Recenze: Mera | Proti proudu

Počet stran: 208
Série: ---
Překlad: Filip Škába
Nakladatelství: Crew, 2019
Originální název: Mera: Tidebreaker
Hodnocení Goodreads: 3.36 (z 3131 hodnocení)
Anotace: 

Mera je urozená teenagerka a dědička trůnu Xebelu, kolonie ovládané jinou, ne tak úplně ztracenou podmořskou zemí, Atlantidou. Její otec, dvůr a celé království očekávají, že se vdá a povije nového krále. Ale osudem Mery je nést odlišnou korunu...

Když xebelská armáda začne plánovat svržení atlntské nadvlády a zbavit se útlaku, Mera se chopí příležitosti vzít svůj osud do vlastních rukou tím, že zavraždí Arthura Curryho - dávno ztraceného prince a dědice atlantského trůnu. Ale její poslání jde stranou ve chvíli, kdy se Mera a Arthur do sebe nečekaně zamilují. Stane se Arthur králem s Merou po svém boku, nebo zahyne jejím nožem v zájmu osvobození jejího lidu od pronásledování?

Komiksový svět superhrdinů stále teprve objevuju. Když ovšem Crew přišlo se sérií, kde se DC superhrdinky představují v novém světle, ani jsem moc neváhala, zda do toho jít. A tak jsem jako první sáhla po Meře, jež z doposud vydaných vyšla nejdříve a již mám také z vybraných superhrdinek nejradši. Co říct k novému komiksovému zpracování Meřiny cesty k sebeuvědomění? Upřímně; nic moc.

Jsem víc než jen pitomé šaty. Jen to musím dokázat.

Království Xebelu ovládá silnější Atlantida a Xebelané se bez ustání bouří. Někteří mírněji pořádají protesty, jiní na to jdou trochu radikálnější cestou. Meru jakožto princeznu Xebelu nadvláda Atlantidy štve k nepříčetnosti a ráda by bojovala za svobodu, kdyby ovšem její otec neprosazoval, že jako princezna se nemůže vmotat mezi demonstranty. A jako princeznu ji čeká nechtěný sňatek. Aby otci dokázala, že je víc než jen princeznička v šatech, vydá se zabít dědice trůnu Atlantidy, který žije na souši.

Meru mám jako postavu ráda. S ničím se nemazlí, ví, na čem stojí, bojuje za svoje, ale je schopná se na věc podívat i z druhé strany - a taky je samozřejmě dost mocná. Meřin charakter je v tomto komiksu podřízen žánru - je dost očividné, že se jedná o YA pro mladší čtenáře, tudíž tu Mera nemůže sekat každého, koho potká, a zkrátka se z ní stala klasická puberťačka. Problémy s otcem, problémy se svým titulem, k tomu i její chování. Na jednu stranu mě to trochu mrzí, na druhou to je ale vzhledem k žánru pochopitelné.

Co mě ovšem mrzí mnohem víc, je fakt, že se žánru podrobilo i všechno ostatní. Danielle Page vzala lovestory Arthura a Mery do svých rukou a ne zrovna šikovně. Asi si to beru trochu víc, protože jejich vztah je pro mě jedna z nejlepších věcí v DC univerzu, ale celkově to prostě působilo jako neskutečně umělá insta-love linka, která pohřbila vše, co právě na vztahu těchto dvou postav zbožňuju. Proti lásce na první pohled nic nemám; teď je ostatně moderní psát ty slowburn romance, takže přečíst si něco takového je občas milé osvěžení, ale to bohužel nebyl tento případ. Mera se vydává Arthura zabít čistě z principu, jak to bývá, a aniž by ho pořádně poznala, zamiluje se do něj - natož co se týče Arthura; ten sice má svou holku, ale stačí mu pár výměn pohledů s Merou a je to jasné. Tohle mě mrzelo ze všeho nejvíc.

Série Mládí superhrdinů by měla představit známé superhrdiny současné generaci, aby tedy věděla, co čekat, ale ani to podle mě nebylo pobráno zrovna dobře. Když už má dojít k bitvě nebo aspoň k nějaké rozepři, vyšumí to během pár bublin. Upřímně jsem ani nepobrala, kdy došlo k jakémusi vyústění, prostě se tam setkají dva znepřátelené národy a... dojde ke slovům. Žádná akce. Jasně, když to je pro mladší, sotva se dočkáme x vyražených zubů a krve, ale pak nadšený čtenář vezme do ruky sešit Aquamana a asi trochu narazí. S tím jde ruku v ruce fakt, že mi přišlo, že autorka trochu počítá s tím, že už podmořský svět známe vzhledem k tomu, jak se přistupovalo k nějakým faktům, ale pokud to cílí na mladší publikum, které se má s Merou a ostatními setkat poprvé, asi to taky není šikovný tah.
Děj celkově zkrátka působí poměrně vyumělkovaně. Je to záležitost na půl hodiny a tak to beru, je to odreagovačka, jen je škoda, že si to leckdy hraje na něco, co to není. Postavy se chovají pitomě, jejich pohnutky by možná byly odůvodnitelné, jenže na ony důvody tam není prostor. Ale nechám tomu Meřinu minulost, způsob, jakým se s ní vypořádávala, byl fajn, a celá ta tradiční věc kolem královy dcery a jejího předurčeného osudu byla řešena dobře.

Je mnoho způsobů, jak být dobrý, Mero.

Co tomu nemůžu upřít, je grafické zpracování. Po této stránce to je s každou stranou pastva pro oči. Kresba je krásná a hra s barvami perfektní; vše je laděno do podobných odstínů a vesměs září jen Meřiny vlasy. Překvapil mě font písma, ale na ten jsem si rychle zvykla.

Co říct závěrem? Mera není zázrak. Záležitost na jedno přečtení, víckrát se k tomu vracet nemusím. Je to zase trochu jiné nahlédnutí do Meřina světa, holt to kazí ta urychlenost a nelogičnost děje. Ale věřím, že cílové skupině by se to mohlo líbit. Jen od toho zřejmě nečekejte kdovíjaké zázraky, a jestli chcete Meru skutečně poznat, radši sáhněte po jiných komiksech.

Četli jste i další knihy z této série? Co vůbec na Meru jako postavu říkáte? :)