Recenze: Škola dobra a zla | Vzhůru za slávou

Počet stran: 456
Série: Škola dobra a zla, 4/Kamelotská léta, 1
Překlad: Magdaléna Stárková
Nakladatelství: CooBoo, 2018

Originální název: Quests of Glory

Hodnocení Goodreads: 4.28 (z 5 180 hodnocení)
Anotace:

Agáta a Tedros se snaží co nejlépe spravovat své království Kamelot. A Sofie mezitím vede Školu dobra a zla. Brzy ale všichni tři zjistí, že se cítí čím dál víc osamělí. A do toho všeho se blíží velké nebezpečí.

Studenti i učitelé Školy dobra a zla si mysleli, že jejich poslední „žili šťastně až navěky" začalo poražením Školníka. Ale nyní budou muset čelit ještě těžším překážkám, které jim přinesou buď věčnou slávu, nebo je uvrhnou do zapomnění.

Jsou trilogie, které neskončí ani tím třetím dílem. Kdy je nejspíš i autorovi tak líto ten svět opustit, že se buď rozhodne napsat spin-off, nebo tu sérii jednoduše prodlouží. Stalo se tak i u Školy dobra a zla, kdy byl hlavní problém ve trojce vyřešen, a tak přichází zcela nový. Ale je to Škola dobra a zla a tu já mám hrozně ráda, takže jsem nemohla říct ne. Jak to tedy dopadlo?

„Nerada vám tu kazím vztahový drama, ale asi brzo umřeme."

(kterak Sofie popsala většinu díla)

Sofie, Agáta i Tedros našli zdánlivě svůj šťastný konec... jenže přicházejí na to, že moc šťastní nejsou. Tedros fatálně podělal korunovaci a je teď lidu pro smích, kamelotští občané ho neberou za pravého krále. Agáta má na povel jejich svatbu, ale všechno na hradě jí cupuje nervy a hlavně se jí Tedros vyhýbá. A Sofie se ve Škole zla snaží trochu povznést ducha, ale moc jí to nejde. Neméně úspěšní jsou i jejich spolužáci - nikomu se nic nedaří. Hrdinům je jasné, že tohle není náhoda a v pohádkovém lese se děje něco zlého. Agáta a Sofie tak mají před sebou další úkol, jehož je třeba se zhostit, a vypadá to, že bývalý Školník byl jenom procházka růžovým sadem.

Většina názorů, které jsem na tento díl četla, nebyly příliš kladné, ale sotva jsem si přečetla prvních pár stránek, příběh mě do sebe vtáhl jako všechny tři předchozí díly. Je to klasická Škola dobra a zla, je to úsměvné, místy nehorázně vtipné i napjaté jak ďas. Ale na jednu stranu chápu, co na tom všechny odradilo; vztahy.

To je pokaždé dost ošemetná záležitost. A člověk na to musí mít náladu, když se má podstatná část děje točit jenom kolem toho. Já ji naštěstí měla.
Opět se setkáváme s Agátou a Sofií, kvůli kterým jsem se na celý čtvrtý díl tak těšila, a nezklamaly mě. Jakmile jsou ty dvě spolu, je to jistota, že se něco semele a budu se smát. Bohužel se mi ale místy zdálo, že se autor až zuby nehty drží toho žánru „middle-grade". U předchozího dílu už mi přišlo, že to tak zas vyloženě pro děti není, ale tady jsem si chvílemi říkala, že to trochu ubírá. Hlavně co se týká nějakých těch zápletek a odhalení, pokud už máte něco načteno, přijdete na docela rychle. A to mě mrzelo. U Školy dobra a zla na to nejsem zvyklá. Sice se tu místy objeví zcela nečekané smrti, a to dost kruté, ale ani to to nevyšvihne.
Každopádně, autor nezapomíná vykreslit charaktery i ostatních postav a téměř všichni dostanou svůj důležitý prostor ve vlastních kapitolách. Hrdinům už je šestnáct nebo sedmnáct a do jejich života se prolínají i nové problémy, ale jak už jsem zmínila, do vyšších čtenářských úrovní to bohužel nepřeskočí. I tak tu svůj zasloužený prostor dostane Tedros, čarodějnice Hestera, Bledule a Otylka, Sofiin příznivce Hort a také nová postava Nikola, knihomolka, se kterou se jistojistě ihned sžijete. Převážně v ní se objevuje typický Chainaniho sarkasmus.

Hrdinové sice plní mise, které se dávají čtvrťákům ve Škole dobra a zla, ale už přímo nejsou spjatí se školou, takže se ústřední téma mění. A tím se právě stávají artušovské legendy, jelikož Tedros a záchrana celého Camelotu tu hraje podstatnou roli. Já sama mám tyhle příběhy hrozně ráda, takže jsem načetla i viděla spoustu různých zpracování, tudíž jsem tak trochu čekala, co s tím přijde. Autoři si tu legendu mnohdy upravují podle svého, ale v jádru jim to vždycky zůstává stejné. A i když to hlavní odhalení nepřišlo v tomto díle, jsem si jistá, že se v dalším Chainani lehce otře o tu záležitost s Morganou. Takže tímhle mě taky kdovíjak nepřekvapil, ledaže by mě nepřevezl, ale to zjistím až v pětce. Ovšem jak říkám, cokoli spjatého s Artušem já můžu, takže za to jedině plus.
Grammar nazi verdikt: Stárková je sázka na jistotu. Miluju její překlady. ♥

„Vážně jsi z mučírny udělala taneční klub?"
„Včetně jámy s lávou a pravidelných pěnových párty. Proč se ptáš?"
„Jen se chci ujistit, že tě nikdo nevyměnil."
„No, pokud budeš dál ignorovat moje dopisy, objednám si všechen hnůj z celého lesa a shodím ho z ptakostlivců rovnou na Kamelot."
„Tak jo. Nevyměnil."

I přesto, že to je dost tlustá kniha, jsem ji měla přečtenou během pár dní. Chainani má svůj styl a ten se prostě čte neskutečně hladce, navíc vás udržuje napjaté, že tu knihu jenom tak neodložíte. Byl to skvělý příběh, ale pokud to porovnám s předchozími díly, musím tu jednu hvězdičku ubrat. Doufám, že to zase nabere spád v příštím díle, který CooBoo podle všeho chystá na podzim.

Četli jste? Jste spokojení? :)