Recenze: Tamařino souhvězdí | Syrovost všedního dne

Počet stran: 320
Série: ---
Nakladatelství: Yoli, 2019
Hodnocení Goodreads: 4.32 (z 91 hodnocení)
Anotace:

Život devatenáctileté Liv se ani trochu neubírá směrem, kterým by si přála. Přijímačky na vysněnou fotografickou školu nevyšly, místo toho studuje práva, přivydělává si jako servírka v kavárně a těžko hledá společnou řeč s rodiči. A pochybuje. O sobě, o tom, co cítí, o své budoucnosti. Jedinou spřízněnou duší je její nejlepší kamarádka Johana, sarkastická mladá novinářka, která má navzdory drsné fasádě sama problémů až dost. Všechno se ale začne obracet vzhůru nohama, když v kavárně potká o několik let starší Tamaru. Tamara ji fascinuje a zároveň děsí - její tajemnost i náhlý příval citů, který k ní Liv začne chovat. Tehdy ještě netuší, jak moc měsíce strávené po Tamařině boku ovlivní zbytek jejího života...

Jednou z věcí, které mě na českém knižním trhu těší, je rozmach LGBTQ+ literatury. A to nejen překladové. Anna Musilová se do čtenářského povědomí zapsala už knihou Černooká, kterou mám v knihovně, ale ještě jsem se k ní nedostala. Místo toho se naše první setkání uskutečnilo skrz její druhé dílo, Tamařino souhvězdí. Tak jak to dopadlo?

Srdce je sval, ten si nemůžeš zlomit.

Devatenáctiletá Liv životem spíš jen proplouvá. Umí krásně fotit, jenže na fotografii ji nevzali, takže splnila přání rodičů a studuje práva. K tomu si přivydělává v pražské kavárně. Právě tam občas chodí jedna žena, ke které to Liv bůhvíproč tolik táhne. A stačí jedna fotka, aby si vyměnily první slovo - jenže život není pohádka, jak Liv už dávno ví, a čeká ji ještě dost trnitá cesta, pokud chce být šťastná.

Jestli má česká literatura v něčem ohromnou přednost, tak v tom, když se odehrává v našem státě. Nikdo ostatně nezachytí české poměry lépe než Čech, a když k tomu přidáte náš nedocenitelný humor nebo už jen barvitost původních metafor a přívlastků, čte se to jedna báseň. Autorce se tak povedla jedna věc - zachytit syrovost reality, skutečnost každodenního života. Prostě jí to věříte, že ty postavy někde chodí a existují a že na ně třeba v Praze narazíte. Ke mně Livin příběh mluvil ještě palčivěji, protože si právě procházím totožným obdobím; taky jsem v prváku na výšce, takže se odevšad valí otázky, jestli jste si zvolili ten správný obor, jestli opravdu chcete dělat to, co se chystáte dělat. A hlavně se také na prahu dvacítky objevuje ten nátlak společnosti, kdy vás všichni tlačí do toho si během následujících deseti let pořídit partnera, titul, děti a najít si stabilní práci. Tamařino souhvězdí ke mně mluvilo v mnoha ohledech, ale v tomhle asi nejvíc.
Samotná Liv je hrdinka, se kterou nejde se neztotožnit, už jen kvůli tomu, co jsem právě napsala. Není jednou z těch ultrasilných hrdinek, jimiž se to teď v knihách jenom hemží; taky pochybuje, taky chybuje a rozhodně není dokonalá. Její vlastnosti i vášně jí věříte. Vždycky u knih Patricka Nesse básním nad tím, jak dokonale umí popsat lidské emoce, tak Tamařino souhvězdí je podobný případ.
Děj se točí kolem Tamary, do níž se Liv zakouká, a zdali mám být upřímná, nejspíš tato postava mi v celém příběhu vadila nejvíc. Což je docela nanic, když se kolem ní točí většina příběhu, bohužel. Tamara je záhadná, je cizí, je jiná než Liv, a poznáváme ji už skrz Livin zájem. Na mě holt vůbec nezapůsobila, většinu času mě štvala, a sice jsem neodhalila úplně všechno, co s ní autorka chystala udělat, ale většinu věcí jsem jí prostě nebaštila, ne jako Liv.

