pátek 1. června 2018

Recenze: Call Me By Your Name | Kolikrát můžete najít spřízněnou duši?

Call Me by Your Name
Počet stran: 248
Série: ---
Nakladatelství: Atlantic Books, 2017
Hodnocení Goodreads: 4.31 (z 60 974 hodnocení)
Anotace:
Call Me by Your Name is the story of a sudden and powerful romance that blossoms between an adolescent boy and a summer guest at his parents' cliff-side mansion on the Italian Riviera. Unprepared for the consequences of their attraction, at first each feigns indifference. But during the restless summer weeks that follow, unrelenting buried currents of obsession and fear, fascination and desire, intensify their passion as they test the charged ground between them. What grows from the depths of their spirits is a romance of scarcely six weeks' duration and an experience that marks them for a lifetime. For what the two discover on the Riviera and during a sultry evening in Rome is the one thing both already fear they may never truly find again: total intimacy.

The psychological maneuvers that accompany attraction have seldom been more shrewdly captured than in André Aciman's frank, unsentimental, heartrending elegy to human passion. Call Me by Your Name is clear-eyed, bare-knuckled, and ultimately unforgettable.


Je spousta knížek, které v zahraničí obdrží ohromnou pozornost, zatímco my o nich nemáme ani páru. U mě tak tomu bylo s Call Me By Your Name, ačkoli se natočil film, naprosto se to se mnou minulo. Až na Světě knihy jsem o tomto díle slyšela poprvé a taky si ji tam zcela spontánně koupila. Byl to dobrý nápad?



If not later, when?


Výsledek obrázku pro playing the piano photographyOcitáme se patrně v osmdesátých letech v prosluněné Itálii. K Eliovi domů vždy na léto přijede nějaký student nebo jiný cestovatel, který u nich stráví celé dva měsíce, zatímco si v Itálii plní svoje věci. Tohle léto je ovšem jiné. Přijíždí Oliver, Američan o devět let starší než Elio, ke kterému ovšem od začátku něco cítí. Neví přesně co, ale je to dost silné.

Jak jsem už stihla zmínit v úvodu, vlastně jsem vůbec nevěděla, do čeho to jdu. Anotace mi nic moc neřekla, ale hodlala jsem to risknout. A už po prvních pár stranách jsem věděla, že to teda bude počin.
Celé dílo je psáno tak krásným jazykem - všechno to jsou Eliovy vzpomínky, takže v jeho hlavě všechno vnímáme tak, jako on, a veškeré emoce jsou vypsané naprosto bravurně. Vážně si budete připadat, že jste v jeho hlavě. A vůbec mi to občas přišlo tak nádherně poetické, že jsem se nad tou skladbou vět jen rozplývala.
Na co si asi budete zvykat trochu déle, je styl vyprávění. Jak jsem už zmínila, je to čistě retrospektivní - Elio vzpomíná, co se to léto dělo. Čili se nikdy nezastaví jenom na jedné situaci, občas klidně na tři stránky zabrousí na co by kdyby, nějaký minulostní paralelní vesmír, a jindy si asociačně vybaví zase úplně jinou vzpomínku, takže jestli si někde chcete procvičit orientaci v textu, tohle je ukázková učebnice. Ale není to tak zlé, po chvilce jsem si na to opravdu zvykla. Navíc, děj je právě kvůli tomu hrozně chytlavý, kdy se jen toužíte dozvědět, co se stane dál. Sama jsem to teda měla takhle - musela jsem se ke čtení občas dokopávat, byly tam scény, kdy jsem si říkala: „Už to ukonči," ale jakmile jsem se začetla, prostě nešlo přestat.

We had the stars, you and I. And this is given once only.


Call Me By Your Name naprosto perfektně popisuje vývoj vztahu od těch naprostých počátků po úplný konec. Co víc, Elio je už od začátku pěkný perverzák, a upřímně, nejdřív jsem se ztrácela v tom, co se stalo a co si přeje, aby se stalo. Ale navnadil mě dost, že jsem skoro odpočítávala strany, kdy konečně k něčemu dojde. Zdlouhavé mi to nepřišlo - všechno bylo dobře načasované. Přišlo mi to reálné, což je asi ten nejlepší dojem, který jsem u toho mohla získat.
(Jen jestli teda čekáte nějaké famózní ehm-ehm scény, sexu se zase tolik nedočkáte. Spíš toho, co mu předchází, to je tu popsané daleko víc. Už nikdy si asi nedám broskev.)
Výsledek obrázku pro call me by your nameJe to ten typ knihy, kdy si začnete říkat, že ten konec asi fakt nedáte. Několik stránek před koncem jsem se opravdu začala bát, co přijde. A přišlo teda něco naprosto nečekaného, co by mě asi vůbec nenapadlo, ale naštvalo mě to stejně. Během knihy jsem párkrát slzela, ale tady jsem si i jednou fňukla. Protože jestli je celá kniha napsaná Eliovými pocity, tak ten konec je naprostý emoční výbuch.


Bylo to tedy nečekané překvapení, ale rozhodně krásné. Jednou se k tomu určitě vrátím. Teď zpětně chápu i ty věci, které mě během čtení štvaly - a navíc je třeba si uvědomit, že to vnímáme jenom skrze Elia, že Oliverovy ani ničí jiné počiny nejsou popsány objektivně. Hned jsem to pak viděla v jiném světle.
Call Me By Your Name vychází jedenáctého července v češtině pod názvem „Dej mi své jméno" a má moc krásnou obálku. Pokud ještě chvíli vydržíte a nechce se vám do té vzletné angličtiny, máte se na co těšit. Já si teď jen jdu hledat čas na film...

Četli jste? (Mimochodem se taky naučíte plno italských slovíček! Vaffanculo!) Viděli i film? Co říkáte na to rozuzlení? :)

6 komentářů:

  1. Knihu jsem nečetla a film neviděla, ale třeba až vyjde v té češtině, tak si ji pořídím. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkná recenze,kniha mě rozhodně zaujala :)Asi se po ní podívám :)

    OdpovědětVymazat
  3. Poslední dobou žiju asi v jeskyni. O knize ani filmu jsem nikdy neslyšela. No, ale přidávám si to na můj nekonečný TBR list. Potřebuju si natrénovat orientaci v textu a na ten konec jsem fakt zvědavá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se stane, no :D Já o tom právě taky slyšela až na Světě knihy, ale zaujalo mě to. Buď, jsem zvědavá, co na to řekneš :))

      Vymazat

Děkuji Vám za všechny krásné komentáře! ♥