pátek 20. listopadu 2020

Inspirativní knihy aneb díla, která ve vás něco zanechají

Známe to všichni - děj s námi hne tak, že po dočtení trpíme takzvanou „knižní kocovinou". Zvýrazňujeme nebo vypisujeme krásné citáty a pasáže, k nimž se po chvíli znovu rádi vracíme, a pokud ne, alespoň se nad nimi na moment během čtení zarazíme. Většina děl v sobě něco skrývá - něco, čím nás inspiruje, ať už v jakémkoli ohledu.

Snad od samého začátku blogu si vedu knižní deník, kam si vypisuju převážně vtipné pasáže, ale také krásné myšlenky - byť tedy ne vždy se mi chce přestat číst (zrovna v tomhle ohledu jsou lepší e-knihy a zaškrtávání v nich). Ale moc ráda jím listuju a vracím se zpět k momentům, které mě v knihách zaujaly. Jazykem, myšlenkou, přesahem nebo klidně faktem, že i já se pokouším o vlastní literární tvorbu a nějak mě to nakopne. Tudíž jsem zapátrala jak v deníku, tak v paměti a vybrala knihy, které nějak inspirovaly mě. :)

Jako první musím zmínit Jsem roztříštěná od Tahereh Mafi. Pamatuju si, jak jsem původně tuhle sérii zavrhla, že to nebudu číst, když jsou věty uvnitř přeškrtané. Pak mi to ale stejně nedalo - a jak vidíte, vyvrbila se z toho jedna z mých nejoblíbenějších sérií. Roztříštěná mi představila experimentování v kompozici díla. Četla jsem ji v době, kdy dystopie frčely o sto šest, a já tak (nejen) díky ní objevila kouzlo vizionářství a pohrávání si s realitami. A co víc; existuje ještě nějaká jiná kniha, kde si hlavní hrdinka v ich-formě škrtá myšlenky, které by si neměla myslet? Mafi navíc výborně pracuje s psychickým vývojem postav a nezapomíná ani na detaily. Od třetího dílu už si třeba Juliette své myšlenky neškrtá, protože už se za ně nebojí.

Mimochodem, pokud chcete recept na správný mužský protějšek, který aspoň některými (zdravím) zamáchá ještě víc než Rhysand, je tahle série taky dobrou volbou. Pokud je u Juliette znát vývoj, tak u Warnera ještě víc. A... všichni milujeme ty záporáky nezáporáky, co.

Měli jsme experimentování se způsoby vyprávění, teď je na řadě samotný jazyk. Všímáte si, jak autoři pracují s metaforami a jak si s nimi překladatelé umí vyhrát? Poezie se většinou čte právě kvůli vytříbenému jazyku, který lze kolikrát najít i v próze, která pak nabírá zcela jinou hodnotu. Ostatně jsou díla, která se čtou převážně díky němu, kdy jazyk trochu předběhne samotný děj a téma - ano, mám na mysli Nabokovovu Lolitu. Ale i v současné tvorbě se dají najít poklady. Naprosto miluju obraznost vyprávění Patricka Nesse. Jazyk jeho děl plyne jako na vlnách, slova se na nich houpou a poskytují ze čtení daleko větší zážitek. A nemám na mysli jen užívání metafor; Ness je mistr ve vyjadřování emocí, vždy jsou tak nádherně popsané, že prostě ani nemáte šanci do toho příběhu nespadnout.

Je nutnost zmínit i Dej mi své jméno od Andrého Acimana, které jsem tedy četla v originále. Tahle kniha si hraje s jazykem tak moc, až u čtení zapomínáte, zda se to skutečně děje, nebo to je jenom v mysli hrdinů. Metafora za metaforou, což, jistě, trochu zpomaluje děj, ale této knize to ani omylem neuškodilo. Užila jsem si každou stránku a patrně bych se nad zvolenými jazykovými prostředky mohla rozplývat donekonečna.

Toxické vztahy. Slovní spojení, které se poslední dobou opakuje u spousty knih, neustále se řeší, ať mezi sebou hrdinové chovají zdravý vztah a nepřekračuje to jisté meze, které už (ehm ehm) nejsou romantické, byť se nad nimi spousta lidí rozplývá. No. Vím, že spousta čtenářů už vůči ní má své výhrady, ale já tvorbu Sarah J. Maas prostě zbožňuju. Jedním z těch důvodů je naprosto skvělá dynamika mezi postavami a také nepřehlédnutelná chemie mezi nimi. Snad nejvíc jsem ji vnímala u její DC tvorby Catwoman, kdy byla chemie mezi hlavními postavami vážně hmatatelná. I když jsem předtím znala pouze ship Catwoman a Batmana, s Batwingem jsem jí to věřila od první stránky. SJM prostě umí.

Už jsem článek nazvala „Knihy, které se vás něco zanechají", tak to pojďme vzít doslovně. Příběhy, nad nimiž budete ještě pár dní po dočtení přemýšlet, které vám jen tak nevypadnou z hlavy a na které už třeba vůbec nikdy nezapomenete. Jasným adeptem na takovou knihu za ty, které jsem letos přečetla, je Meta od Pavla Bareše. Kolem tohoto díla panuje poměrně veliký boom a to oprávněně. Vždycky mám strach k tomu něco říct, aby to náhodou nebyl spoiler. Meta je prostě jasná a všichni si ji přečtěte, jo?

