazi. Když se ji vydává zachránit, rozhodně nepočítá s tím, že hned při prvním střetu s nepřítelem zemře. Smrtka jí však učiní lákavou nabídku.

Lovec démonů Karden chce být slavný. Jeho vyhlídky byly mizivé, teď však dostal od Dragovita úkol, kterým by si mohl svůj sen splnit. Stačí knížeti přivést princeznu Ladu.

Potulná hudebnice Noa strávila polovinu života skrýváním. Když se jí naskytne příležitost pomstít se vrahovi její rodiny, knížeti Dragovitovi, ani na vteřinu nezaváhá.

Jaela život na malé vesnici nudí. Alespoň do dne, kdy v osadě propukne morová nákaza, a on musí utéct, aby ochránil svoji rodinu.

Čtyři hrdinové, jeden úkol. Každý je jiný, přesto je něco spojuje. Kdo z nich vyhraje a kdo skončí jako poražený? A jsou všichni takoví, jací se na první pohled zdají být?

Slovanská mytologie je teď v YA velký boom, především v YA fantasy, samozřejmě. A je skvělé, že se vedle té profláknuté antické konečně hovoří o něčem, co se dotýká i našich končin. Jakmile jsem zjistila, že Kateřině Ševčíkové alias Papírové knihy vyjde kniha, s koupí jsem ani neváhala. A pokud vy váháte, tak vás zkusím přesvědčit, proč už neváhat.

Lidé. To jsou nejhorší přízraky noci.

Nejstarší dceru knížete Kroqa unesl kníže Dragovit, o němž se proslýchá, že se v noci mění na vlkodlaka. Kazina sestra Lada se ji vydává zachránit a je schopná za to obětovat cokoli. Po cestě se setkává s Noou, rusalkou, která má v úmyslu Dragovita zabít. Jael a Maedalyn žijí v Dragovitově knížectví, ale když u nich ve vesnici vypukne mor, musejí chtě nechtě odejít. A Karden by byl jednou rád slavným lovcem démonů, zatím ale zůstává ve stínu svého mistra. Když mu však Dragovit dá práci, ať mu přivede Ladu, konečně v tom vidí příležitost. Jenže málokterý příběh má pouze jednu verzi.

Začnu to tu (už skoro tradičně) polemikou s negativními prvky, jež se často objevují v hodnocení ostatních. Jednou z častých výtek je rozsah - na čtyři postavy a fantasy svět je číslo stran malé. Ano, taky mi vyhovuje, když si dá autor na výstavbě svého světa záležet natolik, že se to pod míň jak 400 stran prostě nevleze, ale tady mi to paradoxně vůbec nevadilo. Je nejspíš pravda, že pokud by autorka dílo trošku roztáhla, spousta věcí o tom, jak svět funguje a kdo jsou které potvory, by mohla vyplynout sama a postavy by to nemusely sáhodlouze řešit ve svých promluvách, které pak působily krapet nepatřičně. Jinak však nemám co vytknout, dějově to je aspoň nabité a nehrozí hluchá místa.

Nejspíš k tomu přispívá i autorčin styl. Ačkoli mě příběh od začátku bavil, zdálo se mi to takové pomalé, nebyla to kniha, kterou bych raz dva zhltla na posezení. Na druhou stranu je toto klasický přístup, jaký u fantasy ostatně očekávám, takže je tu aspoň pěkně našlápnuto k dalším autorčiným dílům.

Jako největší přednost Přízraků noci beru jednoznačně zakomponování slovanské mytologie a taky jistou nepředvídatelnost v ději. Jistě, jedním z postav je lovec démonů, takže když vám tu po stránkách pobíhá striga a lešij a on jim je v patách, nejde než se nepousmát, že tu máme českého Geralta z Rivie, ale u stejného materiálu zřejmě nelze jinak. Kromě různých mytických potvůrek se tu setkáme taky s našimi pověstmi - jednou z hlavních hrdinů je nejmladší dcera knížete Kroka, zde překřtěna na Ladu, a ona i její sestry si zachovávají své schopnosti. Podobně se tu také mihne Bivoj. Přijde mi, že hra s národními pověstmi u nás tolik využívána není, a je to škoda, jak dokazují Přízraky, vyhrát se s tím dá na výbornou. Jen mě trochu mrzí, že Ladiny sestry nedostaly trochu víc prostoru. Ostatní postavy jsou každopádně podobně kreativní a čtveřice hlavních hrdinů svou nápaditost dokazuje prakticky v každé scéně. Baví mě koncept postav, které musejí spolupracovat, ale jsou od sebe tak odlišné, že jim to pořád nejde. Zvlášť když mají stejný cíl, ale chtějí jej dosáhnout jinak. Zde je pak ona polemika s tím, jak doopravdy ovlivním svou budoucnost, a především budoucnost ostatních.

Když se vrátím k tomu ději; když se během prvních stran vyrýsovala Lada jako kněžna Libuše se vším všudy, jen jsem se culila, jestli se na konci dočkáme nějaké její vize o nenápadném mladíkovi, z něhož by se pak vyklubal Přemysl. Autorka mě však brzy přesvědčila, že se na pověsti nemůžu spoléhat zase tak dobře a že je schopná příběh zamotat tak, abych radši nic nepředvídala. Pár finálních zvratů mě skutečně překvapilo a nad koncem jsem chvilku zůstala stát, přestože to celé dává dokonalý smysl. Co také musím zmínit, je skvělá práce s romantikou - není tu násilně tlačena, působila velmi přirozeně, takhle jemně se mi to líbilo.

Neštěstí připomínalo poryv větru. Stejně náhlé, stejně nenadálé.

Jaký je tedy výsledný verdikt? Je z toho cítit, že jde o prvotinu. U některých pasáží jsem si říkala, že nebylo třeba je tolik rozepisovat, u jiných že by se to hodilo víc. Dramata mezi postavami fungují obdobně. Ale to mi nijak zážitek ze čtení nezkazilo. Naopak po přečtení pevně věřím, že s dalšími knihami to bude ještě lepší a na autorčinu další tvorbu se rozhodně těším, protože tohle bylo příjemné překvapení. Za sebe vám Přízraky noci rozhodně doporučuju.

Četli jste nějakou z moderních (nebo klidně starších) českých knih, které zpracovávají slovanskou mytologii? :)