Recenze: Vůně citrónu | Když ti dá život citrony...

Počet stran: 320
Série: Vůně citrónu, 1
Nakladatelství: Fragment, 2021
Hodnocení Goodreads: 4.00 (z 50 hodnocení)
Anotace:

Co se stane, když se otevřeme druhým?

Alison už toho za svůj život viděla a zažila tolik, že si je jistá tím, že ji jen tak něco nepřekvapí. Pak ale do její kavárny začne chodit Sam. Tichá dívka, která s pravidelnou přesností ve dvě přijde, objedná si čaj s sebou, ale posadí se s ním ke stolečku. Úderem čtvrté se zvedne a odejde. A tak je to každý den. Má její chování nějaký smysl? Pravý důvod zná jen samotná Sam. Pouze ona ví, proč chodí právě do této kavárny. Kus sebe nechala v rodné zemi a v Anglii se teď stará především o druhé. Svá tajemství a osobní strašáky si pečlivě střeží a nestojí o to, sdílet je s druhými. Potom se však něco změní a ona začne toužit po pravém opaku...

Původně česká LGBTQ+ literatura mi vždycky dělá radost. Vůně citrónu (jsem zvyklá psát citron s krátkým o, proto je tak v nadpisu, jinak samozřejmě respektuju název knihy a v článku bude s dlouhým) mě zaujala už jen tou výraznou obálkou, natož když jsem zjistila, že se jedná o lesbickou linku, kterých je v našich končinách stále ukrutně málo. A tak když se naskytla příležitost, samozřejmě jsem se do knihy pustila. Co na ni říkám?

Zapiš se básníkovi do srdce a on ti daruje nesmrtelnost na stránkách svého románu.

Alison vždy snila o tom, že si jednou otevře vlastní kavárnu - a tak si teď ten sen poctivě plní. Některé dny jsou náročnější než jiné, ale o tom je ostatně život, ne? Zaujme ji jedna zákaznice, která přichází i odchází vždy ve stejný čas a pokaždé si dá ten samý čaj. Alison to nakonec nedá a zkusí se s ní seznámit. A už je jen otázkou času, kdy jiskra vzplane oboustranně.

Jak už je zřejmě jasné z obsahu, Vůně citrónu není kdovíjak dějová. To je nejspíš dobré mít na paměti, pokud se na knihu chystáte; nebudou tu nijaká ultra vztahová dramata, žádné vraždy a podobné eskapády. Je to zkrátka příběh „ze života", obě hlavní postavy jsou prostě lidmi, kteří se snaží žít. Tento fakt tu ovšem vůbec není na škodu, i tak příběh plyne jednoduše, je to čtivé a stránky místy ubíhají jedna báseň.

Jenže je tu to slovíčko místy. Nejspíš jsem měla nenaplnitelná, vysoká očekávání, nevím. Nesedla jsem si s autorčiným stylem, a od toho se prakticky odvíjí všechno ostatní. V knize totiž markantně chybí popisy. Jistě, málo je někdy více, jenže to to málo vůbec musí být - tady ty popisy fakt chyběly, ne že by jich bylo málo. Stejně tak u spousty promluv neexistují uvozovací věty, tudíž nevíte, kdo to říká, komu to říká a vlastně ani to, o čem je řeč - scény si ke všemu naskakují dost nahodile, takže nějakou dobu pak trvá, než vám dojde, kde se nacházíme a o čem asi tak může být řeč. Dialogy postav jsou leckdy „na palici", to mi jen škubalo obočí, jestli takhle někteří lidé dovedou fungovat. Kvůli tomu na mě kniha působila tak nějak nevypsaně, nevím, nejedná se o autorčinu prvotinu; vám třeba tento styl vadit nebude, já se s ním bohužel po celou dobu nesžila a spíš mě to štvalo.

Situace se ovšem v polovině knihy trochu zlepšila - Vůni citrónu vyprávějí dvě hrdinky, Alison a Sam, přičemž se zhruba v polovině vystřídají. Není to tak, že by na sebe navázaly; odvypráví totožný příběh, jen z jiného pohledu. Tenhle způsob kompozice mě většinou taky štve, v tomto případě mi to však vůbec nevadilo, neboť Sam je mnohem snesitelnější hrdinka než Alison. Tu jsem nemohla vystát od počátku do konce. Její myšlenkové pochody jsem těžce nedávala, byla naprosto nesnesitelná, jí by snad ani dvě rány pánvičkou nepomohly, takže když vás štve styl psaní i hlavní hrdinka... je to trochu zlé. Sam byla však super a dost to zachraňovala. Dost možné to je i zápletkou; Alisonina se točí prakticky jen kolem Sam, Sam už poskytuje trochu větší rozhled. I tak byl ten konec ale takový všelijaký, nepřišlo mi, že by to tak fungovalo, ale prosím.

Nikdy nestav lidi do situací, kde nemají na výběr.

Přišel čas na plusy. Jsem ráda, když je na knize poznat, že ji napsal rodilý Čech - a tady moje srdce zaplesalo extra. Sam totiž pochází z České republiky, tudíž nás čeká pár úsměvných scén, kdy popisuje svoje sžití s britským světem; každopádně to na ní rozhodně jde poznat. A co je nejlepší? Ty detaily. Detaily vždycky ostatně tvoří postavy, a autorka to se Sam dovedla brilantně. Už jen třeba faktem, že Sam jen tak mezi řečí cituje Pelíšky! Vždyť ty citáty opravdu tvoří už běžnou součást našich životů, ten film je prostě vžitý, takže je jenom logické, aby to Sam dělala. Uvěřitelnost původu postav byla skvělá.

Podobně byl fajn i důvod, proč jsem po knize začala pokukovat - romantická linka. LGBTQ+ knih s romantickou linkou, která není klišé, je málo, natož v našich končinách, a autorce se z toho povedlo brilantně vybruslit. Žádné stereotypy, bez ladu a skladu to je vztah jako každý jiný.

Berte taky na vědomí trigger warning, že se tu (ne úplně, ale přeci jen trošku) explicitněji řeší domácí násilí.

Vůně citrónu také přináší pár hezkých myšlenek, ale to to bohužel nezachrání. Je mi to líto, protože jsem od toho čekala hodně, za mě to je bohužel zklamání. Pro někoho to jistě bude působit jako milá oddechovka, já se u toho až moc rozčilovala. Ale věřím, že už jen svým tématem a jeho zpracováním si to svoje příznivce najde.

Máte svou oblíbenou českou LGBTQ+ knihu? :)