pátek 31. července 2020

Language tag

 Many workers are multi-lingual nowadays
zdroj

Prý jsou tagy už trochu pasé, ale mě vždycky bavily a tomuhle jsem zkrátka neodolala. Jak nejspíš víte, jazyky vždycky byly mou vášní. Už na základce jsem snila o tom, že se jednou naučím strašně moc jazyků a domluvím se v několika zemích světa. Ten sen mi tak trochu zůstal, byť nemám k učení nových jazyků příliš prostoru. Ale kdoví, co přinese budoucnost. Každopádně jsem se zase trochu podívala pod pokličku učení se jazyků a předem vás varuju, že tohle bude dlouhé, protože jsou i věci mimo knih, o nichž nedokážu mluvit stroze :D

Na tento tag jsem narazila u Vysvobozené, původní znění tady.

1. Jaký je tvůj mateřský jazyk?
Čeština. Mám v rodině pár příbuzných, kteří tvoří bilingvní domácnost, a dřív jsem jim strašně záviděla, že hned odmala umí dva jazyky. Ale na češtinu stejně nikdy nedám dopustit. Vztah k naší mateřštině jsem si vytvořila už na základce, kdy jsem byla pevně rozhodnutá, že ji jednou půjdu učit. A čím jsem starší, tím spíš se moje láska k jazyku prohlubuje. Ne, nepřekazila mi to ani vysoká, jak se leckdy stává - česká filologie mě naučila pohlížet na češtinu jenom z jiných úhlů a spíš mi dala příležitost se do ní zamilovat znovu.

2. Kdy a jak ses začala učit cizí jazyky?
I tak to občas
při studiu jazyka
vypadá.
Jako asi u většiny byla mým prvním cizím jazykem angličtina, kterou jsem jela snad od dětství. Pamatuju si pár krátkých animovaných filmů, které sem tam běžely v televizi ve snaze naučit děti pár slovíček. Už výše zmínění bilingvní příbuzní mi v pěti letech dovezli dvě učebnice angličtiny pro děti, do kterých jsem tehdy byla naprostý blázen. Už tenkrát mě to strašně bavilo. Angličtinu jsme se se na základce začali učit od třetí třídy, a ačkoli si to vůbec nepamatuju, mamka tvrdí, že jsem do kroužku angličtiny chodila i ty roky předtím. Angličtina mě tedy taky tak trochu provází po celý život. A mám být upřímná? Jelikož je právě tento jazyk mým druhým oborem na výšce, tím spíš vnímám, jak je důležité ho doopravdy umět, když ho chcete učit. A ruku na srdce, na základce to nebylo to pravé ořechové. Tohle je téma, o němž se mohu rozohňovat donekonečna, takže si tady dovolím jen malý žblept.
Já naprosto chápu, že jazykářů je strašně málo a že je to problém. A chápu taky proč - je to sakra těžké studium, a když už tím někdo projde, těžko půjde učit někam, kde se omezí jenom na tu nejzákladnější slovní zásobu nebo kde to ty děti neocení. Proto směřuju k učitelství na střední škole, kde už studenti budou trochu vědět, co od sebe očekávají a že by se těm cizím jazykům měli trochu věnovat. Na základce, aspoň co se týče mých zkušeností, to bylo vždycky všem naprosto volné. Obdivuju tak všechny, kteří mají odvahu tam jít učit. Každopádně - nejdůležitější jsou základy. Na těch pak budujeme celý život a jde to poznat, když je máte špatné. Já měla přece jen trochu štěstí - obě mé učitelky na prvním stupni patřily k té generaci, která se anglicky začala učit až po revoluci, ale aspoň to nějak uměly. Naše základka vždycky třídila žáky do tří skupin, z nichž jednu učila třídní (to jsem pokaždé vychytala já), ale klidně i vychovatelky z družin. Ségra tak vychytala jednu z nich, která anglicky bohužel moc neuměla. Už tehdy, kdy jsem byla jen o pár ročníků výš než ségra, jsem s hrůzou koukala na její pracovní listy, proč je tam tolik chyb nejen v gramatice, ale i ve spellingu. Na čem pak mají tyto děti stavět, když je učí někdo, kdo to neumí? Já to chápu, že tohle je boj, že nedostatek kvalifikovaných učitelů je fakt problém, ale špatně naučené základy vám už nikdo lusknutím prstů neopraví a pak to budete vy, kdo s tím bojuje celý život. Upřímně doufám, že se tato situace aspoň trochu zlepšila za ty roky, co už tam nejsem, a že se taky jedině zlepší.
Na základce jsem se také ještě učila německy. Když jsem šla do osmé třídy, prosadil se zákon, že se už na základních školách mají vyučovat dva cizí jazyky. Ročník pod námi si mohl vybrat ze tří jazyků, ten náš schytal automaticky němčinu. Nejspíš v téhle nespravedlnosti a nemožnosti výběru byl zakořeněn můj následný odpor k němčině, nevím. Snažila jsem se od toho oprostit a chtěla jsem se to doopravdy naučit - jak už jsem řekla, jazyky jsem měla ráda odjakživa, a i když mi němčina nezněla tak jako angličtina, když už jsem ji měla, chtěla jsem ji umět. Jenže se nám do devítky změnila učitelka, která s námi spoustu věcí jela odznovu, takže jsem toho ve výsledku zase tolik neuměla. A koncem devítky už jsem si byla jistá, že na střední v němčině rozhodně pokračovat nebudu.
A tak jsem si na gymplu zvolila francouzštinu. Ta by byla mou volbou, kdyby nám tehdy na základce taky dali možnost mezi třemi jazyky. Zprvu jsem měla trochu obavy, aby se ve třídě nenacházela většina, co už francouzsky kvůli těm dvěma jazykům na základce umí, a já budu horkotěžko dohánět. Naštěstí se to nestalo - a já se tak mohla zamilovat do dalšího jazyka. A nakonec to dopadlo tak, že jsem z francouzštiny i maturovala.