Dovolím si tu zmínit Patricka Nesse podruhé, tentokrát s jeho dílem Něco víc. Zde totiž autor řeší otázku, kterou si klade snad každý z nás - co přesně nás čeká po smrti? Ness neustále řeší filozofické otázky a vytahuje na povrch ta nejhorší možná dilemata, jimž můžeme čelit. Příběh mi dlouho ležel v hlavě a věřím, že to něco zanechá v každém čtenáři. Netřeba dodávat, že Nessův um se slovy tomu jedině dodává na dokonalosti.

Dílo, o němž jsem letos napovídala už dost - Autoboyography. Protože život prostě není fér. Autorkám se povedlo zachytit banalitu všedního dne zároveň s těmi nevšednostmi a věcmi, které náš život naprosto zbytečně tíží, když bychom je prostě mohli nechat být. Čtení některých knih prostě bolí i uzdravuje zároveň a Autoboyography je toho jasným důkazem. Stejně tak i Můj brácha se jmenuje Jessica, to bylo taky výjimečné dílo.


A jaké knihy věčně inspirují vás? :)

(Psáno v rámci soutěže Soutěžím s překlady Presto.)

12 komentářů:

  1. Žádnou z těch knih jsem ještě nečetla, ale vypadají zajímavě.
    Co se týče knih, které něco zanechali ve mě, se to má následovně. Když jsem byla menší, byl to Harry Potter. Málokterá kniha ho překoná.
    Ale když to vezmu ze široka tak je velice hodnotná kniha Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského. Tolik moudrosti v jednom díle. Tedy ono dalo dost velkou práci to přečíst a kdyby to učitelka nechtěla mít ve čtenářském deníku, určitě bych to vzdala po první větě. Ale nakonec toho přečtení nelituju. Také bych zmínila knihu Temné tajemství nesmrtelného Sain-Germaina od Johanny Marianny Burg. Je to kniha, jejíž otisk zůstane v člověku pěkně dlouho. To samé Knihy Metro 2033, Metro 2034 a Metro 2035 od Dmitryho Glukovského. Nad některými věcmi člověk může dumat dost dlouho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Harry Potter je jistota! ♥ A moc ráda slyším pozitivní ohlas na Komenského, právě Labyrint mě čeká příští rok v rámci povinné četby a pro nás všechny to je docela strašák, tak jsem napnutá, jak to nakonec dopadne. A děkuju za tipy! :)

      Vymazat
  2. Po pravdě mě Roztříštěná příliš nesedla :-D

    OdpovědětVymazat
  3. knižní deník je super nápad, to se mi líbí :) já si oblíbené citáty fotím i se stránkami, a pak si je dávám do jedné složky... a když potřebuji, projdu si to :) od Patricka Nesse jsem četla Volání netvora a moc se mi líbila, ale s jinou knihou jsem zkušenost neměla :)

    jinak co se týče knih, které jsou pro mne důležité... první bych asi řekla, že je to Hvězdy nám nepřály, protože mi pomohly najít si zpět cestu ke knihám a díky nim čtu tolik :) pak je to rozhodně Malý princ, který pro mne hodně znamená... je to kouzelná kniha, ve které člověk najde i po několikátém čtení nové moudro :) no a v neposlední řadě je to pro mne nedávno dočtená série Dvorů od Sarah J. Maas :) ta autorka si mne získala, miluji ten svět a tak těžko se mi s ním loučilo :/ snad se brzy dočkáme vydání dalšího dílu u nás :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je asi rychlejší způsob :D Pravda, Hvězdy jsou naprosto úžasné ♥ Sarah J. Maas je prostě bohyně! Na další díl jsem strašně zvědavá, i kdyby jen kvůli tomu, jakou obálku budeme mít v češtině :D

      Vymazat
  4. Moc pěkný a zajímavě pojatý článek. Dovedla jsi mě k tomu, zamyslet se na s tím, co vlastně za knihy inspirovalo mě... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Žádnou z tvých knih jsem nečetla, ale pokud jsou takhle inspirativní... inu, vím, že Patricka Nesse už mi doporučovalo víc lidí, tak proč ho někdy nezkusit, že. :-)
    Jinak to, že si vedeš čtenářský deník, je podle mě úplně super. Já mám akorát Goodreads, ale snažím se psát si tam co nejvíc dojmů (při updatech statusů a tak). :)
    Vlasta | Článek o hře Beat Saber u mě na blogu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chyba! Ness je opravdu skvělý :D ♥ Čtenářský deník je pro mě základ, bez něj by to nešlo. Mám vždycky takový dobrý pocit tím listovat :') Ale Goodreads to vždycky jistí :)

      Vymazat
  6. Zmíněné knihy většinou neznám, asi se náš čtenářský vkus těžce rozchází :D Ale to nevadí, každej má svou hlavu a své vlivy, které do ní chce nechat proudit, to je v pořádku. Každopádně nahozená myšlenka o inspiraci v knihách mě nutí zamyslet se, jaká kniha mě nějak více zasáhla. Z hlavy bych na první dobrou řekl Sto roků samoty od Márqueze. To je opravdu hluboká studna inspirace.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sto lidí, sto chutí :D Od Márqueze jsem ještě nic nečetla, ale věřím, že všechny jeho knihy musí být zážitek.

      Vymazat

Děkuji za každý komentář! ♥