Čtvrtá kapitola do writing challenge Závod s časem od Eloran Arroway. (Dělám jaksi krátké kapitoly, jen tisícovka slov. Jestli to takhle půjde dál, budu muset napsat padesát kapitol. :P)Počet slov: 630 || Dosavadní počet slov: 3919
Čtvrtá kapitola - MILES A ARCHISS VS. ELA A TINA
Měla jsem pravdu. (Není nutné dodávat, že jako obvykle.) Sotva se kluci dozvěděli, co máme s Tinou v plánu, začali vyšilovat, přičemž Archiss samozřejmě nezapomněl zdůraznit, že nás ZABIJE. (Kdyby to taky šlo.)
"Vy jste úplně blbý!"
"Co vás to napadlo?!"
"Typický ženský!"
"Nikdy neuvažujete!"
"Zapojte mozek!"
Toto je jen stručná ukázka z toho, co létalo z úst našich nemrtvých kamarádů. Já s Tinou jsme tam jen stály, s neutrálním výrazem přečkávali ten výstup a když se kluci vynadávali, promluvili jsme. Tina nejdřív podotkla, že všechno, co kluci řekli, byly lži. Než něco namítli, pokračovala jsem já.
"Teď vám jen chceme dokázat, že máme pravdu a že i my se umíme bránit." Odmlčela jsem se a čekala, co na to řeknou, ale mlčeli taky, takže jsem pokračovala. "A můžeme udělat soutěž."
"Vy jste si přesně naplánovaly řeč předem, že jo?" zamračí se Miles.
"Jo," řekneme unisono s Tinou.
Archiss vzdychne. "Tady může jít o život."
"My víme." Opět zaráz. Miles to trefil přesně. Do puntíku jsme věděly, jak se to bude vyvíjet a co přesně kluci řeknou, tak jsme se podle toho zařídily.
"Má cenu vám odporovat?"
"Ne." U téhle otázky jsem si nebyla jistá, ale Tina mě přesvědčila, že stoprocentně přijde.
"A jak to chcete udělat?"
Tina se ušklíbne. "Jednoduše. Vy dva to neuděláte, takže všechno stejně vyřídí holky."
Tina měla skvělý argument. Přesně očekávala, co kluci udělají. Jako by měla vize, které jsou, na rozdíl od těch Milesových, pravdivé. S jejím prohlášením kluci nesouhlasili a nakonec přísahali, že půjdou - a zjistí, že jsme kecaly a Nicolas je úplně nevinný.
Já a Tina jsme přesvědčené o opaku.
Ha.
Toto je jediná výhoda nesmrtelnosti. Donekonečna si utahovat z kluků.
"Připravená?" zeptá se Tina. Jako bych nemohla být. Stejně moc oblečení nemám a věčně chodím v tom samém - jako nemrtvá si je nemůžu propotit. Takže jen s lehkým úsměvem přikývnu. Trochu se toho děsím, na co můžeme přijít, ale taky doufám, že tím vrahem je fakt Nicolas.
"Jo," řeknu a protáhnu si prsty. Jsem připravená na všechno.
Snad.
"Takžé, abych tě informovala, právě jsem viděla kluky v obchodu s oblečením," oznámí Tina. Odvážila jsem se vytáhnout paty z města (po bratrově smrti jsem to ještě neudělala) a teď jsme asi v pátém. Všechna byla malá, tak to nedělalo problém. Jenže, jak se zdálo, kluci nám neustále byli v patách. Jako by si nemohli cestu určit sami.
"S oblečením?" vyprsknu smíchy. "A to mi Archiss nedávno nadával, co na oblečení vidím."
"Jsou dvě možnosti," dodá. "Buď se flákají a hledají oblečení, nebo si tupě myslí - což bych řekla já - že tam někde najdou Nicolase."
"Aby ses pak nedivila," škádlím ji.
"Já se divit nebudu. Oni se budou divit, až si jim tam nakráčíme s tím, že Nicolas je tuhej."
"Fakt si myslíš, že to dáme?"
Odfrkne si. "No jasně že jo. Největší problém bude ho najít. Zlikvidovat stíny bude hračka. A jeho mrtvolu si pověsím na stěnu do bytu, který si budu muset koupit. Tak to udělám."
Po chvilce chození řeknu: "Tino, obdivuju tvůj smysl pro budoucnost."
Pokrčí rameny. "Budoucnost je důležitá. Kdybych se neustále zabývala minulostí, jsem teď někde úplně jinde." Změří si mě pohledem. "To by sis měla zapamatovat."
"Ale -"
"Nechci nic slyšet!" zvedne rychle vztyčený ukazováček. Zavřu pusu a vzdám jakékoli možnosti, že bych navázala konverzaci. Tina je starší než já a mrtvá je v tom případě taky déle. A co víc, je hrozně tvrdohlavá a ráda je ona ta, která rozhoduje. No, já mám pak po ptákách.
"Takže jak?" zeptám se asi po deseti minutách. Tina se naplno usměje, což vykouzlí úsměv na tváři i mně. Je těžké se nesmát, když je dívka vedle vás tak hrozně moc šťastná a veselá.
