Co čte student bohemistiky #2

Ahoj plamínci! Jsem tu s dalším shrnutím toho, co jsem byla povinna číst do školy. Když je teď to „volno", nějak hůř se dokopávám k té povinné četbě. My aspoň máme tunu úkolů, mezi nimiž jsem ráda, když se dostanu k rozečteným knihám, a vždycky radši sáhnu po Skleněném trůnu než po Novákové. Tu čtu už snad měsíc a je to utrpení, takže ta se objeví až v nějakém budoucím shrnutí. Doufám, že vy jste na tom trochu líp!
Každopádně, dneska tu mám čtveřici, která není zase tak děsivá. :)

Josef Jaroslav Langer: Bohdanecký rukopis

Tohle je jedna z těch knih, které pochopíte, jen když k ní máte kontext. Protože já ho neměla a fakt jsem to nepobrala. My totiž vždycky máme nějaké dílo načíst na danou hodinu, kde se bavíme o době, autorovi a samotném dílu, takže všechno info dostanu až zpětně. A takhle jsem po přečtení zjistila, že se jedná o parodii na zfalšované Rukopisy. Parodie já ráda, takže věřím, že jakmile budu mít přečtené i Rukopisy a k tomuhle se ještě jednou vrátím, pochopím to líp a třeba se mi to bude i trochu líbit. Prozatím tedy hodnocení nechávám nulové, uvidím v budoucnu.

Karel Jaromír Erben: Kytice
Věřím, že s Erbenem se všichni setkáme už na základní škole a že většina si ho bere k maturitě - já Kytici teď četla potřetí.. Jeho balady jsou jednoduché a hodně známé, takže na nich není co zkazit. Jenže já prostě musím jít vždycky proti davu. Mně Erben tolik nesedl. Docela dost si potrpím na rytmus a ten tu fakt ucházel, nad některým vyjádřením jsem jen pozvedla obočí a říkala si, kam na to chodí. Jistě, je to jedno z nejznámějších českých děl, ale znám daleko lepší básníky. Ale samozřejmě, nijak ho nehaním! Čte se příjemně, a jak říkám, je to tak známé, že to jde jako po másle. Rozhodně patří k těm lepším, které jsem doposud přečetla, a radši bych si vybrala jeho než Slávy dceru, co si budem.

Karel Hynek Mácha: Máj
Již je den, již je den! Klasika nad klasiky. Na rozdíl od vrstevníka Erbena tohle zbožňuju nadevše. Tohle je pravá poezie, drahý Atticusi. Miluju tu melodii slov, veršů, všeho, všechny ty metafory a skryté významy. Jak vás jednotlivé verše doslova hladí po duši. Jak vám nic neřekne přímo. Máj bych taky mohla číst pořád dokola a nikdy bych se ho nenabažila. Upřímně, kdyby se zbytek vysokoškolské literatury měl točit jenom kolem Máchy, vůbec bych si nestěžovala. Většina mých spolužáků-kolegů z něho moc odvařená není a spíš jim hraje na nervy, ale mně teda výsostně vyhovuje, jak moc se o něm všude mluví. ♥

Josef Kajetán Tyl: Strakonický dudák
(A hele, všichni autoři tady dneska mají dvě jména. :D) Když se někoho zeptáte na Strakonického dudáka, většinou vám řekne, že to je prima pohádka a že to třeba četli na základce. My jsme to teda nečetli, ale podle úryvku jsme tenkrát měli utvořit skupinky a sehrát scénu, kdy se Švanda rozhodne jít do světa. Pamatuju si, že to byla docela sranda, ale... to je asi tak všechno. A pak jsem si v jednom z literárních předmětů vybrala za téma na referát právě Tylovu tvorbu, takže o to zvědavější jsem na to byla. No jo, jenže... to jenže tam je asi vždycky. :'D
Protože jsem kvůli referátu četla studii na jeho tvorbu, mám v tom trochu víc jasno, proč to tak napsal, co ho k tomu vedlo a tak, ale nic to nemění na tom, že to je podle mě prostě hrozná blbost. Jasně, teď už po té studii chápu i ty nepříliš logické prvky, že tam prostě kvůli dobovému publiku musely být. Ale mně to nepřišlo ani moc vtipné, postavy mě vážně štvaly a vlastně mě vůbec nezajímalo, kam to všechno povede, maximálně jestli toho Švandu nakonec fakt zabijí, nebo ne. (To byl mimochodem závěr profesora Turečka, jehož studii jsem četla, a moc se mi líbil - porovnával tam právě Švandu s Máchovým Vilémem. Že si jsou ve spoustě věcech podobní; sirotci odmítaní společností, plni nešťastné lásky, dokonce ve vězení a před popravou, jenom tedy Máchův Vilém to dotáhne až do konce. :D) Za mě to pořád patří k tomu lepšímu, ale nic moc extra to není.

Co vy a romantická poezie? Fandíte spíš Erbenovi, nebo Máchovi? :)