Recenze: Má lady Jane | Pravý problém Tudorovců

Počet stran: 408
Série: The Lady Janies, 1
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: Fragment, 2017

Originální název: My Lady Jane

Hodnocení Goodreads: 4.11 (z 30 782 hodnocení)
Anotace:

Jana Greyová má za sebou totéž, co řada šlechtičen před ní: svatbu s naprosto cizím mužem. Navíc má tu smůlu, že sňatkem se ocitla přímo uprostřed politického komplotu, který svrhl z trůnu jejího bratrance, krále Eduarda, a z ní udělal královnu. Na celých devět dní! Má opravdu vládnout, nebo řešit, že má hrad plný spiklenců a její novomanžel se ve dne proměňuje v koně? Fantasy na motivy historických událostí, které se ale nebere příliš vážně.

O Mé lady Jane se toho namluvilo hodně. Sepsaly ji tři známé autorky a dělají si tak trochu legraci z anglické historie. Všude se psalo, jak je kniha vtipná, a já se k ní konečně dostala taky. A pokládám si jedinou otázku - proč jsem to už nečetla dřív?

Chystám se provdat svou sestřenici za koně.

Ocitáme se v Anglii za absolutismu, za vlády Tudorovců. Přesněji Eduarda VI. Tudora, jakožto maturant z dějepisu toto pořád perfektně ovládám, víte co. Ve škole nás učili, že po Jindřichu VIII. - toho s tolika manželkami a taky toho, který změnil církev - kratičce vládl Eduard, než zemřel, po něm jeho sestra Krvavá Marie, než zemřela, a potom následovala úžasná vláda úžasné Alžběty I. Cynthia Hand, Brodi Ashton a Jodi Meadows nám ovšem ukazují, jak přesně se to mezi vládou Jindřicha a Alžběty odehrálo. Nějaká anglikánská církev? Kdeže. Hlavním problémem Tudorovců byli Ediané a Verité. Ediané jsou lidé schopní měnit se ve zvířata. Verité samozřejmě ne, takže je nenávidí. Anglií tedy zmítá tento spor, a pak samozřejmě spor o trůn.
Eduard, byť šestnáctiletý, má totiž úbytě. Takže tady pobude maximálně rok a potom skoná. Ve svém věku nemá dědice, a tak přepisuje trůn na svou sestřenici Janu Greyovou, na kterou dějiny zapomínají, že vládla pár dní před Marií. Jenže aby se Jana mohla stát královnou, potřebuje manžela. Eduard jí vybere syna svého rádce, Gifforda - Ediana, který bohužel tráví celý den v podobě koně. Jana, Gifford i Eduard toho mají na svých bedrech opravdu dost.

(To je z toho horka, fakt...)

Mám historii hrozně ráda, možná proto jsem se u toho tak monstrózně bavila. Tak moc jako už dlouho ne. Co chci zdůraznit hned na začátku, je neotřelý styl autorek. Upřímně, moc nemám ráda, když vypravěč komunikuje se čtenářem, ale tady mi to navýsost vyhovovalo. Autorky totiž několikrát poznamenávají důvody, proč se co děje, vysvětlují nám, kdy se jaká věc poprvé v dějinách objevila a proč ji tedy naši hrdinové ještě nepoužívají. Přišlo mi to jako skvělé zpestření.
Hlavní hrdinové jsou tedy tři. Primární je Jana Greyová, se kterou se, jsem si jistá, okamžitě ztotožníte - je to ohromná knihomolka. Někde na úrovni Hermiony, jistojistě by s ní mohla soupeřit. Sečtelá žena v dějinách ostatně poskytuje dostatek prostoru pro vtipy. Jana je úžasná postava, která se jen tak ničeho nezalekne a do všeho jde s rozumem.
Pak je tu její bratránek, král Eduard VI. Tudor, který splňuje vše, co si pod pojmem „šestnáctiletý kluk na trůně" představíte. Smála jsem se téměř neustále, do jakých eskapád se dostal. Autorky na něm demonstrovaly to, o co přesně si kniha říká - do jakých šlamastyk vás to může zavést, pokud celý život vyrůstáte jako šlechtic a najednou se máte bavit s chudinou, zatímco předstíráte, že jste jeden z nich. Tyhle scény se často objevují v pohádkách a nikdy mě to neomrzí.
Třetím hlavním aktérem je Gifford Dudley, který si tedy říká G. Sám o sobě prohlašuje, že je prokletý, jelikož je od východu do západu slunce nucen být koněm. Ale upřímně, zase tolik mu to nevadí. Giffordovy kapitoly mě zezačátku nebavily tolik jako královské rodinky, ale postupně i příběh z jeho pohledu nabral grády. Ono to tuším ani jinak nešlo.

Přišlo jí také několik pozvánek na rozmanité státnické události, na návštěvy venkovských sídel šlechty a na něco, co se jmenovalo Rudá svatba - Jana bez přemýšlení zatrhla „nezúčastní se".

Protože pokud znáte dějiny Anglie, víte, že se to po Jindřichovi VIII. dost mlelo. Autorky měly dostatek podkladů, se kterými si tedy pohrály na výbornou. Děj má spád a ani na minutu se nezastaví, následuje akce za akcí, nečekaná odhalení jedno vedle druhého a všechno to srší humorem, že to je zkrátka ohromná jízda až do konce. Jakmile jsem se začetla, nedokázala jsem Jane odložit, a najednou byl konec.
Poslední dobou se setkávám s tzv. „vynuceným humorem", že postavy vtipkují a vůbec to vtipné není, zatímco vy si říkáte, že asi je. Bála jsem se, že to nastane i tady - zvláště od začátku. To se tedy přiznám, byla jsem skeptická. Nejdřív jsem si říkala, co to nakonec bude, ale stačilo mi tak deset stránek a nastala ta zmiňovaná jízda. Zasmála jsem se od srdce. Jak jsem už taky zmínila, autorky s vámi jako se čtenáři celou dobu komunikují a zdánlivě nešťastným scénám dodají peprný humor, přesně ten, který je nám Čechům tolik blízký. Plus je tam spousta odkazů nejen na dějiny, které už k té době uběhly nebo teprve nastanou, ale i na spoustu jiných věcí, třeba jako výše zmíněná Hra o Trůny.

Vynachváleno do aleluja, a to zaslouženě. Jsou knihy, u kterých se ihned po dočtení těším na to, až je budu číst znovu, a Má lady Jane je jednou z nich. Jsem zvědavá, co si autorky nachystají v dalších převyprávěních, protože jestli to bude stejná show jako tady, máme se na co těšit.

Četli jste? Patří Tudorovci mezi vaše oblíbená období v dějinách? :)

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuju e-shopu MegaKnihy!

Mou lady Jane si můžete zakoupit tady.