3. Jaké jazyky se učíš (ses učila), proč jsi začala (případně přestala)?
Angličtina - jak už jsem zmínila, provází mě celý život. Teď je mým druhým oborem na vysoké, takže se jí jen tak zbavit nehodlám. Přesný důvod proč vám asi neřeknu. Prostě se ke mně nějak dostala, asi už jsem jako malá cítila svou budoucí lásku k ní.
Francouzština - tu jsem se začala učit na gymplu. Chtěla jsem ji už na základce; francouzsky uměla mamka, která neustále říkala, jak je to krásný jazyk, čímž mě inspirovala, ale nedošlo na to. I tak jsem po ní tolik toužila, že jsem se s příchodem na gympl vykvákla na němčinu a zapsala si francouzštinu. Přestala jsem s ní s právě ukončeným semestrem. A trochu mě to mrzí - chtěla jsem si ji udržovat jako B předmět během vysoké, ale zkouškou z ní už jsem si splnila potřebné kredity za cizí jazyk a potřebuju do rozvrhu spíš nacpat povinné předměty z oborů, na něž díky chybějící francouzštině teď zbyde místo. Každopádně to s ní nechci vzdát ani nadále a udržovat si ji budu snad aspoň čtením knih ve francouzštině nebo na Duolingu.
Němčina - začala jsem se ji učit, protože jsem neměla možnost volby. Prostě jsme dostali němčinu a tečka. Přestala jsem po dvou letech, němčina pro mě skončila zároveň se základkou. Nedokázala jsem si k ní vybudovat takový vztah, abych měla touhu v ní ještě pokračovat.
Španělština - byla mou druhou volbou, pokud by kvůli kapacitě na gymplu neprošla francouzština. Protože prostě zní strašně krásně, když někdo mluví španělsky. A když jsem si pustila španělský seriál Elite, akorát jsem se v tom utvrdila. Tak jsem si rozjela kurz na Duolingu. Moje znalosti jsou tedy velmi pasivní, ale plno gramatiky i slovní zásoby je podobné francouzštině, takže se mi to učí poměrně snadno.
Italština - svého času jsem hrála RPG Hogwarts.cz, kde to fungovalo tak, že kolik nastřádáte galeonů, tolik předmětů si můžete vzít. A jasně, mohla jsem jít do klasických kouzelných formulí nebo bylinkářství, ale kdo by odolal italštině? Všechno tam fungovalo tak, že to učili nadšenci, a sice jsem z toho získala naprosté minimum, ale stejně mě to bavilo. I italština má svůj slot v mém Duolingu a snad se k ní ještě někdy vrátím. Proteď umím italsky aspoň nadávat (ačkoli to je podle mě základní slovní zásoba ve všech jazycích, nikdy nevíte, kdy to budete potřebovat).

