Recenze: Škola dobra a zla | Křišťál času

Počet stran: 536

Série: Škola dobra a zla, 5/Kamelotská léta, 2
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo, 2019
Originální název: School for Good and Evil: A Crystal of Time
Hodnocení Goodreads: 4.50 (z 4 734 hodnocení)
Anotace:

Sofie, Agáta a jejich přátelé musí najít způsob, jak přemoci hrozivé zlo, které lži překrucuje v pravdu a snaží se přepsat jejich příběhy. Falešný král si uzurpoval kamelotský trůn, Tedrose odsoudil k smrti a Sofii donutil k tomu, aby se stala jeho královnou. Agátě se jako jediné podařilo utéct. Teď musí spolu se studenty Školy dobra a zla vymyslet, jak dostanou Tedrose zpátky na trůn a zachrání Kamelot. A to dříve, než jejich pohádky dospějí k smrtícímu konci.

Občas člověk potřebuje nějakou pohádku. A nemusí to být nutně jedna z klasických, ideálně kombinace všeho. Škola dobra a zla patří už pár let mezi moje oblíbené pohádkové série a nevzdávám to ani se spin-offem k původní trilogii. Tak jak dopadl pátý díl?

Lidé ze lží dokážou udělat realitu. Tím, že věří na pohádky, ztotožňují se s nimi a předávají si je mezi sebou, jim vdechují život.

Kdysi zářnou budoucnost zahalil temný stín. Na trůnu sedí Rhian a jeho zlý bratr Japeth ničí vše, jen aby jim to hrálo do karet. Oba se prohlašují za Artušovy syny, což vede k jedinému - je třeba popravit Tedrose. Ten a spousta dalších Navěků a Nikdyvíců skončila uvězněná a jediný, kdo měl to štěstí utéct, je Agáta. Sofie je pro změnu nucena hrát Rhianovu královnu a do toho vymyslet, jak jen odvrátit neodvratně blížící se katastrofu. Ale to by nebyly pohádky, aby se to všechno nějak nezamotalo.

Spousta příznivců Školy dobra a zla to se sérií vzdala, jakmile vyšel čtvrtý díl. Ale jak už to tak bývá, klasicky jsem šla proti proudu a z pokračování jsem byla nadšená. Jistě, pokaždé to jsou pěkné bichle, ale Chainani mě svým stylem vždycky natolik vtáhne, že se do světa pohádek naprosto ponořím. Nejinak tomu bylo i v případě Křišťálu času.

Ačkoli je celá série vyprávěná v er-formě, autor i tak střídá hlavní záběr na postavy v každé kapitole. A když je postav habaděj, může to být trochu problém. Střídání pohledů mi nevadí, ale když jedna postava po něčem pátrá a druhá nám to ve své kapitole rázem vyzradí, trochu to ztrácí na významu. Vzhledem k tomu, že se tady střídají snad úplně všechny postavy, k těmto vyzrazením docházelo až příliš často - ale to by nebyl Chainani, aby neměl pár es v rukávu i tak. Mám-li se ale přiznat, nebyla jsem ze zvratů tolik paf jako dřív. V předchozích dílech mě autor dokázal vyloženě vykolejit, tady jsem odhalení buď čekala, nebo na ně jenom přikývla.

Ani tak mi to ovšem nebránilo v tom si čtení užít jako vždycky. Nevím, jak bych měla autorův styl popsat - pohádkový asi bude znít jako klišé, ale je tomu tak. Slova se čtou lehce, příběh plyne pod rukama tak rychle, že i přes podstatně velké číslo stránek máte knihu raz dva za sebou. Chainani je hlavně věrný svému stylu i svým postavám; žádná z nich, ač se tu objevuje už tak dlouho, neztrácí na charakteru a vždy víte, co od nich čekat. Jistě, prochází si určitým vývojem a je vidět, že se poučují ze svých minulých chyb, ale pokud vás v dřívějších dílech bavila Agátina vynalézavost a Sofiina nešikovnost, těch je tu habaděj. Chanianiho typický humor taktéž prosakuje téměř každým odstavcem, a jak ostatně říkám celou dobu, u knihy jsem se bavila.

Víte, co je při psaním samotném to nejlepší? Záporáci. Vymýšlení motivů, jejich postojů, jak se budou k hrdinům chovat... a s pojmem „záporná postava" si autor vyhrál na výbornou. Lev a Had jsou známí už z předchozího dílu, tady ovšem dostali daleko důležitější role a Chainani jim věnoval patřičný prostor, aby se oba dostatečně projevili. Mě tedy nedonutil s nimi sympatizovat, ale motivy jsou uvěřitelné, nejsou to neoblomní záporáci, ale jsou chytří. A přece jenom, žádná postava není špatná skrz naskrz, co? Psychologie postav na jedničku. A cením autory, kteří své postavy absolutně nešetří. Chainani k nim není zrovna laskavý.

To je ta potíž s přáními.
Člověk je musí do detailu upřesnit.

Bonusovou částí tohoto dílu je i kapitola, kterou autor nakonec vypustil a přepsal. Tudíž máme jakožto čtenáři možnost nakouknout pod pokličku, jak se Škola dobra a zla tvoří, a to jsem opravdu ocenila. Sama si vždycky při psaní píšu všechny vynechané scény s poznámkami bokem a tohle mě strašně pobavilo. U odstavců jsou i autorovy vpisky, proč to tam nedal, co se tedy změnilo tím, že to tam nedal apod. Moc milé zpestření.

Celkově - jsem spokojená. Odnesla jsem si přesně takový zážitek, jaký jsem chtěla, Škola dobra a zla mě stále baví. Na jednu stranu to už ale postrádá ten wow efekt, jaký to vždycky mělo, i když to na výsledku vůbec nic nemění. Jsem moc zvědavá na závěr série a doufám, že protentokrát si autor nachystá něco famózního.

Grammar nazi verdikt: perfektní. Každý překlad Magdalény Stárkové je skvělý. Plus musím taky vynachválit obálku, tahle se mi líbí nejvíc z celé série.

Co vy a Škola dobra a zla? Vzdali jste to, nebo taky napjatě čekáte na (třeba už definitivně) poslední díl? :) Mimochodem se také chystá film na Netflix, na který jsem moc zvědavá.