Pátá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway.
Počet slov: 1208 || Dosavadní počet slov: 5127
Pátá kapitola - JEDEN ZA VŠECHNY, VŠICHNI ZA NIKOHO
Tina je velice realistická, to se musí nechat. Tak krásně si to naplánovala, a dokonce až tak dokonale, že to po dvou hodinách se mnou nevydržela a někde se mi ztratila.
Řekla bych, že se prostě rozhodla nepátrat s mladší holkou, a že si jednoduše radši najde Nicolase úplně sama - ne-li že by se dokonce přidala ke klukům.
Tak si tu teď bloudím po městě, nahlížím do výloh, co zrovna prodávají, sem tam do někoho vrazím (jasně že se omluvím, ale oni mě neslyší a jen si myslí, že byl moc prudký vítr). A je mi smutno. Tina mi někdy jde na nervy, ale pořád se s ní dá normálně bavit.
Procházím zrovna kolem obchodu s čínským kořením, když se prudce zastavím a nevěřím svým očím. Přímo přede mnou jde Nicolas. Usmívá se čemusi, co říká jakási holka, která je do něj zavěšená. Baví se spolu. Copak ona ho vidí? Nebo je taky nemrtvá?
Asi se mi zastavilo srdce. (Ještě jsem nepřišla, jestli nemrtví mají srdce, ale to sem teď nepatří.) Nicolas si vykračuje úplně v pohodě. A přitom mi zabil bratra. Najednou je přede mnou a já nevím, co mám dělat.
Takže se schovám za roh čínského obchodu. Nicolas kolem mě pomalu projde a jakmile je přímo přede mnou, je vidět, že se zarazil. Ucítil mě. Nemrtví se navzájem cítí - kruci, na to jsem nepomyslela. Jasně že pozná, že tu jsem.
Jeho oči se na okamžik střetnou s mými. Ta holka si ale jde dál, když jej zatahá za rukáv. "Hej, Nicku. Stalo se něco?"
Nicolas potřepe hlavou. "Ne. Nic." Jde dál, ale ještě jednou se s ním setkám.
V těch jeho očích bylo něco zvláštního.
Něco, co nedokážu určit.
"Elo? Kde se tady bereš?" vyjekne Miles, když se ukážu u jejich stolu v kavárně. Je asi kolem půlnoci, dávno po zavírací době, a oni si tam popíjí další frappé. (A mně nic neřekli!) Udýchaně se posadím vedle Archisse.
"Našla jsi ho." Nebyla to otázka, ale kývnu. Archiss tak nějak vždycky pozná, co mám na mysli.
Když se můj dýchací rytmus vrátí do normálu, prohlásím: "Šel s nějakou holkou."
Všichni okamžitě ztuhnou a otočí se na mě. "S holkou?" pronese nevěřícně Tina.
"Jo, s holkou. Viděla ho. Bavili se spolu." Promnu si spánky, začíná mě bolet hlava. "A viděl mě."
"Počkej, to mi chceš říct, že jsi ho nezabila???"
Ignoruju Tinin nakvašený tón. "Viděla jsem jeho oči. Byly... já nevím, jak to popsat. Takové hrozně zvláštní. Jako by tušil něco, co já ne..." Nevěděla jsem, co plácám. Fakt ne. Jak jsem jim měla popsat to, co neviděli? A co ani nechápu já sama?
Miles protočí oči. "Ještě mi řekni, že ses do něj zabouchla."
Okamžitě zrudnu. Mám chuť mu to jeho frappé vystřelit do obličeje, aby se naučil držet jazyk za zuby. "Ty idiote!" zaječím přes celou kavárnu. "Jak tě to vůbec mohlo napadnout?!"
"Ela je šílená, ale ne až tolik," dodá Archiss. Asi mi chtěl pomoct, ale to mě rozčílilo ještě víc.
"Šílená?"
"Promiň," řekne tiše. Už mě zná. Jeho tichý tón mě donutí se uklidnit, a tak zase klesnu zpátky na židli (ze vzteku jsem vyskočila) a namotám si na prst pramínek mých vlasů.
Po dvou minutách Tina prohlásí: "Dobře. Ty jsi svou misi nezvládla, Nicolas stále žije. Takže je to teď na mně, nemám pravdu?"
A zase. "Není to fuk, kdo ho zabije?"
"Jasně že NENÍ. To bych si ho pak nemohla pověsit jako trofej na zeď."