4. Jak tvá osobnost ovlivňuje způsob, jakým se učíš jazyky?
Zajímavá otázka. Tohle se mi vždycky porovnává špatně, ale řekla bych, že mi dost pomáhá tvrdohlavost (aspoň v něčem mi je tahle vlastnost k užitku). Když řeknu, že se to naučím, tak se to prostě naučím. A mám taky ve zvyku, že když mi někdo začne říkat, že na to nemám, že to je zbytečný nebo podobně, tak tím spíš se zatvrdím a udělám to. Ano, i tohle mi svým způsobem pomáhá. Plus jsem taky ten typ studenta, který se i podvědomě snaží mít co nejlepší výsledky, takže myslím, že i tohle má na výuce jazyků svůj podíl.

5. Učíš se raději sama, nebo ve skupině (kurz, třída...)?
Tohle je taky těžké říct. Jsem spíš asociál a strašně nerada chybuju, takže když to nikdo nevidí, tím líp pro mě. Ale zároveň vím, že je lepší mít nad sebou nějakou ruku, která vás povede a která už ví, do čeho jdete, zatímco vy pořád ne. Učení se jazyků ve škole mi rozhodně pomohlo víc, než když bych si francouzštinu brnkala jen tak po odpoledních sama. Lépe se ten jazyk zažije. A když máte jasně stanovené úkoly, testy a další věci, musíte se na to holt podívat, v takovém případě nefungují výmluvy, že to „jednou prostě vynecháte". Poslední dobou přemýšlím o tom, že bych si v jazykovkách zaplatila pár kurzů dalších jazyků, už jen kvůli tomuhle.

6. Co při učení jazyků ráda používáš?
Jsem ten typ člověka, který musí mít všechno napsané, a to vlastní rukou, takže sešity jsou pro mě nepostradatelné. Barevné přehledy tabulek, jak se co časuje nebo skloňuje, nepravidelná slovesa, rody... svého času jsem také používala extra slovníček, který se dá koupit rovnou naformátovaný, ten byl velmi užitečný. Čímž si nahrávám ke klasickým slovníkům, doma mám ty od Lingey a jsou skvělé. Lingea vydává taky mluvníky a slovníky s určitými vrstvami slovní zásoby, což je za mě vynikající tah a skvělá pomůcka.
Klasikou zůstává Duolingo. Nevýhodou tedy je, že se na tom nedá učit česky, takže všechny jazyky, které jsem na něm rozjela, se vlastně učím v angličtině. Ale víte co? Když kolikrát přemýšlím, jak poskládat větu francouzsky, a zamotám se do toho, spíš si ji řeknu v angličtině a zkusím ji přeložit z ní, než že bych to udělala z češtiny. *neviditelné pokrčení ramen* V Duolingu nejsou všechny jazyky perfektně zpracované, ale líbí se mi, že na tom pořád makají a chtějí to zlepšit. A sice vás to hned nenaučí tu opravdu potřebnou slovní zásobu a znalosti pak jsou pasivní, ale lepší něco než nic.
Při úplných začátcích mi taky dost pomáhaly kartičky. Teď je to moderní v online formě, tuším, že se to jmenuje Quizlet, ale já si vždycky stříhala obdélníky z tvrdého papíru a napsala si to na něj. Už tak jsem si to trochu zažívala, jak jsem to slovo měla v ruce, a už jsem ostatně zmínila svou potřebu si všechno psát. Tohle je podle mě docela efektivní metoda, když už nevíte co.
No a YouTube, to je základ. Naposlouchat si ten jazyk je podle mě jednou z nejdůležitějších věcí, které je třeba jet už od začátku, a nevystačit si jenom s umělými poslechy z učebnice. Já třeba YouTubery nemám ráda, ale zase si pouštím talk-show nebo rozhovory se svými oblíbenými celebritami. Oproti filmům v originálním znění má tohle ještě plus v tom, že to ze sebe ti lidé solí okamžitě bez jakékoli přípravy, takže slyšíte cizí jazyk ve své ryzí podobě.

