Humbook 2019

Svět knihy byl pro knihomoly vždycky velikým svátkem. Před čtyřmi lety se k tomu přidal Humbook, festival vyloženě young adult knih. Ani na jednom z předchozích festů jsem nebyla - zato letos se mi poštěstilo vyhrát lístek, takže jsem si odbyla svoji premiéru. A pokud patříte mezi ty, kteří nad Humbookem stále váhají, věřte mi, že přicházíte o něco výjimečného.

Víte, co nejvíc miluju na Světě knihy? Tu atmosféru. Čert vem knihy ve slevě a bohatý program; miluju tam jenom být. Obklopená lidmi, kteří taky milují čtení, kteří budou přesně vědět, o jaké knize mluvíte. Humbook v tomhle ohledu SK ještě trochu překonal. Festival je totiž zaměřený přímo na young adult literaturu, která stále vévodí mým čtecím plánům, takže tenhle pocit bytí mezi svými tu byl ještě markantnější. Skoro jako by všichni ti lidi kolem mě byli další součástí mojí rodiny - ta přátelská atmosféra je zkrátka tak nádherná!

Pásku nám nalepili přímo pořadatelé.
To beru oproti SK taky jako plus, tam
nikdy nejsem schopná, abych to měla
přesně, a tady na Humbooku mi to hned
pěkně drželo :D

Každopádně, na Humbook jsem se vydala spolu s Jolčou, která už na festu byla, takže jsem se aspoň nemusela tolik bát, že se ztratím hned v metru. (Což bych udělala, protože jsem myslela, že zamíříme na úplně jiný směr. No jo.) S sebou jsem si vzala Koláčky a spiklence na podpis a Lovkyni snů, kterou jsem chtěla dát Nadaci Albatros.

Dorazily jsme chvíli po otevření a fronta venku byla kupodivu krátká - a ještě taky hrozně rychlá. Markét alias Mlovesreading nám rozdala Humbook Guide, v němž se nacházela i festivalová hra, do které jsme se plánovaly pustit. Na Humbooku jsem nikdy dřív nebyla, ale přišlo mi to jako pěkné zpestření.

Původně jsem chtěla jít hned na HumbookStart a poslechnout si Martinu Čekalovou, ale nakonec jsem se rozhodla vydat do stánku s merchem. Protože těch lidí tam bylo tolik. Fronta do stánku se stála snad ještě několik dalších hodin, ne-li celý den, protože prostory nebyly nafukovací a vpouštělo se tam po částech. A já se bála, že mi vykoupí podepsaný Boží hrob, takže jsem byla jasná. Moje nakupovací plány byly takové: podepsaný Boží hrob a Ve stínu oskeruše, ať si ji rovnou taky můžu nechat podepsat. Plánovala jsem koupit i Funko Pop, sobě a ségře, a jako milovník placek i placky. Jenže TY FRONTY. UGH. Já fakt nesnáším tak šílený davy. :'D Takže když už jsem byla vevnitř, krom Božího hrobu jsem si vzala i podepsaný Falešný polibek, a hned vedle Thea byla i Černooká, takže tu jsem si koupila taky. Přemýšlela jsem i nad Kronovými dětmi, ale něco musím nechat i mamce, ať mi má co koupit k Vánocům, takže ty jsem tam nechala. Netuším, jak dlouho jsme stály jen v tom davu u pokladen. Bylo tam tolik lidí, že jsem nehodlala zdržovat ještě nějakými plackami nebo tak. Takže hned na začátku festu padlo 1200 Kč. (Pššt.) :'D

Potom se stala naprosto úžasná věc. Ve druhém patře hned u schodů se objevili Jay Kristoff i Mary E. Pearson, letošní zahraniční autoři. Jolča si hned ulovila podpis i věnování do Illuminae a já mám fotku s úžasnou a milou Mary. Jayova výška je naživo ještě děsivější, to mi věřte.
Letos byl Humbook ozvláštněn festivalovou hrou, kdy jste měli chodit po stanovištích, plnit úkoly a za ně dostávat razítka. Čili plán byl jasný. Stavili jsme se u Mindooku, kde jsme vyzkoušely Kočičí klub, kterému asi doteď tak úplně nerozumím. Lovkyni snů jsem předala Nadaci Albatros, párkrát střelila Joffreyho z Hry o Trůny a napsala detektivní příběh pro Loyd, kde mi nabídli i čaj (a byl dobrý, díky). Razítka se zkrátka sbírala ve velkém.