"To jako fakt chceš udělat?" pozvedne Miles obočí. "Ještě ti tam zplesniví. A zasmrádne ti celý byt, který si mimochodem budeš muset koupit. Za svoje peníze. Které, jak dobře víme, nemáš." Milesovi se zablýskne v očích. To je jasné znamení, že má pocit vítězství. Jak jinak, že jo. Musím se usmát.
"Ale vydělám si je," reaguje Tina okamžitě, čímž Milesovy jiskřičky zhasnou. "Začnu pracovat. Navíc, teď jsme ještě žili z našich starých peněz, pokud jsme si něco nepůjčili od rodin. Takže teď s tím skončím, začnu pracovat -"
"A kde?" vykřikne vítězoslavně Miles.
Tina se zašklebí. Ti dva se věčně hádají. "Založím vlastní firmu pro nemrtvé. A zaměstnám vás. Nebo můžu udělat ještě lepší možnost, udělat přesnou kopii tiskárny na peníze a začnu si tisknout svoje. Ha. Teď seš nahranej!"
Opravdu byl.
Ti dva se dál dohadovali, takže se moje pozornost mohla obrátit akorát na Archisse. Ten zaraženě čučel do země, nejspíš o něčem uvažoval.
"Je to hodně zajímavý, to, co jsi řekla," prohlásí po chvilce. Setkáme se očima. "I to, že ho ta holka viděla."
"Nejspíš další nemrtvá. A začínám mít tušení, že Nicolas si dělá vlastní nemrtvé."
Archiss přivře oči. "To je taky možnost." Zamračí se. "Ale pěkně pitomá možnost. Moc by nám to nepomohlo, víš."
"No, to asi ne," přiznám taky. Byl by to dost složitý problém pro nás všechny. Komplikuje to hodně věcí.
"Co chceš dělat?" zeptám se ho nakonec.
Pokrčí rameny a kousne se do rtu. "Tak nějak jsem doufal, že na tuto otázku budeš mít odpověď ty." Po kratší odmlce pokračuje: "No, ale něco udělat zkrátka musíme. Jsi nemrtvá už dlouho, takže bys měla nemrtvé cítit."
"Nicolase jsem necítila," přiznám sklesle.
"Naučíš se to jednoduše. Pojď."
Lekce nám trvala asi hodinu. Archiss mě vytáhl ven a řekl, že si to tady hezky obejdeme a pak že ucítím Tinu s Milesem, až se sem budeme blížit.
"Už něco cítím," oznámila jsem hrdě. Archiss se však zamračil.
"Elo, my nejsme u kavárny. Jsme přes celé město daleko."
"Tak co teda -" nechápala jsem, ale pak jsem před námi spatřila siluetu až příliš vysoké dívky s moc dlouhými vlasy a málem mi spadla brada. "To to to je... nemrtvá?"
Archiss mě okamžitě stáhl za roh. "Jo. V tom případě jsi měla pravdu. Nicolas si nejspíš dělá společníky." Rozhlédne se. "V tom případě by ale měl být někde tady."
"Je tady," řeknu rozpačitě a s nádechem paniky. "Přímo za tou holkou." Menší pauza. "Myslíš, že nás viděl?"
"Snad ne." Snad. Zatahá mě za triko. "No, nemůžeme se před ním schovávat věčně. Jdem na to?"
"Jo."
Vyskočíme z našeho úkrytu právě ve chvíli, kdy se objeví Tina s Milesem. "Co tady děláte?" vykřiknu zaráz s Tinou. Ta si upraví vlasy, zatímco Miles vrhá vraživé pohledy k Nicolasovi. Ten si nás už všiml a se směšným pohledem si k nám nakračuje.
"Musíme jednat," zpanikařím. Tina mi položí ruce na ramena.
"Klid, Elo. Musíme si věřit, jo? Dáme to. My jsme čtyři a on je jeden." Přesně v tu chvíli kolem Nicolase naskočí snad padesát dalších nemrtvých - je zvláštní, že to jsou všechno ženy??? - a se stejným pohledem, jako má Nicolas, jdou k nám.
"Dobře. To trochu mění situaci," uzná Tina a zamračí se. "Připrav se. Tohle bude legendou."
"Fakt?" zeptám se nevěřícně, ale to už vedle mě nestojí. Radši odvrátím hlavu a nedívám se, co se tam děje. Jenže pak... je najednou moc velké ticho. Čekala jsem zuřivé křiky mých přátel, trhání končetin (ale samozřejmě těch ostatních, ne Archisse a spol.), ženské ječení (takové, jako je v různých hororech) apod. Ale TICHO???
Otevřu oči a ztuhnu. Kolem mě je liduprázdná ulička. Najednou všichni zmizeli. Jak se to ale mohlo stát?