7. Kolik aktivního času strávíš denně/týdně nad učením se jazyků?
Když odečtu prázdniny, tak několik hodin denně, protože angličtina je přece jen pořád cizí jazyk a jeho studiu je třeba se pořádně věnovat. Jinak se snažím plnit lekce na Duolingu, které mám nastavené na deset minut, holt ne vždycky se zadaří.

8. Jaké jsou tvé krátkodobé a dlouhodobé cíle, co se jazyků týče?
No, předně bych ráda dokončila bakaláře z angličtiny a posléze i magistra (a samozřejmě i z češtiny, ať na ni nezapomeneme, chci obojí :D). A co se vzdálenějších cílů týče, oběma jazykům bych se ráda věnovala i v profesním životě a pořád se vidím za učitelskou katedrou. Ráda bych i v dalších studentech probudila stejnou vášeň k jazykům, ať už k jakémukoli jeho aspektu. Že jazyky nejsou jen o biflování se gramatiky a pravopisu, ale že to je především živá věc, kterou je neskutečně fascinující studovat.

9. Jaký je tvůj oblíbený jazyk?
Asi to zní jako klišé, ale angličtina. Vždycky se mi líbilo, jak zní, a líbí se mi to pořád. Čeština mi přijde jako tvrdý jazyk, angličtina zní daleko jemněji, má prostě svůj půvab. Stejně tak i francouzština, která sice místy dost chrčí, ale stejně mi zní příjemně.
Ale na naši mateřštinu nedám dopustit ani omylem. Čeština samozřejmě zůstává mým nejoblíbenějším jazykem vůbec. ♥

10. Jaký další jazyk se chceš naučit?
Celkově jakýkoli. Miluju objevování principů, jak jednotlivé jazyky fungují, a teď obzvlášť, když už znám nějakou tu terminologii a chápu věci zase z druhé strany. Předně bych zřejmě mířila na již zmíněnou španělštinu a italštinu, oba jazyky se mi líbí. Naše univerzita poskytuje spoustu jazyků jako volitelný předmět, takže pokud bych na to někdy našla místo v rozvrhu, aspoň jeden semestr bych si chtěla dát arabštinu, takové situace je třeba využít. Na dalších příčkách se mi drží norština, maďarština, havajština a srbština, ale jak říkám, jsem otevřená jakémukoli jazyku. (Krom němčiny, k té už se holt asi nikdy nevrátím.)

11. Jakou radu bys dala někomu, kdo s cizím jazykem začíná?
Vydržet. Fakt, fakt u toho vydržet. Vykašlat se na to, že to nejde, že pořád děláte chyby, že něčemu nerozumíte nebo že si z vás ostatní střílí. Že vám nejde jedna vrstva slovní zásoby, neznamená, že nepůjde ani ta další. Chce to píli, ale tak je to ostatně u všeho. Vzdát se těch výmluv, že „na to mrknu někdy jindy".
A jestli se chcete doopravdy naučit cizí jazyk a chcete se ho naučit dobře, učebnice vám stačit nebude. Dívejte se na filmy z produkce země, v níž se tím jazykem mluví - poznáte jak přízvuky, tak trochu i kulturu, která vám pomůže ten jazyk pochopit. Dívejte se i na cizí filmy nadabované v jiných jazycích. Já teď takhle sjíždím svoje oblíbené animáky ve francouzštině a řeknu vám, chvílemi to je fakt záhul. Francouzi mluví strašně rychle, že to ta animovaná ústa stěží stíhají. A poslouchejte i písničky, koukejte na nějaké reportáže nebo rozhovory, což jsem už ostatně říkala i výš. A čtěte knihy v cizích jazycích. Jde to. I když ze začátku trochu zhurta, vážně to jde. (Tady jsem čtení v cizích jazycích věnovala malý článek, jestli se chcete podívat.) Tohle jsou aspoň moje zkušenosti.

Co vy, jdou vám cizí jazyky? Mluvíte i nějakým méně obvyklým? :)

2 komentáře:

  1. Jé, konečně nějaký "magor", který je taky blázen do jazyků, jako já <3 a v hodně věcech se shodujeme, jak výběr jazyků, tak způsob výuky. A Duolingo? To ti schvaluju (fajn a já si jdu splnit denní cíl... a něco navíc :D <3

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nápodobně, taky jsem vždycky ráda, když se někdo takový najde :D♥

      Smazat

Děkuji za každý komentář! ♥