Recenze: Naslouchač

Počet stran: 374
Série: Naslouchač, 1
Nakladatelství: Host, 2017
Hodnocení Goodreads: 4.59 (z 603 hodnocení)
Anotace:

Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách, těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin.

Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenařským brusičem.

Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea.

Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.

Ohledně Naslouchače to je ohromný boom. Česká fantasy, která se dle recenzí hravě vyrovná těm zahraničním. Jak už to tak bývá, když se něco hrozně čte, obloukem se tomu vyhnu, většinou i nechtěně. Na Naslouchače jsem si dělala zálusk už hodně dlouho a konečně jej mám za sebou - tak splnil má očekávání?

Vzpomínky pro nás byly velice důležité. Museli jsme si zapamatovat, že to, co jsme teď, je jen důsledek lidské chamtivosti.

Ocitáme se v daleké budoucnosti, někdy po roce 2100. Svět prošel ohromnou změnou a rozdělil se - v nížinách žijí majetní lidé a ti ovládají sklenaře žijící u retey, jakési stěny, která chrání lid před neskutečnými stvůrami žijícími za ní. U sklenařů je typické, že mají fyzické vady - Ilan ale ne. Je krásnou dvanáctiletou dívkou. Aby neskončila jako prostitutka, vydává se za chlapce. Ke všemu má naslouchačský dar; slyší sklenit, který sklenaři opracovávají, a hlavně slyší reteu. Zčásti proto si ji vybere kapitán samotné pětadvacítky, elitní družiny, která chrání sklenařská města, aby ho na cestách doprovázela. A Ilan, ačkoli se jí to naprosto hnusí, spolu s celou pětadvacítkou objevuje tajemství sklenařských měst i historie, o které nikdo nemá ani potuchy.

Byla jsem hrozně natěšená, až se k Naslouchači dostanu. Pamatuju si ho ještě jako Nasterea de venin, příběh, který vycházel na serveru Bez hranic, kde jsem si přečetla asi kapitolu nebo dvě a víc jsem nestihla. Věděla jsem jenom to, že se mi to líbilo, takže jsem při sestavování svého vánočního seznamu byla jasná. Všichni do mě hustili, ať si to konečně přečtu, tak je to tady.
Fantasy svět, který autorka vytvořila, nemá chybu. Všechno je tak detailně promyšlené, až jsem místy žasla. Trochu mi chyběla mapa, ta by snad u takovýchhle fantasy knih měla být povinností, ale co už, vystačila jsem si s představivostí. Zde hned varuju potenciální čtenáře; prvních sto stran Ilan jenom vysvětluje, jak se dostala na svoje aktuální místo a co se dělo v minulosti, takže akce nic moc. Autorka vysvětluje svět, ve kterém její hrdinové žijí. Dlouho tedy trvá, než dojde na plynulou akci, a ten pomalý rozjezd mě docela mrzí - mám daleko radši, když to všechno vyplyne z děje, než když se to na nás takhle plivne najednou.
Trochu jsem se obávala věku hlavní hrdinky, ale ani ten mi nijak nepřekážel. Autorka nezapomněla na to, že se Ilan teprve dostává do puberty, takže už je drzejší a oprsklá, ale stále to je dítě. Ilan byla zkrátka reálná každým coulem. A s takovými hrdiny se sžijete, ať už vás dělí sebevětší počet let.
Stejný obdiv mám i k ostatním postavám, obzvláště k pětadvacítce, která tu měla důležitou roli. Pozornost se soustředí na kapitána a jeho pravou ruku Vargase, ale občas dostal prostor i ten zbytek, a ty scény jsem měla nejradši. Chechtala jsem se jako blázen, když se kapitán snažil jednat s Ilan jako s dítětem. I to se autorce navýsost povedlo. Jak říkám, dialogy jak vystřihnuté z reality, nic mi nepřipadalo kostrbaté. A kapitán i Vargas jsou naprosto luxusní postavy. A do prčic doufám, že až Ilan trochu vyroste - a že to taky stihne v průběhu série -, skončí s kapitánem, protože ten ship si o to prostě říká.

Děj trochu pokulhává, co se týče kdovíjaké akce - musí se na ni čekat dlouho, ale o tom už asi vypovídá i stostránkový úvod. Ovšem plyne to velmi rychle, kapitoly jsou krátké, takže se to zdá ještě rychlejší. Spád to má, to nezapřu. Autorka má v rukávu stále dost odhalení, která vás nutí listovat dál, a hlavně čím blíž jste ke konci, tím větší nutkání k tomu máte. Konec vygradoval na maximum, tak, jak to má být, a já už se jenom těším, až se dostanu k Fajovi!
Budu se opakovat, ale skutečně obdivuju promyšlenost celého světa. Naslouchač má v sobě všechno; i humor, a kolikrát ryze česky černý. To jsem se vážně smála jako blázen. A byly i scény, kdy mi do očí vhrkly slzy. Plus připisuju i za zvolená jména, která jsem čirou náhodou našla v kalendáři - ano, Gedeon i Fedor existují (byť tedy Fedor je i příjmení mojí spolužačky, která se cítila opravdu poctěna :D), ale vážně to nejsou častá jména a do fantasy světa skvěle ladí.
Mamka si nedávno dělala srandu z toho, že Orwell napsal 1984 s nějakým dvacetiletým předstihem, takže se svojí vize dožil poměrně brzo, takže tady můžeme všichni zůstat v klidu; autorka sice zmiňuje dění v Paříži a Evropské unii, ale o hoooodně let dopředu, takže... nám nezbývá než doufat :D

„K nasteree se nedá přiblížit hned, jak padne k zemi. Nějakou dobu je mantie prosycená silným jedem. Musí se vždycky počkat, až se jed vypaří. Jenomže do té doby to, co se nachází pod mantií, zmizí. Zůstane po ní jen ten kus hadru. Nic víc."

Když už jsem v tom vychvalování, taky se mi hrozně líbí obálka a formát, v jakém Host vydal paperback. Hrozně dobře se to drží a nehrozí, že pomačkám hřbet!
Co mě velmi mrzí, je výskyt chyb. Čárky si občas létaly, kam se jim zachtělo, a dvě vyjmenovaná slova mě vážně trkla do nosu. Škoda, škoda...

Proč tomu tedy dávám 4 a ne 5 hvězdiček? Protože jsem přeci jen čekala asi trochu ohromnější dílo, když kolem toho všichni pořád tolik básnili. Konec mě uhranul, ale chvílemi jsem se do čtení opravdu musela nutit, takže tomu nemůžu dát maximální hodnocení. Na Faju se rozhodně chystám a jsem zvědavá, čím dalším nás autorka překvapí.

Patříte mezi věrné naslouchačské přívržence? A odolali jste shipování? :D