pátek 13. prosince 2019

Recenze: Máme holý ruce | Deník z listopadu 1989

Máme holý ruce
Počet stran: 152
Série: ---
Nakladatelství: CPress, 2019
Hodnocení Goodreads: 4.33 (z 6 hodnocení)
Anotace:
Československá socialistická republika, rok 1989. Magdaléně je čerstvých 17 let, chodí do 4.B na pražském gymnáziu, touží po lásce, ale ještě víc po tom žít ve svobodné zemi. Bojí se policejních obušků, ale přesto chodí demonstrovat a Václav Havel je jejím hrdinou. Pak přijde Sametová revoluce. „Máme holý ruce" je autentický deník studentky z dob převratu, ale zároveň i historický román, ve kterém jsou popsány události tak, jak se skutečně staly.

Slovní spojení „sametová revoluce" (takzvané víceslovné pojmenování, mám-li být jako student bohemistiky korektní) se letos skloňovalo (deklinovalo) doslova ve všech pádech (casech, a už toho nechám :D). Příčina byla jasná - třicetileté výročí. Třicetileté výročí svobody, kterou odstartovala studentská demonstrace. Osobně se o tento úsek dějin docela zajímám, takže když jsem viděla, že má vyjít deník z této doby, příliš dlouho jsem neváhala. Tak jak to dopadlo?



Ať mír dál zůstává s touto krajinou
Zloba, závist, zášť, strach a svár ať pominou!
Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, ó lide, navrátí...


Magdaleně je sedmnáct a za chvíli ji čeká maturita. Ráda píše básně, má skvělou starší ségru a taky by se ráda zamilovala. Řeší to, co většinou holky v tomto věku řeší - ale píše se rok 1989 a Magdě se příliš nepozdává politický systém Československa. Je jednou z demonstrujících studentů, a jak už je jasné z anotace, přímo jednou z těch, která stála v první řadě na Národní onoho osudného sedmnáctého listopadu.

Jak jsem už zmínila, dějepis mám ráda a období pádu komunismu mě zajímá, už jen proto, že to jsou nejbližší dějiny, jaké se vůbec ve školách vyučují. Ve třeťáku jsem psala seminární práci o tom, jak sametovou revoluci prožili moji rodiče, takže jsem byla zvědavá na pohled dalšího člověka, který byl v té době puberťákem.
Jelikož jde o deník, těžce se to hodnotí. Navíc je jasné, že určitě prošel nějakými dalšími úpravami, než byl vydán, ale řeknu to takhle; v té verzi, v jaké je na papíře, jsem s ním navýsost spokojená. Bylo to čtivé a skutečně autentické, spoustu věcí jsem si dokázala spojit s tím, co vím, že se stalo, a plno věcí se mi objasnilo zase trochu jiným způsobem. Děj začíná v březnu roku 1989 a končí téměř za rok, v únoru 1990, takže vše k revoluci postupně směřuje, autorka se účastní konaných demonstrací, a potom z těch slov doslova cítíte tu euforii.

Ze spousty vět mi tu běhal mráz po zádech. Ostatně mi stačil už jen autorčin úvod. Narodila jsem se v roce 2000, čili v době, kdy už naše země pár let ten pojem „svoboda" znala, takže mi přijde naprosto přirozené říkat, co si myslím, přemýšlet nad jakýmkoli studiem a jet, kam se mi zachce. Je pro mě nemyslitelné, že to takhle někdy nefungovalo - a že v některých zemích to tak stále nefunguje. Bereme svobodu jako samozřejmost, ale tou tehdy skutečně nebyla. Při čtení tohoto deníku jsem si to připomněla ještě palčivěji, i v souvztažnosti k tomu, co se v naší zemi teď děje a jak se dohaduje jeden přes druhého. Kolikrát jsem si říkala: Jak je to možné? Nechci tady z tohoto udělat nějaký politický článek, tímto tedy vyjádřením k politice končím. Jenom vězte, že jsem si ve čtečce označila spoustu pasáží, které měly hloubku.

Mysleli jsme na čínský studenty, který chtěli přesně to, co chceme my. Říkat, co si myslíme. Číst, co chceme. Cestovat. Studovat. Prostě normálně žít. Copak na to nemáme právo? Kdo nám to může zakazovat?


Deník jsem si pořídila jako e-knihu, tudíž netuším, jak to vypadá v tištěné podobě, ale dost často jsem tu měla obrácené uvozovky, což trochu kazilo dojem. Jinak k jazyku nemám co vytknout, jak říkám, bylo to dosti autentické.
Pokud tedy hledáte nějakou „sametovou" literaturu, deník Máme holý ruce vřele doporučuju.

A ještě jednu bohemistickou vsuvku si neodpustím; sametová revoluce prosím s malým S. Jak to teď v listopadu bylo všude, drásalo mi to oči.
Máte pro mě nějaké další doporučení literatury, která by se zabývala událostmi v listopadu 89? :)

6 komentářů:

  1. Hmm, já asi žádnou vysloveně sametově revoluční literaturu nečetla. Občas se to v nějaké knize mihlo, jasně, někdo šel třeba na demonstraci do Prahy nebo do jiného většího města, ale vlastně jsem žádné autentické vzpomínky nečetla, jen třeba odborné komentáře... Tuhle knihu jsem nicméně už někde viděla (a to jsem dění v Česku teď nijak zvlášť nesledovala!) a docela mě zaujala. Tak třeba se ke mně také jednou dostane. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Kniha vypadá zajímavě a na rozšíření obzorů může být vhodná. :)

    OdpovědětSmazat
  3. Já moc na toto téma nejsem, ačkoli to patří do našich nových dějin. Když už něco z dějin, tak starovk a středověk. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Chápu. Kdybych měla vybrat to úplně nejoblíbenější, tak to taky bude starověk :)

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