Recenze: Věž úsvitu | Tajemství skrytá mimo Adarlan

Počet stran: 664
Série: Skleněný trůn, 6
Překlad: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo, 2018

Originální název: Tower of Dawn

Hodnocení Goodreads: 4.40 (z 93 086 hodnocení)
Anotace:

Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Atice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.

Původně jsme se měli dočkat novely z pohledu Chaola, který se v Říši bouří zřejmě kvůli přehršelu postav vůbec nevyskytoval. Ale nebyla by to Sarah J. Maas, kdyby se z novely nestala plnohodnotná kniha o šesti set stranách. Jak tedy dopadla kniha z pohledu postavy, která brzy začala všechny čtenáře štvát?

„Devatenáctiletá královna by dokázala znepokojit řadu lidí. Doriana Havilliarda alespoň od narození připravovali k tomu, aby převzal korunu a vládl dvoru i království, zato Aelin Galathynius..."
„Někteří by desetiletí výcviku nájemného vraha považovali za podstatnou zkušenost."

Po smrti krále Adarlanu nastávají změny. Dorian si zvyká na post krále, zatímco Aelin se vydává obnovit Terrasen. Před Chaolem je ale jiný úkol - musí pro nastávající válku s Erawanem získat posily z Jižního světadílu. Pokud uspěje, jejich šance by se notně navýšily. Ale to není jeho jediný problém. Po srážce s králem utrpěl zranění, po němž nemůže chodit, a je odkázán na vozík. Doufá, že na Jižním světadílu najde proslulé léčitele, kteří ho zranění zbaví. Léčitelka Yrene by toho možná byla schopná, ale oba musí překonat silné překážky, aby se cíl vůbec objevil v dohledu.

Budu upřímná; Věže úsvitu jsem se docela obávala. Po tom, jak skončila Říše bouří, jsem měla chuť zjistit, co se bude dít, ale Věž úsvitu se odehrává paralelně, takže se o tom všem Chaolovi teprve donese v průběhu děje. A hlavně - pořád je tu Chaol. Toho jsem měla během prvních dvou dílů hrozně ráda, ale ve čtvrtém mi děsně hrál na nervy, a tak jsem se bála, jak to s ním budu zvládat celou knihu. Ale autorka si s ním pohrála na výbornou a musím říct, že moje obavy byly zbytečné.

Je pravda, že to není tolik akční jako Říše bouří, ale myslím, že po tom, co se v ní stalo, máme jako čtenáři právo na trochu volnější tempo a zregenerování nervů. Příběh nám vypráví Chaol, Nesryn a léčitelka Yrene, kterou můžete znát už z povídky v Krvavém ostří, kde se s ní Aelin ještě jako Celaena potkala. Čili chybí postavy, které všichni milujeme, ale byl to chytrý krok; více se nám představila upozaděná Nesryn a trochu jiná stránka Chaola.

Jedním z hlavních motivů, kterých se příběh drží celou dobu, je totiž psychický vývoj. Takže je jasné, proč je ta kniha pomalejší než její předchozí díly. Chaol si po ochrnutí nohou nedokáže zvyknout na svoje omezení a neustále si vyčítá smrt adarlanské stráže. Psychický blok jak vyšitý. A i s takovým tématem si Maas pohrála na jedničku. Není to uspěchané. Autorka zřejmě věděla, co dělá, protože jak jsme se jakožto čtenáři dostali na samé dno Chaolovy mysli, hned jsme schopní mu lépe porozumět. A ano, začala jsem ho mít zase ráda.
Významný prostor tu dostává také Yrene, kterou jsem už stačila zapomenout, takže pro mě bylo toto setkání daleko příjemnější. Protože jestli něco Maas umí, tak chemii mezi postavami. Ty vztahy jí prostě věříte. A tady funguje poslední dobou opěvovaná láska ve stylu haters to lovers, takže se samozřejmě dočkáme kopce hlášek a humorných scén. Podobně jako v prvních dílech série si autorka pohrává s shipy a nutí čtenáře přemýšlet, jestli chceme Chaola s Nesryn, nebo Yrene, ale řeknu vám, já byla rozhodnutá snad ještě v Královně stínů.
Nesryn tu získává také větší prostor, ale musím přiznat, že její kapitoly mě příliš nebavily, byť tedy byly dosti podstatné. Převážně skrz ni se dozvídáme o hromadě nových postav - jelikož se Chaol a Nesryn nacházejí na Jižním světadíle, zjišťujeme, jak funguje tamní společnost, kterou je khaganát (já už jsem teda zvyklá na český kaganát, v knize to bylo pořád s H). Což samozřejmě znamená spoustu nových postav! Khaganovy děti mi zpočátku byly tuze nesympatické, ale postupně jsem si k nim našla cestu. Ostatně, mají svou roli i v následujícím díle a jsou důležité.

„Zítra je svátek, takže za mnou nemusí chodit," navrhl.
Léčitelka se tiše zasmála. „Neznáš Yrene moc dobře, když si myslíš, že jsou pro ni svátky dny volna."

Jak už jsem zmínila, tempo příběhu je pomalejší, zato Maas nešetří s překvapivým odhalením. Ani tentokrát jsem nebyla schopná odhadnout, kam míří, a jedním plot-twistem mi doopravdy vyrazila dech. Zase se jí povedlo mě nachytat na něčem, co jsem nedokázala předvídat, takže za to jedině palec nahoru! Čtenáři autorce často vytýkají, že se opakuje, ale jak říkám, tohle jsem od ní ani náhodou nečekala.
Grammar nazi verdikt: Dobré. V čárkách nebyl takový guláš jako u předchozího dílu a překlepů pomálu, takže za mě fajn.
Musím pochválit i obálku; původně se mi moc nelíbila, jak nezapadala do série, ale naživo je opravdu nádherná. Jen teda škoda toho Chaola v šatech na zadní straně, ten tam klidně mohl být :D

Pokud tedy váháte, jestli do Věže úsvitu jít; jděte. Je to fakt důležité. I když se tam z hlavních postav, na které jsme zvyklí, pohybuje jenom Chaol, objevují se tu velké zvraty a autorka se je v následujícím díle neobtěžuje vysvětlovat, protože počítá s tím, že už to znáte odsud.
Věž úsvitu hodnotím čtyřmi hvězdičkami - čistě v porovnání se zbytkem série. Je to pomalé a některými pasážemi jsem se musela prokousávat, ale pořád to je skvělé.

Měli jste Chaola rádi celou dobu, nebo si to u vás začal žehlit až tady ve Věži? A Yrene, nebo Nesryn? :)