pátek 27. listopadu 2020

Hardcore naturalismus? Poznejte Rozvrat rodiny Kýrů

Vždycky jsem tíhla spíš k těm literárním směrům, které hledaly trochu krásy v ošklivosti. Naturalismus a později hlavně dekadence byly směry, které mě velmi oslovily už na gymplu - ostatně mám ráda rebely a autoři těchto žánrů byli dost, dost velkými rebely, když vezmete v potaz témata, která jako první vnesli do literárních děl a my je tak ocenili podstatně později.

Tudíž není divu, že když nám vyučující české literatury řekl, že pokud bychom si chtěli přečíst „hardcore naturalismus", máme sáhnout po Rozvratu rodiny Kýrů, neváhala jsem. Název knihy jsem si poctivě zapsala mezi poznámky a nedlouho poté jej vyhledala v univerzitní knihovně.

Neboť mládí, nesměje-li se pořád, usmívá se aspoň.

S naturalismem jako takovým, do něhož bychom nepletli jiné -ismy, jsem se v rámci studia setkala zatím jen jednou a šlo o titul Kuře melancholik. To se mi četlo poměrně špatně - hlavně proto, že všechny ty nechutnosti se týkají malého dítěte, na kterého se prostě vybodne celý svět, a my jsme jako čtenáři svědky jeho pomalého, velmi pomalého umírání. O něčem takovém prostě není příjemné číst a věřím, že to není pro každého. Ale... prošla jsem si třídou, která vždycky musela být něco extra, a holt to ve mně asi navždy zůstane zakořeněné. Nic mi nebránilo v tom jít do naturalismu ještě jednou, zvlášť když si vysloužil to přízvisko hardcore.

Funfact? Vydání, které jsem si půjčila, mělo hned u titulní strany přilepený obrázek, který jako by někdo vystřihl z díla markýze de Sade. Takže jsem si myslela, že se dočkám trochu snesitelnější verze jeho Sodomy v českém provedení. No. Českých 100 dní sodomy to nebylo a na nic podle toho obrázku evidentně nedošlo, zřejmě ho tam někdo opravdu přilepil jen tak a v původním díle nebyl. :D
Moje očekávání každopádně i přesto zůstala naplněna a A. C. Nor mě mile překvapil - tedy, jsou díla, o nichž jen tak nemůžete říct, že se vám líbila, a musíte to svést třeba na jazyk nebo tak (koukám na tebe, Lolito). Asi se nebudu chvástat tím, že by se mi Rozvrat rodiny Kýrů kdovíjak líbil, ale ano, rozhodně ho řadím mezi to lepší, co jsem ke zkoušce přečetla.

Nor totiž píše skoro soudobým jazykem, takže se nad větami nebudete zadrhávat a věčně přemýšlet, proč je ta větná konstrukce taková a proč použil zrovna tohle slovní spojení. (Nebo to tak přišlo aspoň mě, poté, co jsem strávila předchozí semestr v obležení 34 knih z 19. století.) Jazyk je čtivější taky kvůli mizejícím soudobým tabu, o některých věcech už tu mluví daleko otevřeněji a řekne je „na plnou hubu", ne že se kolem nich chodí jak po špičkách, jak tomu bývá v té starší literatuře.
Ona to je asi nutnost, když bereme v potaz, že je dílo řazeno k naturalismu; pokud bychom se měli vyvarovat slova vražda a všech s ní spojených, asi by to Nor moc daleko nedotáhl. Rozvrat rodiny Kýrů se kolem tohoto slovíčka točí poměrně dost. A ano, souhlasím, že to je naturalismus ve své plné kráse.
Příběh sám začíná sebevraždou. A ne takovou tou altruistickou, jako když se Harry Potter vydá na smrt, aby zachránil všechny ostatní. Ne, nevlastní bratr hlavního hrdiny, který nám je představen, se očividně zabil z pocitu viny a aby už nečelil tomu, co se zřejmě chystá způsobit v budoucnosti. Jenže pak je tu Josef Kýr, který se plánu nevzdá. Smrt člena domácnosti tu není kdovíjak řešena, postavy to prostě přijmou jako fakt, že se blíží zima - a hned na začátku je dost jasné, že se jedná o anti-hrdiny. Každá z postav je zlá. Každá v sobě to zlo dusí v jiné podobě, někdo ho potlačuje víc, někdo míň. O tom ostatně naturalismus je, že ano. A přiznám se, že tento způsob vyprávění mě baví nejvíc, i co se týče současné literatury - ostatně vždycky tu je ta zlotřilá otázka: „Proč jim to věříš?"

Jak už nejspíš napovídá název, postupně dochází k rozvratu celé rodiny, pěkně po částech. Nor ovšem píše naturalismus, ne dekadenci, takže nečekejte až ty extrémy, kterých se dopouštějí právě autoři druhého zmíněného směru; některá témata jsou tu jen naťuknutá, ale podle mě zase dost jasně, aby to všem, kdo není líný aspoň trošičku nahlédnout mezi řádky, došlo. A já velmi ráda hledám mezi řádky, takže mě to během čtení v tomto případě vážně bavilo. Navíc, pokud je vám blízký ryzí český humor, jistě se nad stránkami pobavíte.

Trochu mě mrzí, že toto dílo je tak trochu v zapomnění. Chápu, proč se za klasický příklad naturalismu udává již zmíněné Kuře melancholik, ale věřím, že i tohle by si našlo svoje příznivce. Jak říkám, Rozvrat rodiny Kýrů rozhodně řadím k tomu lepšímu, co jsem ke zkoušce přečetla, a pokud máte chuť vyzkoušet naturalismus, dejte Norovi šanci. :)

4 komentáře:

  1. Když se řekne naturalismus, představím si mého milovaného Zabíjáka od Zoly. :) Rozvrat rodiny Kýrů neznám, ale nezní to špatně.

    OdpovědětSmazat
  2. Ty jo, tak to nevím, zda by bylo pro mě. Ale zas mě to na druhou stranu láká. Tak uvidím. :)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za každý komentář! ♥