Recenze: Otrávená | Zrcadlo, zrcadlo, ty vidíš všude

Počet stran: 320
Série: ---
Překlad: Adéla Špínová
Nakladatelství: CooBoo, 2021
Originální název: Poisoned
Hodnocení Goodreads: 3.85 (z 3 560 hodnocení)
Anotace:

Bylo nebylo, dívka jménem Sophie projížděla lesem po boku královnina lovce. Její rty měly barvu zralých třešní, její kůže byla bílá jako čerstvě napadlý sníh, její vlasy černé jako půlnoc. Když se zastavili, aby si odpočinuli, lovec vytáhl nůž... a vzal si Sophiino srdce.
Nemělo ji to tak překvapit. Zaslechla přece pomluvy, šepoty. Říkali o ní, že je moc laskavá a naivní na to, aby vládla. Zbytečná princezna. Příšerná budoucí královna. A Sophie jim věřila. Věřila všemu, co o sobě zaslechla, každému slovu, které otravovalo její duši, které lidi pronesou, aby zabránili tomu, že se dívky jako Sophie nestanou příliš mocnými, příliš silnými.
S pomocí sedmi záhadných cizinců se Sophii povede přežít. Ale když jí dojde, že za všechno možná nemůže žárlivá královna, musí najít odvahu čelit ještě nebezpečnějšímu nepříteli. A dokázat, že ani nejtemnější magie neuhasí oheň, který plane v každé dívce, a že laskavost je tou největší silou vůbec.

Retellingů není nikdy dost - a Sněhurek už stoprocentně ne. Schválně, kolik filmových zpracování Sněhurčina příběhu už jste viděli? Všechny se drží stejné linie a vždy přijdou s něčím novým. I Otrávená je Sněhurčin příběh. Jen tady tedy Sněhurka nese jméno Sophie... a lovec jí to srdce vyřízne.

Nejsou to otrávené věci, co nás zabíjí. Jsme to my. Bereme si naleštěné červené jablíčko, které nám nabízí zlá královna, a hned se do něj zakousneme.

Sophie slaví plnoletost a má být korunována královnou Lesního království, jemuž zatím místo ní vládne její macecha Adelaide. Když si Sophie těsně předtím vyjede do lesa, královnin lovčí jí na vladařčin příkaz vyřízne srdce. Sophie však nezemře - zachrání ji sedm bratrů, kteří žijí v kouzelném Temném lese. Tím její život ale ještě zachráněn není a královna zřejmě není jediná, kdo tu tahá za nitky.

Sama mám Sněhurku ráda a každý její příběh mě baví. A bavil mě i autorčin předchozí retelling, Nevlastní sestra, která se soustředila na Popelčinu sestru, takže jsem doufala, že něčeho podobného se dočkám i u Otrávené. Tady si tedy hlavní prostor zabírá přímo hlavní postava, ale opět dostaneme netradiční pohled i do života ostatních.

Musím ovšem přiznat, že Nevlastní sestra mě bavila víc. I Otrávená je skvělá přehlídka metaforického vyprávění a jedné skvělé myšlenky za druhou, Jennifer Donnelly toto zkrátka umí na výbornou a je jasné, že její retellingy budou vždycky takovým jazykovým zážitkem. I příběh sám má dobrou myšlenku - bohužel si ale nemůžu pomoct s tím, že tahle je teď prostě dočista všude, takže nám už nemá moc co nového předat. To ale na vyprávění nic nemění, stále je to svižné a plyne to dost rychle.