"Copak, Elo, snad se nebojíš?"
Dobře. Nejsem sama.
Ale zrovna teď dala bych cokoli za to, abych byla.
Pouze s Nicolasem být nehodlám.
Řekla bych, že se prostě rozhodla nepátrat s mladší holkou, a že si jednoduše radši najde Nicolase úplně sama - ne-li že by se dokonce přidala ke klukům.
Tak si tu teď bloudím po městě, nahlížím do výloh, co zrovna prodávají, sem tam do někoho vrazím (jasně že se omluvím, ale oni mě neslyší a jen si myslí, že byl moc prudký vítr). A je mi smutno. Tina mi někdy jde na nervy, ale pořád se s ní dá normálně bavit.
Procházím zrovna kolem obchodu s čínským kořením, když se prudce zastavím a nevěřím svým očím. Přímo přede mnou jde Nicolas. Usmívá se čemusi, co říká jakási holka, která je do něj zavěšená. Baví se spolu. Copak ona ho vidí? Nebo je taky nemrtvá?
Asi se mi zastavilo srdce. (Ještě jsem nepřišla, jestli nemrtví mají srdce, ale to sem teď nepatří.) Nicolas si vykračuje úplně v pohodě. A přitom mi zabil bratra. Najednou je přede mnou a já nevím, co mám dělat.
Takže se schovám za roh čínského obchodu. Nicolas kolem mě pomalu projde a jakmile je přímo přede mnou, je vidět, že se zarazil. Ucítil mě. Nemrtví se navzájem cítí - kruci, na to jsem nepomyslela. Jasně že pozná, že tu jsem.
Jeho oči se na okamžik střetnou s mými. Ta holka si ale jde dál, když jej zatahá za rukáv. "Hej, Nicku. Stalo se něco?"
Nicolas potřepe hlavou. "Ne. Nic." Jde dál, ale ještě jednou se s ním setkám.
V těch jeho očích bylo něco zvláštního.
Něco, co nedokážu určit.
"Elo? Kde se tady bereš?" vyjekne Miles, když se ukážu u jejich stolu v kavárně. Je asi kolem půlnoci, dávno po zavírací době, a oni si tam popíjí další frappé. (A mně nic neřekli!) Udýchaně se posadím vedle Archisse.
"Našla jsi ho." Nebyla to otázka, ale kývnu. Archiss tak nějak vždycky pozná, co mám na mysli.
Když se můj dýchací rytmus vrátí do normálu, prohlásím: "Šel s nějakou holkou."
Všichni okamžitě ztuhnou a otočí se na mě. "S holkou?" pronese nevěřícně Tina.
"Jo, s holkou. Viděla ho. Bavili se spolu." Promnu si spánky, začíná mě bolet hlava. "A viděl mě."
"Počkej, to mi chceš říct, že jsi ho nezabila???"
Ignoruju Tinin nakvašený tón. "Viděla jsem jeho oči. Byly... já nevím, jak to popsat. Takové hrozně zvláštní. Jako by tušil něco, co já ne..." Nevěděla jsem, co plácám. Fakt ne. Jak jsem jim měla popsat to, co neviděli? A co ani nechápu já sama?
Miles protočí oči. "Ještě mi řekni, že ses do něj zabouchla."
Okamžitě zrudnu. Mám chuť mu to jeho frappé vystřelit do obličeje, aby se naučil držet jazyk za zuby. "Ty idiote!" zaječím přes celou kavárnu. "Jak tě to vůbec mohlo napadnout?!"
"Ela je šílená, ale ne až tolik," dodá Archiss. Asi mi chtěl pomoct, ale to mě rozčílilo ještě víc.
"Šílená?"
"Promiň," řekne tiše. Už mě zná. Jeho tichý tón mě donutí se uklidnit, a tak zase klesnu zpátky na židli (ze vzteku jsem vyskočila) a namotám si na prst pramínek mých vlasů.
Po dvou minutách Tina prohlásí: "Dobře. Ty jsi svou misi nezvládla, Nicolas stále žije. Takže je to teď na mně, nemám pravdu?"
A zase. "Není to fuk, kdo ho zabije?"
"Jasně že NENÍ. To bych si ho pak nemohla pověsit jako trofej na zeď."
"To jako fakt chceš udělat?" pozvedne Miles obočí. "Ještě ti tam zplesniví. A zasmrádne ti celý byt, který si mimochodem budeš muset koupit. Za svoje peníze. Které, jak dobře víme, nemáš." Milesovi se zablýskne v očích. To je jasné znamení, že má pocit vítězství. Jak jinak, že jo. Musím se usmát.
