Recenze: Píseň krve | Naslouchat intrikám, nebo srdci?

Počet stran: 624
Série: Stín krkavce, 1
Překlad: Jakub Kalina
Nakladatelství: Host, 2014

Originální název: Blood Song

Hodnocení Goodreads: 4.45 (z 64 024 hodnocení)
Anotace:

Vélin Al Sorna, zasvěcený Šestému řádu, byl od dětství cvičen k boji a zabíjení ve službách Víry. Řád se stal jeho jedinou rodinou. Vélinův otec sloužil jako rytíř králi Janusovi, panovníkovi Sjednoceného království, rozhodl se však Vélina zbavit jeho práv a v pouhých deseti letech ho zanechal na prahu Šestého řádu. Chlapec ho za to nenávidí. Během pobytu v řádu se Vélin dozvídá zatím netušené podrobnosti o své matce, která zemřela, když byl ještě dítě. Postupně také odhaluje důvody, jež vedly jeho otce k tomu, aby ho řádu svěřil. Jedna pravda je však důležitější než všechny ostatní: Vélina Al Sornu čeká budoucnost, kterou má teprve pochopit. Budoucnost, jež změní nejen království, ale také celý svět.

I v éře plné young adult knih je třeba sáhnout po něčem jiném. Píseň krve slibovala ryzí fantasy před těch klasických YA dramat, kterých je poslední dobou v knihách spoustu, a tak jsem si na tento příběh brousila zuby už pěkně dlouho. Jak nakonec naše setkání dopadlo?

Válka, to je spousta krve a chyb... Nic ctnostného v ní není.

Když bylo Vélinovi jedenáct let, otec ho nechal před branami Šestého řádu a utekl. Šestý řád cvičí bojovníky, jejichž život je zasvěcen válce na obranu Víry, která ve Spojeném království nastoluje pořádek. Z Vélina se tak stává nejobávanější bojovník vůbec, ale brzy přichází na to, jak je svět plný intrik a že ani Víra nemusí být taková, za jakou ji celý život měl.

Některé knihy svůj děj zvládnou během jediného dne, jiné vydají za celý hrdinův život. Píseň krve začíná, když je Vélinovi jedenáct, a mapuje jeho život zhruba dalších deset let. Což ostatně mluví samo za sebe, že to bude velmi, velmi dlouhé čtení. Kniha je zdlouhavá, ano - ale není to tak, že by mě přestala bavit. Příběh se táhne tak akorát a do čtení jsem šla s tím, že mi bylo jasné, že to budu číst delší dobu. Ale asi to je potřeba, protože se tam toho děje tolik, že na vstřebání stejně potřebujete víc času.
S Vélinem začínáme v Šestém řádu, kde se seznamuje s ostatními kluky a pomalu se učí. Tato pasáž mě bavila nejvíc, když byl ještě „ve škole". A samotný Vélin je naprosto úžasný hrdina, přesně ten typ, kterého bych si představila v čele pořádné fantasy. Autor perfektně vystihl jeho dětství, změnu, kterou si během dospívání prošel, a i v dospělosti nezapomněl na všechny aspekty Vélinovy mysli. Jak říkám, ono si to samo vyžaduje, aby ta kniha byla tak dlouhá. Pro tohle všechno tam je prostor a příběh to pak dělá ještě lepším.
Jinak se tu vyskytuje neskutečně mnoho postav. Pár z nich je Vélinovi blízkých, takže jména učitelů a jeho přátel vám v paměti utkví celou knihu, ale nějací vojáci, které potká na pár stranách, bohužel z paměti vypadnou. Pak jsem trochu tápala, proč se s Vélinem znají a odkud. Na konci knihy je seznam všech postav i popisek k nim, což je fajn, jenže je to samozřejmě plné spoilerů, takže pro mě tak trochu k ničemu. Za nejlepší vedlejší postavy osobně považuju Nortaha, který tu byl něco jako Draco Malfoy, ale v o dost lepším provedení, a Frentis, toho jsem zbožňovala od samého začátku.

Víte, jak si u Sarah J. Maas vždycky stěžuju, jak s postavami nemá slitování? Ryan taky ne. Chvílemi jsem skutečně zběsile otáčela stránkami, abych zjistila, jestli skutečně bude mít to srdce tuhle postavu zabít. A někdy měl. Dost necitelně, rychle, že jsem to pomalu ani nepostřehla. Ale jsem cíťa, takže musím přiznat, že i tady mi pár slz ukáplo.
Jak už jsem zmínila, je to dlouhé. Styl psaní byl opravdu skvělý a bavil mě, ale není to ten druh, který prostě jen tak proletíte. Chvílemi se na čtení opravdu musíte soustředit, takže jsem sama vždycky zvládla pár stránek na jeden zátah. Autor si pohrává nejen s myslí hrdinů, ale i čtenářů, takže někdy je opravdu třeba to delší dobu zpracovat. Navíc zpětně si uvědomuju, že tam skutečně podstrkuje podprahové náznaky, kterých si všimnete až na poslední chvíli. Na obálce stojí, že na scénu vstoupil mistrovský vypravěč, a já dávám za pravdu.
Autor si perfektně pohrává s celou tou myšlenkou, s níž bojuje i sám Vélin - vícero náboženství. Jak je možné, že někdo žije v silném náboženském přesvědčení, a někdo jiný se modlí pro něco úplně jiného? Skvěle na celém svém vymyšleném světě ukázal, jak jsou leckteré války a jejich podstata naprosto zbytečné.

Čest je jen slovo. Nemůžete se jí najíst ani napít, a přesto po ní muži po celém světě neustále mluví a každý si její skutečný význam vysvětluje jinak.

Ve svém slova smyslu to tedy je čtivé, je to neskutečně akční - a bojové scény jsou vypsány opravdu luxusně - a taky hrozně vtipné. Mně teda nejvíc přišlo to, že popisy krvavých bitev jsem zvládala bez jakýchkoli obtíží, ale jakmile se objevilo detailně popsané léčení, zvedal se mi žaludek :D Autor nezapomněl ani na lásku, pokud vám záleží, aby se v knize taky aspoň trochu objevila. Kniha také obsahuje mapy a z příběhu je dost znát, že autor počítá s tím, že se na ně díváte. Tak se dívejte, pak vám toho v knize plno věcí neunikne.
Grammar nazi verdikt: Ze začátku byl překlad naprosto luxusní, po polovině už trochu skákaly čárky. Ale jinak perfektní práce se všemi těmi jmény a názvy.

Za mě je to tedy velmi povedené dílo a rozhodně půjdu i do pokračování, byť už to prý není tolik dobré jako jednička. Četli jste i další díly? Znáte i podobné knihy? :)