Vyprávění řeky věř, však v hloubce svůdné utoneš

Dnes tu jsem s neknižním článkem. Jsou filmy, které vám nedají spát dlouho předtím, než je vidíte, a ani dlouho poté, co je vidíte. Možná to zní divně, když jako téměř dvacetiletá prohlásím, že přesně toto se mi stalo s očekávaným pokračováním Ledového království, ale je to tak. Animáky jsou moje závislost, miluju propracovanost animací i příběhů a z Disneyovek a DreamWorks frančíz zřejmě nikdy nevyrostu.

A Frozen 2 mi pořád leží na srdci, takže jak jinak, než o tom napsat článek?

První Frozen jsem si zamilovala hned na první pohled. Chytlavé písničky, děj, který rychle ubíhal. Bylo mi třináct a já hledala svou další filmovou závislost, když už jsem měla zkouknuté Jak vycvičit draka asi tisíckrát (a další díly byly v té době v nedohlednu). A pak přišlo Frozen. A když se mě dneska zeptáte, jaký je můj oblíbený film, opět zmíním Jak vycvičit draka (jen tedy budu váhat nad všemi díly) a Frozen. Srdcovky. Jen pokud se ptáte, vždycky bych upřednostnila Lvího krále, protože to nebyla jenom závislost a není to jenom srdcovka, to je prostě celé moje dětství, ale o tom se teď nebavíme, že jo. Frozen se navíc stalo trhákem, tudíž bylo očekávatelné, že přijde pokračování. Jak šla léta, nadšení opadalo a na internetu kolovaly spíš jen teorie. A pak najednou teaser. A spousta trailerů. A já se nemohla dočkat listopadu 2019, kdy byla premiéra - sice všichni mí vrstevníci šíleli z Jokera, ale holt to někdo musel trochu vyvažovat Elsou a Annou.

Ještě mi dovolte se vyjádřit k téhle věci s věkem - náš sál byl z poloviny plný lidmi mého věku a většina dětí, která tam byla, během filmu odcházela. Nejspíš to na ně bylo strašidelné - na nás už lecjaká bitevní scéna dojem neudělá, ale věřím, že ty špunty to mohlo pěkně vyděsit. Kam tím mířím? Frozen 2 je v mnoha ohledech vyspělejší než jednička a zřejmě ji v mých očích i překonala.

Mám ráda filmy, které pracují se svým publikem. Frozen bylo koncipováno jako další pohádka pro děti a kdo ví, jestli tvůrci čekali, jaký to bude fenomén. Pokud na jedničku šly do kina děti ve věku šesti let, o premiéře druhého dílu už jim bylo jedenáct. A jsem ráda, že Disney posunulo laťku trochu výš - Frozen 2 je rozhodně film pro ty, kteří byli malí, když vyšla jednička. Jistě, bylo to i tak pro děti; ačkoli jak říkám, některé nám z kinosálu odcházely; ale daleko více scén tam bylo pro ty starší a věřte mi, že nad pár dvojsmysly se smálo převážně dospělé osazenstvo. Když jsem si to pak pouštěla v angličtině, smála jsem se ještě víc.

Nevím, co z toho vyzdvihnout. Mohla bych všechno. Mám jenom úplné minimum výtek. Z kina jsem odcházela maximálně nadšená a ubrečená a odnesla jsem si takový zážitek, jako už dlouho ne. Málokdy se stane, že druhý díl předčí ten první, ale u Frozen se jim to teda povedlo na výbornou.
Animace za ty roky neskutečně pokročila. V některých scénách, kdy je zabírána čistě příroda, jsem až přemýšlela, jestli to prostě nenatočili někde v Norsku a nepřidali to tam. O detailech šatů ani nemluvě; když si přiblížíte fotky, doslova vidíte každou nitku Elsina oblečení. Animace dvojky se mi zdá trochu jiná než v jedničce, i když nedokážu úplně říct v čem, ale líbila se mi podstatně víc. Zdá se mi i trochu méně kolorovaná, což jenom podporuje poněkud temnější atmosféru, než jakou si drží předchozí film.
Co se písniček týká; ano, ty z jedničky už jsou totálně ohrané, takže se to těžko hodnotí, ale mně osobně se daleko víc líbily skladby z tohoto dílu. Téměř při každé z nich mě mrazilo a mrazí doteď, když se na jednotlivé scény dívám. Hlas Idiny Menzel je nepřekonatelný, a v tomhle ohledu chválím i český dabing i překlad. Na jedničku se třeba radši dívám v angličtině, ale dvojka je za mě opravdu povedená. Repliky sedí víc, stejně tak překlady písniček. Jistě, nějaké mezery se vždy najdou, ale ty nejhlavnější myšlenky zůstávají zachovány a kolikrát jsem byla překvapená, jak moc. Za tohle potlesk těm, co na tom u nás pracovali, skvělá práce. A pokud se ptáte, tak ne, nejoblíbenější písničku nevyberu. Snad jen ten nejlepší moment v písničce - konec Show Yourself (v češtině Ukaž se), to mě mrazilo skoro bez přestání. Ale to přisuzuju faktu, že jsem vyrostla na Lvím králi a tohle byla tak strašná paralela k Mufasově „Nezapomeň", že mě to nejspíš dostalo čistě kvůli tomu.


Na YouTube už je o tom hafo videí, ale poselství Frozen 2 je jasné - jednou z nejhlavnějších myšlenek je zdraví po psychické stránce. Disney na tom pracoval ostatně už v jedničce, ale tady Elsina osobnost získává daleko víc prostoru a vůbec všechny postavy si procházejí pořádným vývojem. Už to tady zmiňuju asi poněkolikáté, ale vážně jsem po většinu času měla husí kůži a slzela jsem, když už ne úplně brečela.
Pokud mám tedy něco vytknout; úplně mi tam neseděla linka s Olafem puberťákem. Nevím, prostě mi to nějak celkově neštimovalo k jeho osobnosti a všechno se to mohlo vypustit; ale jinak je Olaf pořád stejně ironický jako v jedničce. Jeho rekapitulace obou dílů řadím k nejlepším scénám. Aneb kterak si Disney umí dělat srandu sám ze sebe.

Ano, jsem z toho strašně nadšená a patrně ještě nějakou chvíli budu. A co, že mi je za půl roku dvacet. :D Disney mě s tímhle pokračováním ani náhodou nezklamal, ale mám-li být upřímná - třetí díl asi tak úplně nepotřebuju. Dospělo to k určitému konci a nevím, jestli by se dalším natahováním celý příběh nezničil, protože to bych vážně nerada. Slyšela jsem několik teorií a myslím, že se bez nich obejdu.

Kdy na vás posledně udělal film podobný dojem? :)