"Ale vydělám si je," reaguje Tina okamžitě, čímž Milesovy jiskřičky zhasnou. "Začnu pracovat. Navíc, teď jsme ještě žili z našich starých peněz, pokud jsme si něco nepůjčili od rodin. Takže teď s tím skončím, začnu pracovat -"
"A kde?" vykřikne vítězoslavně Miles.
Tina se zašklebí. Ti dva se věčně hádají. "Založím vlastní firmu pro nemrtvé. A zaměstnám vás. Nebo můžu udělat ještě lepší možnost, udělat přesnou kopii tiskárny na peníze a začnu si tisknout svoje. Ha. Teď seš nahranej!"
Opravdu byl.
Ti dva se dál dohadovali, takže se moje pozornost mohla obrátit akorát na Archisse. Ten zaraženě čučel do země, nejspíš o něčem uvažoval.
"Je to hodně zajímavý, to, co jsi řekla," prohlásí po chvilce. Setkáme se očima. "I to, že ho ta holka viděla."
"Nejspíš další nemrtvá. A začínám mít tušení, že Nicolas si dělá vlastní nemrtvé."
Archiss přivře oči. "To je taky možnost." Zamračí se. "Ale pěkně pitomá možnost. Moc by nám to nepomohlo, víš."
"No, to asi ne," přiznám taky. Byl by to dost složitý problém pro nás všechny. Komplikuje to hodně věcí.
"Co chceš dělat?" zeptám se ho nakonec.
Pokrčí rameny a kousne se do rtu. "Tak nějak jsem doufal, že na tuto otázku budeš mít odpověď ty." Po kratší odmlce pokračuje: "No, ale něco udělat zkrátka musíme. Jsi nemrtvá už dlouho, takže bys měla nemrtvé cítit."
"Nicolase jsem necítila," přiznám sklesle.
"Naučíš se to jednoduše. Pojď."
Lekce nám trvala asi hodinu. Archiss mě vytáhl ven a řekl, že si to tady hezky obejdeme a pak že ucítím Tinu s Milesem, až se sem budeme blížit.
"Už něco cítím," oznámila jsem hrdě. Archiss se však zamračil.
"Elo, my nejsme u kavárny. Jsme přes celé město daleko."
"Tak co teda -" nechápala jsem, ale pak jsem před námi spatřila siluetu až příliš vysoké dívky s moc dlouhými vlasy a málem mi spadla brada. "To to to je... nemrtvá?"
Archiss mě okamžitě stáhl za roh. "Jo. V tom případě jsi měla pravdu. Nicolas si nejspíš dělá společníky." Rozhlédne se. "V tom případě by ale měl být někde tady."
"Je tady," řeknu rozpačitě a s nádechem paniky. "Přímo za tou holkou." Menší pauza. "Myslíš, že nás viděl?"
"Snad ne." Snad. Zatahá mě za triko. "No, nemůžeme se před ním schovávat věčně. Jdem na to?"
"Jo."
Vyskočíme z našeho úkrytu právě ve chvíli, kdy se objeví Tina s Milesem. "Co tady děláte?" vykřiknu zaráz s Tinou. Ta si upraví vlasy, zatímco Miles vrhá vraživé pohledy k Nicolasovi. Ten si nás už všiml a se směšným pohledem si k nám nakračuje.
"Musíme jednat," zpanikařím. Tina mi položí ruce na ramena.
"Klid, Elo. Musíme si věřit, jo? Dáme to. My jsme čtyři a on je jeden." Přesně v tu chvíli kolem Nicolase naskočí snad padesát dalších nemrtvých - je zvláštní, že to jsou všechno ženy??? - a se stejným pohledem, jako má Nicolas, jdou k nám.
"Dobře. To trochu mění situaci," uzná Tina a zamračí se. "Připrav se. Tohle bude legendou."
"Fakt?" zeptám se nevěřícně, ale to už vedle mě nestojí. Radši odvrátím hlavu a nedívám se, co se tam děje. Jenže pak... je najednou moc velké ticho. Čekala jsem zuřivé křiky mých přátel, trhání končetin (ale samozřejmě těch ostatních, ne Archisse a spol.), ženské ječení (takové, jako je v různých hororech) apod. Ale TICHO???
Otevřu oči a ztuhnu. Kolem mě je liduprázdná ulička. Najednou všichni zmizeli. Jak se to ale mohlo stát?
"Copak, Elo, snad se nebojíš?"
Dobře. Nejsem sama.
Ale zrovna teď dala bych cokoli za to, abych byla.
Pouze s Nicolasem být nehodlám.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář! ♥