Na Humbook jsem se strašně těšila, ale zároveň byla neskutečně nervózní. A za to mohla soutěž CooBoo hledá talent. Přihlásila jsem se do ní spíš z důvodu, abych si pak neříkala, že jsem tu šanci promarnila - a dostala jsem se do finální dvacítky, z čehož jsem byla neskutečně nadšená, jenže pak přišla ta druhá věc. Odprezentovat svoje dílo před redaktory a přesvědčit je, proč zrovna můj příběh stojí za vydání. A víte... mluvení před lidmi? Cože? :D Navíc jsem strašně skromný člověk a dělá mi problém vychvalovat sebe nebo něco, co jsem vytvořila. Bylo mi prostě blbý někoho přesvědčovat, že zrovna já. Jo. Ale nehodlala jsem to nechat jen tak plavat, už postup do finále jsem brala za úspěch, a tak jsem nějakou prezentaci sesmolila. Jenže pak jsem vstoupila do workshopového sálu a veškeré sebevědomí, které jsem za ty dva týdny stačila nabrat, se rázem vypařilo. Měla jsem dojem, že si před redaktory někde stoupnu a budu jim to vykládat, nachystala jsem si i pár (snad vtipných) odkazů na Austenky a Pennywise, ale celé to vypadalo tak, že jsem si před ně sedla jako před maturitní komisi. Nervozita se obratem vrátila a mně bylo jasné, že tak, jak mám prezentaci nachystanou, ji rozhodně neodříkám.
Jak bych to shrnula? Jsem spokojená s tím, jak jsem odpověděla na otázky, které mi redaktoři položili. Ale jinak rozhodně ne, plácala jsem tam nesmysly, vůbec jsem nezmínila ty hlavní body, které jsem chtěla a které jsem považovala za to markantní z příběhu, co by mohlo redaktory zaujmout. Sál jsem opouštěla v poněkud rozpolcené náladě. Nervozita u mě vyhrála. Ale říkala jsem si, že jsem nepromarnila svou šanci, využila jsem ji, a to je hlavní.

Z workshopového sálu byl krásný výhled ♥

Potom už jsem se neměla čím stresovat a program byl natolik nabitý, že jsem na nějakou rozpolcenost rychle zapomněla. Projevila se totiž znovu moje perfektní schopnost všechno domotat. Chtěla jsem jít na besedu o knižních hrdinech, tak jsme vyrazily do sálu, kde zrovna byla beseda s Veronikou Kašákovou a Janem Mülhfeitem. Ale nějak mi to nesedělo - vypadalo to, že teprve začínají, přitom jsem si říkala, že už pár minut přetahují. Jo, víte, v čem byl problém? Spletla jsem si čas. Myslela jsem si, že je o hodinu víc. Jak, to nechápu. :D Takže jsme se zase vytratily a já si ve stánku konečně koupila Funko Pop. Hrozně dlouho jsem je chtěla začít sbírat a Humbook mě k tomu konečně dokopal. Pro sebe jsem si vzala Brumbála a pro ségru Ginny na koštěti, takže aspoň víte, co se asi často bude objevovat na mém IG profilu.

