Recenze: Meta | Všichni hrajeme divadlo

Počet stran: 336

Série: ---
Nakladatelství: Host, 2020
Hodnocení Goodreads: 4.70 (z 294 hodnocení)
Anotace:
Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina.

Nikdo na začátku jednadvacátého století nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách, kteří by se po nocích honili za zločinem. Zato po supershowbyznysu se lidé můžou utlouct. Ve světě, kde jsou superschopnostmi obdařené Mety světovými celebritami - nebo preventivně stíhanými nepřáteli státu -, nechce být Lenka Křížová ničím z toho. Je to zkrátka holka, která si chce odchodit vysokou, utratit alimenty a občas pomoct kamarádce u zkoušky svými mimickými schopnostmi. O slávu ani o davy fanoušků se nikdy neprosila.
A přesto se zdá, že jednoho má.

Knihám, které schytávají ohromné haló kolem vydání, se většinou vyhýbám. Často jdu se svým názorem proti proudu, takže díla, která se líbí všem, by u mě nemusela skončit dost dobře, a celkový hype mě odrazuje natolik, že se ke knihám dostávám třeba až po roce, leckdy i ne úplně úmyslně. Kolem vydání Mety se toho strhlo také tolik, ale upřímně? Na toto dílo jsem čekala od samého začátku, kdy se o ní autor poprvé zmínil. A tentokrát jdu s davem. Protože jestli existuje seznam děl, která si prostě musíte přečíst, Meta rozhodně patří mezi ně. Prvotřídní matroš na knižní kocovinu? To si pište.

Jak jinak si to vysvětlit než tím, že jsme narcistický drama queens s patologickou závislostí na pozornosti, když se přece kruci máme o tolik líp než kdokoli před náma? Když na rozdíl od nich máme svobodu?
Svobodu. Jo, tu máme.
Jsme k ní odsouzený.

Ocitáme se v alternativní současnosti, kde existují mety - lidé s nadpřirozenými schopnostmi. Někteří se umí zapalovat, jiní mají nezničitelnou kůži, ale jsou tu i tací, kteří si mohou od základů vytvarovat vizáž. Lenka Křížová, zvaná Lenny, je taky metou - a ví o tom jenom tři lidé. Chce hlavně žít obyčejný život vysokoškolačky, která vymetá kluby, střídá kluky a řeší studia. Jenže pak jí do života vleze někdo, kdo ji očividně velmi dobře zná, a hrozí, že Lennina nejhorší tajemství vyjdou na povrch. Alespoň ze začátku se to tak zdá...

Na původně českých dílech je něco ryze speciálního. Prostě to v tom jazyku cítíte, že to je česká věta, náš slovosled, ne upravený z cizího jazyka. A jestli na českých knihách něco můžu ještě víc, tak když se odehrávají v Česku. Lenny studuje na Karlově univerzitě a notná část děje se točí kolem Prahy, takže pokud se ve městě trochu vyznáte, dá se hned představit, kde přesně se děj odehrává. I Lenčino zmíněné studium je jistě plusem, člověk se s jejími studentskými problémy jednoduše sžije. Ostatně, jakmile se s knihou sžijete, je to vlastně to nejlepší, co vás může potkat, co? No, tak mi věřte, že Meta tuhle metu posunula ještě na trochu vyšší level. V tomto případě si spíš budete přát, abyste se v tom nenacházeli.

Mám ráda knihy, které vás nutí přemýšlet. Kdy třeba na moment přestanete číst, jak se nad nějakou větou zarazíte. Jistě nemusím zdůrazňovat již několikrát citované odstavce, které ke mně stejně jako k mnohým dalším promluvily snad nejúderněji. Meta není kniha pro nás, ale kniha o nás. Však víte, co prohlásil (tuším, že to byl) Stephen King: „Knihy mají podivnou moc ukazovat, jací jsme, díky postavám, které nikdy neexistovaly." Meta mě donutila nad některými věcmi přemýšlet i trochu jinak, než jak jsem se na ně doposud dívala - z těch nejviditelnějších můžu jmenovat třeba zápletky těch nejprofláklejších romantických filmů, které vlastně vůbec romantické nejsou (plus jsem zrovna nedávno dočetla Na Větrné hůrce a říkám si, že tady jde o naprosto totožný problém). Osobně jsem k těmto věcem byla vždycky trochu skeptická a nad těmito řádky mi došlo, kterými slovy jsem to nikdy neuměla popsat.

(Ahoj Pavle! Ve zkratce:
Ano, líbí! ♥)

Meta také otevírá témata, která jsou naší společnosti a převážně naší generaci velmi blízká. Už jsem mluvila o tom, že to je druh příběhu, v němž se nechcete nalézt, ale stejně to uděláte. Ať už jen střípky, nebo klidně celou duší; a právě tohle všechno tomu napomáhá. Moc sociálních sítí a vůbec život pod jejich nadvládou. Ženská emancipace. Stalking. Řeknu vám, už dlouho mi z knihy nebylo tak úzko. A zároveň jsem si čtení vážně užívala, i když to spolu jde asi trochu do protivky. Meta je přesně ten typ knihy, kterou si strašně chcete šetřit, ale nejde to a během dne ji slupnete, ani nevíte jak. A pak přijde ta pravá knižní kocovina - nemůžete se do ničeho začíst, protože vám ten předchozí příběh pořád leží v hlavě.

Měla jsem to štěstí pobývat v Praze v době Humbook Warm-upů a zašla jsem právě na autorovu besedu a čtení. Slyšet některé prvky z děje přímo od člověka, pod jehož prsty celý děj vznikal, je nedocenitelné čtenářské privilegium a věřím, že tím spíš jsem si knihu užila. Autor nám tehdy večer poskytl taky malý náhled na fyzikální stránku superschopností, které se snaží dodržovat i v rámci Mety, a za mě to je naprosto geniální krok, co se superhrdinů týče. Ale ostatně, jak už bylo několikrát řečeno; Meta by mohla být román o superhrdinech, ale ani v nejmenším není. Už to možná zní jako trochu prázdná fráze, ale... asi něco bude na tom, že o nějakých nadlidských schopnostech mluvím až ke konci článku, co?

V životě málokdy dělám chytrý rozhodnutí na první dobrou.

Víte, je strašně těžké říct k této knize něco, aniž by to byl spoiler. Protože tady je každá sebenepatrnější informace docela zásadní a věřím, že dost zamává vaším pohledem na příběh celkově. A strašně se mi líbí přístup všech, jak to nepsané pravidlo, že dokonce zatajují i schopnost hlavní hrdinky, do jednoho dodržují. Zkrátka mi věřte, že to chcete číst! (Malé plus přidávám i za fakt, že alespoň dle Goodreads kniha vyšla na moje narozeniny. Díky!)

Meta má jasné místo na seznamu knih, které hodlám bez váhání doporučovat. Jistě, je to kniha pro nás, protože je o nás, ale věřím, že každý v ní najde to, co by měl.