K tomu nejspíš přispívá i fakt, že se tu toho stane opravdu hodně - příběh vesměs čerpá z německého pohádkového světa, takže tu nejde jenom o hlavní zápletku kolem v zemi zdejší ženy nejkrásnější. Viděla jsem, že právě na ten přehršel motivů si dost čtenářů stěžovalo, ale mně osobně se to líbilo, jak říkám, je to takové svěží a aspoň to utíká. Ostatně, je to retelling, autorka si musela něčím nahrát, aby to nebylo stoprocentně očekávatelné. Její fantazie je nezměrná, není to jen další převyprávění Sněhurky, kde si vyhnaná princezna najde sedm trpaslíků, sní otrávené jablko a zachrání ji princ. V tomto ohledu Otrávené nelze upřít nic.
Zato mě však trochu zarážela kompozice díla. Otrávená je složená z kraťounkých kapitol, podobně jako tomu bylo u Nevlastní sestry, a hned během těch prvních nám je skrze ich-formu představen lovčí, který dostal od královny úkol vyříznout Sophie srdce. Otrávená je jinak vyprávěná v er-formě a lovčí si přivlastňuje roli vypravěče, ovšem... tím to končí. Pak už o něm není ani zmínka, ich-forma se znovu neobjeví, příběh je úplně jiným směrem, než jaký by lovčí vůbec mohl znát. To mi tak docela nedávalo smysl.
Podobně ublíženo bylo i zlé královně. I ona sama tu má svůj malý prostor, takže máme možnost nahlédnout na věci jinak, vidět, že ne vše je skutečně ryze „záporácké"... ale to jaksi skončilo nevyužito. Adelaide nám je skrze Sophie samozřejmě představena jako zlá a ukrutná macecha, která si uzurpuje trůn, v Adelaidiných částech už vidíme pod pokličku, odhalujeme její minulost a co ji k čemu vedlo. Jenže tím to končí. Nedochází k žádné eskalaci, na niž si autorka zadělala, Adelaide prostě vyšumí a její podklad zůstává pouhým podkladem. A to je strašná škoda, protože právě to mohlo knize přidat mnohem víc.

Držte se na cestě, říkají staré tetky. Nechoďte do lesa.
Jenomže jednoho dne budete muset vejít hluboko do jeho  temnoty a najít to, co tam čeká.
Protože když to neuděláte, jistojistě si to najde vás.

Když už mluvím o těch postavách; největším minusem je pro mě jednoznačně Sophie. Sophie je hloupá, což je zjevně očividné k ději, jinak by se spousta věcí nestala. Ale v tomto duchu si neprochází žádnou změnou. Jednou něčemu naletí, protože to zkrátka nezná, ale nepoučí se, nepřiučí se ničemu novému, podruhé do toho spadne znovu. Když to však přijde i potřetí a počtvrté... Sophie je vykreslená jako dokonalá princezna, kterou lid zbožňuje, ale to jsem schopná skousnout kvůli tomu pohádkovému motivu. Jen vzhledem k tomu hlavnímu feministickému duchu mi to holt nefunguje. Jak jsem již zmínila, i tady se autorka snaží představit předsudky ve stylu „holka nemůže dělat tohle", aby to pak vyvrátila, jenže Isabelle toho v Nevlastní sestře byla schopná, Sophie v tomto ohledu dost pokulhává.

Ostatní postavy si ale procházejí poněkud rychlejším vývojem a je škoda, že některé z nich nedostaly větší prostor. Autorka si originálně vzala do parády sedm trpaslíků, přidala jim docela jiný příběh, než jaký je většinou obklopuje, a Sněhurčin princ se tu taky nevynoří jen tak. V tomto ohledu mě asi trochu mrzí, že to přeci jen nebylo pomalejší a delší, aby všichni dostali dost prostoru.

Jinak překlad je perfektní, Adéla Špínová jako vždy nezklamala, svou metaforičnost si to zachovává na maximum.

Horem dolem; Otrávená je opět originální po mnoha směrech a opět to je skvělé čtení, co se týče netradičnějších retellingů. Pokud máte Sněhurku rádi a chcete zkusit další změnu, pak je to jasná volba. Jen tedy nečekejte druhou Nevlastní sestru.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji e-shopu MegaKnihy!

Na Otrávenou se můžete podívat tady.