Recenze: Podělaným navrch | Zasloužíme si lásku

Počet stran: 280
Série: ---
Překlad: Kateřina Stupková
Nakladatelství: Yoli, 2018
Originální název: The Upside of Unrequited
Hodnocení Goodreads: 4.03 (z 30 359 hodnocení)
Anotace:

O bolestech neopětované lásky ví Molly všechno. A je jedno, jak moc ji její dvojče vyzývá, aby se vzchopila a šla do toho. Molly totiž není štíhlá modelka a holky, které nejsou štíhlé, ba právě naopak, musí být opatrné. Jenže pak se kolem jejího dvojčete začne točit nová dívka a sama Molly narazí na jistého superfanouška Tolkiena, u kterého je naprosto vyloučené, aby se do něj zamilovala... nebo snad ne?

Becky Albertalli teď známe skoro všichni - Probuzení Simona Spiera byl prostě hit, a když je teď v kinech film, omílá se to znovu dokola. Podělaným navrch je autorčina druhá knížka, na kterou jsem si dělala zálusk od doby, co jsem dočetla Simona. Na knihu se ovšem schází rozporuplné recenze - tak jak to dopadlo u mě?

Sociální sítě jsou dneska nejhorší. Je očividně jeden z těch dnů, kdy jsou Facebook i Instagram zaplněné selfíčky, a ani to nejsou ta typická, přiznaná, ale takové ty fotky, kde se lidi dívají do dálky a snaží se vypadat přirozeně. Potřebuju tlačítko „nelíbí se mi". Ne že bych ho používala, ale i tak.

Molly a Cassie jsou dvojčata, ale to je asi tak všechno, co mají společného. Cassie je hubená, odvážná, sebevědomá a hlavně úspěšná v lásce. Molly je to ostatní. A dost se kvůli tomu trápí. Navíc jí přijde, že se s Cassie začínají odcizovat, když si její sestra najde přítelkyni, zatímco ona je ve vztazích stále neúspěšná. A pak se najednou objeví dva kluci, se kterými by možná mohlo něco být, a Molly se tak dostává do typických amerických pubertálních. trablů.

Dostala jsem doporučení, ať to čtu, jako bych nikdy nečetla Simona Spiera a nesrovnávala to. Říkala jsem si, že to bude těžké - ale naopak, byla to hračka. Protože Podělaným navrch opravdu vypadá, jako by to napsal někdo úplně jiný.
Předně mi přišlo, že to je všechno neskutečně nasekané. Autorka začala novou scénu - a fajn, jsem zvyklá na to, že někteří nepopisují výrazy u dialogů a tak, že žijí jenom těmi dialogy, ale ono se nic neodehrálo ani po nich. Vždycky se naťukla nějaká scéna, kdy jsem si říkala, konečně se něco vyřeší, ale ono zase nic. Všechno to bylo tak vyumělkované, až to bolelo. Samozřejmě, občas to jde poznat, Albertalli píše takovým tím sladkým, lehkým stylem, ale stejně, tohle mi trochu kazilo dojem.

Hej, živote, přestaň být tak ošemetný.

Ovšem s odstupem už na knížku pohlížím zase trochu jinak. Kostra příběhu je totiž jednoduchá a vlastně i docela prokouknutelná, ale jde tu o něco zásadnějšího - o postavy. Tady mi teda chvílemi taky přišlo, že autorka těží ze všech orientací a názorů a ideologií a tak, prostě tu najdete všechno, ale vesměs jsem za to nakonec byla i ráda. Život není jenom černobílý. Je pestrý jako duha.
Co je tu ale rozhodně albertalliovské, tak už výše řečená sladkost celé knihy, neustále se budete culit. (Mně se teda chtělo i mlátit hlavou do polštáře, ale kdybych to teď četla podruhé, asi bych to zase vnímala jinak.) Podělaným navrch je aspoň u mě jedna z těch knih, které je třeba přečíst vícekrát - asi jako Malý princ, chápete. Plus tedy sžití s postavami - to Albertalli teda umí perfektně, vykreslit všemožné i nemožné stereotypy z každodenního života. Navíc, nevím, jestli by vůbec bylo možné se s Molly nesžít.
Ale víte, co bylo nejlepší? Propojenost se Simonem. Hlavní hrdinky jsou totiž sestřenice Abby.

Knihu jsem sice ohodnotila třemi hvězdičkami, ale teď to vidím spíš na tři a půl, blíž ke čtyřce. Hlavní idea - že lásku si zasloužíme všichni - je tu zkrátka jasná. Zdali máte v konečně chladnějších letních dnech chuť na něco roztomilého, Podělaným navrch je jasná volba. :)

Četli jste i Simona? Líbilo se vám Podělaným navrch? :)