RC recenze: Hrej férově

Počet stran: 224

Série: The Game, 3
Překlad: Martin Kolašín
Nakladatelství: Galatea, 2014
Originální název: The Right Moves

Hodnocení Goodreads: 4.02 (z 997 hodnocení)

Anotace:

Abbi Jenkinsová už ani nedoufala, že by někdy opustila zdi ústavu pro duševně choré, kde musela strávit celý poslední rok. Že se jí to povedlo, však neznamená, že by zapomněla, co všechno jí Pearce provedl. Moc dobře ví, že jedinou šancí, jak se vyrovnat s depresemi, které jí každý den ničí mysl, je balet, který je pro ni víc než jen pouhým koníčkem. Balet na prestižní umělecké škole Juilliard v New Yorku je tím jediným, co jí dává touhu žít. Něco, k čemu se může upnout.

Blake Smith opustil Londýn z jednoho jediného důvodu, a to i přesto, že nikdy nechtěl utíkat před bolestnou minulostí. Po příjezdu do New Yorku je plně odhodlaný, že splní slib, který dal sestře a dostane se na Juilliard. Nikdy však nepředpokládal, že potká Abbi – dívku, jejíž oči jsou plné smutku a utrpení. Utrpení, jaké on sám dobře zná. Každá hodina, kterou spolu stráví, je sbližuje víc a víc…

Čím více se dozvídají o své minulosti, tím více se musí ptát sami sebe, zda existuje ještě něco, co by je mohlo zachránit…

Tak především doufám, že mají ve Starbucks plakáty s těmito knihami nebo že Emmu platí za reklamu, protože taková porce Starbucks nejde bez nějakýho placení! :D

Hned narovinu musím říct, že mi stále chybí Maddie a Braden v roli hlavních hrdinů... to se prostě nezmění (no, ještě jsem nečetla čtvrtý díl :D). Ne že bych proti Abbi a Blakeovi něco měla, ale jo, na Mads a neandrtálce nic nemá.

Emma mě hodně překvapila. Jsem zvyklá, že jsou tu romantické (ehm, ehm... :D) scény od začátku až do konce, a tady kvůli Abbiné minulosti toho nic moc nebylo. To je asi největší šok z celé knihy.

Abbi Jenkins si toho dost protrpěla při vztahu s Pearcem. Teď ji konečně propustili ze Svatého Morrise, ale ona se pořád utápí v depresích a má strach, aby se opět nezačala řezat... ačkoli se mi to na začátku nezdálo moc možné, tuhle postavu jsem si docela oblíbila. Deprese tu byly popsané úplně dokonale, až si říkám, jaká byla předloha. Její vášeň pro tanec byla skvělá, jen kdybych rozuměla těm divným baletním názvům :D No jo, nejsem baletka.

Ale Blake, to byla teda postava! Měl všechno, co mám na knižních hrdinech ráda. Příšernou a bolestnou minulost, patřičné sebevědomí, sny do budoucna a nenahraditelný smysl pro humor. Už od začátku jsem věděla, že ti dva jsou si souzení. Jo, to jde prostě poznat.

A ano, jak už má Emma Hart ve zvyku postavy propojovat, i zde se ukázala Maddie s Bradenem, a to byla jedna z nejlepších scén. Ty dva prostě žeru. Ale o tom jsem už mluvila, že?

Co mě na téhle knize mrzí, tak překlad. Stejně jako nemůžete přeložit do angličtiny rozdíl mezi spisovnou češtinou a (mým milovaným) hanáckým nářečím, nejde překládat americká angličtina od té britské. V češtině to prostě nevyzní tak, jak má správně v angličtině. A věřím, že kdybych to četla v originále, tak to by bylo. :D

Stejně jako předchozí díl je i tato kniha poměrně uzoučká, takže ji přelouskáte celkem rychle. Emmin styl má spád, skvěle se čte a ani u téhle jsem nezvládla jen tak odejít pryč, aniž bych se dozvěděla, jak to bude dál. Asi to říkám u každé Emminy knihy, ale rozhodně doporučuju!

Tak si říkám, že bych si do toho Starbucks už taky konečně měla zajít, co?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea.