Humbookfest 2021

Když jsem v roce 2019 poprvé jela na naši největší YA knihomolskou akci, bylo mi jasné, že příští ročník nevynechám. Všichni víme, jak to dopadlo; o to víc jsem se ovšem těšila na ten letošní. Konečně po takové době na takové akci, mezi dalšími knihomoly, mezi tolika knihami! Strašně jsem se na Humbookfest těšila a taky jsem si ho neskutečně užila. Pokud tedy třeba stále váháte nad tím, zda takovou akci navštívit, chcete vědět, jak to vypadá, anebo stojíte o vzpomínku nebo obecně můj občasný cestopis, tak prosím, Humbookfest 2021.

Pro jednou jsme do Prahy nejely Regiojetem, který běžně využíváme; každé ráno při cestě do školy jsme jen s hrůzou sledovaly ohromná čísla u kolonky zpoždění, která náš běžný ranní spoj do Prahy nabíral, takže jsme využily České dráhy a jely rovnou od nás z města. Společnost mi tento rok dělala ségra. Obě jsme samozřejmě do vlaku nastoupily už v kostýmech, které asi samy o sobě kdovíjakou pozornost nebudily - rozhodly jsme se sladit a jít za postavy z Marvelu, já za Wandu v ohozu z Age of Ultron, ségra za varianta Lokiho. Čili já prostě byla v šatech, kozačkách a mikině, jedinou výraznou věcí byly snad nalíčené oči (návleky na pažích jsem nosila jen po dobu festivalu), ségra šla v outfitu sestávajícím z mikiny, trika a džínů, čelenku s rohy si taky nasadila až na místě dění; tudíž na to asi nebyl moc důvod se koukat. Zato na nás každé očko spolucestujícího či kolemjdoucího sjelo z prostého důvodu - Croki. Náš plyšový společník vábil doslova všechny a opravdu jsem se bavila tím, jak každý, kdo přistoupil do metra, okamžitě sjel pohledem toho plyšáka v ségřině náruči. A nebudu lhát, bavilo mě i to, jak nás co chvíli někdo zastavoval na Humbooku, že je ten Croki boží a že chtějí fotku. Ségra je slavná.

Každopádně jsme do Prahy dorazily s minimálním zpožděním, obohacené o spoustu znalostí o spoluobčanech z našeho města, neboť hned u vedlejší šestice sedadel si povídaly dvě důchodkyně. Už u automatu na jízdenky jsme se setkaly s většími skupinkami, které mířily na Humbook, takže pak na Vyšehradě vystoupil pěkný chumel nadšených knihomolů. Hned u schodiště z metra si nás odchytly holky z Ya.ctu a věnovaly nám boží záložky. ♥ Prokázaly jsme se očkováním, nalepily si pásku pod kostýmy a Humbookfest pro nás mohl začít.

Dorazily jsme poměrně brzy, program letos začínal trochu později, takže jsme měly fajn rezervu. Hned jsme se tedy vydaly do stánku, kde se tradičně stála fronta, naštěstí jsme ji vychytaly dobře a nestály tam tak dlouho. Jen tedy knihy ve stánku byly trochu nešikovně, protože ty podepsané Lin Rinou se nacházely hned u vstupu, takže tam byl ohromný blok, kdežto dál ve stánku už to řídlo. I tak jsme se zvládly probojovat a šla jsem po dvou knihách, které jsem si plánovala koupit - Přízraky noci od Kateřiny Ševčíkové, kterou nejspíš znáte z blogu Papírová křídla, a Dceru zimy od Vladimíry Šebové. Pořád jsem ale pokukovala po knihách Lin Riny a přemýšlela, jestli si vzít něco od ní, jako jsem to se zahraničními autory udělala i předloni. Nakonec jsem si samozřejmě vzala Kroniky prachu, speciální paperbackové vydání pro festival. Ségra se těšila na Funko Pop, které letos bohužel takřka vůbec nebylo, takže si to vynahradila (rovnou třemi) propiskami.

Pak jsme zavítaly na besedu „Ze šuplíku na pulty knihkupectví", kde se debatovalo nad různými způsoby, jak vydat knihu - mluvily Alžběta Komrsková, která svůj rukopis poslala asi tou nejběžnější cestou mailem do nakladatelství, Kateřina Šardická, která vyhrála literární soutěž, Ola alias Nofreeusernames, kterou nakladatelství samo ponouklo k tomu, ať po svých úspěšných storkách napíše i román, a Tess M. Puffrová, která svou knihu vydala přes Pointu. Dočkaly jsme se spousty zajímavých postřehů a bavily se - na Humbooku mám ráda tu přátelskou atmosféru. Moderátorky občas tedy mezi sebou střílí vtípky, jimž rozumějí jen ony, jak se znají, takže to tam jen sedíte a čekáte, ale většinově to působí jaksi osobně, příjemně, zkrátka má člověk dobrý pocit už jen z toho, že tam může být.
Rovnou po besedě následovalo vyhlášení druhého ročníku CooBoo hledá talent, na které jsem si taky počkala, ale upřímně, odbylo se to nějak strašně rychle :D Mie každopádně gratuluju a jsem na knihu moc zvědavá.

Další zastávka je asi taky jasná; ano, opět stánek. Čekala jsem na autogramiádu Bětky Komrskové, jejíž Dceru ztracených bohů jsem si táhla z domu. Když jsme se ségrou viděly, jak ohromná fronta se stojí na první z autogramiád - kde se podepisovali Theo Addair, Nofreeusernames, Ella Fever a Sam Xabyssus -, říkala jsem si, že jestli si mám taky vystát takovouhle frontu, tak tam s jedinou knížkou nepolezu. Takže jsem si koupila čtvrtou knihu z festivalu, a to Zloděje osudů. Kolem této knihy se strhl docela humbuk kvůli obálce; i já si myslím, že to až moc připomíná Skleněný trůn, ale na tom ostatně nelze bazírovat, přemýšlela jsem o ní už předtím a teď se na ni moc těším (nadšeně se o ní vyjadřovala třeba Nikol @knihozrout a té ve fantasy věřit můžete). Navíc jsem zjistila, že kniha byla vůbec poprvé v prodeji právě na Humbooku, akorát dovezená z tiskárny, což šlo ostatně poznat i na té boží vůni stránek.

Původně jsem se chtěla jít podívat i na fragmentí Humbook Battle, jenže když jsme dorazily do sálu, už to bylo v plném proudu a přišlo nám zbytečné tam vkročit doprostřed, takže jsme volný čas využily ke krátkému posezení v chill zóně a také k tomu jít pomalu obsadit frontu na autogramiádu. Nakrásno jsme si skoro s půlhodinovým předstihem stouply před sál, kde se podepisovalo, a čekaly... fronta se za námi tvořila... když tu najednou jsme zjistily, že se právě první autogramiáda neskutečně protahuje, a tak tu druhou přemístili do vedlejšího sálu. Takže jsme špatnou frontu opustily a už jsme nebyly první na řadě. :'D Hlavně po několika minutách se na nás houklo, že to stejně všichni stojí na Arilu, takže kdo má něco jiného, ať předběhne. Že se vždycky najde ta jedna vyvolená knížka. (Mimochodem tam jsem se taky pobavila, týpek, co si nechával podepsat Arilu hned vedle mě, Sterakdaryho požádal, ať mu vepíše i nějaký vzkaz do knihy, a pak ať to dá někam k prostředku, ať má nějaký důvod to opravdu číst, tak tomu jsem se zasmála.)

Další bod programu byla až další autogramiáda, takže jsme čas využily pro všechno ostatní - především focení, protože ty cosplaye byly tak luxusní! Jeden lepší než druhý. Ohromila nás Zloba a Neatiri, áchaly jsme nad Harley Quinn, Astrid z HTTYD, vílami ze Dvorů a Krutého prince, princeznami a princi, Daenerys, španělskými seriály, postavami ze Skleněného trůnu, dokonce jsme potkaly další dvojici Loki a Wanda. Postavy ožívaly na každém kroku. ♥ K obědu jsme jinak využily snad jako drtivá většina přítomných párek v rohlíku, vážně by mě zajímalo, jestli si tam někdo vůbec dal i něco ze zbylé nabídky.

