Ohlédnutí za rokem 2019

Tak je to tady, plamínci. Skončila další dekáda. Pro mě je to trošku děsivější v tom, že v nastalém roce se mi za věkem objeví -cet a na nějakou dobu se toho zřejmě nezbavím a že mě čekají tuny a tuny povinné četby, kvůli které budu muset oželet současnou literaturu. Ale stále mám spoustu recenzních restů, takže mrtvo tady nebude. Snad.

První vlna nostalgie přišla už se Spotify, kdy všude kolovalo shrnutí poslouchané hudby, ale tam to neberu vážně od doby, kdy jsem si pustila playlist zvaný Retro Music a hrály tam hity, které jsem poslouchala ve třinácti. :D Každopádně jsem si nedávno už dovolila být cíťa, a to v narozeninovém článku, protože vám tu doporučuju knihy už šest let. Kdysi jsem tu psávala ohlédnutí za rokem, tak se na to pojďme podívat i letos! Tenhle článek jsem chtěla stihnout ještě do silvestra, ale přiznám se, z přílišné lenosti jsem se k tomu dostala až teď s třídenním zpožděním. Co se dá dělat :D

Rok 2019 pro mě byl nabitý všemi směry. V únoru se konal maturitní ples, hned po něm jsem stihla svůj první koncert zahraniční skupiny, v květnu jsem odmaturovala a úspěšně složila přijímačky na vysokou, kam jsem koncem září naskočila. Zkrátka bylo pořád co dělat, a když na to teď vzpomínám, všechno mi to už přijde hrozně dávno.

Ale spoustu toho bylo i v knižním světě. V březnu jsem jela do Prahy na první Humbook sraz, který byl moc fajn. Poprvé jsem si tak vyzkoušela Humbook battle - a poznala tak pár blogerů, kteří se později stali Humbook ambasadory. Když se třeba teď zpětně dívám na fotky, uvědomuju si, kolik známých tváří se tam objevilo a já je v té době vůbec neznala. :D

V květnu se tradičně konal Svět knihy, ale ten jsem letos vynechala. Na onen víkend mi připadly přijímačky na výšku, takže to padlo definitivně. Mrzí mě to, zvlášť poté, co jsem viděla fotky, program byl opravdu vytuněný, ale o to víc doufám, že se na něj dostanu zase příští rok.
Zato jsem si tento knihomolský svátek nahradila v říjnu svým prvním Humbookem, který byl naprosto špičkový! Ještě pořád jsem z toho docela ohromená. Nabitý program, úžasná atmosféra, pořád bylo co dělat a všichni autoři byli úžasní. Podrobnější óda k nalezení tady. Doufám, že se mi povede dostat se na Humbook i tento rok, protože to byl doopravdy nezapomenutelný zážitek.
A jak už jsem psala v onom zmíněném narozeninovém článku, spustila se vlna bookstagramu, z čehož bych také vypíchla pár věcí. První bude opět souviset s Humbookem - trend knižních štafet. Původně jsem nad ním krčila obočí, že co to jako je, ale nakonec jsem se i já jedné účastnila. Celou věčnost o tom sepisuju článek, tak snad se tady taky někdy objeví.
Potom nesmím zapomenout zmínit naši úžasnou Kristie, nad jejímiž fotkami jistojistě áchá celý svět, a to především kvůli jejím výzvám. Věčně na svůj účet fotím to, co čtu, ale její výzvy mě donutily ty fotky začít trochu aranžovat a hlavně jsem si užila teď tu prosincovou. ♥
Nakladatelství Yoli také spustilo společná čtení, která probíhají jen dva dny o víkendu, takže to většinou z časových důvodů vůbec nehrozí, ale o prázdninách jsem s nimi do toho šla a přečetla si Odvrácenou tvář lásky. Bohužel to u mě nedopadlo jak u ostatních, ale společné čtení bylo fajn.
A ještě jedno selfpromo si neodpustím! Jistě jste zaznamenali chod aplikace StoryMe, kde jsou od různých autorů publikované příběhy na pokračování. A je tam i jeden ode mě, což si taky přičítám na letošní seznam úspěchů. (Selfpromo #2: Taky přibylo pár storek do Storki, kdybyste náhodou neměli co číst. :D)

Co se vyloženě čtení týká, za rok 2019 jsem přečetla 62 knih. To beru jako velký, opravdu velký úspěch, protože běžně čtu tak padesát, a jak jste si už přečetli výše, letos jsem to měla se školou nabité na maximum, takže jsem počítala s tím, že toho tolik nepřečtu. Ale nějak paradoxně jsem toho přečetla ještě víc. Během maturitního měsíce jsem přečetla jedinou knihu, ale pak jsem měla takový absťák, že jsem jela a jela, takže to přičítám nejspíš za vinu tomuto. A teď mám aspoň z čeho vybírat!
Z celkového čísla jsem přečetla dvanáct anglických knih. Většinou chci aspoň jednu anglickou knihu za měsíc, takže průměrově mi to téměř vychází. K tomu jsem taky přidala jednu francouzskou, hned na začátku roku jsem si přečetla Kámen mudrců ve francouzštině. A to byla fakt sranda. Víte, že Francouzi přeloží, co můžou? Třeba i chudáka Snapea a Filche. No a k tomu jsem uspořádala čtrnáct rereadingů, whoops. Ale za to může Sarah J. Maas, protože jsem si musela přečíst celou sérii, abych se navnadila na poslední díl, a to mluví samo za sebe. :D

A teď pojďme k té nejzáživnější části. Goodreads každoročně poskytuje souhrnnou statistiku, jak jste na tom se čtením, a mě zkrátka hrozně baví si to prohlížet. Pokud byste se chtěli podívat na kompletní seznam, tak ten je tady, v článku vypíchnu tu souhrnnou statistiku a potom to nejlepší, co vám z toho všeho doporučím.

