Recenze: Můj brácha se jmenuje Jessica | Nejen o toleranci k druhým

Počet stran: 256
Série: ---
Překlad: Anežka Mann
Nakladatelství: Slovart, 2020
Originální název: My Brother's Name Is Jessica
Hodnocení Goodreads: 3.45 (z 2 033 hodnocení)
Anotace:

Na svého staršího bratra Jasona se Sam Waver mohl vždycky ve všem spolehnout. Sam ho zbožňuje, zdá se totiž, že Jasonův život je perfektní - je přátelský, oblíbený, skvěle hraje fotbal a holky se můžou přetrhnout, aby s ním mohly chodit. Ale jednoho večer svolá Jason celou rodinu a svěří se jim s tajemstvím, se kterým se potýká už nějakou dobu. Tajemstvím, které hrozí je všechny rozdělit. Jeho rodiče si před tím zacpávají uši a Sam to nedokáže pochopit. Protože co byste dělali vy, kdyby vám váš bratr řekl, že ve skutečnosti vůbec není vaším bratrem? Že je ve skutečnosti... vaší sestrou?

Celý letní semestr jsem strávila v nosem zabořeným v povinné četbě, která se týkala české tvorby 19. století. Jistě, existují díla, která jsou lepší než ostatní, ale přece jenom, když si svou četbu vyberete sami, je to zcela jiný pocit. Dokážete si představit, jak strašně jsem se těšila, až si do ruky vezmu knihu dle své libosti? A tak jsem po zkoušce sáhla po Můj brácha se jmenuje Jessica a jsem moc ráda, že to byla zrovna tahle.

„Víš, co je s tebou za potíž, Jasone?"
„Ne," řekl. „Co?"
„Jsi sobecký. Jediné, na co dokážeš myslet, jsi ty sám."
A ačkoli mi v té době bylo teprve šest a tiše jsem seděl v rohu místnosti, věděl jsem, že to není pravda, protože můj brácha Jason byl ten nejméně sobecký člověk, jakého jsem znal.

Sam není ve škole příliš oblíbený a žije tak trochu uzavřenější život - jeho máma je úspěšná politička aspirující na premiérku, kolem čehož se točí většina rodinného života. A taky ho mají všichni tendenci pořád srovnávat se starším bratrem Jasonem. Toho ale Sam bezmezně obdivuje a bratři spolu mají úžasné pouto. Sam ví, že se na Jasona může kdykoli spolehnout, ať už jde úplně o cokoli. Jenže ani tak nevidí pod pokličku a jednoho večera se Jason svěří, že je dívkou. Pro dvanáctiletého Sama je to trochu neuskutečnitelná představa - a tak začíná cesta přijetí a pochopení, která není ani pro jednoho člena domácnosti zrovna vystlaná růžemi.

Na Můj brácha se jmenuje Jessica jsem se strašně těšila už od doby, co jsem spatřila vydání v originále. O to větší radost jsem měla, když se toho u nás zhostil Slovart. Víte, co je na téhle knize právě to spešl, kvůli čemuž by neměla zapadnout mezi ostatní? Podává nám příběh z té druhé stránky. Ne z pohledu hrdiny, který si musí projít coming-outem a nese potenciální následky. Tentokrát se na to díváme skrz oči příbuzného, který se s tím právě musí popasovat.
Nejspíš právě kvůli tomu se Goodreads hodnocení hemžila zápornými názory, v nichž se čtenáři sami přiznávali, že knihu nečetli, ale název je pro transgender komunitu velmi urážlivý, tudíž dávají jen jednu hvězdičku. Vždycky jsem měla chuť se (nebo je) praštit do čela. Jistě, správná zájmena a označení jsou důležitá, ale v tom tkví celá pointa té knihy - my ten příběh sledujeme skrz mladšího bratra. Sam neví, co se s Jasonem děje. Pro něj to je starší brácha, který si najednou umanul, že je holkou. Nechápe, o co jde. A o tom to přece je. Můžete být sebetolerantnější, ale pokud za vámi přijde sourozenec, kterého znáte celý život, s tím, že není mužem, ale ženou, bude vám trvat, než si na to zvyknete; zvlášť když vám je jako Samovi dvanáct a rodiče nejsou zrovna příkladem tolerance. Název samotný je klasicky vysvětlen v průběhu děje, takže... holt stačí jenom tu knihu přečíst a teprve pak hodnotit.