"Takže takhle: budeme hledat, předběhneme kluky, zabijeme Nicolase a já si koupím byt. Bude ti to stačit?"
Počet slov: 630
(Vím, že tahle kapitola je krátká, ale slibuju, že ta další už bude delší! :))
"Vy jste úplně blbý!"
"Co vás to napadlo?!"
"Typický ženský!"
"Nikdy neuvažujete!"
"Zapojte mozek!"
Toto je jen stručná ukázka z toho, co létalo z úst našich nemrtvých kamarádů. Já s Tinou jsme tam jen stály, s neutrálním výrazem přečkávali ten výstup a když se kluci vynadávali, promluvili jsme. Tina nejdřív podotkla, že všechno, co kluci řekli, byly lži. Než něco namítli, pokračovala jsem já.
"Teď vám jen chceme dokázat, že máme pravdu a že i my se umíme bránit." Odmlčela jsem se a čekala, co na to řeknou, ale mlčeli taky, takže jsem pokračovala. "A můžeme udělat soutěž."
"Vy jste si přesně naplánovaly řeč předem, že jo?" zamračí se Miles.
"Jo," řekneme unisono s Tinou.
Archiss vzdychne. "Tady může jít o život."
"My víme." Opět zaráz. Miles to trefil přesně. Do puntíku jsme věděly, jak se to bude vyvíjet a co přesně kluci řeknou, tak jsme se podle toho zařídily.
"Má cenu vám odporovat?"
"Ne." U téhle otázky jsem si nebyla jistá, ale Tina mě přesvědčila, že stoprocentně přijde.
"A jak to chcete udělat?"
Tina se ušklíbne. "Jednoduše. Vy dva to neuděláte, takže všechno stejně vyřídí holky."
Tina měla skvělý argument. Přesně očekávala, co kluci udělají. Jako by měla vize, které jsou, na rozdíl od těch Milesových, pravdivé. S jejím prohlášením kluci nesouhlasili a nakonec přísahali, že půjdou - a zjistí, že jsme kecaly a Nicolas je úplně nevinný.
Já a Tina jsme přesvědčené o opaku.
Ha.
Toto je jediná výhoda nesmrtelnosti. Donekonečna si utahovat z kluků.
"Připravená?" zeptá se Tina. Jako bych nemohla být. Stejně moc oblečení nemám a věčně chodím v tom samém - jako nemrtvá si je nemůžu propotit. Takže jen s lehkým úsměvem přikývnu. Trochu se toho děsím, na co můžeme přijít, ale taky doufám, že tím vrahem je fakt Nicolas.
"Jo," řeknu a protáhnu si prsty. Jsem připravená na všechno.
Snad.
"Takžé, abych tě informovala, právě jsem viděla kluky v obchodu s oblečením," oznámí Tina. Odvážila jsem se vytáhnout paty z města (po bratrově smrti jsem to ještě neudělala) a teď jsme asi v pátém. Všechna byla malá, tak to nedělalo problém. Jenže, jak se zdálo, kluci nám neustále byli v patách. Jako by si nemohli cestu určit sami.
"S oblečením?" vyprsknu smíchy. "A to mi Archiss nedávno nadával, co na oblečení vidím."
"Jsou dvě možnosti," dodá. "Buď se flákají a hledají oblečení, nebo si tupě myslí - což bych řekla já - že tam někde najdou Nicolase."
"Aby ses pak nedivila," škádlím ji.
"Já se divit nebudu. Oni se budou divit, až si jim tam nakráčíme s tím, že Nicolas je tuhej."
"Fakt si myslíš, že to dáme?"
Odfrkne si. "No jasně že jo. Největší problém bude ho najít. Zlikvidovat stíny bude hračka. A jeho mrtvolu si pověsím na stěnu do bytu, který si budu muset koupit. Tak to udělám."
Po chvilce chození řeknu: "Tino, obdivuju tvůj smysl pro budoucnost."
Pokrčí rameny. "Budoucnost je důležitá. Kdybych se neustále zabývala minulostí, jsem teď někde úplně jinde." Změří si mě pohledem. "To by sis měla zapamatovat."
"Ale -"
"Nechci nic slyšet!" zvedne rychle vztyčený ukazováček. Zavřu pusu a vzdám jakékoli možnosti, že bych navázala konverzaci. Tina je starší než já a mrtvá je v tom případě taky déle. A co víc, je hrozně tvrdohlavá a ráda je ona ta, která rozhoduje. No, já mám pak po ptákách.
"Takže jak?" zeptám se asi po deseti minutách. Tina se naplno usměje, což vykouzlí úsměv na tváři i mně. Je těžké se nesmát, když je dívka vedle vás tak hrozně moc šťastná a veselá.
"Takže takhle: budeme hledat, předběhneme kluky, zabijeme Nicolase a já si koupím byt. Bude ti to stačit?"
Počet slov: 630
(Vím, že tahle kapitola je krátká, ale slibuju, že ta další už bude delší! :))
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář! ♥