Recenze: Skoncovat s Eddym B. | Výlet na francouzský venkov

Počet stran: 212

Série: ---
Překlad: Sára Vybíralová
Nakladatelství: Paseka, 2018
Originální název: En finir avec Eddy Belleguele
Hodnocení Goodreads: 3.87 (z 13 457 hodnocení)
Anotace:

Románová senzace z Francie popisuje s mimořádnou otevřeností a syrovostí autorovo strastiplné dětství, poznamenané sociálně a kulturně omezeným prostředím chudého severofrancouzského venkova, ale také jeho postupně odhalovanou homosexualitou. Louisův výjimečný debut zaznamenal od svého vydání neuvěřitelný ohlas: knihy tehdy dvaadvacetiletého studenta se jen ve Francii prodalo přes 300 000 výtisků a byla již přeložena do více než dvaceti jazyků.

Na francouzské i mezinárodní scéně vyvolala bouřlivou debatu coby literární experiment stojící na pomezí uměleckého textu a dokumentu, ale také díky otázkám, které klade: Jak se vymanit z pasti sociálního prostředí? Jak se vypořádat se svou sexuální orientací? Jak se dobrat svobody? Stejně jako samotné téma knihy zaujme i bravurní způsob jeho podání.

Literární experiment. Pojem, s níž se v literatuře dost hojně pracuje - pod tuto kategorii většinou spadají díla, která tak zcela neodpovídají normám toho, co se čte, a nějak vybočují. Tím pádem se velmi často stává, že experimenty jsou společností přijaty o mnoho let později, až když v nich lidé objeví jejich pravou výjimečnost - za nás ostatně můžu jmenovat Máchův Máj. Po Louisově Eddym jsem pokukovala už dost dlouho a konečně se mi dostal do ruky.

Eddy Bellegueule odmala cítil, že je s ním něco jinak. Nikdy se nevyjadřoval a nechoval jako ostatní chlapci, dokonce se ani nepohyboval jako oni - muž měl být podle jeho sousedů „drsňák", jenže to on nikdy nesplňoval a uvědomovali si to všichni. Rodinou počínaje a cizinci konče byl vždycky ujišťován, že není úplně to, co si člověk představí pod pojmem správný muž. Jenže je kvůli tomu něco špatně? A co když za to všechno může jenom místo, kde žije?

Mám ráda biografie. Často listuju těmi od známých osobností, a i když nejsem zrovna typ člověka, který baží po všech drbech, které by mohl šířit dál, čtu to spíš pro zajímavost. Čím vším si ti lidé museli projít, aby byli tam, kde jsou. Že žádná cesta není lusknutí prstu a přímá silnice ke slávě. Anebo to můžu vzít poměrně jednodušeji; že žádná cesta nevede kolmo ke spokojenému životu. Román s biografickými prvky, Skoncovat s Eddym B., to dokazuje jednoznačně.

Autor vypráví de facto o sobě a svém životě, ale tak mistrně, že si neodvažuju říct, zda to je všechno pravda, nebo to skutečně nese nějaké fikční rysy. Jeho styl vyprávění je navíc tak originální, že se začtete, ani nevíte jak - a pak najednou nejde přestat. Chtěla jsem s Louisovou knihou vydržet trochu déle, ale ono to holt nešlo. Autor píše neskutečně čtivě, že se od toho zkrátka nejde odtrhnout.

Jsem holka z města a několikrát se mi stalo, že jsem vnímala ty nepatrné rozdíly v pohledech na svět mezi mnou a přáteli z vesnic. Možná proto jsem byla z některých aspektů, jež Louis v knize líčil, nešťastná stejně jako Eddyho učitelé, o nichž se občas zmiňoval. Francouzský venkov tu je vykreslen jako svůj vlastní malý svět, svět s vlastními pravidly, který se straní ruchu ostatních životů. Tím spíš jsem měla od začátku jistá očekávání, která samozřejmě skončila naplněna, co se týče Eddyho orientace. Eddy trpí za to, že je jiný, trpí tím, že se snaží nebýt jiný, a vše se to kumuluje a eskaluje k finální rovině. Ano, nad pár řádky jsem stahovala obočí a zoufala si, ale není to vyloženě kniha, která vás cpe k beznaději. Ne, jedná se spíše o čtení, které vás zkrátka donutí začít nad životem přemýšlet zase trochu jinak.

Knížka je to útlá a patrně cokoli, co bych tu vyzradila, by dopadlo jako spoiler. Je to neskutečně čtivé, autenticky podané vzpomínky vás prostě vtáhnou a nedají pomalu ani šanci z nich nějak vybruslit a přestat číst. Louis nepíše chronologicky, občas jsem se trošku ztratila v tom, co čemu předcházelo, kdy se k něčemu vracel a kdy už zase mluvil v přítomném čase, ale nakonec to přece jen zapadlo do sebe. Což je něco, co je u těch lehce „chaoticky" kompozičních postupů opravdu třeba. I s tímto si autor poradil na výbornou.

Musím také pochválit český překlad, který si s originálem skvěle vyhrál, četl se příjemně a nenarazila jsem na žádné chyby.

Skoncovat s Eddym B. zcela nezapadá do žánru, který běžně čtu, a jsem za to malé vybočení z komfortní zóny ráda. Někdy to je holt třeba a Eddy to jedině dokazuje. Pokud hledáte dílo s přesahem, které vás přiměje klást si pár otázek a pohlížet na ně jinak než doposud, je tato kniha jasná volba.

Čtete podobné knihy? Kdy naposledy jste se setkali s nějakým literárním experimentem? :)