RC recenze: Smrtící pouto | Inkubus na obzoru

Počet stran: 264
Série: Kronika Kambionů, 2
Překlad: Romana Bičíková
Nakladatelství: Fragment, 2014
Originální název: Burning Emerald
Hodnocení Goodreads: 4.11 (z 397 hodnocení)
Anotace:

Jsou záhadní, přitažliví a nebezpeční... Kambioni.

Samaře začíná škola. I s Calebovou pomocí pro ni stále není jednoduché ovládnout svého démona. Navíc se o ni začne zajímat nejpřitažlivější kluk ze školy, Malik. Pouto z minulosti, které ji k němu váže, by mohlo zničit ji i Caleba. Začíná bojovat sama se sebou.
Každá válka přináší utrpení, a pokud se Samaře podaří uspět, nebude to zadarmo. Jediné špatné rozhodnutí a může přijít o všechno. Zejména, když Malik není tím, kým se zdá být.

Pokračování titulu Kronika kambionů – Osudová přitažlivost.

Kronika Kambionů se, jak jsem se tak dívala, stala v Česku vcelku populární. První díl, Osudová přitažlivost, si mě získal na celé čáře, takže jsem se na Smrtící pouto skutečně těšila. A abych se přiznala - nezklamalo.

Pokud jste nečetli první díl, recenze vám může naspoilerovat děj.

Dobře, možná jsem čekala něco trochu jiného - že to bude trochu vtipnější, OP hláškami jen sršela. U tohoto dílu už toho tolik nebylo (ale zas naopak, když už, tak jsem se smála půl hodiny). A konečně jsem přišla na tu podobnost s Twilightem - už jen když se podíváte na originální obálku, tak si řeknete "Ten kluk vypadá jako Jacob". A má to stejnou kostru jako Nový měsíc; ten "hlavní" ctitel se tu většinu knihy nevyskytuje a prostor se dá tomu druhému. A možná... možná si mě Tobias získal o něco víc než Caleb.

Samara prošla velkou změnou. Poté, co se proměnila v kambionku, má dost problémů ve škole s přáteli, a když se do toho všeho připlete Tobias, jde do tuhého. Pořád ji mám ráda, i když si místy dost stála na vedení. S tou její proradnou Lilith mě vytáčela asi nejvíc (a jak to bylo na konci, jsem teda zvědavá).

Jak jsem se již zmínila, Caleb se tu moc nevyskytoval (Jaime nejspíš chtěla dát opravdu prostor Tobiasovi), a moc mi to nevadilo. Protože na těch stránkách, kde byl, se choval extra blbě. Chybí mi ten starý Cukrouš z jedničky.

Naopak Tobias si místy mé sympatie získal. Zezačátku mi ho bylo chudáka líto, čím vším si musel projít, pak se to sice postupně snižovalo, ale pořád ho mám radši než Caleba. Nevím proč, ale prostě mi byl sympatičtější. Dodal celému příběhu šťávu.

Ovšem moje nejoblíbenější postava - nebo spíš postavy na celé knize byli Calebovi bratři, Haden a Michael. Všechno dokázali tak zjednodušit, a když se tam objevili, bylo mi jasné, že se Samara konečně uklidní. Nejlepší byly ty scény, kdy odváděli pozornost od tématu :D To jsem se nasmála fakt že dost.

Všechno se tu vlastně stále točí okolo děje jedničky. Vražda Nadine, smrt pana Rosse, Lilith v Samaře. To bylo pořád dokola. Nebo Samino fňukání nad Calebem. To mi taky hrálo na nervy. Hlavně to zapříčinilo, že kniha dostala čtyři hvězdičky a ne rovnou pět.

A po konci (který to fakt že vytrolil) se začínám děsit, čím na mě Jaime bafne v dalším dílu. Ten má na GR docela vysoké hodnocení, takže doufám v happyend.