Když jsme se vrátily k sálu s autogramiádami, ještě pořád se podepisovali autoři z té první. Chudáky musela neuvěřitelně bolet ruka. :'D Čtyři hodiny tam sedět a podepisovat! (Tady se vždycky trochu šklebím nad srovnáním s těmi zahraničními, kde dostanete omezení, kolik knih si můžete přitáhnout, aby se neupsali, když ten autor sem přijede třeba jednou za život, ale Čechy klidně upsat necháme.) Tentokrát už jsme ale zůstaly ve správné frontě, takže jsem si nechala podepsat Světla nad močálem, které jsem si taky přivezla z domu, Přízraky noci a Dceru zimy. A pak jsem rychle utíkala na další besedu s Lin Rinou. Předloni jsem upřednostnila jiný program před zahraničními autory, takže tentokrát jsem ji nechtěla propásnout. A že to bylo boží! Neustále jsme se všichni smáli, dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací (třeba že čeština byla vůbec první jazyk, do něhož byly Kroniky prachu přeloženy, nebo že by pana Reeda mohl ideálně hrát Chris Hemsworth, na tom jsme se shodli snad všichni), Lin Rina je neskutečně zlatá. Několikrát jsme ji potkaly, jak si sama užívá Humbookfest, bavila se i fotila s ostatními. Ve výsledku jsem byla moc ráda, že jsem se rozhodla si Kroniky koupit, a jsem na ně vážně zvědavá.

V sále jsme rovnou počkaly i na vyhlášení cosplay soutěže, kde jsme tedy měly jiného favorita, ale uznávám, že Deein kostým musel tedy celý den stát za to :'D No a pak jsme sbalily své saky paky a Kongresový sál opustily. Měly jsme však ještě dost času, než nám jel vlak, a protože jsme knih po celém dni očividně měly málo, zalezly jsme ještě do Luxoru na nádraží. Tam si ségra odnesla vytoužené Funko - baví mě, jak v Luxoru seženete exkluzivní figurky za stejnou cenu jako ty normální - a taky fotku s dalším Lokim. Cesta nás zavedla i na Václavák, když už se ten týden ten Václav slavil, že si koupíme pití, no a prošly jsme kolem Marvel Lega, kde byly figurky podle fáze 4, tudíž jsme sbalily i to. Klavíristka u opět volně přístupného klavíru nám mimo jiné zahrála i znělku Avengers, čímž jsme slavnostně završily náš (marvelovský) pražský den, a pak už se jelo domů.

Cesta byla tedy zážitek sama o sobě, protože jsme v České Třebové najednou zastavili, že se porouchala lokomotiva, nikdo nevěděl, jak dlouho tam budeme stát, a doprovod nám k tomu dělala banda dospělých, co se chovali jak utržení z řetězu (ehm). Do postele jsme se dostaly s dvouhodinovým zpožděním, ale aspoň jsme ve vlaku, nevědouce o tom, jak dlouho tam ještě budeme trčet, složily všechny Lego figurky (takže když jsem nenašla Visiona na festivalu, našla jsem ho v Legu, a ségra si tak vezla domů rovnou dva Kapitány Ameriky).

Books? Books.

 

Předloni jsme na nálepky psali knihy, které nás ovlivnily, letos jsme se
INSTAntně seznamovali.

Ségra tedy vzala seznamování po svém :D

Pár božích cosplayů ♥

A samozřejmě boží Croki.

Doufám, že jsem na nic nezapomněla, protože ten den byl pořádně nabitý a nevím, zda bych to poslední sloveso měla použít s jinou předponou, co se týče energie, a jestli by to měl být do-, nebo vy- :D Humbookfest byl zkrátka skvělým zážitkem, který si příští rok moc ráda zopakuju. Ostatně každá akce, kde vidíte známé i neznámé tváře a bavíte se spolu, jako byste se znali odjakživa, má něco do sebe.
Ještě jednou tu děkuju Ole a Vendy za lístek ♥

Byli jste na Humbooku? Co vás bavilo nejvíc? :)