Co čte student anglistiky #1

Když už tu mám bohemistickou rubriku, proč ne i anglistickou. Mým druhým oborem na výšce je Anglická filologie, tudíž se povinné četbě samozřejmě nevyhnu ani tam. V češtině to tedy řešíme krapet víc, tady mi předměty s literaturou naskáčou hlavně v dalších semestrech, ale teď už taky něco máme, takže se aspoň mám o co podělit. A co si budem, tahle literatura je o něco snesitelnější, co se klasik týče...
Takže tradičně tu mám čtyři díla, která jsme zatím stihli v Úvodu do literatury přečíst :)

Aristoteles: Poetics/Poetika
Aristotelova Poetika pro mě byla prvním povinným dílem, pokud nepočítám krátké povídky od Poea a podobných autorů. Přiznám se, že jsem ji proletěla tím klasickým studentským stylem „hledám to, co potřebuju", a příliš jsem se na dílo jako takové nesoustředila, ale antická filozofie a vše, co se od ní odvíjí, mě stejně nikdy nepřestane udivovat. Tohle období mě baví ve všech ohledech, a jestli vás taky, Poetika je takovým pěkným úvodem pod pokličku literární tvorby. Jako takové ujištění, že ti učitelé si to fakt necucají z prstu. Těžko se to hodnotí, když je právě toto ono dílo, ze kterého pak všichni autoři téměř bez výjimky vychází. A kupodivu jsem tomu všemu i docela rozuměla.

Alexander Pope: The Rape of the Lock/Uloupená kadeř

Kdežto tady už byl s tím rozuměním trochu větší problém. :'D Paralelně jsem s některými verši četla i český překlad, protože jsem místy příliš nepobírala, co tím chce autor říci, a my to máme stejně přeložené trochu jinak... The Rape of the Lock pro mě bylo jedním z těch děl, u nichž potřebujete znát kontext, abyste ho dokázali ocenit. Někdy to bylo vtipné, ale celkově to je satira, takže co se od toho dá očekávat. Špatné to nebylo, ale že bych měla potřebu se k tomu někdy vrátit, to ne.

Euripides: Medea/Médea
Na tohle setkání jsem byla upřímně dost zvědavá. Když jsem zjistila, že máme povinně přečíst Medeu, šla jsem do toho dokonce s nadšením. Z tohoto období jsme měli v maturitním seznamu Antigonu, ke které jsem se nakonec nedostala, ale stejně jsem byla na stará antická dramata zvědavá. Medea mě trochu překvapila - měla jsem za to, že se v dramatu dočkám mýtu, kdežto hra začíná až po tom všem a poví nám vlastně jenom konec; tedy období po Jasonově zradě. (V češtině je prý Íáson, ale já si na něj zvykla anglicky. Navíc, jakmile tam jednou spatříte paralelu se jmény - aka Jason/Aquaman a Medea/Mera - už se toho nezbavíte :'D) Moc prostoru pro děj tam tedy nebylo, a když jsem věděla, k čemu to směřuje, četlo se to docela lehce. Až mě překvapilo, jak jsem tomu rozuměla. Z těch čtyř zmíněných tady byla Medea rozhodně tím nejlepším dílem.

Marina Carr: By the Bog of Cats/česky jsem nedohledala
Drama Mariny Carr jsme měli zadané v totožném úkolu jako Medeu, kde jsme dostali zadáno tato dvě dramata porovnat, protože se prý jedná o retelling. Takže mi bylo jasné, jak to skončí i o čem to tak zhruba bude. By the Bog of Cats je krapet srozumitelnější než Medea, protože se odehrává v dvacátém století v Irsku, takže se do toho dá vžít o něco lépe. Navíc z toho nedýchá všechno to typické pro antiku, deus ex machina počínaje a všudypřítomným sborem konče. Ano, jsou tam s Medeou paralely, ale v dosti věcech se to taky liší. A ve výsledku se mi to líbilo. Jak Carr nedodržuje klasickou aristotelovskou jednotu místa, času a děje, což Euripides samozřejmě dělá, vměstnala tam toho víc a celkově to byl zajímavý příběh. Rozhodně to je syrovější než Medea, ale ta se mi asi přece jen líbila o něco víc.

Četli jste něco ze zmíněných? :)