úterý 7. dubna 2020

Recenze: Vrány | Audiokniha

Audiokniha Vrány  - autor Petra Dvořáková   - interpret více hercůPočet hodin: 3 hodiny 50 minut
Série: ---
Dabing: Veronika Khek Kubařová, Andrea Černá
Nakladatelství: OneHotBook, 2020
Anotace:
Vrána necítí strach. Vrána necítí radost.

Dvanáctiletá Bára si na prahu puberty připadá osamělá, jenže ne ta jako její dospívající vrstevníci běžně čelící nepochopení. Ona vážně sama je. Matka ji ustavičně srovnává se starší sestrou, která dělá „všechno líp", otec své chování k ní mění podle toho, jestli se ženský zbytek rodiny zrovna dívá, a Bářinu výtvarnému nadání doma nikdo nevěnuje pozornost přesto, že ve škole na její kresby pějí ódy. Opakovaná a dobře míněná doporučení ohledně rozvíjení dívčina talentu ze strany učitelů mají ale velmi netypický dopad...

Šrámy a stíny na duši se vrší a s nimi i temnota hluboko v Bářině nitru. Jedinými jejími důvěrnicemi se stávají vrány hnízdící před okny v parku. Jaké by to vlastně bylo být vránou?

„První let mláděte je krátký. Vzduch proudí pod jeho křídly. Svět kolem dostává barvy."

Některé knihy obletí doslova veškeré čtenářstvo a automaticky se zapíšou na seznam děl, která byste prostě měli mít přečtená. O Vránách se mluvilo pořád a všude, sotva vyšly, a sice pořád čtu především knihy se štítkem YA, ale téma příběhu mě zaujalo natolik, že jsem dlouho váhala, jestli tomu boomu taky nepodlehnout. Nakonec jsem ale využila příležitosti poslechnout si příběh v audioverzi - a věřím, že jsem dobře udělala.


Chvíli jsem seděla na podlaze a brečela, ale potom mě napadlo, že bych se podívala z okna, jestli na tom velkým stromě v parku před barákem ještě sedí ta vrána, co jsem ji malovala. Ještě tam je.


Bára žije s oběma rodiči a starší sestrou Katkou zdánlivě mírumilovný život. Ve skutečnosti ale manželství rodičů skřípe a vztek si vybíjí právě na Báře. Připadá si, že jí nikdo nerozumí a možná ani rozumět nechce, ale totožně to vidí i její matka.

Jsou knihy, po jejichž dočtení (respektive poslechnutí) zůstanete jenom tak sedět a zírat do prázdna, co se to právě stalo, co jste to zrovna přečetli/poslechli. Vrány mezi ně rozhodně patří. Pokud vám má nějaká kniha přivodit knižní kocovinu, je to právě tahle.
Recenzi většinou uvádím nějakým shrnutím postav, tak mi dovolte říct, že autorce se tu povedlo neuvěřitelné; dodat příběhu na důvěryhodnosti tím, že se ve vyprávění střídá jak dvanáctiletá Bára, tak i její matka, tudíž veškeré jejich chování měla vždy o co opřít. Dvořáková vás donutí chápat jak jednu, tak druhou stranu, a zároveň být na obě naštvaný, a to je prostě neskutečné. Oba pohledy vystihla naprosto perfektně. Mně je letos dvacet, takže přece jenom mám pořád blíž k té nepochopené puberťačce, ale už jsem na její chování taky pohlížela trochu s odstupem a někdy jsem chápala, co její matku tak vytočilo.
Což tedy plyne k jedinému - dlouho jsem to poslouchala s tím, že jsem se ptala, kde je ten boom? Kdy přijde něco, kvůli čemu pochopím, proč to lidi tolik žerou? Nejdřív mi to připadalo jako reálný pohled do nějaké rodiny. A nerada bych vás ochudila o ten pocit, který mnou projel, jakmile mi to došlo, takže to vám taky nevyzradím, ale věřte mi, že jak jsem to pochopila, o co se Dvořáková celou dobu snaží, ohromilo mě to daleko víc.

