AWoB už jde do školy... šesté narozeniny!

Pamatujete si svůj první den ve škole? Jak rodiče stáli v půlkruhu vzadu ve třídě, zatímco jsme ohromeně poslouchali učitelku před tabulí? Seděla jsem úplně vzadu v řadě u dveří s kamarádkou ze školky a nadšení mi prý vydrželo docela dlouho. I teď jsem ten typ studenta, který si bude během roku věčně stěžovat, že už by potřeboval prázdniny, ale jakmile stráví měsíc doma, zase se mu zachce zpátky...

A proč tu vykládám o škole? Moje řádky tady na tomto webu dneškem čtete už šest let. Šest neuvěřitelných let. Kdyby byl AWoB člověkem, tak jde do školy. A to už je co říct, ne?

Každý rok tu píšu to samé, ale přesto moje nadšení a takový ten pocit nostalgie s každým rokem roste. Mám radost z toho, že mě tento koníček neopustil a blogování se věnuju šest let. Mám radost, že mě stále baví psát o knihách a dělit se s vámi o svoje názory. A ještě větší radost mám z každého přečtení a komentáře, protože k čemu by to jinak bylo? Měla bych vám děkovat častěji, holt ty narozeniny jsou vždycky takovým tučným vykřičníkem, který nabádá, že když už, tak pořádně. Díky, díky, díky, že mě těch šest let čtete.
O to víc si toho vážím kvůli jisté výrazné změně, která v posledním roce proběhla. Knižní komunita se vytratila na Instagram a blogy se zredukovaly - natož čtenáři, kteří by je četli. Většina knihomolského dění se vyskytuje na Instagramu, postují se naaranžované fotky a Stories. A protože by to byl boj s větrnými mlýny, i já jsem svou aktivitu částečně přesunula do této aplikace. Je pravda, že skrze Instagram je to osobnější, rychlejší a leckdy možná přehlednější a jednodušší, ale stejně si stále budu stát za blogy. Nepřestala jsem psát, ani když čtenářů ubylo. Ale právě o to víc si vážím těch, kteří zůstali. ♥

Vždycky do tohoto článku dávám statistiky, jak se za ten rok mění, a stále mě těší, že se čísla pohybují u všech odrážek.

• 173 pravidelných čtenářů
• 200 lajků na Facebooku
• 538 článků
• 104871 kliknutí na odkaz blogu
• a komentářů tolik, že už mi to blog ani nepočítá. :D

Děkuju. Nekonečné díky. Mohla bych sem to slovo psát tisíckrát a stejně bych toho neměla dost. Dneska jsem trochu cíťa, odpusťte mi to. Alkohol nepiju, tak imaginárně přiťukávám Fantou, ať to tu spolu ještě pár let vydržíme. :)