Recenze: Catwoman | Kolik má tahle kočka životů?

Počet stran: 371
Série: DC Icons, 3
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2019

Originální název: Catwoman: Soulstealer

Hodnocení Goodreads: 4.13 (z 10 823 hodnocení)
Anotace:

Dva roky poté, co Selina Kyleová utekla z slumu v Gothamu, se vrací na scénu jako zámožná a tajemná Holly Vanderheesová. Když je Batman pryč na důležité misi a jediný, kdo chrání město před nepřátelskými živly, je Batwing, je to pro ni příležitost jako stvořená. Lucius Fox se snaží, seč může, aby se předvedl jako dobrý Batwing a pomáhal přitom lidem. Musí se vypořádat s novým zlodějem, jenže ten je podle všeho chytřejší než všichni předchozí. Holly se spřáhla s Harley Quinnovou a Poison Ivy a společně jsou ztělesněním zmatku. Tahle Catwoman by mohla být Batwingův konec.

V sérii DC Icons si berou známí autoři do parády mládí hrdinů, jako je třeba Batman nebo Wonder Woman. Už několikrát jsem tu zmiňovala, že se přikláním spíše k MCU, co se týká superhrdinů, ale tady jsem nemohla říct ne. Když se na obálce Catwoman objevilo, že ji napsala Sarah J. Maas, bylo jasné, že si to musím přečíst. Jak Maas obstála mimo své fantasy?

Když netopýr není doma, kočky mají pré.

Selina Kyle to nikdy neměla v životě jednoduché. Svého otce nepoznala a matka je feťačka, takže se o sebe a svou mladší sestru Maggie musí postarat sama. Což je daleko těžší, jelikož Maggie trpí cystickou fibrózou. Aby ji zachránila, přidává se k Lize, elitní skupině cvičených vrahů, a udělá cokoli, aby nejen pomohla svojí sestře, ale taky ukázala Gothamu a jeho smetánce, kdo si hodlá uzurpovat právo.

Jak jsem již zmínila, v DC universu se absolutně nevyznám. Batmanem začínám i končím, pak mám o postavách přehled, že existují, ale to je asi tak všechno. Jenže Maas jsem nemohla odolat, od té bych četla naprosto cokoli, takže jsem po Catwoman bez váhání sáhla. A sice to není zrovna klasická maasovka, ale užila jsem si to maximálně.

Maas prostě psát umí. Catwoman nám podává z pohledu Seliny, která není vyloženě hrdinkou - spíš bych ji označila za antihrdinku, rozhodně to není klasický klaďas. Má svoje motivy, které jsou dost opodstatněné, ale taky svou malou verzi šílenosti, která patří ke každému záporákovi. A že to s ní byla sranda. Selina byla skvělou hlavní postavou.

Druhý člověk, který nám podává svůj příběh, je Luke Fox. Batwing. Jak Selina, tak Luke samozřejmě tají svou pravou identitu, a přišlo mi neskutečně vtipné, jak se neustále míjeli, aniž by věděli, s kým mají tu čest. Většinou moc nefandím příběhům, které jsou podávány z obou pohledů, myslím tím totožnou událost, že ji odvypráví oba hrdinové, ale tady mi to vůbec nevadilo. Ne, tady jsem se chechtala jako blázen. Maas předvedla svůj ostrovtip, který mě nikdy neomrzí, a Selinu i Lukea jsem si okamžitě oblíbila. Navíc, což je u Maas taky klasika, mezi nimi byla taková chemie! Tak neuvěřitelná! Už od samého začátku. To se taky nepovede každému.

Krom těchto dvou se na scéně objevují i další známé postavy, jako je Poison Ivy, Harley Quinn nebo samotný Joker. Přiznám se, že jsem chvílemi přemýšlela, jak moc si je autorka upravuje. Nechci spoilerovat, ale ta jedna pasáž mezi Jokerem a Catwoman mi přišla dost nereálná. Joker by tohle rozhodně neudělal, ale co už. Harley byla správně šílená, přesto bych si ji představovala asi trošičku šílenější.

„A proto jsi veganka."
„Ty se mi kvůli tomu nebudeš smát?"
„Je to tvůj život. Tvoje strava neovlivňuje to, co jím já."

Catwoman je nabitá akcí a neustálými zvraty, byť se to tedy chvílemi trochu táhne. Ale věřte mi, má to svůj důvod - na konci všechno zapadne do skládačky a dojde vám, že tam jsou všechny scény vlastně velmi důležité. Jenže během čtení to prostě občas přijde, že se neustále opakují motivy, že to autorka mohla přeskočit a vrhnout se rovnou do akce. Jak říkám, konec mi v tom udělal jasno, ale během čtení mi to přišlo trochu roztahané. Vynahrazuje to ovšem humor, kterým srší všechny postavy, a hlavně badass Selina, která pro nějakou peprnou hlášku nikdy nejde daleko. Chvílemi jsem se smála nahlas, a vůbec jsem se celou dobu neskutečně bavila.

Ale jak mám ve zvyku, často si u knih, které na mě udělají dojem, projíždím záporná hodnocení, abych si ujasnila myšlenky a měla nad čím dumat. Takže jsem se samozřejmě střetla s pravými DC fandy, a teď vážně. Shipy. Přes ty nikdy nejede vlak, že jo. Jak jsem už zmínila, Catwoman znám jenom tak, že existuje, a že jsou všude fanarty s Batmanem. Jop, Batman a Catwoman mi prostě podle všech těch obrázků přišli jako OTP, a tuším, že jsem viděla i komiksové zpracování, které se jejich vztahem zabíralo docela do hloubky. Proto jsem zpočátku nechápala, co tam dělá Batwing a proč ho Maas cpe tak do popředí. Ale jak říkám, nejsem fanoušek DC a mezi Batwingem a Catwoman fungovala taková chemie, že jsem na to poměrně brzy zapomněla.

Grammar nazi verdikt: Catwoman překládala Ivana Svobodová, která překládá Maas kompletně, takže jsem si mohla být jistá, že půjde o dobrý překlad. Často tam chyběly čárky a největším problémem tu byly překlepy, kterých bylo opravdu habaděj. Selina se tak často vyjadřovala v mužském rodě a párkrát jsem postřehla i špatnou shodu podmětu s přísudkem, což je doufám následek opraveného slova, kdy se potom nehlídal zbytek věty. Jinak se překlad čte plynule, s frazémy si překladatelka poradila jako vždycky na výbornou.

Je to tedy Maas se vším všudy. Neustálá akce, napětí, plot-twisty, které opravdu nečekáte, romantika a humor. Vše, co od ní očekáváte, Catwoman splňuje. Váhala jsem, jestli kvůli tomu natahování děje nedat čtyři hvězdičky, ale po tom konci tomu těch pět klidně dám. A vůbec by mi nevadilo přečíst si nějaké pokračování. (Jenom teda pořád moc nechápu ten název. Proč Zlodějka duší?)

Čtete příběhy o mládí hrdinů? Líbila se vám Catwoman? :)