Ano, ano, vrhám se do psaní fanfiction. Možná jste to už našli na mém wattpadu, ale já bych to ráda zveřejňovala i tady.
Jde mi jen o to, zda byste to četli, aby to tady zbytečně nepřekáželo ostatním článkům. Protože to by pak bylo úplně na nic, že.
Povídku budu každopádně zveřejňovat na wattpadu, takže pokud to tu nakonec skončí, wattpad stále pojede. Plánuju to udělat jako jeden velký celek "The Big Four" a několik částí (třeba po dvaceti kapitolách). A třeba vás dneska nalákám menším prologem :)
Něco jako anotace:
A teď už tedy k prologu :)
Takhle to tady vypadá
Bradavice byly dobrým úkrytem pro každého. Staly se domovem pro mnoha z jejich studentů. A od doby, co Harry Potter zničil Voldemorta, se situace uklidnila. Ale na jak dlouho?
"JACKU!"
"Miluju tenhle budíček. Fakt."
"Já to myslím sakra vážně!"
"Já taky."
"Vstávej, ty parchante! Tohle mi vysvětlíš!"
"Uklidni se, Lociko."
"To hormony. Za chvilku ji to přejde."
"JAKÝ HORMONY?!!!"
"Neřekl bych, že ji to přejde."
"Znáš ji; musí se vyvztekat. Měj se, Jacku. Uvidíme se na snídani. Tedy pokud se tam dostaneš."
"Merido -!"
"Může mi někdo vysvětlit, proč jste všichni na jednom pokoji?!" zeptal se nechápavě Albus Potter stojící ve dveřích. "Zmijozel, Nebelvír, Mrzimor a Havraspár tady? Na jednom místě? Navíc, neměli byste být na snídani? A proč tady tak ječíte?"
"Moc otázek," pokrčila rameny Merida a protáhla se kolem něj. "Dělej, Škýťo. Jack se k nám přidá později."
"Neříkej mi Škýťo."
"Vždyť to není špatný."
"To bude špatný, pokud se neuklidníte," zahřměl chodbou hlas profesorky McGonagallové. "Mazejte na pokoje nebo do Velké síně, nebo strhnu Nebelvíru deset bodů!"
"Já jsem z Havraspáru."
"PADEJTE!"
Jde mi jen o to, zda byste to četli, aby to tady zbytečně nepřekáželo ostatním článkům. Protože to by pak bylo úplně na nic, že.
Povídku budu každopádně zveřejňovat na wattpadu, takže pokud to tu nakonec skončí, wattpad stále pojede. Plánuju to udělat jako jeden velký celek "The Big Four" a několik částí (třeba po dvaceti kapitolách). A třeba vás dneska nalákám menším prologem :)
Něco jako anotace:
James Potter v Bradavicích způsobil dost humoru. Za Harryho Pottera tu bylo nebezpečno. A co když se tyto dva prvky spojí... tak trochu? Aneb když humor vítězí nad vším ostatním
Led a sníh, lukostřelba, cit pro zvířata a extra dobré zkušenosti s vlasy. To je parta, která si říká The Big Four.
Led a sníh, lukostřelba, cit pro zvířata a extra dobré zkušenosti s vlasy. To je parta, která si říká The Big Four.
A teď už tedy k prologu :)
Takhle to tady vypadá
Bradavice byly dobrým úkrytem pro každého. Staly se domovem pro mnoha z jejich studentů. A od doby, co Harry Potter zničil Voldemorta, se situace uklidnila. Ale na jak dlouho?
"JACKU!"
"Miluju tenhle budíček. Fakt."
"Já to myslím sakra vážně!"
"Já taky."
"Vstávej, ty parchante! Tohle mi vysvětlíš!"
"Uklidni se, Lociko."
"To hormony. Za chvilku ji to přejde."
"JAKÝ HORMONY?!!!"
"Neřekl bych, že ji to přejde."
"Znáš ji; musí se vyvztekat. Měj se, Jacku. Uvidíme se na snídani. Tedy pokud se tam dostaneš."
"Merido -!"
"Může mi někdo vysvětlit, proč jste všichni na jednom pokoji?!" zeptal se nechápavě Albus Potter stojící ve dveřích. "Zmijozel, Nebelvír, Mrzimor a Havraspár tady? Na jednom místě? Navíc, neměli byste být na snídani? A proč tady tak ječíte?"
"Moc otázek," pokrčila rameny Merida a protáhla se kolem něj. "Dělej, Škýťo. Jack se k nám přidá později."
"Neříkej mi Škýťo."
"Vždyť to není špatný."
"To bude špatný, pokud se neuklidníte," zahřměl chodbou hlas profesorky McGonagallové. "Mazejte na pokoje nebo do Velké síně, nebo strhnu Nebelvíru deset bodů!"
"Já jsem z Havraspáru."
"PADEJTE!"
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každý komentář! ♥