U stánku s merchem byla taky
stěna, kam jste mohli plácnout
knihu, která vás nějakým způsobem
změnila. Dala jsem tam Roztříštěnou,
protože ovlivnila můj styl psaní. Holt
jsem si všimla trochu pozdě, že to píšu
našikmo, ale viděla jsem, že jsem
nebyla jediná :'D

Do sálu jsme se vrátily na konec besedy s těmi dvěma a pak konečně začala ta, na kterou jsem se těšila celý den. O knižních hrdinech diskutovali Theo Addair, Anička Musilová a Katka Šardická a celé to moderovala Marillee. A bylo to přesně tak vtipné, jak jsem si myslela. Dojem na mě udělala Katka Šardická, to jsem se smála snad nejvíc. Jen škoda, že jsem na její knihu poměrně velký srab. :D
Hned po besedě jsem se vydala na autogramiádu Thea a Aničky. Hned potom. A stejně jsem skoro dvě hodiny stála ve frontě. Nejsem součástí generace, která fronty nemůže vystát kvůli vzpomínkám na banány a Tuzex, ale dvě hodiny na mě byly fakt moc. Navíc jsem měla na 16:30 program - Humbook Battle a bylo mi fakt blbý se neukázat, když už jsem byla součástí týmu. Vleklo se to tak pomalu, že jsem nakonec rozjela mobil a půlku fronty hrála sudoku. Navíc, když se pohybujete po centimetrech a taháte dvě těžké tašky s knihami a batoh, přestane to být příjemné. Organizátoři pak zastavili focení s autory, ať to jede rychleji. A Humbook Battle bych ani náhodou nestihla, kdyby nás nevyzvali, ať jdou dopředu ti, kteří chtějí podpis Aničky. Bylo mi divné jít přes všechny ty lidi, co tam stáli stejně dlouho jako já, ale jenom díky tomu jsem ten Battle stihla, a to ještě taktak. Nakonec jsem spokojeně odešla s podpisy obou autorů, takže jak se říká, konec dobrý, všechno dobré, ale kvůli tomu jsem ani za mák nestíhala nic jiného, třeba jako besedu s českými autory o psaní mimo papír, na kterou jsem taky chtěla jít. Ty strašně dlouhé autogramiády nejsou zmáknuté a já chápu, že to asi jinak nejde, ale... je to prostě nanic.

Podruhé jsem se za ten den vrátila do workshopového sálu. Kluběnky (tým Deny) už byly nachystané, stejně jako ostatní týmy, a tak jsme rovnou zabraly místa. Podobného Humbook Battlu jsem se už účastnila začátkem roku na Humbook srazu, kde se náš tým dostal až do úplně posledního kola, které jsme bohužel nedali, ale byla to legrace. A stejně jsme se nasmáli i na festivalu. Padaly otázky z různých oblastí, třeba kolik stránek mají dohromady všechny knihy od Maas (kde jsme se sekly o tři tisíce a doteď nechápu, jak se to stalo), která kniha vyšla u CooBoo jako úplně první, co z jmenovaného není na dané obálce... Pustilo se nám i pár hudebních nebo filmových ukázek a HumbookTeam sehrál pár dialogů. Náš tým neuhodl Selekci. Ale Nikdynoci se to v tu chvíli fakt podobalo. :'D Kluběnky to tedy nevyhrály, ale byla to sranda a věděly jsme toho opravdu hodně. Snad si to tak užil i zbytek týmu.
Po skončení Battlu už se nikde moc nekonalo. S Jolčou jsme se šly vyfotit a jelo se domů. Složit všechny ty tašky ve vlaku byl trochu oříšek, ale zdárně jsem dojela domů a nyní už mám dokonce všechny knihy zařazeny v knihovně. Pořádné aranžování chystám až po Vánocích, takže to je zatím provizorní, ale... to bych vlastně o svojí knihovně mohla říkat pořád.

Tak tohle všechno jsem si přivezla ♥

Placky z InovAM stánku. Takže úplně bez placek jsem neodjela.

Lehce „neplánovaná" beseda o hledání svého talentu.

Jsem stále plná dojmů a doufám, že jsem na nic z celého dne nezapomněla. Avizuju jedno - příště chci znovu. Věřím, že to bude ještě lepší. :D
Byli jste letos na Humbooku? Co se vám líbilo nejvíc? :) (A máte taky fotku Aelin? :D)