Recenze: Faja | Jeho jméno vládne

Počet stran: 440
Série: Naslouchač, 2
Nakladatelství: Host, 2017
Hodnocení Goodreads: 4.63 (z 556 hodnocení)
Anotace:

Návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo.

Ilan vstoupila do nížin, které jsou pro ni světem naprosto odlišným od toho sklenařského. Přátelství s kapitánem pětadvacítky je stále nové a Ilan si uvědomuje, že takový vztah nevzniká jen tak. Zvlášť když se jedná o pětadvacet bojovníků, jejichž nohy kráčí po zemi dlouhá léta a kteří za svůj život ovlivnili mnoho dění ve světě. Aby mohla o lidech, kteří zotročili její lid, smýšlet jako o přátelích, musí se hlavně naučit odpouštět.

Klid ve sklenařských městech je ke všemu narušen, když se po mnoha generacích znovu objevuje starodávný nápis, jen krátká věta, která kdysi byla součástí svobodného sklenařského světa. Ale kdo ji píše na zdi palatulů a sklenařských ghett, když ti, kdo znali její význam, jsou dávno mrtví? Jaký příběh vypráví ta tři slova, na první pohled tak jasná, přesto nepochopitelná?

Ilan bude muset čelit mnohým nebezpečím, aby odhalila význam starobylého odkazu a objevila v něm nové poselství.

Naslouchač otřásl českou fantastikou. Naprostá většina čtenářů ho miluje. Mně se líbil, byť jsem z toho tedy nesedla na zadek jako zbytek čtenářů. I tak to ale stálo za to, abych v sérii pokračovala. A Faja u mě dopadl vesměs podobně jako jeho první díl.

Přátelství nevzniká přes nic. Jsou to léta společných zážitků, smíchu i slz, lží i pravd. Trvá dlouho, než si lidé mezi sebou přátelství vytvoří. Je ale důležité, aby chtěli. Přítel je člověk, který tě nikdy neodsoudí, pokud se budeš snažit své chyby napravit.

Ilan se s pětadvacítkou ocitá v nížinách a čím déle v nich je, tím víc je nenávidí. Odhaluje tajemství, která obestírají pětadvacítku a hlavně kapitána, co se jejího původu týká. A ke všemu se po sklenařských městech objevuje krví napsaná věta: Jeho jméno vládne. Ilan se snaží přijít na to, čí jméno vlastně vládne, a tuší, že úvahy všech, kteří se o tu větu zajímají, se neubírají správným směrem. Za tímhle je něco víc - něco sklenařského.

Byla jsem na Faju hodně zvědavá. Jak už jsem zmínila, všichni Naslouchače naprosto milují, ale já to za tak „extra" dílo nebrala. Říkala jsem si, jestli to třeba druhý díl překoná, abych z toho taky konečně sedla na zadek, ale holt jsem na tom stejně jako s Naslouchačem.
Jedna z věcí, které na autorce oceňuju nejvíc, je uvěřitelnost Ilan. Je jí čtrnáct a ten věk jí věříte. Chová se občas připitoměle a úplně si neuvědomuje vlastní chyby, i když ostatní ano. Stehlíková se z ní nesnaží dělat přílišně vyspělou dámu jenom kvůli tomu, co zažila, a to je skvělé. Kolikrát to sami cítíte, kdo je v neprávu, a vnímáte situace i z pohledu starších postav, ale mladinká Ilan vám aspoň poskytne ještě nový pohled na věc.
Všichni autorce také chválí propracovanost světa a já nemůžu nesouhlasit. Jelikož se Ilan s pětadvacítkou dostává do nížin, poznáváme ještě další tajemství, která tento svět skrývá, a můžeme tak nahlédnout i pod pokličku všech vojáků. Pokud jste si v předchozích dílech oblíbili Joela i Vargase, těch je tu dostatek, a svůj prostor získávají i ostatní, což jsem jedině ocenila. Postavy jdou autorce na jedničku; každý má svoje chyby i přednosti a všem to prostě věříte. Budování charakterů naprosto špičkové.

Co mi tedy tolik vadilo? Když se mě tehdy zeptali, o čem je ta kniha, kterou právě čtu, zarazila jsem se - a nebyla jsem schopná odpovědět. A ne v tom dobrém slova smyslu, kdy je děj natolik složitý, že to ani nedokážete popsat. Ne, já jsem skutečně nevěděla, o co v tom Fajovi vlastně jde. Autorka na nás házela nějaká ta odhalení a děj pomalu postupoval dopředu, ale chyběla mi řádná zápletka, kolem které by se to točilo. Vše bylo jaksi upozaděné a vyvrcholilo to příliš rychle a naráz. Čímž si tedy nahrávám na úplný závěr knihy, z něhož byli všichni zdevastovaní - já to tedy čekala, už jsem ke konci začínala chápat, kudy to směřuje. A jelikož jsem poměrně nedávno četla Říši bouří, která se potýká s podobným problémem, nějak zdrcená jsem z toho nebyla. Bohužel, nemělo to na mě ten správný efekt.
Chvílemi jsem se musela do čtení nutit, což beru jako podstatné mínus. Ale nechávám autorce, že to má všechno promyšlené a skutečně to do sebe nakonec zapadá. Byť tedy možná ty události ohledně konce by se mohly trochu rozvinout, ale toho se snad dočkáme v dalším díle. Jinak si série zachovává svůj klasický humor, převážně co se týká konfrontace Ilan s dospělými muži, kteří chudáci nevědí, co si s ní počít. Joel a Ilan byla vždycky záruka vtipné scény. A ano, pořád je shipuju a doufám, že až Ilan vyroste, skončí spolu.

„Vzali jste nám všechno. Proč?"
„Protože lidé, kteří vědí málo, se snáze zastrašují a tím lépe ovládají."

Opět musím pochválit hostovské verze paperbacku, kdy je hřbet tak nějak „pevnější" a nehrozí, že ho při čtení prolomíte. Obálka je poměrně jednodušší než u Naslouchače, ale naživo vypadá úžasně. A nemůžu se dočkat, až vedle nich postavím tu nádhernou Nastereu.
Grammar nazi verdikt: Host je záruka kvality, nic víc netřeba dodávat.


Horem dolem; zase tolik paf, jako z toho byli všichni, nejsem, ale chápu, co na tom vidíte, a je to fajn. Jasný důkaz, že není třeba odolávat české literatuře, když je ve skutečnosti tak dobrá.
Líbil se vám Faja víc než jednička? Koho z pětadvacítky máte nejradši? :)