Každopádně, hlavním hrdinou je dvanáctiletý kluk, čemuž odpovídá i způsob vyprávění. Na jednu stranu to leckdy může působit jako kniha pro mladší, což je zase dobře, že se LGBTQ+ tematika dostane i k dětem; na druhou stranu si z ní rozhodně něco odnese i každý starší. Měla jsem trochu strach, aby má očekávání právě kvůli tomuto nebyla nenaplněna, ale nestalo se tak. Některé knihy vám prostě zlomí srdce a jsou schopné ho znovu opět slepit dohromady, a tohle je rozhodně ten případ.
John Boyne má osobitý styl psaní, kterému jsem upřímně podlehla už během prvních pár stránek; ta slova vás zkrátka chytnou a už nepustí. Děj vám uteče a ani nevíte jak, a než se nadějete, máte to přečteno. I přes vážná témata, která řeší, se to čte neuvěřitelně lehce a text je prosáklý humorem dospívajícího kluka, že jsem chvílemi slzela smíchy, chvíli zase naprostou bezmocí. Autor perfektně vykreslil atmosféru rodiny, která se maximálně podřizuje zaměstnání rodiče, aniž by si uvědomovali, že se tak děje na úkor ostatních věcí - a možná právě v tom jsou ty skuliny pro starší čtenáře, které jsou jen naznačené, ale dojdou nám. Neřeší se jenom téma transgenderu, byť tedy dostává největší prostor; své místo tu má politika, dyslexie i šikana. Některé scény mě strašně vytáčely a bohužel jsem u spousty z nich musela konstatovat, že se skutečně dějí. Boyne se nesnaží stvořit idealistický svět, popisuje stinnou stránku slávy a společnosti, až to někdy opravdu bolí.
V knihách si daleko víc potrpím na rodinné a přátelské vazby než na ty milostné, a to tahle kniha taktéž splnila na maximum. Nerada bych něco vyspoilerovala, ale řeknu jen to, že autor Samovu rodinu nepojal jako stereotyp, a i když mě někdy štvala, nakonec proti ní nemám výhrady. A tak to v rodině funguje, ne? Všechny postavy si prochází vývojem, který je markantně znát.

„Jak se s tím vypořádáš?" zeptal jsem se.
„Nevím," přiznal. „Asi musím doufat ve změnu ovzduší. Že svět je víc laskavý než krutý."

Vždycky říkám, že na knihy, které mi svým způsobem vyrazí dech, se nejhůř píšou recenze, protože bych tady mohla jenom do aleluja áchat. Tak mi to prostě věřte, Můj brácha se jmenuje Jessica za to rozhodně stojí. Pro mě to byl další silný příběh, který, jak jsem už řekla, mi během čtení trochu zlomil srdce, a pak ho dal dohromady s ještě větší silou. Tento příběh zkrátka má hloubku, když jste ochotní ji hledat, a mně je jasné, že se ke knize v budoucnu ráda vrátím. Můj brácha se jmenuje Jessica je za mě zkrátka jedno velké doporučení.
Grammar nazi verdikt nemůže chybět, ačkoli tady ani nemám co říct. I po téhle stránce se to četlo skvěle. A naprosto miluju vnitřní členění textu a tu obálku, která naživo v knihovně vypadá fantasticky.

Četli jste? Máte pro mě doporučení na další knihy, které se točí kolem transgender postav?