Opravdu smekám před autorkou, jak realisticky to dokázala zachytit. Chvílemi jsem se v Báře naprosto viděla - sebe na počátku puberty, kdy mi taky přišlo, že přece nedělám nic špatně, ale všem to tak přijde. Někdy jsem zase soucítila s její matkou, na kterou se to prostě sypalo a ona pak neférově vybuchla. A nejhorší bylo, když se autorce povedlo mě přimět věřit oběma zaráz, to byl opravdu emotivní koncert.
K tomu tedy připisuju i naprostou dokonalost audioknižního zpracování. Ve vyprávění se dle mluvící postavy střídají Andrea Černá a Veronika Khek Kubařová a to byla naprostá dokonalost. Obě svoje postavy vystihly naprosto perfektně, věřila jsem jim každé slovo a rozhodně to na mě mělo ještě větší dopad, než když bych četla slova na papíře. Obě vypravěčky příběhem doslova žily a já si troufnu říct, že to je nejlépe namluvené audio, které jsem snad kdy slyšela. Perfektní.
Příběh podkresluje i hudba, která hraje na začátcích kapitol a která skvěle sedí k celé atmosféře příběhu. Takže ano, audioknižní zpracování špičkové.

Poprvé mě napadlo, že Frodo mě má doopravdy rád. Protože když jsem si pověsila obrázek doma, mamka mi ho vztekle rozškubala, ale Frodo si chce obrázek ode mě zarámovat.


Vrány byly mou první knihou od Dvořákové a usvědčily mě v tom, že jí dám šanci i u ostatních děl. Vše z úst vypravěček znělo přirozeně, autorka používá nespisovnou češtinu na úrovni svých postav a vše to pak působí ještě víc autenticky. Jsem zkrátka emočně vyždímaná a doufám, že ta slova, která se vám snažím říct, dávají smysl. Přidávám se k těm, kteří Vrány doporučují, kudy chodí; přečtěte si to. Ideálně si to i poslechněte, protože to audioknižní zpracování tomu opravdu dodává naprosto jinou úroveň. Zaručuju vám jeden z nejlepších audio zážitků.

Za poskytnutí recenzní audioknihy moc děkuju Audiotéce!
Na Vrány se můžete podívat tady.

8 komentářů:

  1. Obdivuji každého, kdo poslouchá audioknihy. Já u nich nedokážu vydržet a nějak mě to ani nebaví. A to jsem schválně zkusila Harryho Pottera, kterého mám tak moc ráda. :D Ale kdepak, písmenka jsou písmenka. :D

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mně taky trvalo strašně dlouho, než jsem se tomu „naučila". Člověk při tom jednoduše vypne, co :D Chápu, taky upřednostním tištěnou knihu, ale tady u Vran to byl fakt zážitek :)

      Smazat
  2. Souhlasím s Enthu, ani mě si audioknihy nezískaly. :)
    Každopádně moc pěkná recenze. Tahle kniha mě hodně zaujala a ráda bych si ji v budoucnu přečetla. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Třeba na to jednou dojde :)) Díky! Snad se ti taky bude tolik líbit :)

      Smazat
  3. Všichni knihu chválí stejně jako ted Šikmý kostel. Vypadá to, že čeští autoři konečně píší něco, co se dá opravdu číst. Nepočítám sem klasiku, to je jasné, ta je úžasná :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. O tom jsem slyšela, ale úplně nevím, jestli ho chci číst. Ale je pravda, že malá exkurze do dalších vod současné české literatury by nebyla k zahození :)

      Smazat
  4. Jakožto muž vnímám primárně zrakem, a proto mě audioknihy příliš neoslovují, nicméně chápu, že pro některé tato forma může být příjemná nebo dokonce výhodná např. pro řidiče, kteří nemohou za jízdy držet místo volantu knihu a číst si.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To rozhodně. Ale já třeba musím mít při řízení absolutní ticho, ještě nezvládám ani písničky, takže nevím, jestli bych se dokázala soustředit na příběh :) Když se najdou perfektní vypravěči, tak to audio stojí za to.

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