Recenze: V znamení ametystu | Úžasná prvotina slovenské autorky

Počet stran: 370
Série: Kronika strateného impéria, 1
Nakladatelství: e-book, nevydané
Anotace:

V Ametystovom lese žije prírodné spoločenstvo pod ochranou Ametystového lampáša. Doposiaľ si o ňom sedemnásťročná Meggie myslela, že je výplodom maminej fantázie a existuje iba na papieri.
Obdivovala svet plný víl bez krídel, pravidiel a temných tajomstiev - sčasti to pokladala za svoju povinnosť, keďže jej rodičia zomreli. Mala pocit, že čítaním maminých zápiskov uctí ich pamiatku.
Meggien skutočný svet sa ale čoskoro začne rozpadať. Zistí, že ju sledujú čudné fialové vlny, ktoré sa podobajú na polárne žiary, a vidí ich len ona. Po silnej búrke je Prechod medzi svetmi otvorený a Meggie sa za pomoci prorokyne dostáva do sveta, o ktorom si myslela, že existoval len v maminej hlave. Do sveta, kde nie je ľahké prežiť, ak nepatríte k prírodnému spoločenstvu.
Všetko má svoj dôvod a Meggien príchod do lesa je iba slabým odvarom toho, čomu bude musieť čeliť.
Nad krajinou visí temný tieň a Spoločenstvo národov je na pokraji novej Obsidiánovej doby.

Co tak o této knize říct? Uchvátila mě na prvních pár stránkách. Meggie, hlavní hrdinka, má hodně zvláštní smysl pro humor, takže jsem už první čtvrtinu knihy opravdu prochechtala.

Majka má poutavý styl psaní, který vás nutí číst stále dál a dál a neodcházet. Já si e-book uložila do mobilu a četla jej každé ráno, takže se pak můžu divit, že mě bolí oči, že? V znamení ametystu je opravdu jedna z knih, které nestojí za to být pouze v elektronické podobě. Je škoda, že slovenská a česká nakladatelství tak málo vydávají knihy od vlastních občanů.

A tak si myslím, že když jsem knihu ohodnotila 5 hvězdičkami, neudělala jsem chybu.

Kromě Meggie, která srší ironií, jsou tu další postavy, které jsem si zamilovala. Například Wen. Takový krásný příklad úžasné postavy, kterou by si každý dokázal zamilovat (a samozřejmě kromě hlavní hrdinky). Přišel mi sympatický a ta jeho slepota... no dobře, Wenovi jsem zkrátka podlehla. Tori už holt takové štěstí neměl...

Po dočtení knihy jsem si myslela: Aha, tak už vím, co tím všichni mysleli. Všude najdete komentáře typu "Co ten konec" a já s nimi naprosto souhlasím. Nejen celé ukončení, ale ten epilog! Totálně mě to odrovnalo. Nic takového jsem nečekala - a přísahám, že jsem byla připravená na všechno.

 

Jaká kniha, takový autor; zde to platí úplně přesně. Majka je hrozně sympatická holka, se kterou se dá bezproblémově pokecat a není to typ lidí, kteří nedokáží říct ne, aby si náhodou neudělali nepřátele. Proto ji mám ráda. Už tím, jak jsme si spolu před čtením povídaly, jsem tak trochu soudila, jaká by asi mohla být její knížka... tak jsem se odvážila (no jo, já vím, jsem srab) napsat jí zprávu, jestli by mi V znamení ametystu neposlala.
A nelituju toho. :)

 

Děj knihy se odehrává v Ametystovém lese, podle nějž je vlastně název i obálka (tu můžu jen vynachválit). Je to takový postarší svět, kde neznají moderní věci jako mobil (a ani jako Superman), a mají velice přísné zákony. Chudera Meggie, často jsem ji litovala, co všechno musí prožít jen kvůli svým zvláštním vlasům!

Když už jsme opět u ní, Meggie není jedinečná. Má ohromnou sílu, červené vlasy a léčí. No, zbytek o ní prozrazovat nebudu. :)

 

Na pokračování se prostě chystat musím, jak už to uvedlo spoustu jiných čtenářů. Já prostě musím vědět, jak to dopadne! A jsem si jistá, že V znamení rubínu určitě překoná tuto bombu.

 

Chci hrozně poděkovat Majce, že mi tuto knihu poslala. Kontaktovat ji můžete na blogu.