Příběh je vyprávěn ve dvou dějových linkách - v jedné putujeme s Liv prvákem a jejím seznámením s Tamarou, v druhé se jedná o Liviny deníkové zápisy o rok později. Což je podle mě taky mínus, protože hned během úvodních Liviných zápisů vám dojde, jak to s Tamarou dopadne a co se Liv rozhodne v budoucnu dělat. Několik scén jsem tak prostě jenom proletěla s tím, že už mi to Liv vlastně řekla v denících, takže nějaké haló kolem toho bylo naprosto zbytečné. Foreshadowing mi nevadí, naopak ho v knihách opravdu vítám, ale tohle bylo moc. Prolínání těch linek mi nevadilo, byť jsem si někdy musela zvyknout, že v denících si Liv píše v ich-formě, kdežto zbytek je psaný er-formou, ale to byl ten nejmenší problém. Jak říkám, vyzradí si to samo na sebe, jak to vůbec skončí, což je podle mě velká škoda.
Takže nečtete, abyste zjistili, jak to dopadne - čtete, abyste zjistili, proč to tak dopadne. A sice jsem to právě označila jako rušivý element, ale autorka umí bruslit i na tomto ledě. Děj není akční, to v tomto žánru zřejmě ani čekat nemůžete, ale jak jsem už uvedla, nádherné barvité popisy jakoukoli akci vynahrazují. I přes to lehké vyzrazení sebe sama se tam nachází věci, které tak úplně nečekáte, takže za to jedině body navíc. Ano, poetičnosti tam možná je hodně, ale mně to naprosto vyhovovalo.

V životě jsou situace, kdy jsou slova naprosto nedostačujícím nástrojem, který věci jenom zhoršuje.

Splňuje to LGBTQ+ očekávání? Ano, splňuje. Už si v hlavě pohrávám s prvními myšlenkami bakalářky, takže jsem na děj pohlížela i z tohoto úhlu pohledu. Jestli si potrpíte na klasické vzorce, které v této literatuře najdete, tak budete spokojení. Hlavní hrdinka si svou orientaci musí přiznat, zdráhá se, objevuje se nátlak společnosti a samozřejmě i rodiny. Kam to povede, to už neprozradím, jenom ti chci říct, že aspoň v těchto mezích se to drží klasického schématu svého žánru. Čili pokud to máte rádi, Tamara se vám bude líbit. Jako podstatné plus beru i skutečnost, že lesbická literatura u nás rozhodně tolik nevychází, takže Tamara si spolehlivě najde svoje místo.
Musím také pochválit obálku, která je vskutku nádherná. Vzadu na přebalu je ke všemu silueta Pražského hradu, a detaily, to já můžu. A když už tedy mluvím o té Praze; autorka zřejmě popisuje skutečná místa, která se v našem hlavním městě nachází, ale já jako člověk, co do Prahy jede tak jednou do roka, bych rozhodně ocenila trochu přesnější popisy, protože nějaké zlidovělé pojmenování mi v tomto ohledu všechno neřekne.
Grammar nazi verdikt: Pobavilo mě jedno špatné odsazení slabiky na konci řádku, které jsem přečetla zrovna po přednášce z fonetiky, kde jsem řešili rozdělování slabik. :D Ale jinak krása, vnímala jsem snad jen dvě chyby, a to vyloženě typografické. Za mě koncert i v tomhle ohledu.

Ještě se tedy přidržím toho slova koncert; přesně to je Tamařino souhvězdí, co se týče přehlídky emocí. Hluchá místa v knize nejsou, vše plyne přirozeně, jenom jak jsem už uvedla, na nervy mi lezla jedna z ústředních postav, což mi trochu kazilo dojem. Knihou jsem navíc prolnula neustálé čtení povinné literatury do školy, takže pro mě to byl ještě příjemnější výlet. Tamařino souhvězdí vám doporučuju, pokud si chcete rozšířit obzory v LGBTQ+ literatuře i pokud se chcete prostě na chvíli vypnout. Pro mě to rozhodně bylo milé čtení, ke kterému se ještě někdy vrátím. :)

Četli jste i autorčinu Černookou? A co vy a diverzita LGBTQ+ literatury?

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji e-shopu MegaKnihy!

Na Tamaru i autorčinu prvotinu se můžete podívat tady.