Jak už jsem zmínila, povedlo se mi přečíst 62 knih, ale Goodreads mi tam vždycky nějaké číslo přihodím a absolutně netuším, kde to bere, protože duplikáty v tom seznamu nikdy nenajdu :'D Celkově to vychází na 22 571 stran, za což zřejmě vděčím hlavně bichlím od SJM (v roce 2018 jsem měla celkově 14 000 stran, docela skok). Nejkratší knihou byly básně Po nás ať přijde potopa!, které jsem četla k maturitě a užila si je, a nejdelší samozřejmě Království popela. Průměrná délka knihy vychází na 352 stran, což mi naprosto vyhovuje.

Harry se mi v té nejpopulárnější kategorii objevuje poměrně často. Asi ho čtu až moc :D Na GR jsem zatím taky jediná, kdo četl Americkou sprchu. Na tu upřímně nevím, jestli bude recenze, protože to vlastně bylo o ničem a netuším, o čem bych psala. Zato co mě neskutečně těší, je, že ze všech knih, které jsem za rok 2019 přečetla, má nejvyšší hodnocení Faja, česká tvorba. Chápete to? V tomtéž roce jsem přečetla celý Skleněný trůn a Faja je na tom s průměrným hodnocením líp. ♥

A co nejlepšího jsem tedy za rok 2019 četla a vy byste měli taky?

Nejdelší den Adama T. a má nová láska k Nessovi

Jméno Patrick Ness už je ve světě poměrně známé, ale já si od něj první knihu přečetla letos v lednu. Kdož mě špehujete na sociálních sítích, víte, že Adama doporučuju, kdykoli to jde. Hned v prvním měsíci jsem měla kandidáta na nejlepší knihu roku a stále se toho držím. Nessův styl psaní mi učaroval. Je tak neskutečně poetický, tak něžný - jen málo autorů dokáže emoce vypsat tak krásně a procítěně jako on. Nedávno jsem dočetla i Něco víc a to byl podobný zážitek. Opravdu, jestli Nesse ještě neznáte a hledáte jazyk, který vás pohladí po duši, tohle je jasná volba.

Sarah J. Maas a Království popela

Tady se snad ani nemusím kdovíjak rozepisovat, ne? :D Za září jsem si dala celou sérii a byla to pecka, ještě víc než napoprvé. Miluju její styl psaní, její světy, její postavy. Jak prostě nikdy neodhadnete, co si na vás nachystala. Mrzí mě, že svět Skleněného trůnu už je uzavřený, a neskutečně se těším na autorčinu další knihu, které se i v češtině prý dočkáme letos.

Snílek Neznámý

Snílka řadím k největším překvapením roku. Slyšela jsem toho o něm dost a vrhla se na něj snad jen díky Solničce, která ho na Instagramu pořád doporučovala (udělejte mi tu radost a takhle si přečtěte Nejdelší den Adama T., jo? :D). A jsem jí za to vděčná, protože ta kniha byla mazec. Laini Taylor mě překvapila na celé čáře a dotáhla to s výsledným efektem skoro na úroveň SJM. A co víc, překlad byl téměř bezchybný, takže to bylo perfektní prostě po všech stranách! Áchací recenze tady.

I Was Born For This

Alice Oseman je mezi Čechy známá díky Srdcerváčům a strašně bych jí přála, aby u nás vyšly i další její knihy. I Was Born For This je výjimečný příběh - a co na Alici miluju, tak to, že se tolik nesoustředí na milostné vztahy, jako spíš na všechny ostatní. Přátelství, sourozenectví, zkoumá hranici mezi lidskými životy vzájemně a IWBFT bylo prostě strašně boží.

Má lady Jane

...protože lepší parodii na dějiny prostě nenajdete. Smála jsem se od začátku do konce a užívala si humor autorek, kterým opravdu není svaté absolutně nic. Pokud chcete vědět, co přesně se stalo s Eduardem a jak se k vládě dostala Alžběta, sáhněte po Mé lady Jane. Ta vám to přesně poví. Protože nějaká anglikánská církev vážně nebyla ten největší problém.

A pokud chcete doporučit i tu nejhorší knihu, kterou jsem za loňský rok přečetla, je to první díl DIMILY. U toho mi fakt měkl mozek a vlastně nevím, jak je možné, že jsem to dočetla :D

A jak jste na tom vy? Kolik knih jste stačili za rok 2019 přečíst a kolik plánujete na letošek? :)