sobota 28. prosince 2019

Recenze: Království popela | Velkolepé finále

Království popela (Skleněný trůn, #7)Počet stran: 971
Série: Skleněný trůn, 7
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2019
Originální název: Kingdom of Ash
Hodnocení Goodreads: 4.61 (z 91 811 hodnocení)
Anotace:
Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a ty, které miluje. Zaplatila za to strašlivou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí bráni v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří chrání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.

Už při vydání anglického originálu Království popela se strhla lavina. Zřejmě tomu nebylo divu, po tom konci, jaký si pro nás autorka v předchozím díle nachystala. Letos v srpnu jsme se ho dočkali také v Česku a Instagram se začal hemžit tisíci stránkovou bichlí. Sama jsem se nemohla dočkat, až zjistím, jak celý příběh vygraduje. Tak jak to dopadlo?



Bylo nebylo... V zemi dávno spálené na popel žila mladá princezna, která milovala své království...


Aelin je uvězněná v železné rakvi a Maeve se ji snaží zlomit. Nikdo ale neví, kde jsou, a tak Jeřáb, Lorcan, Gavriel a Elide pátrají všude možně, aby se terrasenské královně dostali blíž. Manon a Dorian hledají Crochanky, které by mohly být silným spojencem, až by došlo na bitvu proti Černozobým. A Aedion s Lysandrou se snaží udržet Terrasen, na který se bez přestání útočí. Každý z nich má svoje tajemství a svoje problémy, které by rád vyřešil, alespoň dřív, než dojde na to poslední - na střet se samotným Erawanem a Maeve.

Hrozně těžce se mi shrnuje děj, protože Království popela se pyšní tisíci stranami a během se toho se stane tolik, že moje shrnutí výše pokrývá sotva prvních pár stran. Ale věřte mi, že i přesto, že to je taková cihla, tu knihu nebudete moci odložit.
Celý děj Skleněného trůnu, všechno, co si autorka připravila, jde do finále a je to cítit z každého slova. Než jsem se dostala k poslednímu dílu, znovu jsem si přečetla celou sérii, abych měla všechno v paměti, a vnímala jsem to pak ještě víc. Jestli něco v sériích můžu, tak ta promyšlenost. Nic tam není náhodou, každý střípek, který autorka zmínila v jakémkoli z dílů, do sebe zapadá a dočkává se konečného vysvětlení. Už jen kvůli tomu tu knihu musíte milovat. Existuje snad lepší pocit při čtení, než když přečtete jeden odstavec a se zatajeným dechem si vzpomenete, že vám tohle autorka už dřív trochu nenápadně podstrkovala?

Klasicky se tu střídají pohledy více hrdinů. A že jich je požehnaně. Několikero postav, z nichž každá dostane svůj prostor pro příběh. Dřív mi vadilo, jak jsem se ztrácela v ději, ale tady to bylo skutečně potřeba a ocenila jsem to. Je to tedy klasický styl, kdy se příběh většinou střídá na třech místech a vy si jen trháte vlasy, než se přes ostatní pasáže dostanete zase k té jedné, ale tak to funguje naprosto u každé. Nebylo tu žádné místo, kdy bych se nudila, akce je tu habaděj a autorka nás nešetří - ostatně, to Maas nikdy nedělala.
A týká se to i úbytku postav. Dalo se očekávat, že přijde ten největší masakr, co se týká smrti. Co tak čtu v recenzích, spousta čtenářů si stěžuje, že očekávali větší úmrtnost a že přežije daleko víc postav, než si mysleli - a co, vy si jako stěžujete? :D Ano, je pravda, že těch postav nezemře tolik, ale oproti tomu mi věřte, že ti, kteří zemřou, si teda autorka vybrala perfektně. Jednu smrt jsem odhalila, zbytek jsem nečekala ani náhodou, a rvala jsem si vlasy, když na to došlo.
Dojemnými scénami se to jen hemží, čili není divu, že to má těch 1000 stran, když tam autorka musela napasovat úplně všechno. Postavám nechybí jejich klasický humor, stejně tak tu neschází dramatické scény, které se řadí k těm nejlepším momentům z celé série. Jak říkám, Maas nás zkrátka nešetří a jde do toho plnou parou.

Jsem tu. Jsem s tebou.


Letos byla na Humbooku
fotostěna, které prostě nešlo
odolat! :D
Takže ano, brečela jsem. Brečela jsem jako malá, stránky jsem otáčela jedním dechem a kolikrát se smála tak, že mi ten dech nestačil. Co jiného byste od SJM chtěli? Království popela je velkolepé finále, které ještě předčilo předchozí díly, i když se to zdá nemožné. Je to boží. Luxusní zakončení. Pořád bych se nad tím mohla rozplývat, a to mám mezi dočtením a publikováním recenze tříměsíční rozptyl. Jestli chcete sérii, která je do puntíku promyšlená, sáhněte po Skleněném trůnu. Pořád tak úplně nevěřím, že je konec, a vůbec by mi nevadilo, kdyby autorka navázala klidně další generací.
Grammar nazi verdikt: Čekala jsem chyby, vážně jsem se na to připravovala, ale víte co? Bylo jich tu daleko méně než v předchozích dílech, které byly o půlku kratší. Klasicky tu jsou špatně čárky, ale není jich tolik a není to zas taková hrůza. Za mě milé překvapení.
A CooBoo taky posílám ohromný dík za vazbu! Hrozně jsem se bála, aby se neprolomil hřbet, když je to taková bichle, ale nevím, jak to udělali, hřbet se ani trošičku neprohnul. Troufnu si říct, že to vypadá, jako bych to ani nikdy nečetla. (Ne jako Královna stínů, která se zlomí hned, jak ji znovu rozečtu...)

Už teď se těším, až se do série pustím znovu. ♥
Máte sérii za sebou? Vyhovoval vám onen „počet smrtí"? :D

6 komentářů:

  1. Mne ešte tento posledný diel chýba, odrádza ma počet strán, ale tvoja recenzia ma fakt potešila.:) Snáď sa aj mne bude toto finále páčiť. :D Len si musím pripomenúť dej predchádzajúcich dielov, eh.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem ráda! :) Však proč nevyužít příležitosti si to všechno přečíst znovu? :D A je to vážně potřeba, jsem fakt ráda, že jsem to udělala, než jsem šla do toho posledního. Takhle ti spousta odkazů spolehlivě neuteče. :)

      Smazat
  2. Tyhle strašně dlouhé série mě na jednu stranu baví, na druhou občas už dost zklamávají (viz Cizinka, kde jsem u čtvrtého dílu prostě už nemohla...). O téhle sérii jsem slyšela všechno možné a četly ji dokonce i spolužačky, které jinak nic moc nečtou, což mě zaujalo. :) Ale asi se do ní jen tak nepustím. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To jo, ale ostatně to je někdy risk i klidně u trilogií, že to autoři celé zkazí :'D Ale u Maas máš vždycky jistotu, že to s každým dalším dílem vytáhne, což upřímně nechápu, jak dělá. Takže se není čeho bát, Skleněný trůn vážně moc doporučuju :))

      Smazat
  3. Na to, ze jsem si u prvniho dilu rikala jaky je to prumer a ze me to nebude bavit, tak s kazdym dalsim dilem to bylo lepsi a lepsi. A Vez usvitu a Kralovstvi popela byly nejvetsi pecky...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně! První díl je oproti těm posledním úplně jiná liga :D

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